Tag Archives: realita

Duchovní svět je rovnou za rohem

Posted on 4 května, 2010

Laitman_401_01Pro člověka, který chce odhalit duchovno, je zásadní, aby se pokusil dosáhnout toho, že „v tvých očích bude vše jako nové,“ jako bych se právě narodil a začínám od nuly. Nevím v jakém světě jsem nebo co jsem. Zatímco čtu článek, nemáme ponětí, o čem mluví, jako bych o těchto věcech nic nevěděl. Mažu všechny předchozí názory, jako bych tu přistál z jiné planety, aniž bych o řádu univerza cokoliv znal. Chci to vnímat nanovo.

Proč? Ve svých naukách nám kabalisté chtějí ukázat, že v tomto světě jsou duchovní úkazy. Avšak jsou nám skryty, protože kdyby v našem světě nic z duchovna nebylo, nenazývalo by se duchovno skrytým. Proto se v naší realitě musíme duchovno snažit rozpoznat. Ale jak to můžeme udělat? Jaký druh zvláštního světla, jaké osvícení mi může pomoct vidět duchovní realitu? Nevím; musím to (teprve) ovládnout.

Kabalisté nám říkají následující: Pokud chcete poznat duchovno, které je v tomto světě skryto, můžete je vnímat v nových vztazích mezi vámi a vaším prostředím. Zde leží vstup do duchovního světa a vy tam můžete proniknout. Díky objevení tohoto otvoru začnete vidět nový svět. Jeho vstup je ve vašem vztahu s prostředím, ale je to nový vztah, který odhalíte neočekávaně.

Náhle uvidíte, že vstup do jiného světa leží ve světě, který vás obklopuje. Nikdo si to neuvědomuje. Je to jako byste šli po ulici a hned za rohem jste v duchovní realitě. Tento vstup se vám otevírá, když se na náš svět díváte jinak, jako by vám byl zcela neznámý. Se svěžím přístupem vnímáte realitu „já a prostředí“ nanovo.

Z Každodenní kabalistické lekce, 30/04/2010, Rabaš, článek 17, 1986

Filed under: Duchovno, Prostředí - Žádné komentáře→

Zvířecí svět versus lidský svět

Posted on 27 dubna, 2010

Rabi Akiva řekl: „Miluj svého bližního jako sebe sama je velikým pravidlem Tóry!“ Proč je láska k bližnímu velikým pravidlem? Základem, který nás kategoricky rozděluje do dvou polovin: Zvířecí a lidské? Pokud miluji sebe, pak jsem zvíře, a pokud miluji bližního, pak jsem člověk. Jako zvíře cítím pouze tento materiální život, ale když začnu milovat druhé, cítím Stvořitele a duchovní svět. 

Duchovno je cítěno uvnitř síly lásky, která se nazývá mou duchovní nádobou neboli Kli. Právě teď je mou nádobou egoistická láska, touha milovat sebe. Svět, který cítím dnes, je cítěn uvnitř této touhy. V této egoistické realitě odhaluji pouze to, co je dobré či špatné pro mě.

Odhaluji svět a celou rozmanitost jeho odstínů pouze ve vztahu k sobě. Všechny barvy a zvuky světa závisí na tom, co je pro mě užitečné, a co je škodlivé. Jedné věci se bojím a po něčem jiném toužím. Odmítám jednu věc a přitahuji něco jiného. Každý vliv je odhalen uvnitř mých smyslů, které pracují s ohledem na mou lásku k sobě. Proto nevidím nic, co by nepatřilo k mé sebe-lásce; jednoduše nevnímám existenci takové věci.

Faktem je, že čelím nekonečnu, ale necítím to. Co se týče mě, připadá mi to, jako by to vůbec neexistovalo, protože mi to nedává ani dobrý ani špatný pocit. Egoistická láska ovlivňuje rozsah univerza, které cítím. Z celého Světa Nekonečnosti tedy cítím jen maličkou sféru, můj svět.

