Chanuka je první svátek, který slavíme v našem duchovním vývoji. Celá Tóra hovoří pouze o duchovním vývoji člověka a ve skutečnosti v ní není téměř žádná zmínka o Chanuce, protože tento stav ještě nedosáhl hranice pro přijetí Vyššího světla. Je to jen příprava na nápravy.

Chanuka je vývoj člověka na první duchovní úroveň Bina, na úroveň odevzdávání se záměrem odevzdávat. A k tomu chceme dojít v naší jednotě ve skupině: povznést se nad svůj egoismus a překonat touhu přijímat potěšení pro sebe, vzájemné odmítání a všechny překážky, které nám brání dosáhnout jednoty.

První fáze sjednocení se nazývá Chanuka – „zastávka“. Když ji dosáhneme, získáme sílu odevzdávání a pochopíme, že je to prostředek, kterým od této fáze začínáme dosahovat Stvořitele, a to již ne jenom prostřednictvím záměru odevzdávat, ale prostřednictvím činu odevzdávání. Začínáme realizovat záměr v praxi, v naší touze.

To již bude stav přijímání pro odevzdávání, praktické přijímání Vyššího světla kvůli odevzdávání, které nás činí podobnými Stvořiteli a otevírá náš dialog s Vyšší silou: „Já k Milovanému a Milovaný ke mně.“

To se však stane později, zatím potřebujeme získat záměr pro odevzdávání na všechny touhy, tedy dosáhnout odevzdávání pro odevzdávání, co symbolizuje Chanuka, „zastávka“ na cestě k nápravě stvoření.

Chanuka je cesta z temnoty. Vždyť my nevidíme duchovní svět, pravou realitu, žijeme v naprosté temnotě, uzamčeni uvnitř našeho egoismu. A pokud chceme napravit tyto touhy po odevzdávání, musíme vyjít ke světlu odevzdávání. Chanuka se proto nazývá svátkem Světla. Začínáme odhalovat svoji duši, používat ji správným způsobem, čímž se uvnitř ní zažehne Světlo milosrdenství Chasadim.

Pokud člověk napraví svoji touhu a získá sílu odevzdání – Světlo Chasadim, může ji pak už po svátku Chanuka začít používat k přijímání se záměrem odevzdání, jeho duše se naplňuje Vyšším světlem NaRaNChaJ a stává se podobný Stvořiteli.

Chanuka je přechodem z temnoty ke Světlu, od touhy přijímat potěšení pro sebe k touze odevzdávat, a proto je nazývána svátkem Světla. Tradice zapalování svíček na Chanuku v našem světě symbolizuje vnitřní duchovní nápravu, kterou je třeba provést v duši člověka.

Světlo Chanuky nelze využít – je to pouze odevzdávání kvůli odevzdávání – Světlo Chasadim. Světlo Chasadim nelze přijímat pro potěšení. Pouze nám umožňuje vidět to, co se děje venku, mimo mě, jako bych držel v ruce svíčku.

Temnotu je možné osvětlit pouze odevzdáváním přátelům a tím jim pomoci dosáhnout úrovně odevzdávání.

Potěšení z odevzdávání kvůli odevzdávání spočívá v tom, že se pozvedáme nad naši sobeckou touhu.

Zázrak Chanuky spočívá v tom, že se pozvedáme na úroveň, která je protikladná touze přijímat potěšení – z Malchut do Biny.

Touhy člověka přijímat potěšení, které jsou v rozporu s duchovním, se nazývají „Řekové“. A proto jakoby probíhá válka mezi Řeckem a Izraelem, ale to se samozřejmě netýká zemí tohoto světa, ale pouze duchovních pojmů.

Řekové jsou naše vnitřní touhy přijímat potěšení a Makabejci jsou záměry odevzdávat. Válka probíhá mezi těmi, kteří chtějí přijímat pro přijímání a těmi, kteří jsou povoláni k odevzdávání. Tento spor se odehrává uvnitř každého člověka.

Z lekce na téma „Chanuka“, 10. 12. 2020

Originální článek zde.

[#275268]

Filed under: Chanuka, Izrael, Odevzdání, Skupinová práce, Svátky, Svět | Add Comment →