Člověk který ještě neporozuměl stylu Kabalistických spisů, zažívá těžkosti když se je snaží pochopit. Při čtení slov jako je „Přikázání“, „Stvořitel“, „potěšit Stvořitele“, „strach z hříchu,“ a tak dále, moderní světský člověk neví, kde je, a o čem text opravdu je.

Ve skutečnosti je celý problém v tom, že nevíme jak číst text správně. Kabalisté používají tento styl projevu z generace na generaci již od dob Abrahama, který jako první rozšířil moudrost kabaly (ačkoli to byl Adam HaRishon, který ji objevil.)

Ti, kteří vnímají spiritualitu, chápou, o čem knihy mluví, chápou, že existuje vůle přijímat, jejímž jediným cílem je získávat pro sebe sama, a oddávání se této touze se nazývá „hřích“, protože toto chování je opak Stvořitele. Na druhou stranu přijímání za účelem odevzdání dělá z člověka toho, kdo je podoben Stvořiteli, a toto je nazýváno „Micva.“

Nicméně to nemá nic společného s fyzickou činností v tomto světě. Micva (duchovní zákon / přikázání) se nevztahuje na fyzické tělo. Týká se našich vnitřních tužeb, vztahu k Vrchnímu světlu, Stvořiteli, a nikoli hmotnému světu.

Všechno toto bylo zřejmé mudrcům, kteří napsali Tóru a žili podle jejich zákonů před 2000 lety, protože dosáhli, ovládali a vnímali spiritualitu. Oni chápali, co bylo napsáno a nepletli si to s tělesnými činy. Avšak po zničení chrámu nastal obecný pokles a člověk přestal cítit Stvořitele.

Od té doby lidé začali vykládat knihy (Tóry) ze svéhopohledu, který byl pouze materiální a připisovali je našemu světu. Přeložili slova a věty, myslíce si, že se týkají činů a vztahů v našem světě.

Bylo to období duchovního exilu, ale nyní se chýlí ke konci. Musíme se znovu vrátit k odhalení Vrchní síly, k našemu spojení s ní, a ke vzájemnému odevzdání. Proto musíme pochopit, že neexistoval žádný jiný způsob, jak psát tyto knihy.

Následování zákonů Tóry znamená používat Vrchní světlo, aby napravilo mých 613 tužeb, což znamená provést 613 micvot Tóry. Pokud člověk převádí všeho, co čte (všechny termíny, které slyšel od dětství – Tóra, přikázání, hřích, atd.), do duchovního jazyka a duchovních definic, nebude mít žádné potíže pochopit, o čem kabala hovoří.

Jazyk a jeho definice zahrnují jeden jednoduchý systém základních přírodních zákonů, vždyť slovo „Stvořitel“ znamená „příroda“. Kabala je proto věda, která zahrnuje veškerou realitu, včetně našeho světa.

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem dostal: Jak se ve stavu poklesu mohu držet cíle tak pevně, že budu schopen pokles obrátit ve vzestup a padat, když budu sám chtít, místo aby mě Stvořitel vrhal dolů? 

Moje odpověď: Potřebuji tento pokles kontrolovat a sám se rozhodnout, že je pád nezbytný. Musím se na pokles připravit předem, jako se člověk připravuje na lékařský zákrok. Co mi pomůže, abych během poklesu „neztratil hlavu“ a nespadl pod autoritu mých přání?

Spojení s cílem mi pomůže cítit sestup a pozvednout se místo toho, abych se ztratil. Nejsem schopen si toto zaručit sám, a proto potřebuji spraávné prostředí, které mě bude podporovat, když následkem svých tužeb, které jsou příliš velké na to, abych je zvládl,  ztratím kontrolu.

Když přijde čas, aby se narodilo duchovní embryo, čas k přechodu na stupeň krmení, (toto embryo) zcela ztrácí svůj současný stupeň tím, že se obrací „hlavou dolů“. Takže jak je během narození schopno spojit tyto dva stavy? Jak zajistí, aby se z něj nestal potracený plod, ale aby místo toho přilínalo ke Stvořiteli na vyšším stupni, a aby bylo zrozeno do nového světa? Kvůli tomu jsou nám dány odlišné Rešimot (duchovní záznamy, geny): Rešimo de Aviut (vzpomínka na touhu) a Rešimo de Hitlabšut (vzpomínka na Světlo).   

Ukazuje se, že se bude vždy schopen připojit ke dvěma stupňům zároveň! To je  to, co mi pomáhá, abych byl narozen.

Z čtvrté části každodenní lekce kabaly, „Uvedení do knihy Panim Meirot uMasbirot“

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Filed under: Duchovno, Spojení - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem obdržel: Jak uvnitř nás rozeznáme„Mojžíše“?

Má odpověď: „Mojžíš“ uvnitř člověka je nejbližší místo k Stvořiteli, nebo kontaktní bod se Stvořitelem. Pokud člověk správně postupuje, chrání a stará se o tento bod, jako by to byl jeho nejvzácnější klenot. Vždyť jej spojuje se Stvořitelem.