Když ze sebe začnu vycházet, pak ve své předchozí touze cítím to, co je dobré pro ostatní. Jinými slovy začínám milovat svého bližního. To se nazývá Vrchní, duchovní svět. Když to odhalím, odhalím zcela odlišný vesmír.

Pokud se přeladím z egoistických myšlenek o sobě, dokonce i jen v čistě materiálním významu, a začnu přemýšlet o svém příteli, pak ucítím zcela odlišný svět se zcela odlišnými problémy a řešeními. Když odhalím, co je dobré pro někoho jiného, pak se to, co se týče mě, bude nazývat Vrchní, duchovní svět. Ten člověk uvidí svůj materiální, egoistický svět, ale když se já toužím obléknout do jeho reality a odhalit svět uvnitř něj, obrátí se to v můj duchovní svět.

Toto cvičení mi umožňuje vyjít ze sebe a ucítit Stvořitele. Ucítím Jej uvnitř tebe, jelikož je psáno: „Stvořitel přebývá uvnitř Svého národa.“

Z třetí části Každodenní kabalistické lekce, 26/04/2010, “Matan Torah”

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Opravdová duchovní nádoba

Posted on 26 dubna, 2010

Otázka, kterou jsem dostal: Co je opravdová duchovní nádoba (Kli)?

Moje odpověď: Opravdové Kli je touha, která je připravená k nápravě. Mým úkolem je plně rozlišit, kterou část mé touhy mohu napravit za účelem odevzdání, a kterou část napravit nemohu a musím ji jednoduše omezit.

Představ si, že je mi dána touha a já poznám, že z ní 20% mohu napravit k odevzdání, a že jejích zbývajících 80% musím omezit a udělat z těchto 80% Sof, což znamená konec Parcufu. To znamená, že jsem napravil celou touhu. Oba druhy tužeb jsou vždy přítomné a já musím pochopit, co s nimi dělat.

Avšak mohou se ve mně probouzet touhy, které jsou nejasné. To protože Světlo, které mě dosahuje, nestačí, aby osvítilo všechny touhy a veškeré jejich detaily. Proto mi zbývají touhy, které nejsou rozpoznány, a nazývají se Chaš, Mal a Noga.

Je to jako bych byl v mlze a nemohl se části těchto tužeb dotknout. Mohu je pouze vzkřísit jako Klipot, abych v nich podporoval život. Kvůli své vlastní slabosti a neschopnosti vykonat nápravu musím provádět kompromisy.

Touhy, které jsem rozlišil, se nazývají „kořen, duše a tělo.“ Liší se od ostatních tužeb, nazývaných „oděvy a paláce,“ které vypadají, jakoby to nebyly mé vlastní, opravdové touhy.

Později na samotném konci nápravy se tyto touhy obrátí v mou vlastní, opravdovou touhu. Připojí se k tomu, co se nazývá „mozek, kosti a žíly,“ a stanou se sjednocenou duchovní nádobou. Pak uvidím celou realitu uvnitř sebe, což se liší od toho, jak vidím věci dnes, kdy se mi zdá, že existuji já a svět, který se nachází vně mě.

Z druhé části Každodenní kabalistické lekce, 25/4/2010, Bejt Šaar HaKavanot

Filed under: Vnímání, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Písař Tóry

Posted on 18 dubna, 2010


Z knihy Šamati, článek 197: Kniha, autor, příběh. Kniha je považována za (stav), který předchází tvorbě (plánu). Autor je majitel knihy. Spojení autora a knihy zaujímá formu „příběhu,“ to jest Tóry spolu s Dárcem Tóry.

Vidíme se uvnitř nějakého druhu reality a musíme zkoumat abychom zjistili, jaký to má význam? Je to iluze nebo pravda? Nebo jsou ty dvě možná stejná věc? Stejný program, který se uvnitř mě odvíjí spolu s řetězcem příčin a následků. Ale kdo je autorem? Budu uvnitř sebe schopen rozpoznat autora příběhu, který čtu? 

