Dnes dosahujeme bodu radikálního přehodnocení hodnot. To, co se dříve zdálo být cenné – za co jsme bojovali, žili a umírali, co jsme se snažili uchovat a předat budoucím generacím – ztrácí svůj význam a působí stále prázdněji.
Co tedy bude skutečně cenné? Pouze myšlenka. (Pokračování textu…)
Poznámka: Existuje jedno podobenství. Manželé se přestěhovali do nového bytu. Brzy ráno se manželka podívá z okna a vidí sousedku, jak tam věší vyprané prádlo. A říká manželovi: „Ta sousedka je velmi špatná hospodyňka. Podívej se, jak má špinavé prádlo.“ Manžel těmto slovům nevěnoval pozornost, mlčel. (Pokračování textu…)
Poznámka: Jeden žák se zeptal svého učitele: „Učiteli, co byste řekl, kdybyste věděl o mém pádu?“ „Řekl bych: „Zvedni se!“.“ „A příště?“ „Opět: Zvedni se!“ „A jak dlouho to může trvat, pořad padat a pozvedat se?“ „Padej a pozvedej se, dokud žiješ! Neboť ti, kdo padli a nepozvedli se, jsou mrtví!“ (Pokračování textu…)
Poznámka: Existuje citát japonského spisovatele a překladatele Harukiho Murakamiho: „Jednoho dne bouře skončí a ty si nebudeš pamatovat, jak jsi ji přežil. Nebudeš si ani jistý, jestli opravdu skončila. Ale jedna věc je nepopiratelná: až z té bouře vyjdeš, už nikdy nebudeš stejný člověk, který do ní vstoupil. Právě v tom je celý smysl.“ (Pokračování textu…)
Ve Rwandě bylo v roce 1994 během pouhých sta dnů brutálně zavražděno asi 800 000 lidí, většinou příslušníků menšiny Tutsiů. Dnes mezi pozůstalými žijí ti samí lidé, kteří tyto hrůzné činy spáchali. (Pokračování textu…)
Jak racionálně vysvětlit člověku, co je to obecný zákon vesmíru? – Ze dvou úhlů pohledu.
Za prvé – z pohledu lidského, společenského života. Zde se můžeme opřít o vědce a filozofy všeho druhu, kteří k tomu docházejí ve svých výzkumech. (Pokračování textu…)
Dnes více než kdy dříve jsme svědky osamělosti starších lidí. V mnoha případech se o ně jejich děti příliš nezajímají, mnohdy jim ani nezavolají. Vztahy mezi dětmi a rodiči často postrádají dřívější blízkost. Rodiče mnohdy odcházejí ze života – a jejich dětem je to lhostejné. (Pokračování textu…)
Otázka: Často říkáte, že bychom neměli zaměňovat svou práci s prací Stvořitele, abychom nepřebírali Jeho práci. Co to znamená?
Odpověď: Naše práce je směrována tak, abychom palčivě pociťovali nepřítomnost Stvořitele, který je Tvůrcem každého našeho následujícího činu. A nic jiného. Vždyť veškerá duchovní práce je dílem Stvořitele. Proto se jí říká „práce Stvořitele“.
Copak člověk nedělá nic? Vkládá úsilí do svých tužeb, aby mohl Stvořitel-Světlo na něj působit.
Z rozhovoru „Zazvonil mi telefon. Práce Stvořitele.“
[#343954]
Otázka: Říkáme, že nejprve se obracíme k Stvořiteli, a teprve potom pracujeme s přáteli, abychom Ho odhalili. Zatímco v práci podle metodiky je to naopak: nejdříve dodržovat přikázání o vztahu k bližnímu, a až potom ke Stvořiteli.
Odpověď: Konečný čin je v počátečním záměru. Musíš neustále držet v mysli konečný cíl, a všechno, co děláš mezitím, jsou jen prostředky. Pokud tedy nemyslíš na konečný cíl, mohou být mezikroky nasměrovány opačně a přinést opačný výsledek. (Pokračování textu…)
Otázka: Co je to vnitřní práce člověka, práce duše?
Odpověď: Kabalisté nazývají prací úsilí směřující proti vlastnímu přání.
Řekněme, že bych si chtěl poležet, ale já vstanu a jdu do práce. Toto nazýváme úsilím v našem světě. Jenomže zapomínáme, že pokud přece jen vstanu a jdu, znamená to, že je to již projev mé vůle, neboť jsem překonal svou touhu lenošit na gauči, sledovat fotbal, a rozhodl jsem se, že je pro mě lepší jít vydělat peníze. (Pokračování textu…)
Rav Laitman na Twitteru