Category Archives: Egoismus

Největší egoista

Dr. Michael Laitman

Zpravidla pouze lidé s vysokou úrovní egoismu studují kabalu. Krom toho je nic nenaplňuje. Věda, technologie, umění, rodinné vztahy, práce, koníčky všeho druhu, spousta peněz … nic jim nepřináší uspokojení. Jsou pronásledování jedinou otázkou: Jaký je smysl života?

Nevěří v náboženství, protože již překročily tuto vývojovou etapu a ztratili schopnost slepě následovat nějaké trendy. Nevidí v tomto světě žádnou hodnotu, protože vše kolem sebe považují za běžnou „zvířecí“ existenci a nic víc než to.

Přirozeně, že nemají touhu obejmout každého, tancovat, nebo dělat nějaké dětinské věci jako „sedět v kruhu, jíst a pít společně, zpívat písně.“ Považují to za divné a zvláštní, a mají pravdu.

Jejich egoismus je nad průměrem. Tak se snaží odhalit vyšší svět, ale jsou nuceni chovat se „nedospěle“ a dětinsky. Bohužel, nedá se nic dělat.

Připojí se ke skupině, která je již v procesu pokroku a má více či méně odhalenu a pochopenu metodiku růstu. Vstoupí do skupiny, která cítí, rozpoznává a uznává (přinejmenším studuje) nutnost spojení s cílem odhalit vlastnosti vyššího světa prostřednictvím spojení mezi přáteli. Je to proto, že vlastnosti vyššího světa mohou být odhaleny jen v jednotě.
[93475]
Z Gruzínského kongresu 6/11/2012, Lekce 4

Profesor dává zkoušky permanentně

Dr. Michael Laitman

Otázka: Včera v průběhu semináře jsme opravdu cítili, že chceme dosáhnout cíle velmi moc a jsme zcela neschopni to udělat. Ale pak pachuť zoufalství zůstala: bezpočet těchto stavů.

Odpověď: Správně. Toto synové Izraele cítili v Egyptě, hrozbu zůstat navždy pod vládou faraona.

Otázka: V reálném životě, pokud chce člověk něčeho dosáhnout, naučit se něco, potřebuje projít zásadní zkouškou. Přijde na zkoušku v zoufalství, protože nemůže vědět všechno.

Odpověď: Naše zkouška není založena na znalostech. Úkol není v tom, dát správné odpovědi, ale v tom že je žádáte.

Představte si, že já jsem zkoušející. Neříkejte mi o svých pozitivních a negativních potenciálech, které se nahromadily během tréninku. Nesnažte se mě obměkčit svým zmatením. Musíte zde jednat jinak: Pokud opravdu vidíte, že neexistuje žádná alternativa, pak přineste vědomí o vlastní bezmoci a ochotu změnit se. Nic víc, jen tyto dvě věci: „Já nemohu“ a „musím“ a obě musí být stejné síly.

Zatím jste od skupiny nedostali ani jednu, ani dostatečnou poptávkou, ani dostatečnou frustraci. Ale oni jsou naproti sobě a na sobě vzájemně závislé: Pokud netoužíte po cíli, neobjevíte jeho nedosažitelnost. Oba póly dosud nemají sílu. Ano, oba se již objevily v důsledku našich seminářů, ale podstata je, jak vyplnit čas mezi semináři.

Otázka: A přesto, v tomto světě, je datum zkoušky, které znám předem.

Odpověď: Doba duchovní zkoušky přichází, když jste schopni ji projít. Chceš to dnes? Prosím. Jakmile jste připraveni, není nic, co vám může zabránit.
[90918]
Z 4. části denní lekce kabaly 10/22/12, „Matan Torah (Dávání Tóry)“

Dobrý příklad změkčuje egoizmus

каббалист Михаэль Лайтман

V integrální výchově jsou důležité dvě věci: aby lidé, kteří podstoupí takové školení, stále měli mezi sebou kontakt, a všude nenápadně dávali příklad klidné reakce na to, co se děje, schválně se naladili na vlnu přátelství, a to navzdory skutečnosti, že agrese a týrání ze všech stran, se snaží vyvolat zlost a negativní reakci.