Kniha (tato celá realita) již existovala, než jsem ji začal číst a objevovat. Avšak všechna odhalení se odehrávají uvnitř mě, protože, jak procházím knihou od začátku až na konec, ten příběh čtu a získávám dojmy z jeho plynutí.

Do stupně, do kterého se s ní obeznámím a jsem v ní zahrnut, odhaluji uvnitř toho příběhu autora knihy. Jak jdu dovnitř knihy, její příběh mě začíná budovat a tlačí mě, abych se také stal jejím autorem (či písařem).

Příběh je Tóra, která nás vede k úplnému odhalení celé knihy, ve které jsme společně s Tím, kdo Tóru dává. Každý z nás to pro sebe odhaluje na novo, ale potřebujeme učitele aby nám pomohl číst tuto knihu.  Podobně čte v našem světě dospělý dítěti, dokud dítě nevyroste a nenaučí se číst samo.

V kabalistické vědě musí dospělý (duchovně mluvící) pomhat dítěti. Člověk nemůže odhalit knihu sám, ale pouze když mu je předána od učitele (na studenta). Takto se každý z nás musí naučit číst knihu a procházet tímto příběhem, aby odhalil uvnitř knihy odhalil autora.

Dokud se nanaučím číst sám a procházet celou touto cestou, neodhalím knihu a jejího autora, protože to je možné jen tehdy, když jsem Mu podobný. Postupně se sám stávám autorem, jelikož píšu Tóru na látku (hmotu) své touhy, která neustále přejímá nové formy písmen.

Dokonce i když byla tato kniha již napsána Autorem, stávám se jím též. Když tím příběhem procházím od počátku do konce, srovnávám se a spojuji s knihou, autorem a příběhem.

Poznámka: V hebrejštině slovo Sofer znamená jako spisovatele (autora), tak písaře. Jediným autorem je Stvořitel, který napsal pouze jedinou knihu, Tóru, která zahrnuje vše. My ji pouze přepisujeme (odhalujeme), každý z nás uvnitř sebe.

Filed under: Cesta, Knihy - Žádné komentáře→

Čekáš na spásu?

Posted on 29 března, 2010


Zohar, kapitola “Šemot (Exodus),” bod 247: Šedesát je Malchut, mocné nahoře, ze strany Gevury, které se drží řezeb, myšleno vnějškovosti svaté Chaji Izraele, což je Malchut. Proto jsou pojmenovány po ní, šedesát královen (Malchujot).  To jsou andělé, ustanovení nad národy. Osmdesát služebných jsou andělé, ustanovení řezbami Malchut pod šedesáti královnami. Proto jsou nazývány služebné a ne královny. A služebným není konce…

Vše, co čteme v Zoharu, se děje uvnitř touhy. Není nic jiného než touha. Čteme o jejích vnitřních fenoménech, změnách a různých vztazích mezi jejími částmi.

Je to veliké zařízení, kolektivně zvané Malchut, které se potřebuje měnit, pokaždé se přivádějící do větší rovnocennosti se Světlem. Proto všechna jména a termíny, napsané v Zoharu, existují ve svých různých vztazích uvnitř Malchut, uvnitř naší touhy.

Proto potřebujeme pouze přemýšlet, jak přitahovat Světlo k touze, která je v Zoharu popsána. Ačkoliv specificky nerozumíme, jaké vlastnosti nebo změny jsou popisovány, nebo čemukoliv, co se děje, stále čekáme na spásu: aby Světlo ovlivňovalo tuto touhu, abychom chápali a vnímali touhu a Světlo, které ji naplňuje a cítili je společně. Vskutku je nemožné cítit jedno bez druhého, ale pouze pokud je mezi nimi kontakt, dokonce i v první, minimální míře.

To je to, na co čekáme. A všechna slova a písmena, která v Knize čteme, existují pouze v této touze – v naší duši.