„Mojžíš“ je vlastnost, která je nejblíže duchovnímu světu. Veškeré ostatní body touží po duchovním světě jen někdy a za určitých podmínek, na jiné úrovni Aviutu (síle touhy), a kvůli různým důvodům, kdežto „Mojžíš“ uvnitř člověka je opravdu odán cíli.

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem obdržel: Jak může člověk hřešit v úplně první fázi dvojitého skrytí (jak je zmiňováno v bodě 58 Úvodu do studia deseti Sefirot)? V tomto bodě spiritualitu skutečně nepozoruje; aby zhřešil, člověk musí být schopen rozumět tomu, co dělá.

Má odpověď: Kabala tvrdí, že jsi zločinec od začátku; narodil ses tak. Všichni jsme zločinci! Ale nemusíme být chytáni, protože už jsme uvězněni tím, že jsme na tomto světě. Vše co můžeme udělat je, že si uvědomíme, že jsme uvěznění zločinci, a že je nám tento stav dán od samého počátku. Přeje-li si někdo opustit vězení, může jít, dveře jsou otevřené! Avšak aby se tak stalo, člověk musí změnit sám sebe.

Naše hříchy a chyby nám odhalují, nakolik jsme Stvořiteli protikladem. Pokud je tak ale nevidíme, pak není žádných hříchů nebo chyb. Toto je fáze nazývaná „Řízení odměnou a trestem“. Odměna je možnost jednat ve smyslu dávání. Trest je její nedostatek.

Hříchy jsou důsledkem dvojitého skrytí; chyby jsou důsledkem jednoduchého skrytí. Jedno skrytí je přes „Není nikoho jiného kromě Něj,“ a druhé přes „Je dobrý a koná dobro“.  Chybujeme-li v obou, je to nazýváno hříchem. Chybujeme-li v jednom z nich, jedná se o chybu.

Proto je snadnější napravovat chyby. Napravováním chyby napravíme polovinu hříchu a bude snazší napravit jej v plném rozsahu, protože nyní se hřích stal chybou. V podstatě stále napravujeme chyby, protože dokonce i hříchy se nejprve změní v chyby a jsou skutečně napraveny jen tehdy, začneme-li dostávat za účelem dávání. Tomu říkáme pokání z lásky, spíše než ze strachu.

Z třetí části každodenní kabalistické lekce 13/06/2010, Úvod do studia deseti Sefirot

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Člověk nemůže něčeho dosáhnout či se rozvíjet sám o sobě. Nebude schopen si spiritualitu byť na chvilku udržet. Pokud si člověk myslí, že se může vyvíjet sám prostřednictvím kabalistických knih, udržet se na spirituální cestě konáním nějakých skutků, pak se jedná o sebeklam. Člověk bude lhát sám sobě a marně bude doufat v povznesení. Bez účasti a spojení se skupinou, což se nazývá vzájemná záruka, nemáme naději zůstat ve spirituálním světě ani na chvíli.

A kromě toho být přítomen ve spirituálním prostředí neznamená být v něm fyzicky. Na čem záleží je to, jak silně si člověk přeje být tímto prostředím ovlivňován, jelikož právě to svědčí o jeho touze být pod vlivem Vyšší síly či Stvořitele. Pokud však jen o samotě čte kabalistické texty, nebude pod vlivem Stvořitele, protože všechno, co přečte, prochází skrz jeho egoistický filtr. Knihy bude vnímat, chápat a cítit tak, jak si přeje jim rozumět!

Tak jsem pod vlivem Stvořitele pouze, pokud to, co čtu, ke mně přichází prostřednictvím skupiny. Stvořitel či Světlo “přebývá mezi svým lidem,” myšleno ve skupině, v seskupení duší.

Individuálně nemáme možnost spirituálního rozvoje. Musíme pochopit, že naším jediným nástrojem k odhalení Stvořitele je naše spojení.

Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce 06/06/2010, článek „O významu společenství“

Filed under: Cesta, Duchovno, Spojení - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem obdržel: „Co jsou to tři linie?

Moje odpověď: Levá linka je nenapravená touha, která musí být nejprve omezena (Cimcum Alef). Pravá linka je síla odevzdání, síla světla. Střední linie je výsledkem práce kombinující a spojující obě linie.

Celá naše práce leží ve střední linii, a všechny materiály kabaly o ní hovoří. Pravé a levé linky jsou nám dána shůry, z přírody nebo od Stvořitele. Nebudeme-li pracovat v prostřední linii, zůstáváme jako zvířata, která jednají z donucení těchto dvou otěží: pravé a levé linie. Nicméně, když dostaneme první jiskru z prostřední linie, která se nazývá bod v srdci, je to příležitost, pozvání, jak získat kontrolu nad našimi životy, a přestat se pohybovat jako kůň, řízený dvěmi otěžemi shora.