Ve skutečnosti, dnes lidé necítí společnost kolem sebe, zejména pokud na někoho narazí nebo někdo narazí na ně – pak cítí, že jsou s někým v kontaktu. Proto je třeba záměrně ukazovat dobrý příklad, všem je tak mnohem lépe, snadněji, i když je to neobvyklé. Dá se to zahrát s humorem ale ne sarkasticky, jinak dostanete velmi silnou inverzní reakci. Toto je první.

A za druhé – je to vztah mezi lidmi a uspořádání těchto akcí pro všechny příležitosti: doma, v práci, ve veřejné dopravě, a to i na cestách: otevři okno automobilu a klidně, přátelsky zamávej rukou, nikdo tě nenapadne, nebude troubit, ani urážet. Myslím, že to může hodně změnit.

Takový příklad dnes překvapí lidi, protože to rozhodně nikdo nečeká. Kdysi reklama byla příjemná, dnes je agresivní, kdysi byl dobrý humor – dnes to není humor, ale zlý výsměch, jinak to lidé nevnímají. To znamená, že jsme přišli na konec našeho egoistického vývoje, zmutujeme do něčeho nepochopitelného.

Nebojte se výpadu, něčeho „proti.“ Naopak, je nutné se na to podívat jako na příležitost vyjádřit se jinak. A okamžitě budeš vidět, jak to lidi ohromuje, nerozumí tomu, hledají na tobě něco podezřelého: „Co je s ním? Máš dnes narozeniny? Co se ti stalo najednou? „.

Je třeba jednat takovým způsobem. Myslím si, že z desítek lidí, to přejde do stovek, tisíců, atd. Rozroste se to jako rozhlas, z úst do úst, a tak dál a dál.

[#89923] Z televizního programu „Budování společnosti budoucna“, 09/24/2012

Jednoduchá práce na tom hlavním

Dr. Michael Laitman

Naše současné touhy na neživé, vegetativní a živočišné úrovni nemáme napravit přímo. Jak Baal HaSulam říká, doprovázejí výstup na úroveň mluvení a jsou napraveny s ní.

Otázka: Co máme dělat teď, během přípravného období, kdy nám ještě mluvící úroveň nebyla odhalena?

Odpověď: Práce během doby přípravy je velmi jednoduchá – připojení k velikosti cíle. Toto se nazývá „Izrael, Stvořitel a Tora jedno jsou.“ Spojuji se s přáteli a společně pracujeme na rozpoznání velikosti cíle. Abychom to dokázali, potřebujeme studium, šíření a všechno co děláme obecně, to je vše. Co je důležité, je spojit se s cílem dosažení toho, v co věříme že je vyšší cíl, a to je vše.

Co je víc, cíl pro nás není vnější, ale je v rámci spojení mezi námi. Takže neustále pracujeme na kvalitě spojení, až bude tak čisté, jak je to jen možné.

Během tohoto procesu objevujeme mnoho aspektů našeho ega, ale pouze ve spiritualitě je budeme skutečně znát. Není náhodou, že studenti rabiho Šimona vůči sobě navzájem cítili nenávist, takový druh nenávisti, který zde neexistuje. Nepřemýšlím celý den nad tím, jak mohu ublížit nebo zabít příteli, ale ve skutečnosti, na tomto druhu myšlenek se mé ego „fixuje“ a nemůžu je dostat z mé hlavy.

Nyní se však setkávám s drobnými vyrušeními: Nechci být v kontaktu s přáteli, nemám je rád, nechci se s nimi spojit, nechápu význam jednoty ve skupině. Zdá se, že stále ještě mohu vyčkávat: „Zítra všechno může fungovat, spojíme se a budeme pamatovat na velikost cíle …“ To je naše současné ego.

Otázka: Co se rozumí pod pojmem „spojení“ s ohledem na širokou veřejnost?

Odpověď: Pro ně je to jen jedna jediná věc: Pokud se pěkně spojíme  jeden s druhým, zbavíme se krize a vrátíme se k dobrému a pohodlnému životu, který jsme měli. Neexistuje žádná jiná volba, protože sama příroda nás k tomu zavazuje.

