Izák je síla, která roste opačná Abrahámovi a slouží jako „pomoc proti němu.“ Začínáme objevovat, že duchovno není jednotlivá síla, jak jsme si předtím mysleli. Nejsme schopni pochopit, jak mohou koexistovat dva protikladné pojmy, a jak mohou být oba pravdivé. Není ještě pochopeno, že právě v této kolizi a rozporu je odhalena pravda. Myslíme si, že by vše mělo být přímé a jasně definované.

Avšak začneme si uvědomovat, že věci nejsou tak jasně střiženy, jak jsme je původně vnímali. Když začneme pracovat s naší vlastností „Izáka“ a napravovat ji, začneme si uvědomovat, že věci nejsou tak přímočaré, jak jsme je předtím exkluzivně skrze svůj egoismus vnímali. Jinými slovy, vše, co jsme viděli skrze svůj egoismus, byla touha se těšit a potěšení, které je té touze opačné, ale nyní vidíme, že je zde levá linka a pravá linka. Navíc mohou být obě pravdivé a správné, což nám pomáhá postupovat. Na druhé straně si mohou obě odporovat, ale obě mají nicméně v tvorbě místo, protože jsou obě připoutány ke Stvořiteli.

Vskutku je uvnitř nás zahrnuta jak vlastnost „Izáka,“ tak „Abraháma“: naše vlastní kvalita přijímání, díky níž člověk zůstává stvořením, které existuje od Stvořitele odděleně; a nad tím je vlastnost odevzdání, kterou jeden získává od Stvořitele. Následuje, že mezi těmito dvěma silami uvnitř člověka je vždy vnitřní konflikt. Tak pouze pozvedáním Izáka přijde Abrahám s ohledem ke Stvořiteli k pochopení své pravé pozice. Proto slovo „syn“ (Ben) znamená „porozumění“ (Leavin), což je Bina, nový stupeň.

“Abrahám” je první duchovní vlastnost, kterou uvnitř odhalíme. Je to hlavní vlastnost odevzdání, Chafec Chesed (těšící se milosrdestvím). Když Abrahám dosáhne „stáří,“ myšleno, že je mu zcela odhaleno určité stádium, vynoří se nový stav, který je zásadně odlišný od předchozímu stavu.

Toto je proces, ve kterém se před dosažením dalšího stádia Abrahám neustále pozvedá nad svoji předchozí touhu, asociovanou s Babylonem. Nejprve se vzdálí od všech sil a tužeb babylonských obyvatel, kteří uctívají jiné bohy. Když se od toho odpoutá, opustí toto místo či stádium a vynoří se nový stav. Na tomto novém stádiu se cyklus opakuje. Opět odhalí touhu uvnitř, která jej vrací do předchozího stavu, který právě opustil.

Jelikož nad touhy neustále kvalitativně roste, pouze se to zdá, jakoby se vynořoval nový stav. Touha se na „levé straně“ odhalí jako opačná Abrahámovi, ale zároveň je to jeho „syn.“ což znamená, že to je následek, pocházející z Abraháma. Takto se jako zdroj nečistých sil, spojený s levou stranou (Klipot), vynoří „Izák,“ který značí levou linku, Binu, Gevuru (vítězení, překonávání).

Dokud se neomezím podle podmínek, ustanovených Druhým Omezením (Cimcum Bet), pokračujeme v žití bez clony a zůstáváme „roztříštěni.“ Proto jsme subjekty vlivu Prvního Omezení (Cimcum Alef).

Je povinné, abychom naše touhy uvedli do souladu s podmínkami Druhého Omezení, stavu, ve kterém jsme byli před tím, než nastalo roztříštění nádob. Touhy, které jsou asociovány s těmito podmínkami symbolizují „exodus“ ze sebe do jiných duší. Kdo jsou tyto „ostatní duše“? Jsou to mé vlastní touhy, které ode mě byly odříznuty, jako kdybych již byl obřezán. Nebyl jsem to já, ale můj Vrchní Otec a Matka (Aba ve Ima), kdo provedli tuto obřízku, dokonce ještě než jsem si začal uvědomovat sám sebe, svou duši.

Jelikož kdokoliv, kdo žije v tomto světě, musí dosáhnout nápravy, Aba ve Ima se rozhodli nám tento úkol ulehčit tím, že naše duchovní nádoby rozřízli do dvou částí: našich vnitřních a vnějších přání. To aby nám dali šanci pracovat pouze s našimi vnějšími touhami a tak nám zamezili udělat chybu.

Proto je náš svět jasně rozdělen do dvou částí: já a svět, který je vně mě. Dokonce i když se mi mé vnitřní touhy zdají důležitější, stále musím pracovat na mý vnějších touhách, protože to jsou mé touhy vyšší, „mluvící“ úrovně. Zůstávajíc uvnitř svých tužeb, musím se naučit. jak udělat přednost touhám ostatních, což znamená napravit sebe a pracovat s touhami na úrovni Druhého Omezení.

