Otázka: Co znamená vznést MAN?

Odpověď: MAN je žádost, stát se stejným ke Stvořitel. To nastane, když se člověk cítí bezmocný, jako by byl uprostřed pouště. Nahý a zbavený všeho, bezmocný, a ostatní mu nemohou pomoci. Chápe, že nemá šanci na dosažení lásky a odevzdání. Cítí se slabý a obklopen „lvi“, touhami které ho „pohlcují“. Jeho život je v nebezpečí a on není schopen dostat se ven z tohoto stavu a vstoupit do odevzdání.

Celý svět má u nohou, s výjimkou odevzdání a lásky ke svému příteli či Stvořiteli. Nezáleží na tom, jakým potěšením se ego naplní, pokud kvalita lásky a odevzdání nestojí za všemi těmito věcmi, člověk je ztracen v poušti. V této poušti, v prázdném egu, jeho duchovní touha se stane tak silná, že křičí, pláče a tak dosáhne cíle.
[27907]
Z 1. části denní lekce kabbaly 28.11.2010 Zohar, úvod, článek „růže“

Osoba, která naslouchá na lekci a nechápe, musí přemýšlet o záměru ještě víc než ostatní. Vše je zřejmé v záměru a není tam co vysvětlovat, je to věc, kterou má člověk pro sebe rozeznat! Ujasněte si, co přesně chcete. I když vaše touhy neodpovídají spiritualitě, bude vyšší světlo působit v průběhu studia, a postupně vás správně naladí. Nejdůležitější věcí je, že se snažíte analyzovat vaše záměry.

Naše úsilí se neděje ve studiu nebo v pochopení, ale v záměru: Proč studuji, pro co, a co od něho chci? I kdyby všechny vaše vnitřní výpočty byly nesprávné, na tom nezáleží. Aktivujete-li záměr, Světlo ho ovlivňuje. Světlo nemá vliv na přání, ale pouze na záměr (který je egoistický proto, aby se stal altruistickým), protože ten přijde z Vrchu přes světy, již oblečený v úmyslu, v odraženém světle.

Proto nemůžete dostat vyšší světlo, dokud také nevytvoříte odražené světlo. Odražené světlo je záměr.

Proto nemáme jinou možnost, vše záleží jen na tom, jak aktivujeme záměry. I když jsou nesprávné, stejně jako záměry dítěte, které ještě nic nechápe, nezáleží na tom. Nejdůležitější je aby mělo vyšší světlo co opravit!

Z 3. části denní lekce kabbaly 2.12.2010, Beit Shaar HaKavanot

Nesnažte se být „chytráky” či  “hrdiny” a bojovat s egoismem svými silami. Není nic hloupějšího než to!  Kdo může čelit podstatě? Je to vůbec možné?

Naše práce je vzrůst nad naše ega, což znamená přitáhnout sílu Světla a s ní vystoupat nad egoismus, jako by neexistoval. To neznamená  ego potlačit a pokojně se probíjet životem. Náš egoismus zůstává a my zjišťujeme, že je to Stvořitel, který nám dává tak velkou rezervu touhy. My si ale přejeme být nad tím.

Své ego neničím, protože nad něj se pozvedám. Ale v téhle chvíli, neberu v potaz mé vztahy s přáteli, bez ohledu na to jak příšerně arogantní, domýšliví, závistiví a hnáni mocí či ctí, mi každý z nich připadá. Na ničem z toho nezáleží; vše co vím je, že “láska překryje všechny hříhy.” Ty s pistolí a já s nožem v ruce sevřeme jeden druhého v náručí a učiníme všechna rozhodnutí založená na lásce. 

Každý si myslí, že má pravdu, ale každý se anuluje. Láska znamená, že přijmu verdikt druhých a oni přijmou můj, a touto cestou dojdeme ke společné domluvě, která nám dovolí udělat rozhodnutí na vyšší úrovni. Povznesli jsme se nad kolektivní nenávist ke své společné lásce. 

Zkuste to ve skupině a uvnitř ucítíte třetí element: Stvořitele! Budete cítit, buď že už je uvnitř Vás, nebo že ho postrádáte.