Musíme předpokládat tyto otěže a stát se „člověkem.“ Bod v srdci je počátek člověka v nás, který bude držet na uzdě své zvíře a směřovat k podobnosti se Stvořitelem. Duchovní práce se skládá výhradně ze sebe-řízení, od vnitřního bodu v srdci ke sloučení se všemi ostatními.

Pak přistupujeme ke všem našim vlastnostem jako k okolnostem, daným shora. Již se neztotožňujeme ani s naším tělem a jeho dědičnými vlastnostmi, ani se Světlem, které jsme dostali k nápravě tohoto těla. To znamená, že přistupujeme k těmto dvěma liniím, pravé i levé, jako k dokonalosti vytvořené Stvořitelem, jako k jeho pozvání začít stavět sami sebe.

Už se neobávám, neraduji se, nebo si nezoufám nad levou nebo pravou linií, místo toho přistupuji ke stavům, které mi jsou dány, jako k příležitosti správně zkombinovat tyto dvě linky, pohybovat se vpřed, řídit mé zvíře a směrovat ho přímo k cíli.

V každém okamžiku se mé zvíře samo vrhá různým směrem, směrem který neznám. Musím si představit cíl: Stvořitele, sloučení s ním a rovnat se mu ve vlastnostech tak nejlépe, jak jen si to jen dovedu představit. Musím zkusit vidět své prostředí jako dokonalý, vyvážený systém, spojený a propojený se všemi částmi stejně a ve vzájemné záruce, tak jako by byl naplněn vyšším světlem.

Pro objasnění cíle, musím opravit své zvíře tak, aby bylo vedeno ve správném směru dvěmi otěžemi. Tato práce se nezastaví ani na vteřinu. Pokaždé, když si představím duchovní cíl jasněji a detailněji, společně s tím si ho představím i ve větším zmatení, protože světlo poznám pouze z temnoty. Musím se vždy snažit směřovat k tomuto cíli, tzn. zasadit se do všeobecného systému jako jeho neodmyslitelná součást.

Proto, když čtu Zohar, musím jednat jako řidič auta, tlačit pedál plynu, sledovat silnici, točit volantem, cítit brzdy a to všechno zároveň. Podobně, když naslouchám tomu, o čem Zohar hovoří, chci si to všechno představit přede mnou. Jako když jsem na cestě, snažím se pohybovat spolu se Zoharem a účastnit se ho.

Jinými slovy, chci vědět, co to studuji, abych se napojil na tento materiál, a byl v tomto procesu. Vědět je spojit se, jako je psáno: „Adam pak poznal Evu (jeho napravenou touhu).“

Z první části každodenní lekce Kabaly 01/06/2010, Zohar

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem obdržel: Co znamená ospravedlňovat Stvořitele? Jak se to v člověku projevuje?

Má odpověď: Člověk ospravedlňuje Stvořitele, celé dílo, celý vývojový proces a Vyšší řízení, když projde všemi 125 stupni, za kterými se Stvořitel ukrývá. Když na sebe člověk bere skrytí, anuluje tím skrytí Stvořitele a vidí, že skrývání zde bylo pro jeho dobro, aby si mohl vybudovat svou vlastní clonu.

Na základě uvedených skrývání člověk dosáhne zjevení, porozumění, vnímání i poznání. Tak se pozdvihne z živé úrovně do lidské. Člověk se skryje tak, že se Stvořitel schovávat nemusí. Je psáno, “Protože Mojžíš zakryl svou tvář, zasloužil si odhalení tváře Stvořitele.”

Stvořitel může být spatřen pouze v Odraženém světle. Když ukryjete svou vůli dostávat potěšení, provádíte na ní omezení, a proto vytváříte Odražené světlo. Pak v Odraženém světle odhalíte Přímé světlo.

Z každodenní kabalistické lekce 28/05/2010, Baal HaSulam, Dopis 1 – 1920

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Pokud nevidíte u svých přátel silnou touhu po spiritualitě, nejste-li zaujat prostředím, či inspirován k odevzdávání, znamená to, že do svého prostředí nic nevkládáte. Začněte investovat do svých přátel a uvidíte, jak vás na oplátku ovlivňují.

Vzorec je velmi jednoduchý: Připojím se ke skupině a všichni společně dosáhneme stavu, kde začneme ovlivňovat jeden druhého. Náš kruh se změní na spirituální nádobu (Kli). Sjednotí se v ní všechny naše touhy po spiritualitě, naše body v srdci, a nad nimi vytvoříme anti-egoistickou clonu, naše vzájemné odevzdání.

Nyní, když se navzájem ovlivňujeme, musíme zjistit, zda tak činíme v zájmu odevzdávání Stvořiteli. Pokud ano, pak máme clonu a Odražené Světlo. Vyšší síla je nám okamžitě odhalena, v závislosti na ekvivalenci formy.

Vzorec je velmi jednoduchý: „Já“ –> skupina –> duše!

Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce 23/05/2010, článek “Ohledně lásky přátel” 

Filed under: Duchovno, Spojení, Z ranní lekce - Žádné komentáře→