Jak Baal Ha Sulam říká, jsme jedna rodina, takže prostě musíme být spojeni.
[90102]
Z 3. části denní lekce kabaly 12/10/12, Shamati # 3

Od egoismu k lásce je jeden krok vzhůru

Dr. Michael Laitman

Jediným způsobem, jak duchovně pokročit je pracovat ve skupině, díky které se vyjasní zda se chceme spojit jeden s druhým. Nakonec zjistíme, že se spojit nemůžeme a ani nechceme a zcela odmítáme vzájemné spojení.

Naše celá přirozenost se bouří proti takovému spojení. Jsme připraveni dělat cokoli kromě toho. Existují vztahy, které nás baví a chceme je, ale spojení s přáteli, vzájemné propojení, v němž každý jedinec slouží pro všeobecné – s tím naše srdce nikdy nebude souhlasit.

Pouze takový vzájemný vztah se nazývá „spojení“, v němž každý je jako součást v elektrickém obvodu nebo v motoru. Takže v každém úplném systému je každá komponenta součástí systému a musí provádět svou práci a dodržovat své povinnosti vůči jiným částem.

Abychom to udělali, musíme anulovat ego. Lidé, jejichž ego není tak rozvinuté jsou připraveni být s ostatními, je pro ně snadné být blízko, cítit jeden druhého, být přáteli. Nicméně, čím více se člověk rozvíjí, tím více jeho ego roste a tím obtížnější je se spojit s ostatními. Vůbec necítí, že nějaké přátele má.

Kdysi, dokonce před několika desítkami let, lidé cítili blízkost, ale dnes je každý sám. Ani si nevšímáme, jak jsou všichni zavřeni ve své ulitě. Schováváme se za obrazovku počítače a nazýváme to vztahem. Cítíme se takhle lépe, pohodlněji! Celé lidstvo je teď takové.

Existují různé metody pro spojení lidí, které jsou převážně založeny na nacismu, fašismu a fundamentalismu. Tyto metody mají navodit pocit solidarity v masách. Do jisté míry to zastaví jejich psychický vývoj, a tak je jednodušší je řídit.

Ale v duchovním rozvoji na straně druhé, existují dva protikladné přístupy, které jsou integrovány. Na jedné straně, člověk musí být velmi vyvinutý, velký individualista. Každý musí mít pocit, že je naprosto izolován a že nepatří nikomu jinému. Je to tak výrazné, že se zdá, jako by nepatřil do tohoto světa.

Na druhou stranu jsme povinni se spojit tak silně, že by měl každý zcela anulovat sám sebe proti své touze anulovat ostatní. To je ten nejnereálnější požadavek, který může v našem světě existovat, a který je proti trendu vývoje lidstva. Koneckonců, jak se ego vyvíjí, lidé se od sebe stále více oddělují. Všichni se odtahují od ostatních a skrývají se za svým počítačem, mobilním telefonem nebo doma.

Každý žije v ulitě, kterou si pro sebe vytvořil. Najednou je povinen provést opak: opustit své místo a spojit se ve svém srdci a duši. Co je víc, musíme to udělat nikoli tím, že budeme nuceni, ale tím, že to budeme chtít sami! Koneckonců, zjistíme, že tato jednota je nejvyšší hodnota.

Není v tom žádná výhoda, ale zde leží pravda. Tedy je velmi obtížné přistupovat k hodnotám odevzdání a lásky, pokud pro to vnitřně v našich pocitech nenajdeme ospravedlnění.

Je to však princip, podle něhož duchovní svět funguje! Za účelem získání těchto hodnot, které jsou zcela opačné od našich současných hodnot, musíme přijmout pomoc vyšší síly tak, že nás bude ovlivňovat a změní nás.

Musíme o to žádat v průběhu studia. Koneckonců, studujeme akce, které se konají na vyšší úrovni (činy odevzdání, lásky a spojení) pracujeme na systémech duší. Není to mechanický systém, který je bez citu, ale živý systém, ve kterém mysl a pocity působí v souladu se zákonem vzájemné záruky.

