Kdysi se lidé po práci vraceli domů a trávili čas se svými blízkými. Společně večeřeli, povídali si a hráli si s dětmi. Byly to vzácné chvíle radosti, klidu a pocitu skutečného domova. Doba se však změnila. Současné tempo života mnohé z nás vyčerpává natolik, že rodina, která bývala místem odpočinku a načerpání sil, se někdy stává dalším zdrojem únavy a napětí.

Past osobního prostoru

Pro mnohé se domov stal jen umývárnou, převlékárnou, jídelnou, obývacím pokojem s televizí a ložnicí. Duch rodiny se postupně vytrácí. Dítě přijde domů, vezme si talíř s jídlem a odejde do svého pokoje, kde mu na dveřích visí nápis: vstup zakázán. Každý ve svém koutě bytu, života a vztahů – tak dnes často vypadá rodina.

Vzájemné odcizení se stalo běžnou součástí života. Žijeme, abychom chodili do práce, a volný čas zaplňujeme náhražkami skutečného naplnění. Jako bychom se stali otroky životního stylu, který nás vzdaluje od nás samotných i od druhých.

Jsme natolik pohlceni každodenním koloběhem, že nám nezbývá prostor zastavit se a zamyslet se, zda je možné žít jinak. Zablokovali jsme si dveře vedoucí k srdcím, společnému životu a vnitřnímu sblížení. A co je ještě horší, vyhovuje nám to. Naše „samota uprostřed davu“ je příjemná, protože nic jiného neznáme. Utíkáme od tepla a světla dobrých vztahů do přítmí osobního prostoru.

Základ harmonie v životě

Připomeňme si vzájemnou úctu, lásku a hřejivé soužití. Právě v této nelehké době potřebujeme nové poznání a dovednosti, které nás naučí dobrému soužití a zdravému vztahu k lidem kolem nás Člověk nemůže být šťastný sám. Takové štěstí je jen sebeklam. Musíme začít od základů: vědět, proč žijeme a co od života chceme. Odpověď nenajdeme v politice ani v ideologiích. Nejprve musíme pochopit Přírodu, která nás zrodila, její zákony a požadavky. To je pevný základ pro dobrý a smysluplný život rodiny i společnosti.

Vyšší cíl

Nad našimi osobními zájmy je společný cíl, který nás nestaví proti sobě, ale spojuje a učí nás žít jako sousedé a bratři. Díky němu můžeme pochopit, jak být sami sebou a přitom žít ve prospěch druhých. Lidé potřebují něco, co je v těžké chvíli podrží a nedovolí jim sklouznout k nenávisti a zločinu. Aby zůstali tam, kde milují a jsou milováni.

Společnost se musí změnit

Celá společnost musí přiznat své neduhy a zatoužit být lepší. Zdravé a pevné vztahy nevzniknou samy od sebe. Budou výsledkem vědomého úsilí každého z nás zlepšit sebe i své vztahy s druhými.

Je třeba znovu budovat rodiny, společnost a pospolitost. Vláda sama o sobě však není tím hybným momentem. Skutečný problém spočívá v našem egoismu – v touze po moci, chamtivosti, ješitnosti a sobectví. Tento způsob fungování nás udržuje v neustálém shonu, bez času zastavit se a přemýšlet. Naše spory a postoje „pro“ a „proti“ pak často jen posilují samotný systém, místo aby vedly k jeho skutečné proměně.

Jediné východisko

Nemusíme s nikým bojovat. Potřebujeme se shodnout na tom, že musíme změnit především sami sebe. Nejlepším způsobem je vlastním příkladem ukázat společnosti, jakou bychom ji chtěli vidět.

Dnes nepotřebujeme vnější, ale vnitřní změny, vzájemné přiblížení a uvědomění si společného problému i jeho řešení. Když pochopíme, že o všem rozhodují mezilidské vztahy, budou muset změnit směr i politici.

Teprve dosažením společného cíle – jednoty srdcí a štěstí pro všechny – může do našich životů vstoupit skutečný blahobyt. Ten nespočívá jen v materiálním dostatku, ale také ve vzájemné důvěře, sounáležitosti a vnitřním naplnění.

Originál odkaz zde

Filed under: Duchovno | Add Comment →