Otázka: Je rodina v moderním světě nezbytná?
Odpověď: Myslím, že bez rodiny se žít nedá, i když dnes miliony lidí na světě rodinu nezakládají, nerodí dědice, další generace. Myslím, že to všechno je nesprávné a dočasné.
Otázka: Má smysl mít děti, když nevíte, co bude zítra? (Pokračování textu…)
Otázka: Nina nám píše: „Nedávno kočka, která se mnou žije, porodila koťata. O pár dní později je sama zabila. Řekněte mi, prosím, je to přirozený, přírodní jev mezi zvířaty? Tedy v čem je jeho kořen? Může to být následek našeho hrozného chování?
Odpověď: Je docela možné, že kočka cítí, co se děje kolem, a podle toho jedná se svými dětmi, koťaty. (Pokračování textu…)
Dnes ráno, když jsme studovali vliv sociálního prostředí, se jeden student zmateně zeptal na program, který prosazují liberální kruhy. Řekl: „Učíme se, že ze svého prostředí přebíráme všechny naše návyky. Hodnoty, které byly tisíce let považovány za samozřejmé, jsou však v poslední době zpochybňovány: Muži chtějí být ženami, ženy chtějí být muži, děti chtějí, aby se s nimi zacházelo jako s kočičkami, a učitelé musí vyhovět přáním dětí. Kam to povede? Jak hluboko klesneme?“
Poznámka: Citát: „A vytvořili školu přesně tak, jak jim ďábel přikázal. Dítě miluje přírodu, proto ho zavřeli mezi čtyři stěny. Nedokáže sedět bez pohybu, tak ho přinutili zůstat v klidu.
Ono miluje tvořit rukama, ale začali ho učit teorie a poučky. Rádo mluví – nařídili mu mlčet. Snaží se porozumět – musí se učit nazpaměť. Touží všechno samo prozkoumat a hledat vědomosti, ale dostává je již hotové.
A tak se děti naučily to, co by se v jiných podmínkách nikdy nenaučily. Naučily se lhát a přetvařovat se.“
Poznámka: Nedávno jste označil současnou výchovu dětí za násilí.
Odpověď: Samozřejmě, naše současná výchova je násilí.
Nešťastnému dítěti strčí batoh nebo aktovku a je to, musí jít na půl dne do školy. A co tam vidí? Můžeme říci, že malé dětí ještě nemají dostatečně vyvinutý egoismus. Dítě je posazeno do lavice, všichni sedí, tak i ono tam sedí a řídí se instinktem stáda. (Pokračování textu…)
Nedávno jsem psal o učitelské krizi v Izraeli a způsobech jejího řešení. Jsem rád, že učitelské odbory dosáhly dohody s ministerstvem financí a že učitelé dostanou výrazně přidáno, což byl jeden z mých návrhů.
Lidé jsou emocionální bytosti. Pocity nás vedou, určují naše myšlenky, naše životní rozhodnutí i náš úsudek. Cokoli děláme, děláme to proto, abychom se cítili dobře nebo abychom se vyhnuli špatným pocitům. Pocity jsou pro naše bytí tak klíčové, že dokonce určují naši paměť. Proč si tedy nepamatujeme nejkritičtější okamžik našeho života, okamžik narození?
„Tichý odchod“ se stává pro zaměstnavatele velkým problémem. Příznaky se začaly objevovat již dříve, ale lockdowny je ještě výrazně posílily. Stále mnoho lidí pracuje z domova, čímž se stírá hranice mezi pracovním a volným časem. Přestože neexistuje jasná definice pojmu „tichá výpověď“, v podstatě to znamená, že se lidé snaží dělat méně, odpracovat méně hodin a po odchodu z kanceláře zapomenout na práci. Stručně řečeno, znamená to pracovat co nejméně, aniž byste obdrželi výpověď.
V přírodě se konkurence rozvíjí a zdokonaluje. Evoluce je založena na konkurenci, bez ní by nenastaly žádné změny. V lidské společnosti však konkurence nabývá velmi negativních rysů, stává se destruktivní a způsobuje spíše degradaci než evoluci. Proč tomu tak je? Protože sama lidská přirozenost se musí změnit, aby se mohla pozitivně vyvíjet.
Kouzelný telefon
Žil byl jeden chlapec, obyčejný kluk dnešní doby. Měl počítač, ale snil o mobilním telefonu. A jednoho dne se jeho přání splnilo. K narozeninám dostat malý, hračce velmi podobný, ale opravdový telefon.
Měl z něj náramnou radost a často telefonoval s rodiči. Jednou chtěl opět zavolat tátovi, ale spletl si telefonní číslo a uslyšel ve sluchátku neznámý mužský hlas: „Hovoří s vámi telefonická služba přání.“
Rav Laitman na Twitteru