Abychom mohli přijít k lásce, musíme nejprve dosáhnout chvění. A první etapa, kterou musí člověk projít, je na úrovni prostého jednání, jak je řečeno: „Uděláme a uslyšíme!“ („Na‘ase ve Nišma“)

V našem světě si děláme starosti o své blízké – na nich závisí naše životní pohoda. Ve vztahu ke společnosti a Stvořiteli však toto přirozené rozechvění neprožíváme a musíme vynaložit velké úsilí, abychom v sobě vytvořili počátek takové bázně.

Ve skupině vynakládáme velké úsilí na to, abychom se spojili, a často slyšíme a hodně čteme o rozbitém spojení mezi námi. Stvořitel tento systém rozbil záměrně, abychom se ho mohli pokusit znovu vytvořit.

Snažíme se chovat tak, jako bychom se navzájem měli rádi, jako bychom bez sebe nemohli být… Tato „jakoby“ – jsou praktické činy, i když je to hra, umělé chování.

Nejprve je třeba „udělat“, a pak „uslyšet“! „Uslyšet“ – to je druhá část, která závisí na Vyšším světle, na Stvořiteli.

Pokud vynaložíme dostatečnou míru úsilí, Světlo nám tuto možnost otevírá – otevírá vchod v našem srdci, který se nazývá „vchod pro ty, kdo tlučou ke Stvořiteli“ (Petach le Dofkim be Tšuva).

A pak začneme pociťovat přání odevzdávat – otvor v našem srdci, skrze který pociťujeme péči o druhé, stejně jako se matka Bina stará o své děti.

Touto matkou Binou se stáváme ve vztahu k celému systému duší, s nimiž se musíme spojit, abychom jim mohli odevzdávat.

A také Stvořitele k sobě připojuji, abych Mu mohl odevzdávat. Odevzdávám, a tak se stávám jakoby vyšším než On.

Pouze toto chvění nám chybí – a jím počínaje již rozumíme tomu, jak se tento vztah rozvine v lásku…

Z lekce podle článku Rabaše, 22. 7. 2010

Originální článek zde.

[#17902]

Filed under: Láska, Skupinová práce, Spojení, Stvořitel, Vnitřní práce | Add Comment →