Otázka: Jaký je smysl našeho života, pokud – jak se ukazuje – vidíme svět skrze egoistické brýle, které nám ukazují imaginární svět?
Odpověď: Význam života je v přijmutí rozhodnutí, že život je ubohý a že z něj se musíme povznést k vyšší realitě. Rozdíl mezi těmito dvěma typy reality určuje sílu našeho duchovního dosažení. (Pokračování textu…)
Otázka: Vědci si myslí, že naše realita vznikla v důsledku velkého výbuchu a my do teď cítíme tyto důsledky. Jak je s tím spojené vnímání světa novým smyslem?
Odpověď: Samozřejmě, že uvidíme všechny jevy, které se staly před námi, díky kterým byla vytvořena duchovní realita a rozkryjeme všechny její úrovně. Pro nás je ale hlavní dosáhnout jejího kořene, vždyť takovým způsobem se zároveň se snahou dosáhnout budoucna, vracíme do minulosti. Z tohoto pochází, že je to jedno a totéž. Vyšší realitu jde prozkoumat stejně, jako teď zkoumáme realitu našeho světa.
Dostáváme přístup a začínáme vědět, jak pomocí svých pěti smyslů vstupit do cizích pocitů, nastavit je správně jedno proti druhému. Máme proto všechny nezbytné nástroje, program, možnost studovat a růst v novém vnímaní reality, odhalením její skutečné formy.
Celá realita, je ale přitom otisknutá v nás a nenachází se někde mimo mě. Celé naše vnímání se stejně vztahuje k člověku pozorujícímu realitu.
Otázka: Jakou máme dnes motivaci pro výstup ze svých nynějších pocitů?
Odpověď: Příčina je jednoduchá. Žijeme uvnitř našich pocitů. A pokud naše smysly z nějakého důvodu přestávají pracovat, nazývá se to smrt. Umíráme a tímto přestáváme vnímat realitu.
Pokud namísto toho, abychom se přibližovali smrti, budeme rozvíjet své smysly, vnímaní zůstane věčné, vždyť se bude nacházet mimo tebe. Takovým způsobem se proměníš ve věčně žijícího člověka, ničím neomezeného, nacházejícího se v nekonečném prostoru, který se nazývá Nebem. Toto vnímání se nachází nad tvým egoistickým přáním.
Otázka: Pokud pokračujeme v práci na naší vnitřní jednotě a vzájemném spojení, budeme se i více milovat navzájem ve vnějším světě?
Odpověď: Ano, ale neplatí to pouze pro nás, ale pro celý svět. Je to přeci všechno jeden systém. Pokud na našem stupni (který je výše, než ten zbytku světa) se snažíme přblížit naše duchovní části k jednotě, tím, že tak činíme, přibližujeme též materiální části, myšleno lidi, k jednotě mezi nimi.
Vskutku není lidí, není jednoty či roztržek mezi nimi. Jsou to vše ty samé duše, pouze si sebe a spojení mezi sebou představují z úhlu pohledu nazvaného „tento svět.“ Všechno co vidíte, je jedna a ty samé duše ve stejné síti, pouze vnímají sebe a spojení mezi sebou jako náš iluzorní svět.
Proto pokud aspirujeme k tomu vytvořit toto spojení, zatímco jsme s nimi uvnitř v tomto společném systému, pouze na vyšším stupni vědomí a porozumění, přirozeně to každého ovlivní.
[48141]
Ze 2. části denní lekce kabaly 14/07/2011, Zohar
Neuvědomujeme si, že celý pohled na svět prochází prizmatem lidské společnosti. Rozdíl mezi živou úrovní a naší, lidskou, leží přesně v tom faktu, že si budujeme prostředí.
Kdysi jsme žili ve stádech jako zvířata. Pak jsme však začali organizovat vztahy mezi námi, rozmístili jsme lidi podle hierarchie, rozdávali funkce. Náš vývoj tak nabral sociální charakter, ačkoli je stále egoistický, přirozený, instinktivní, podle příkazů přírody. Stali jsme se lidmi.
Nedokážeme si ani představit, jaké by to bylo žít zcela osamoceně, bez jakýchkoli vzpomínek na lidskou společnost. V této situaci by člověk žil podle sebe, na úrovni zvířete.