Toto je velmi praktický typ práce, neboť celá kabala je: “Přijď a spatři (Bo-Reh)”; “Uděláme, a uslyšíme” jsou zcela praktické věci, které musíme realizovat právě teď.
[27032]
Ze 4. denní lekce kabaly, 19/11/2010, „Svoboda”

Otázka: Během kongresu jsme skutečně chtěli dosáhnout cíle a pak jsme zjistili, že nám to naše ego nedovolí. Proč Stvořitel nechce vyslyšet naše modlitby a nechat nás vystoupat nad tuhle horu egoismu? Proč jsme toho neschopní?

Odpověď: Stvořitel je všezahrnující síla dávání. Vytvořil naši sílu přijímání. Tyto dvě síly stojí proti sobě jako podélníky žebříku s příčkami mezi nimi. 

Jak vyššímu stupni odpovídáte, můžete na něj vystoupat, postupujíc k novému stupni, jednomu stupínku v době. Vše je ve tvých rukou. Byl ti dán klíč k přírodě, abys změnil svůj vlastní charakter a učinil jej podobným tomu Vyššího. 

Stoupáš, jakmile se staneš jemu podobným, ale pokud se lišíš, pak zůstáváš na stejném místě. Nezaleží to na Stvořiteli, Jeho touha je konstantní; On je dobro, které koná dobro. Stvořitel se nemění, tato síla je absolutní a neměnná. 

Ale aby ti umožnil stoupat, Stvořitel rozdělil celou cestu na stupně (schody) či stavy. Pokaždé, když jsi jako Vyšší stupeň, vystoupáš k němu a jakmile budeš ještě více jako on, pokračuješ ve vzestupu výše. Mezi každým stupněm se musíš připravit na následující krok a tímto způsobem pokračuješ ve vzestupu pokaždé.

Není nikdo, ke komu se modlit, koho žádat. Proto nemůžeš namítat: “Proč mi Stvořitel nechce pomoct? Kde je? Kam šel? Co se tady děje? Co dalšího po mně chce, abych udělal?“ Když se modlíš a žádáš, nezbytně soudíš sám sebe oproti Vyššímu světlu, které pro každého září stejně, konstantně a neměnným způsobem. Každý si z něj může vzít kolik chce.

O Stvořiteli je psáno: “Nezměním své HaVaYaH,” “Není nikoho jiného kromě Něj,” “Dobro, které koná dobro.” Nemění se. Když sladíš své vlastnosti s Jeho, jakoby byl přemýšlel či reagoval na tvé volání, pak to vše vytváříš. Během historie lidé přikládali lidské vlastnosti silám přírody: větru, dešti, měsíci, stejně tak jako Stvořiteli. Ale nic takového není!

Pracujeme proti přírodě. Kabalisté nám vysvětlují, že příroda, ve které se nacházíme, má své vlastní zákony. V hebrejštině, numerická hodnota (Gematria) slova  “příroda” a “Stvořitel” je stejná. Můžeme využívat tyto zákony a pokračovat ve stoupání na její úrovně znovu a znovu, dokud nedosáhneme celé přírody nám uváděné coby úroveň Biny, Stvořitele (Elokim).

To je důvod proč je mi jasné, že pokud jsem ji zatím nepřijal, problém je ve mně. Nemám se koho obávat a nemám se koho ptát. 

Je správné říkat, že Stvořitel nám vládne. Nevládne nám snad příroda? Ano, vládne. Tzunami, hurykány a dochází i k ostatním přírodním pohromám a to je samozřejmě vláda přírody nad námi!

V přírodě existují dvě protikladné síly, které se stále střetávají a zápasí: síla dávání a přijímání. Vše se děje podle programu, který nás vede k účelu stvoření. Na začátku jsou tyto síly zcela v opozici, ale postupně se stávají sobě bližšími, dokud se nesjednotí. To je proces vývoje v přírodě.

To je důvod, proč nemáš nikoho s kým pracovat, pouze skupinu. Prostřednictvím skupiny se můžeš změnit a své vlastnosti připodobnit těm přírody. Skupina je adaptér mezi tvou touhou, kterou neovládáš a Stvořitelem, kterého také nemůžeš ovládat. Skupina, společnost, prostředí, to je tvá jediná síla; je to ta jediná věc, kterou můžeš změnit.

Takže pokud namísto nevědomého postupu podle programu přírody, která vede celé stvoření směrem k sjednocení se Stvořitelem, chci něco změnit; chci-li k Němu postupovat na vlastní pěst a ne za pomoci krutých sil přírody, pak mám jednu možnost: pracovat se svým prostředím.

[26815]
Ze 2. části denní lekce kabaly, 17/10/2010, Zohar