Studujeme o vztazích mezi našimi touhami, které jsou ve vzájemném odevzdání, a chceme je napodobit, což znamená studovat je, připojit se k nim a vstoupit do stejného stavu. Tak se přitahujeme do tohoto stavu a pobízíme vliv síly nazývané reformující Světlo.

Musíme přemýšlet a studovat o těchto vyšších stavech, o tom, jak naše egoistické touhy pracují loajálně ve vzájemném dávání.
[88732]
Z 2. části denní lekce kabaly 19/9/12, Zohar

Bezcenný pocit studu

Dr. Michael Laitman

Otázka: Předpokládejme, že se mi něco stalo a cítím takový pocit studu, že bych nejraději zmizel. Na co bych měl myslet v tomto okamžiku? Měl bych myslet na cíl?

Odpověď: To nepomůže. Co to znamená: „Měl bych myslet“ nebo nikoli? Musíte být připraveni předem na nejrůznější vlivy z prostředí, knih, přátel, skupiny a dalších věcí, které jsou výsledkem působení společného pole na vás, abyste byli upozorněni na cíl. To znamená, že nastavujete externí „připomenutí“, jinak si na to nevzpomenete. Začnete spojovat cíl s tím, co se vám stalo. A to je hlavní věc. To znamená, že již víte, že to, co se stalo, bylo úmyslné a došlo k tomu z nějakého důvodu.

Kde cítím bolest a hanbu? Ve svém egoismu. Musím se tedy nad ním pozvednout. Nebo naopak, zůstanu s pocitem hanby, protože ten mě směřuje k cíli. Jsem pak připraven ho v sobě zažívat pořád, abych nezapomenul na cíl, a byl k němu přidružený a přibližoval se k němu. Nechť je můj pocit studu silnější a silnější a tak se budu pohybovat směrem k cíli, který bude blíž a blíž.

Zde začínáme s přehodnocením hodnot a proto rosteme. Od této chvíle, to co bude ovládat pohyb, dosažení a dosahování vyšších stavů lásky a odevzdání nad pocitem egoismu jako zla a všeho co je v něm, je v podstatě stud.

Otázka: Je mechanismus, který jste popsal vhodný pro 99% populace?

Odpověď: Nejen pro 99%, ale pro každého, protože touha přijímat je jediný materiál.
[83599]
Z „Diskuse o integrální výchově“ 30. 5. 2012

Stát se ničím a stanout před Stvořitelem

Dr. Michael LaitmanČlověk se neustále anuluje, neustále plní vůli Stvořitele, neustále „posílá sám sebe v prázdnotu“ na vrcholu přání, které v něm roste. 

Na začátku se anuluji nad malým přáním neživé úrovně, a pak jsem jako v matčině lůně, v „devítiměsíčním spánku.“ Poté se ve mně probudí skupina přání, které patří k vegetativní úrovni, a vůči nim se opět musím anulovat. 

Nicméně k tomu, abych se mohl anulovat, mohl ze sebe udělat nic, musím se do toho zapojit. Prostřednictvím činů opačných Stvořiteli vytvářím to, co se nazývá „pomoc proti Němu“ a tím se anuluji, že Mu dávám.

Na závěr nezavrhuji nic. Všechna přání jsou využita, jak je řečeno: „Vše je přidáno na celkový účet.“  Žádám jen o to, se anulovat, čehož dosáhnu pouze svým porozuměním a cítěním sebe a všech, celého světa. Právě to mi dovolí přilnout ke Stvořiteli. 

Otázka: Mohu říci, že sebe-anulování je láskou?

Odpověď: Láska není projevem sebe-anulování, ale velikosti, to když použiji všechny své vlastnosti k dávání, k odevzdání. Láska znamená, že odevzdávám, ustanovím spojení a celkově jsem aktivní. 

Sebe-anulování je kvalitou zárodku nebo dítěte, a ne vyjádřením lásky.

[82687]
Ze 4. části denní lekce kabaly 11/7/2012, „Úvod ke knize Zohar“

Proč je etika nepodstatná

Dr. Michael LaitmanBaal HaSulam, “Úvod ke knize Zohar,” Bod 28: …A pak jsme se pustili do nového druhu práce – vložit všechnu tu zveličenou vůli přijímat do formy odevzdání. Pak je uzdravena, protože nyní získala ekvivalenci formy…. Je to tak, že byla dána Klipot pouze prozatím, pro očištění. Ale nakonec, nesmí to být jiné tělo.