Z toho je jasné, že nevnímáme realitu takovou, jaká je, ale prostřednictvím prostředí. Vychovala mě společnost, vybavila mě zvyky a vzory, které diktují, jak nahlížet na to, co se děje, jak věci hodnotit a jak akceptovat vše, co vidím. Můj rozum a pocity jsou naprogramovány podle hodnotového systému, který mi společnost určila během mých prvních 20ti let života. Nevidím svět takový, jaký je, ale mně, společností vnucený, obraz.
Podobně, v duchovní společnosti, musíme dát člověku náš pohled na svět, proudící skrze prizma lásky, úsilí odevzdávat druhým, namísto osobního zisku. Odevzdání musí v očích člověka nabýt největší důležitosti.
V tu dobu pohled člověka na svět bude stále založen na programu „vloženém“ do něj společností. Je to přirozené, protože to je jediný způsob, jak se na svět může dívat. Člověk sám je jen „pozorovací bod“, zatímco analýzy a porozumění pochází z norem společnosti, které mu říkají: To je důležité a to není, to znamená to a to zas ono. Je to, jako bychom před člověkem zkonstruovali matrix, prostřednictvím kterého vidí vyšší Světlo. Jinak by nebylo možné jej vidět.
Na druhé straně, právě nyní pozorujeme vyšší Světlo prostřednictvím matrixu společnosti. To je náš svět.
Musíme se maximálně začlenit do skupiny za užití materiálů od Baal HaSulama a Rabaše. Tak si vybudujeme novou představu o světě uvnitř nás. Vidíme to zcela jasně na začátečnících. Přijdou na lekce či přednášky, jako by přišli z jiného světa, postupně si zvolí malinko jiný směr, jinou perspektivu, jiné hodnoty. Postupně jsme jim blíže a oni změní svůj pohled, „zaostření“ jejich obrazu vnímání. V tom samém světě před ně přichází jiná forma bytí.
Pak skončí hodina, spojení se mnou je přerušeno a vše zmizí. Příště se vrátí znovu nezaostření, se zdeformovaným „rozlišením“. Na každé lekci to zabere nějaký čas, opět je zaostřit, přivést všechny rozptýlené detaily v jejich očích zpět do jednoho.
Nejsem schopen to dělat celou dobu. Musíte se zaměřit sami sjednocením tak, že každý vzájemný akt vás bude stále držet v duchovním ohnisku. Musíte se zaměřit trochu víc a pak ještě trochu víc, jako byste zaostřovali rozlišení na dalekohledu otáčením dvou čoček tak, aby se spojily na duchovním cíli. Když toho dosáhnete, okamžitě odhalíte duchovní svět.
Vše je určeno láskou mezi přáteli. To je „ohnisko“, které umožňuje vidět Stvořitele. Přátelé svádí mé pocity a rozum do jednoho směru, k lásce k bližnímu a požadují, abych se díval jen na ně a přemýšlel o tom, jak jim pomoci. Soustředím se stále na to a prostřednictvím skupiny zaměřím svou pozornost do té nejužší linky. Tak odhalím Stvořitele.
Z 5. Lekce WE! Kongresu 01/04/11, Účel skupiny
Otázka: Řekl jsem mému tříletému synovi, že vše kolem nás se nachází uvnitř člověka. Zeptal se mě: „Nachází se to uvnitř mého těla?“ A já jsem nevěděl, co mu na to mám odpovědět. Jak to vysvětlíme dítěti?
Odpověď: Je zakázáno mluvit o těchto věcech s malými dětmi. O správném vnímání reality si můžeme povídat s devítiletými dětmi tím, že jim předáváme informace v malých dávkách, protože vnitřní a vnější vnímání reality si navzájem odporuje.
To může vyvolat v dítěti konflikt, protože jeho mozek ještě není dostatečně vyvinutý a nemůže vnímat dvě části jako sobě opačné a spojit je dohromady. Všechny ostatní věci mohou být s mladšími diskutovány.
