Poznámka: Existuje takové jedno malé podobenství. Jednoho dne tři bratři uviděli štěstí, jak sedí v jámě. Jeden z nich přišel k jámě a požádal štěstí o peníze – dostal je. Druhý požádal o krásnou ženu – a dostal ji. Třetí se sklonil nad jámou. „Co chceš?“ – zeptalo se štěstí. „A co chceš ty?“ – zeptal se ho muž. „Bratře, dostaň mě odsud“, požádalo štěstí. Bratr natáhl ruku, vytáhl štěstí z jámy, otočil se a odešel. A štěstí ho následovalo.

Jak přimět štěstí, aby nás následovalo? Co udělal zvláštního, aby šlo za ním?

Odpověď: Nic nepožadoval. Naopak, udělal dobrou věc, prokázal štěstí službu.

Otázka:V tomto případě nás bude štěstí následovat?

Odpověď: To nevím.

Otázka: Nelze to zobecňovat, že nic nepožadovat a tak dále?

Odpověď: Ne.

Otázka: Když si přeješ štěstí, řekněme jako v tomto podobenství, můžeš získat určitou jeho část. Přinese ti to peníze, ženu… A pak se všechno může změnit. Můžeš se rozvést, můžeš zkrachovat atd. A kdybych chtěl dát štěstí například někomu jinému, je k tomu potřeba odhalit nějaké tajemství?

Odpověď: Nedokážu si představit, jak by bylo možné rozdávat lidem štěstí, jak lze štěstí předávat, nebo jim štěstí brát. Nemyslím si, že to závisí na člověku.

Otázka: Na čem tedy záleží?

Odpověď: Myslím, že to závisí na osudu.

Otázka: Takže, jednáš podle toho, co ti bylo dáno? Buď štěstí dávat, nebo ho chtít pro sebe.

Odpověď: Ano, je to tak. A podstatné je, abys toužil dávat.

Otázka: To je ta hlavní otázka?

Odpověď: Ano.

Otázka: Znamená to, že se nemohu změnit?

Odpověď: Prakticky se nemohu změnit. Možná Stvořitel někdy může, na naši prosbu, na prosbu ze srdce. Ale já osobně nemohu změnit nic.

Otázka: Mohu se ale dostat do stavu, kdy přestávám milovat sám sebe? Ani neříkám „nenávidím“.
Nemám už rád sám sebe takového, který chce štěstí jen pro sebe. Mohu dospět do tohoto stavu?

Odpověď: Není to snadné, ale je to možné.

Otázka: A mohl by to být počáteční bod nápravy, kdy říkám: Dej mi možnost, abych mohl nějakým způsobem dávat štěstí?

Odpověď: K čemu? Cože, chtěl bys lidem dávat štěstí? Vzal bys na sebe takový úkol?!

Poznámka: Je mi to jasné. Místo štěstí budeš rozdávat něco jiného – neštěstí.

Odpověď: Ano.

Otázka: Vaše otázka zní: K čemu? Když odpovím egoisticky: Proto, aby ke mně přišlo štěstí, a já chápu, že ho musím rozdávat – je možné to takto vyjádřit?

Odpověď: Ne, to je stále sobecké.

Otázka: Je to stále to samé: „Dej mi štěstí“?

Odpověď: Ano.

Otázka: Je to tedy taková slepá ulička? Jak z ní vyjít?

Odpověď: Nijak. Jak Stvořitel předpověděl a jak rozhodne, tak to bude.

Otázka: Je nutné hledat štěstí, nebo ne? Nebo je to také v rukou Stvořitele?

Odpověď: Nemyslím si, že je možné ho najít. Nemyslím si, že někdo může najít štěstí. Štěstí musí být vytvořeno. To znamená, že se musíš uvést do takového stavu, abys přesně věděl, jak ho přinutit, aby se odhalilo. Pak ho uvidíš.

Otázka: Pak mám velmi důležitou otázku: Co myslíte slovem „štěstí“?

Odpověď: Štěstí – mám na mysli pocit člověka, že jeho život je úspěšný. Je to úspěch.

Otázka: Má tento pocit na konci svého života, nebo má tento pocit během celého života: „Žiji správně, můj život je úspěšný“?

Odpověď: Ne, myslím, že když je skoro na konci.

Otázka: Je to neustálá práce? Takže podle Vás, je náš život nekonečná práce?

Odpověď: Ano, je. Člověk stále hledá způsoby, jak znovu a zase znovu a znovu přeorganizovat svůj život, aby mu přinesl vysněné štěstí. Dejme tomu, dělat lidi šťastnými, dělat příbuzné šťastnými, všechno, co si jen dokáže představit.

Otázka: Ale Vy dnes stále cílíte vektor směrem „ode mne“ – udělat šťastnými druhé. A tímto sám nacházím smysl života? Tak nějak přicházím k závěru, jak šťastný bych byl v tomto případě?

Odpověď: Ano.

Otázka: A to je práce na plný úvazek?

Odpověď: Je to nepřetržitá práce a nemůže se přerušit. A člověk musí jasně pochopit, jak to dělat.

Poznámka: Cestou prochází zklamáním, znovu se zvedá a tak neustále.

Odpověď: Nevím, kolikrát bude zklamán. Jednoduše, musí si svou cestu představit. A dále: „Cestu ovládá ten, kdo po ní jde.“

Otázka: Tedy, aby tě provázelo štěstí, to neznamená, že budeš šťastný ty, ale že musíš celý čas pracovat na tom, aby byli šťastni ostatní? A jak víme, není to snadné.

Odpověď: Nevadí, že to není snadné. Co je v životě jednoduché? Nic není snadné.

Otázka: Ale je to cesta, že? Je to přece cesta?

Odpověď: Ano, je.

Otázka: A když hovoříte o „cestě světla“ a „cestě temnoty“, co tím myslíte?

Odpověď: Cesta světla je, když přinášíš lidem Světlo. Cesta temnoty je, když to nedokážeš.

Otázka: Nemůžeš nebo nechceš?

Odpověď: No, myslím si, že „nemůže“ nebo „nechce“, je jedno a to samé.

Z televizního programu „Novinky s Michaelem Laitmanem“, 14. 12. 2023

Originální článek zde.

[#324785]

Filed under: Cesta, Člověk, Egoismus, Odevzdání, Stvořitel, Vnitřní práce | Add Comment →