Touhy Druhého Omezení jsou umístěny vně mě, zatímco touhy Prvního Omezení zůstávají uvnitř. Celá má touha je rozdělena do dvou částí, vnější a vnitřní, a to je pro mě opravdu veliká pomoc.

Musíme být Stvořiteli vděční, že nám daroval dvojité vnímání reality, které nám ukazuje, jak jednat a vyvarovat se toho, abychom dělali chyby. Naše touhy na úrovni Druhého Omezení od nás byly odříznuty a ji byly objasněny:  představují realitu vně nás. Naše práce se skládá z měnění našeho přístupu vůči „vnější části“ nás a zvyšování její důležitosti za pomoci skupiny a Vrchního Světla.

Otázka, kterou jsem dostal: Chtěl bych vědět, zda jestli když v tomto životě začnu studovat kabalu a nedosáhnu nápravy, než zemřu, přijdu ke kabale znovu v příštím životě? Budu si o této moudrosti něco pamatovat ve svém příštím vtělení?

Moje odpověď: Musíš si věřit, že dosáhneš nápravy teď! Pokud ne, pak se v přítím životě ke kabale rychle vrátíš na té úrovni, kterou jsi dosáhl teď.

Otázka, kterou jsem dostal: Jak by měli přátelé studenta kabaly, který zemřel kvůli nemoci, toto vztahovat ke Stvořiteli?

Moje odpověď: Nemůžeme soudit důvody, protože nevidíme systém duší a nerozumíme, proč každý z nás umře, jako například Ari, který zemřel v 38 letech. Když odhalíš systém duší, pochopíš roli těl.

Otázka, kterou jsem dostal: Co je nejlepší a nejjednoudšší cestou, jak podle kabaly vysvětlit smrt a vtělování dětem?

Moje odpověď: Vysvětli to stejným způsobem, jakým to vysvětluješ dospělému. Ony to přijmou, budou uspokojeny a nebudou se bát!

Rabaš, “Co je Tóra a Práce na Stvořitelově Cestě:” Když jeden zamýšlí studovat Tóru, měl by před svýma očima držet cíl, důvod, proč zamýšlí studovat. Cíl, tedy užitek, který chce z Tóry vytěžit, je Světlo, které Napravuje, jenž v ní je.

V podstatě nepotřebujeme nic jiného. Měli bychom si představovat a snažit se cítit, že se vše děje kvůli Vrchnímu Světlu, že „zde není nikdo jiný kromě Něj,“ že on je vládce a pán a pouze On vše vykonává.

Proto potřebujeme pouze toužit a čekat na Jeho činy a jejich následky. Naše celá práce se skládá z přitahování Jeho činů na sebe, cítění, že jsme spodní stupeň, zatímco On je vrchní a snažení se Vrchnímu stupni, Světlu, připodobnit. O nás bude pracovat a dělat nás Jemu podobnými nakolik vstříc Němu budeme usilovat, tedy snažit se stát jako On.

Takže následuje, že je naše práce velmi prostá. Není důležité, jakou část Zoharu čteme nebo o čem je;  není důležité, jak moc rozumíme tomu, co čteme. Mezi námi a Vrchním Světlem existuje systém spojení, nazývaný „Kniha Zohar.“ Musíme ji využívat a usilovat o to, abychom se Světlu během studia stali podobnými.

Tato touha probudí Světlo, a to na nás bude působit. Pomalu začneme cítit výsledky jeho vlivu.

Zohar, kapitola „Chajej Sara,“ bod 220): „Slíbil Jsem Vám, že budete všichni jako andělé a synové Všemocného – ale při převzetí Tory jste se zařídili po svém, zhřešili jste, a protо jako Adam zamřete“. 

Přesto však nad každým, studujícím Tóru, nemůže vládnout ten samý had zla, který zatemnil svět.

Díky studiu kabaly je vyšší světlo jako magnet, drží tě nahoře a ten had, smrt, naše egoistická touha, která nám ubírá život, zůstává dole a nedokáže nad člověkem vládnout!

Člověk se pozvedá nad svůj zvířecí život a dokonce necítí, že by končil.

Musíme si jenom přát, aby světlo, které při čtení Knihy Zohar přichází,  v nás tu změnu způsobilo.

Bez ohledu na vědomosti, které v sobě skrývá věda kabaly, která je schopna objasnit všechno, co se odehrává v našem světě a celou naši uplynulou cestu, když si přejeme se pozvednout se na vyšší stupeň, potřebujeme sílu, která je nás tam schopna přitáhnout.

Za pomoci rozumu a pocitů se nedokážeme pozvednout – musíme obdržet nový zárodek vyššího stupně.

Stejně jako neživý kámen, odlišný od rostliny, ji nikdy nedokáže pochopit, jako pes nebo kočka není schopna pochopit, co znamená být člověkem – tak nejsme schopni svým rozumem odhalit, co znamená žít v duchovnu.

Proto je nutná vyšší síla, která v nás tuto změnu zařídí. Dostáváme ji z Knihy Zohar.

Z lekce knihy Zohar, 12.03.2010