Je vhodné se s námi o těchto věcech poradit. Nasbírali jsme velmi mnoho dětského výukového materiálu: pracuje na něm velké oddělení; vedeme rozhovory na téma vzdělávání dvakrát týdně, což poskytuje odpovědi na tyto otázky.
[39789]
Ze 2. Lekce WE! Kongresu, 02/04/11
Otázka: Proč existuje takový odpor k učení kabaly na straně věřícího, Ortodoxního světa?Odpověď: Moudrost kabaly byla odhalena díky Adamovi (“prvnímu muži”) před 5,770 lety. Napsal o ní knihu pod názvem Raziel HaMalach (Anděl Raziel). Toto učení se předávalo přes jeho žáky a o dvacet generací později přišel Abraham, mudrc, který žil ve starém Babylonu.
Abraham uctíval hvězdy, duchy a stromy a vyráběl modly, dokud mu nebyla odhalena moudrost kabaly ve své celkové podobě. Napsal o tom v knize Sefer Yetzira (Kniha stvoření).
Abraham vyvedl své učedníky ven z Babylonu do země Canaenské. Zorganizoval z nich kabalistickou skupinu, která přetrvávala do doby samého pádu Chrámu. Všichni žili propojeně jako globální, integrální společnost, jako jeden muž s jedním srdcem. Avšak před 2,000 lety, v době pádu Chrámu, upadli z bratrské lásky do neodůvodněné nenávisti.
Tato událost je to, co je nazýváno “pádem”, neboť z globálního světa upadli do našeho lidského egoismu. Tímto způsobem ztratili vnímání duchovního světa, vyšší dimenze, a začali se cítit tak, jako každý z nás nyní, myšleno pouze v tomto světě, každý odděleně, egoisticky.
Namísto existence v moudrosti kabaly a kolektivu, uceleném systému, začali prociťovat pouze náš svět, jako jej lidé prožívají do dnes. V té době byla kabala, která je moudrostí, dosažením, poznáním a duchovní vědou, nahrazena náboženstvím a zbožnou vírou. Poté duchovní svět z jejich pohledu zmizel.
V této formě existujeme do dnes. Objevila se náboženství jako Judaismus, které dalo zrod Křesťanství, následované Islámem. Všechna tato náboženství existují, protože duchovní, globální a integrální svět je před námi skrytý.
Nicméně, jak vyjde najevo, nebude pro náboženství místo. Stanou se kulturní tradicí národa. Proto je mezi kabalou a Judaismem taková resistence, která trvala posledních 2,000 let.
Věřící nenávidí kabalu, protože jim vysvětluje, že žijí ve tmě a neuvědomují si, kde se nacházejí a co činí. Přijde však čas, a především v naší době, kdy se budeme muset pozvednout z úrovně slepé víry na úroveň duchovního poznání.
[35040]
Z mé lekce v Paříži, 2/1/2011
Baal HaSulam, „Mír ve světě”: Nebuďte překvapení, pokud směšuji dohromady blahobyt určitého kolektivu s blahobytem celého světa, protože ve skutečnosti už jsme dosáhli takového stupně, kdy je celý svět považován za jeden kolektiv a jednu společnost.
Myšleno, protože každý člověk v tomto světě čerpá svou životní podstatu a své živobytí od všech lidí světa, je nucen sloužit a starat se o blahobyt celého světa.
Zatím to v plné míře nevnímáme a to jednoduše kvůli tomu, že egoismus před námi zastírá skutečný obraz. Přesto jsme vstoupili do nové éry, dokonce bez toho aniž bychom si uvědomili tento přechod do naší úplné závislosti na celém světě.
Zrovna včera jsme uspořádali “tuzemskou domácnost,” majíc všechny životní nezbytnosti v našich vlastních zemích, zatímco dnes nebudeme schopni vyprodukovat jídlo, oblečení, ani cokoli jiného odděleně od světa. Najednou odhalíme, že nemáme potřebné potravinové složky, obráběcí nástroje apod. Vyroste před námi zásadní, nová situace: Nyní není ve světě žádný detail, který by mohl být upřímně zapsán jako váš vlastní bez úvahy o ostatních.
Dnes není možné nebýt s každým propojen. A to znamená, že musíme vytvořit odpovídající systém vztahů, protože blahobyt jednotlivce a světa záleží na sobě navzájem.