Filed under: Cesta, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Kde je mé opravdové já?

Posted on 25 března, 2010

Dokud se neomezím podle podmínek, ustanovených Druhým Omezením (Cimcum Bet), pokračujeme v žití bez clony a zůstáváme „roztříštěni.“ Proto jsme subjekty vlivu Prvního Omezení (Cimcum Alef).

Je povinné, abychom naše touhy uvedli do souladu s podmínkami Druhého Omezení, stavu, ve kterém jsme byli před tím, než nastalo roztříštění nádob. Touhy, které jsou asociovány s těmito podmínkami symbolizují „exodus“ ze sebe do jiných duší. Kdo jsou tyto „ostatní duše“? Jsou to mé vlastní touhy, které ode mě byly odříznuty, jako kdybych již byl obřezán. Nebyl jsem to já, ale můj Vrchní Otec a Matka (Aba ve Ima), kdo provedli tuto obřízku, dokonce ještě než jsem si začal uvědomovat sám sebe, svou duši.

Jelikož kdokoliv, kdo žije v tomto světě, musí dosáhnout nápravy, Aba ve Ima se rozhodli nám tento úkol ulehčit tím, že naše duchovní nádoby rozřízli do dvou částí: našich vnitřních a vnějších přání. To aby nám dali šanci pracovat pouze s našimi vnějšími touhami a tak nám zamezili udělat chybu.

Proto je náš svět jasně rozdělen do dvou částí: já a svět, který je vně mě. Dokonce i když se mi mé vnitřní touhy zdají důležitější, stále musím pracovat na mý vnějších touhách, protože to jsou mé touhy vyšší, „mluvící“ úrovně. Zůstávajíc uvnitř svých tužeb, musím se naučit. jak udělat přednost touhám ostatních, což znamená napravit sebe a pracovat s touhami na úrovni Druhého Omezení.

Touhy Druhého Omezení jsou umístěny vně mě, zatímco touhy Prvního Omezení zůstávají uvnitř. Celá má touha je rozdělena do dvou částí, vnější a vnitřní, a to je pro mě opravdu veliká pomoc.

Musíme být Stvořiteli vděční, že nám daroval dvojité vnímání reality, které nám ukazuje, jak jednat a vyvarovat se toho, abychom dělali chyby. Naše touhy na úrovni Druhého Omezení od nás byly odříznuty a ji byly objasněny:  představují realitu vně nás. Naše práce se skládá z měnění našeho přístupu vůči „vnější části“ nás a zvyšování její důležitosti za pomoci skupiny a Vrchního Světla.

Filed under: Cesta, Studium, Vnímání - Žádné komentáře→

Nebe a peklo jsou „konstrukce,“ které prožíváme uvnitř

Posted on 23 března, 2010


Zohar, kapitola“VaJaera (A Hospodin se objevil),” bod 258: The Din (rozsudek), který Stvořitel vykonal v záplavě a Din v Sodomě jsou oba Dinim pekla, jelikož hříšní jsou v pekle odsouzeni vodou a ohněm.

Bod 259: Sodoma byla odsouzena rozsudkem pekla, jako je psáno, „Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň; od Hospodina z nebe to bylo.“ Jedna byla odsouzena vodou, druhá byla odsouzena ohněm. A hříšní v pekle jsou odsouzeni těmito dvěma rozlišeními, neboť je zde peklo sněhu, což je voda, a je zde peklo ohně.

Musíme pochopit, že děláme všechna rozlišení uvnitř nás, zatímco realita sama se nemění. Já jsem Svět Nekonečna dokonce i te’d a nic se v existující realitě nemůže nikdy změnit. Jediná věc, která se mění, je mé vlastní vnímání, pocit, uvědomění, pochopení a zhodnocení. Toto jsou změny, které cítím.

