Během procesu nápravy se nám zdá, že má každý odlišný stupeň důležitosti. Avšak to je pouze iluze. Pouze se nám to tak zdá, protože v naší kalkulaci zapomínáme na základní fakt: každý člověk všechno dostal od Stvořitele. Každá individuální charakteristika člověka, vzdělání a určité (životní) podmínky – vše to je dáno Shora. To znamená, že na člověku nezávisí nic kromě jeho úsilí, které je váženo proti všem podmínkám, které jsou mu dány Shora.

Pokud bychom vynechali všechny tyto Shora dané faktory, které nezávisí na člověku, a sledovali pouze věci, které jsou v moci jednotlice, viděli bychom, že jsou si všichni lidé zcela rovni. Každý má stejnou možnost pro rozlišení, svobodu volby a nápravu – vzhledem k tomu, co mu bylo dáno, a co postrádá.

Otázka, kterou jsem dostal: Proč v procesu nápravy někteří lidé aktivně usilují o duchovno, snaží se učit a vytvářet metodu nápravy, zatímco ostatní mají nesmírné pozemské touhy a pouze se tohoto procesu účastní pasivně tím, že nějakým způsobem pomáhají?

Moje odpověď: Toto rozdělení existuje, ale není to tak zřetelné, protože dokonce i lidé, kteří usilují o duchovno, jsou rozděleni do různých úrovní. Víme, že v našem světě jsou také lidé, kteří prostě něco „dělají“ a také druzí, kteří chtějí něco většího. Výsledkem toho každý člověk okupuje určitou pozici, která je dostatečná, aby ho uspokojila, a nechce víc odpovědnosti než tato.

Je tu mnoho důvodů, které zdánlivě ospravedlňují, proč tomu tak je, ale doopravdy je všechno určováno touhou člověka. Celé lidstvo je postaveno jako pyramida, včetně té části lidstva, která usiluje k duchovnu. Někteří lidé jsou ochotni pokračovat až do konce a nezastaví se kvůli ničemu, dokud nedosáhnou rovnocennosti se Stvořitelem. Nespokojí se s ničím menším. Každý člověk najde své místo podle své touhy, práce, snahy a vnitřního úsilí. Vše je určováno kořenem jeho duše, protože to je to, co musí jeden realizovat.

Není žádna duše, která je vyšší než Mojžíš; on je duchovní vůdce, který vyvedl celý národ z duchovního exilu ke svobodě, vykonávajíce tak v duších velikou nápravu. Avšak tato náprava se objevila pouze v části duší, zatímco nyní očekáváme Mesiáše, který provede obecnou nápravu celého světa. Mesiáš není člověk, ale Světlo, které nás všechny vyvede z duchovního exilu (v hebrejštině slovo Mašiach pochází ze slova Mošech – vytahovat).  

Možná zde bude duchovní vůdce ve formě člověka, protože lidé jsou schopni vnímat metodu nápravy a vidět příklad právě v této formě. Nebo to může být skupina, která nad světem bude držet duchovní vedení a dávat příklad, jak můžeme pracovat společně, zatímco odmítáme osobní egoismus a pozvedáme Stvořitele. Budou každému schopni vysvětlit cíl stvoření, ukázat, co Stvořitel požaduje, a podat příklad lásky a odevzdání, duchovní unie. Budou představovat Sanhedrin, světové duchovní vedení.

 Jakýkoliv koncept, který ve světě existuje je rozdělen do stupňů HaVaJaH podle čtyř stádií přímého Světla – v jakékoliv kvalitě, vlivu, definici a v jakémkoliv rozdělení. Toto rozdělení může být rozprostřeno na celou realitu: 

· Stádia 0-1-2-3-4 “Šoreš-Alef-Bet-Gimel-Dalet“,
· HaVaJaH “ bod písmena Jod-Jod-Kej-Vav-Kej,”
· Sefirot “Keter-Chochma-Bina-Zeir Anpin-Malchut,”
· Smysly“zrak-sluch-čich-chuť-dotyk,”
· Parcufim “Galgalta-AB-SAG-MA-BON,”
· Světy “Adam Kadmon-Acilut-Berija-Jecira-Asija,”
· Světla “Jechida-Chaja-Nešama-Ruach-Nefeš,”
· Čtyři přírodní elementy “oheň-vzduch-voda-země”….

Naše modlitba by měla být zobecněna: modlitba společnosti, pro společnost, modlitba mnoha. Měla by obsahovat všechny úrovně, všechny stupně, celé HaVaJaH. Pokud člověk pouze kvůli něčemu křičí, není to modlitba. Jeho žádost by měla obsahovat jeho porozumění a pocit, minulost, přítomnost a budoucnost. Pokud udělá žádost přesně tímto způsobem, pak bude jeho modlitba skutečně dospělá a zralá a bude odměněna odpovědí.

Baal HaSulamova kniha „Bejt Šaar HaKavanot“ reprezentuje tento precizní, obecný přístup, globální pohled na tvorbu a celou realitu. Místo rozlišování malých, individuálních detailů vysvětluje, jak je sjednotit. „Talmud Eder Sefirot“ je analýza, kde je obecné rozbito do částí a „Bejt Šaar HaKavanot“ je syntéza, kde se části spojují do jednoho celku.

 Otázka, kterou jsem dostal: Pokud budu udržovat během studia Zoharu správný záměr, neměl bych cítit nějaké výsledky?