Existuje touha přijímat, která byla stvořena Stvořitelem. Není to touha, kterou všichni máme proto, abychom udržovali naše animální tělo, ale touha, která je mimo tento svět, která nám byla dána, abychom ji napravili, napravili náš postoj k druhým.  

Vše, co je mimo postoj k druhým se vůbec nepočítá. Naše “animální” část je charakterizována touhami po jídle, sexu, rodině, penězích, respektu a vědomostech. Je jedno, jakou formu mají; vůbec se nepočítají. 

Vzdělání, kultura, etika a ostaní hodnoty jsou části našeho světa pouze proto, že uvažujeme o nápravě postoje k takovým věcem, tím, že jim přidáváme určitou důležitost. Původně nám však byla dána jasná instrukce: “Miluj přítele svého jako sebe.” Je to komplexní, universální princip. To je ta jediná věc, kterou musíme napravit a ten jediný směr, kterým bychom se měli zaměřit, bez ohledu na všechna ostatní přání. Je to v postoji k druhým, kde došlo k „rozbití nádob“, a je to tam, kde odhalíme vyšší Světlo, přilnutí, nápravou.

Kabalisté říkají, že musíme odhalit egoistické přání ve vzájemných vztazích s ostatními a přiznat si skutečnost, že to všechno je v můj prospěch namísto ve prospěch druhých. Vše se poměřuje ve vztazích k druhým, a je to právě podle tohoto kritéria, kvůli kterému se přání přijímat říká, jak jej kabalisté definují,  „zlý sklon.“ 

Je-li má síla zaměřena na můj vlastní prospěch a ne na dobro druhých, pak je nazývána  „zlým sklonem.“ Teď jej musím obrátit v dobrý sklon tak, aby ta samá síla, to samé přání, nebylo pro můj vlastní prospěch, ale ve prospěch druhých. Proč je tomu tak? Protože tím přinášíme uspokojení Stvořiteli. 

Pokud tímto způsobem pracuji, přivolávám Světlo, které napravuje, sílu, která mě napravuje vzestupy a sestupy. Nyní považuji svůj dobrý postoj k druhým za „vzestup,“ zatímco při „sestupu“ vidím, že jsem stále proti dávání druhým.  

Pokračuji v těchto vyjasněních, dokud celé mé přání přijímat není vlastně „mrtvé“ a ničeho schopné. Pak , ze stavu smrti jej oživím a dosáhnu „vzkřísení mrtvého,” a tak dosáhnu Gmar Tikkunu (konečné nápravy).

Takže, vše se odehrává uvnitř mého přání přijímat, které je zaměřeno na druhé – individuálně a vůči prostředí, a obecně vůči Stvořiteli. Měli bychom si toho být zcela a jasně vědomi. 

[82511]
Ze 4. části denní lekce kabaly, 
“Úvod ke knize Zohar”

Klamná realita ve vlnách egoismu

Dr. Michael LaitmanKaždý z nás obsahuje 613 různých přání, týkajících se našeho spojení s ostatními, které musíme napravit. V první řadě musím porozumět, že jsou všechna sobecká, a že si přeji využít bližního i Stvořitele. 

Tento směr, “Israel, Tóra a Stvořitel,” myšleno z lásky ke stvořením k lásce ke Stvořiteli, funguje nejdříve v opačné podobě: kvůli využití Stvořitele a stvoření ve svůj vlastní prospěch. Nejdříve si musíme uvědomit právě tento fakt, a ten nám bude odhalen za podmínky, že obojí, stvoření i Stvořitele jsou používáni správně. 

V první fázi, kdy si přejeme dosáhnout obecného spojení s celým vesmírem, přes stvoření ke Stvořiteli, odhalíme naše prohřešky a chyby, což je způsob, jakým odhalíme zlý sklon. Nedojde k tomu najednou. Jak člověk postupuje, postupně odhaluje nepatrnou část egoismu. Požadujeme jeho nápravu, a ve Světle nápravy odhalíme větší část egoismu, a opět si žádáme, aby byl napraven. 