Je psáno, „Každý člověk soudí do stupně svého vlastního nedostatku.“ Jinými slovy, vyobrazuji si uvnitř sebe obraz podle svého zhodnocení Světa Nekonečnosti. Proto jsou nebe a peklo, dobro a zlo, a rozsudek ohně a vody různé úrovně mého přístupu k statickému, neměnnému obrazu. Je psáno, „Nezměnil jsem Své HaVaJaH.“

Vyobrazujeme si svou vlastní realitu uvnitř nás naším přístupem ke konstatnímu stavu. Vše závisí na našich vlastnostech, vnímání a zhodnocení Světa Nekonečnosti, Stvořitele, Světla, absolutního odevzdání.

Nebe, peklo a různé druhy rozsudku jsou všechno stavy, které odhaluji uvnitř sebe. Navenek se nic nemění. Vše je určováno změnou, která se odehrává uvnitř mého vědomí či pohledu. Jinými slovy závisí všechno na mě a mých vnitřních hodnotách, vlastnostech a základech.

Následuje,  že vše závisí na výchově a společnosti, která mi pomůže změnit mé základy. Takto si k neměnné realitě mohu vyvinou přesnější přístup. Čím rychleji budu schopen měnit své vnitřní vlastnosti, tím rychleji budu procházet z jedné „konstrukce“ k další.

Filed under: Vnímání, Zohar - články ke knize - 1 komentář →

Kdy budou naše modlitby vyslyšeny?

Posted on 9 března, 2010

 Jakýkoliv koncept, který ve světě existuje je rozdělen do stupňů HaVaJaH podle čtyř stádií přímého Světla – v jakékoliv kvalitě, vlivu, definici a v jakémkoliv rozdělení. Toto rozdělení může být rozprostřeno na celou realitu: 

 

· Stádia 0-1-2-3-4 “Šoreš-Alef-Bet-Gimel-Dalet“,
· HaVaJaH “ bod písmena Jod-Jod-Kej-Vav-Kej,”
· Sefirot “Keter-Chochma-Bina-Zeir Anpin-Malchut,”
· Smysly“zrak-sluch-čich-chuť-dotyk,”
· Parcufim “Galgalta-AB-SAG-MA-BON,”
· Světy “Adam Kadmon-Acilut-Berija-Jecira-Asija,”
· Světla “Jechida-Chaja-Nešama-Ruach-Nefeš,”
· Čtyři přírodní elementy “oheň-vzduch-voda-země”….

Naše modlitba by měla být zobecněna: modlitba společnosti, pro společnost, modlitba mnoha. Měla by obsahovat všechny úrovně, všechny stupně, celé HaVaJaH. Pokud člověk pouze kvůli něčemu křičí, není to modlitba. Jeho žádost by měla obsahovat jeho porozumění a pocit, minulost, přítomnost a budoucnost. Pokud udělá žádost přesně tímto způsobem, pak bude jeho modlitba skutečně dospělá a zralá a bude odměněna odpovědí.

Baal HaSulamova kniha „Bejt Šaar HaKavanot“ reprezentuje tento precizní, obecný přístup, globální pohled na tvorbu a celou realitu. Místo rozlišování malých, individuálních detailů vysvětluje, jak je sjednotit. „Talmud Eder Sefirot“ je analýza, kde je obecné rozbito do částí a „Bejt Šaar HaKavanot“ je syntéza, kde se části spojují do jednoho celku.

Filed under: Studium - Žádné komentáře→

Vzor naší reality

Posted on 3 března, 2010


Protože věda kabala mluví pouze o tom, co existuje uvnitř nás, nazývá se vnitřní Tóra, vnitřní moudrost. Ve skutečnosti naše těla a veškerá tato hmota neexistuje. Proto je tento svět nazýván imaginárním světem. Jakmile začneme realitu vnímat správně, začneme cítit, že všechno toto existuje pouze v touze. Naše touha nám dává různé úrovně vnímání, které existují jako nehybná příroda, rostliny, zvířata a lidské bytosti. Avšak vše toto jsou ve skutečnosti různé fenomény uvnitř touhy.

