Otázka: Existuje klasické rčení, že člověk by měl v životě zasadit strom, postavit dům a zplodit syna. Řekněme, že postavil dům, vysázel zahradu atd. Jaký to má smysl? Kolem něj pobíhají vnoučata, která opovrhují svým dědečkem, děti, které čekají, až konečně naposledy vydechne.

A na konci života ho nečeká nic dobrého, jen zklamání. Je nutné, aby byl člověk na konci svého života zklamaný?

Odpověď: Ne, to nemusí přijít, nemusí být zklamaný – je to jeho rozhodnutí. Lidé, kteří zemřou přirozenou smrtí, obvykle souhlasí s tím, že musí zemřít. Umírají jen z vyčerpání.

Otázka: Ale není to v radosti. S úsměvem…?

Odpověď: Ne, to bych neřekl, protože je to určitá forma vysvobození. Člověk nepovažuje smrt za něco hrozného. Vnímá to všechno jako osvobození od nejrůznějších problémů, zejména těch, které nelze vyřešit, které ho unavují, které ho stále tíží.

Komentář: Viděl jsem mnoho lidí ve vašem věku, kteří se vzdali, řekněme, rezignovali.

Odpověď: Prostě jim nic jiného nezbylo. Zvlášť když člověk odejde do důchodu, nemá jinou možnost, než pokračovat ve své živočišné existenci, dokud to jeho tělo vydrží. Pak s tím samozřejmě nic neuděláš – žiješ, ať se ti to líbí nebo ne, protože tvé tělo žije.

Komentář: Ale zároveň nechce nic vnímat. Jako by se uzavřel do svého vlastního malého světa…

Odpověď: Unavený, vyčerpaný…

Komentář: Kdysi byl připraven na hodně. Vysvětlíte mu…

Odpověď: Nemůžeš mu nic vysvětlit, protože v nás pracuje touha a ta pohání všechny naše činy.

V padesáti a později touha člověka začíná slábnout. Do čtyřiceti žije s otevřenýma očima. Od čtyřiceti do padesáti let se touhy začínají stabilizovat a poté začínají vyhasínat. A když tyto touhy úplně zmizí, tělo umírá.

Touhy spouští život, rozkvět nebo smrt těla. To je vše! Tělo samo o sobě může žít tisíce let. Touha umírá.

Z rozhovoru „Zazvonil mi telefon. Smysl života“ 15. 12. 2025

Originální článek zde.

[#350538]

Filed under: Cesta, Člověk | Add Comment →