Moje odpověď: Nevíme, zda je náš záměr správný nebo ne. Dost možná jsem ve zvláštní náladě a cítím se nadšený, dobře jsem se vyspal a všechno vnímám velmi jasně. Takže se mi zdá, že je můj záměr velmi ušlechtilý, přímo k duchovnímu cíli. A někdy se téměř nemohu vzbudit, unám a znovu se budím, nebo si náhle vzpomenu na minulé události.

Nevíme, jak to funguje; pokaždé jsou člověku dány zvláštní okolnosti a úsilí, které musí vyvinout. Nejdůležitější věc je jednoduše pokračovat, nehledě na výsledek. Člověk by se v každé situaci jen měl pokoušet představovat si duchovní obraz, který mu Zohar popisuje. Může být velmi těžké toho dosáhnout, ale pokud když je v nejtěžším stavu, stejně dokáže chytit konec lana, uspěje mnohem víc, než když se od začátku cítí inspirovaný.

Samozřejmě bychom neměli přehlížet stavy nadšení, které jsou nám dány. Ale neměli bychom si příliš všímat vnitřních či vnějších podmínek, ve kterých se nacházíme. Jakékoliv podmínky byly člověku dány, jsou to podmínky, v nichž by se měl snažit udělat vše, co je možné.

Otázka, kterou jsem dostal: Pokud skupina ztratí učitele, může postupovat?

Má odpověď: Vše, co je pro postup skupiny a tvůj individuální postup je již obsaženo v desítkách tisíc lekcí, které jsou uloženy v našich archívech. Čím silněji se spojíte, tím víc v těch lekcích odhalíe stupňů. Vše spíše než na tom, kdo je naplňuje, závisí na Kli (nádobě).

Jak dosáhnete větší jednoty, postupně ve všech lekcích odhalíte nové věci. Za deset let od těď v lekcích,k teré jsou dnes staré deset let, odhalíte vyšší stupně. Vše závisí na „uživateli,“ jeho vnímavosti a otevřenosti. Postupně v novém materiálu odhalíš nové vrstvy. Vnitřní změny ti umožní provádět čím dál hlubší odhalení. Větší jednota ti v těch předchozích lekcích umožní odhalit všechny posloupné stavy.

To, že učitel umře, není konec. Život pokračuje a Shora přijde nová forma vedení a skupina bude pokračovat v postupu. Takto by to v procesu růstu mělo být.

Podle stejného principu například měníme svůj přístup k dítěti, když vyroste. Časem samo začne cítit potřebu se oddělit. Stejným způsobem je člověku dán učitel a pak je učitel vzat. Učitel dostává novou misi a žák též. Potřebujeme o těchto změnách uvažovat jako o nekonečném plynutí vzájemných spojení mezi Kelim.

Je nezbytné pochopit, že dvě opačné síly, pravá a levá, jsou silami přírody. Všechno přichází od Stvořitele, je to rozdvojeno a kontroluje nás to.

Dokud se Mu nepokusíte připodobnit ve střední lince, postavit v sobě Jeho obraz, nepřijdete k dobrému stavu. Proto se jeden jen musí neustále pokoušet stát se Stvořiteli podobným podle svého stupně a všech tužeb a vlastností, které jsou mu odhaleny. Musíte ze všeho, co od Něj přijímáte, postavit střední linku.  Z těchto dvou „otěží,“ dvou linek, dvou „andělů.“ Pak si budete jisti, že skutečně dosahujete nejlepšího možného stavu pro sebe, pro Něj, a pro oba z vás.

Jinak se od neštěstí nemůžeš uchránit. Pokud se na dalším stupni nepřipravíš předem ve střední lince, pak tě čeká trest. Avšak ve skutečně to nejsou potrestání; jsou to objevení stejných kvalit (Kelim), které jsi nenapravil. Byla ti dána možnost a všechny prostředky k napravení svých vlastností a ony ti byly odhaleny, ale tys v tom selhal. Z tohoto důvodu vnímáš nedostatek nápravy ve formě utrpení.

Otázka, kterou jsem dostal: Když aktualizujeme své touhy na úrovni dojmů, způsobujeme, aby se pro nás materiální svět stal přátelštějším?

Má odpověď: Všichni jsme uděláni z materiálu, zvaného „touha po potěšení.“ Když Světlo ovlivňuje touhu být těšen takovým způsobem, že ji přinutí dosáhnout nejhoršího stavu, ta pak zvažuje jen sebe; stará se pouze o sebe a necítí nic jiného než sebe. Tento „zkrat“ uvnitř nás vytváří obraz našeho světa.

Tím, že napravujeme svou touhu, začínáme vnímat jinou realitu, která existuje vně této. Když je něco vnímáno skrze touhy jiných lidí místo naší vlastní, nazývá se to Vrchní Duchovní Svět a je to svět věčného života.

Náprava je proces učení se toho, jak vnímat to, co je vně nás v protikladu k tomu, co je uvnitř. Toto je čistě psychologická výzva. Nakonec všichni chceme být těšeni a usilujeme vstříc dobrotě. A základní skutečnost je, že nakonec dosáhneme nekonečné dobroty, ale pouze pod podmínkou, že „opustíme“ sebe.

Poté, co ze sebe odejdeme, začne být za „mne“ brán materiál tvorby (touha po potěšení); a ve skutečnosti je mým. A tehdy se pro nás stane přátelštějším.