Musíme si uvědomit, že žijeme uvnitř matrice vnímání, ve které všechno existuje výhradně v našem pocitu. To znamená, že tu je touha přijímat potěšení, která vnímá fenomény, které se v ní dějí. Proto je pro nás důležité na toto nezapomenout, jelikož tento přístup k vnímání reality, že „všechno závisí na mě místo toho na tom, co je venku,“ nás směruje k naší vnitřní nápravě.

Vnímáme se v našich touhách na pozadí bílého Vrchního Světla. Vše je na pozadí Vrchního Světla. Svět Nekonečna je pouze bílé Vrchní Světlo. Nevidíme se tam, protože dosáhneme stejného stavu, vnímání, reality a vlastností jako světlo.

Mezitím je 125 stupňů, skrze které jsme z tohoto stavu sestoupili, stupni čím dál většího se vzdálení bílému Světlu na pozadí, na kterém se vidíme. Proto vše, co kolem sebe vidíme, je naše touha, která zahrnuje nehybnou, vegetativní, pohyblivou a lidskou úroveň. Toto jsou 4 úrovně Aviut (hrubosti touhy) ve všech jejích různých vnitřních formách, které jsou mírami naší rozdílnosti od bílého Světla.

Tyto obrazy jsou ve skutečnosti naší realitou, která se představuje ve formě tohoto světa. Tak nás naše neustálé úsilí nutí odhalit pravou realitu, sjednotit se s pravým obrazem reality, napravovat a zdokonalovat se, a tím, že tak uděláme, vidět, že jsme všichni spojeni.

Čím víc se jeden s druhým sjednotíme a naladíme se na bílé Světlo, tím víc budeme postupovat vstříc našemu věčnému a dokonalému životu ve Světě Nekonečna. A všechny tyto fenomény, které vidíme a vnímáme, přejdou jako sen. Ve skutečnosti žijeme pouze uvnitř bílého Světla.

Tento základní bod kabalistické vědy je extrémně důležitý, jelikož vědu kabala odděluje od všech filosofických učení, náboženství, vyznání a jiných metod. Věda kabala člověku říká, že musí napravit pouze svou touhu, udělat ji podobnou bílému Světlu. Žádné vnější fyzické činy s tím nemají nic společného.

Filed under: Vnímání - Žádné komentáře→

Přechod k vnější všímavosti

Posted on 1 března, 2010

каббалист Михаэль ЛайтманOtázka, kterou jsem dostal: Když aktualizujeme své touhy na úrovni dojmů, způsobujeme, aby se pro nás materiální svět stal přátelštějším?

Má odpověď: Všichni jsme uděláni z materiálu, zvaného „touha po potěšení.“ Když Světlo ovlivňuje touhu být těšen takovým způsobem, že ji přinutí dosáhnout nejhoršího stavu, ta pak zvažuje jen sebe; stará se pouze o sebe a necítí nic jiného než sebe. Tento „zkrat“ uvnitř nás vytváří obraz našeho světa.

Tím, že napravujeme svou touhu, začínáme vnímat jinou realitu, která existuje vně této. Když je něco vnímáno skrze touhy jiných lidí místo naší vlastní, nazývá se to Vrchní Duchovní Svět a je to svět věčného života.

Náprava je proces učení se toho, jak vnímat to, co je vně nás v protikladu k tomu, co je uvnitř. Toto je čistě psychologická výzva. Nakonec všichni chceme být těšeni a usilujeme vstříc dobrotě. A základní skutečnost je, že nakonec dosáhneme nekonečné dobroty, ale pouze pod podmínkou, že „opustíme“ sebe.

Poté, co ze sebe odejdeme, začne být za „mne“ brán materiál tvorby (touha po potěšení); a ve skutečnosti je mým. A tehdy se pro nás stane přátelštějším.

Filed under: Svět, Vnímání - Žádné komentáře→