Světlo přichází od Stvořitele prostřednictvím skupiny, osvětlující a napravující zlo, které objevíme. Výsledkem je odhalení nové, silnější a tvrdší vlny sobectví uvnitř nás. Tak postupujeme od malých chyb k těm závažnějším, a od malých prohřešků k těm větším. Postupně je odhalujeme a napravujeme se. 

Vždy však usilujeme o lásku, spojení, sjednocení Israele, Tóry a Stvořitele do jednoho celku. Přejeme si, aby se Stvořitel stal svatým, „samostatným“,  jedinečným, čímž se má na mysli, že je pro nás kvalita odevzdání vždy tou nejvyšší hodnotou. Tak dochází k pokroku.

A nejdůležitějším aspektem této práce je pochopit, že všechny nápravy jsou soustředěny mimo člověka. K jeho duchovnímu posunu dochází mimo něj. A mimo něj existuje jen Shechina  a Stvořitel, jež ji naplňuje. 

Člověk si představuje, že ho obklobuje celý svět: neživý, rostlinný, živočišný a lidský, ale to vše je pouze jeho  iluzí, jeho představou. Ve skutečnosti nic z toho neexistuje. Když člověk začíná objevovat skutečnou realitu, odhalí, že vše z toho postrádá ducha života, a ožívá pouze vyšší silou Stvořitele. Stvořitelem, který stojí za všemi těmito představami a stíny. Sami o sobě jsou jen pouhými oděvy, obaly, bez vnitřního obsahu. 

Doufejme, že odhalíme tuto pravdu rychle, a začneme skutečně pracovat se Stvořitelem prostřednictvím těchto oděvů. 
[82496]
1. části denní lekce kabaly 9/7/12, Rabašovy spisy

Test nesobeckosti

Dr. Michael Laitman

Otázka: Co je to láska ke Stvořiteli?

Odpověď: Láska je příležitost vyplnit nedostatek (nádoby) někoho jiného pomocí svých vlastních nádob. V našem světě milujeme, protože nám to dává radost: lahodné a oblíbené jídlo, lidé, kteří nás těší, moje děti, na které jsem přirozeně připojen. Toto nazýváme láskou.

Ale duchovní láska není to, když naplňuji své nádoby někým nebo něčím, ale když naplňuji nádoby ostatních. To je přesný opak toho, co jsme zvyklí si myslet o pojmu láska. Duchovní svět je opak hmotného světa. Pokud se obávám o nádoby někoho jiného a chci je naplnit způsobem, jakým je chce mít naplněn on, to znamená, že miluji tuto osobu.

Dokud se navzájem milujeme a všechno je v pořádku, uděláme smlouvu se Stvořitelem ve snaze udržet tento vztah, i když se vše změní, z různých vnějších důvodů. Bez ohledu na to, co se stane, chci udržet stejnou sílu lásky a spojení mezi námi.

Otázkou je, jak to lze udělat, když náhle zjistíte, že Stvořitel je zodpovědný za všechny mé problémy? Můj věrný a milovaný partner se na mě náhle přestane dívat a způsobuje mi všechny druhy problémů a strastí. Zrazuje mě ve všech směrech a dělá všechno proti mně a stává se mým hlavním nepřítelem. Tak jak k němu mohu zachovat dobrý vztah v takových podmínkách?

Přilnutí ke Stvořiteli ale znamená, že jsem prošel různými stavy a dosáhl stavu, kdy od něj nic nepřijímám, nic než pocit tmy. Ale nad tím vším buduji vztah lásky, odevzdání a spojení navzdory problémům a utrpením, které způsobuje mému egu. V takovém případě to může být nazýváno přilnutím.

Nádoby, ve kterých dosahují přilnutí, musí být omezeny a skryty. Nad nimi je můj Masach (clona) a vracející světlo, a tam je přilnutí v nádobách odevzdání.
[80769]
Z 1. části denní lekce kabaly 17/6/2012  Shamati # 76

Strana 4 z 10« První...23456...10...Poslední »