Ve světle egoismu se nám zdá, že bychom mohli být schopni zbavit se poloviny lidstva bez velkých škod. Je to možné technologicky a vedle toho, pár miliard lidí není nic víc než nepotřebná zátěž. Nicméně, je nezbytné mít na paměti, že nevidíme celý obraz. Ve skutečnosti existujeme v „rodinných poměrech“ podobných tomu, jako když starší generace už zabezpečila mladší, a už není více schopna pracovat, zatímco mladší dospívá, aby později přijala to, co pro ni bylo připraveno.
To samé se děje s celým světem, ačkoli v jiné formě. I když člověk nedělá vůbec nic a žije jen z žebrání, nebo dokonce žije-li nějakou mizernou, ubožáckou almužnou na nějakém zastrčeném místě v Africe či Indii, je stále součástí společného systému a my jsme zatím neodhalili, jak důležitý je každý člověk v něm. Dokonce i detaily, které se zdají být zbytečné z našeho úhlu pohledu, jsou nepostradatelné pro celek.
Lidské tělo také obsahuje mnoho orgánů a systémů, jejichž funkce jsme zatím zcela nerozluštili. Avšak postupně odhalíme, že ani jeden detail nemůže být odepsán jako nepotřebný.
Proto musíme používat každý předmět podle jeho životního účelu bez jeho zničení. Jakýkoli jiný přístup se stane destruktivní, především pro člověka, který se k němu uchýlí.
[34808]
Z lekce „Mír ve světě” 2/4/11
Otázka: Baal HaSulam píše, že když člověk získá spirituální znalost (dosažení), “cestuje kolem ohromného světa.” Co znamená cestovat kolem Stvořitelova světa?
Odpověď: Svět je Malchut z Nekonečna, zatímco všechny ostatní světy jsou oddělené, jednotlivé stavy v nich, které odhalují jejich specifické vlastnosti ve vztahu k nám, aby nám pomohly stát se naplno její součástí.
“Cestování kolem Stvořitelova světa” znamená dosažení Malchut ze Světa Nekonečna a dosažení celé moci a bohatství spojení mezi jejich částmi, které spojují a doplňují jedna druhou.
Nemám co dalšího dodat, slova nemohou vyjádřit, co se stane Nad jakmile se dobro a zlo, pravda a lež sjednotí. Sloučí se a doplňují se navzájem a my to odhalíme uvnitř nás, ve společné touze všech duší, nazývané Malchut ze Světa Nekonečna.
To je nazýváno “cestování kolem Stvořitelova světa.” To je, když můžeme použít všechny síly a všechna přání Malchut z Nekonečna, dosahujíc každého z jeho detailů a je všechny společně.
Nejvýznamnějším potěšením je „když se pochybnosti rozplynou“, myšleno když věci, které se zdály být sobě opakem, nenáviděné jedna druhou, najednu splynou. Tak je, když mezi nimi vzplane láska, která utváří prostor pro naplnění Světlem.
Takto člověk „cestuje” kolem Stvořitelova světa, ověřujíc všechnu harmonii ve které Malchut ze Světa Nekonečna pobývá.
[27323]
Ze 4. části denní lekce kabaly 22/11/2010, “Podstat a učel náboženství“
Otázka: Pokud není nikoho jiného kromě mě, tak proč pak musím přijít na kongres, s každým se sjednocovat a milovat je?
Odpověď: Musíš začít ve svých pocitech vnímat skutečnou realitu.Proto musíš přijít a vidět, že my všichni existujeme, a musíš provést vše proto, abychom „přestali být“.
Otázka pokračuje: Ale vy jste řekl, že tu nikdo jiný není.
Odpověď: Ale jsem to já, kdo to řekl! A ty musíš dosáhnout takového poznání na vlastní pěst. Musíš to dokázat sám sobě, že zde není nikoho kromě Malchuta ze Světa Nekonečna.
[26529]
Z 6. lekce, Světový kabalistický kongres, 10/11/2010
Zohar, kapitola “VaJechi (A Jákob žil),” bod 26: “A zavolal svého syna Josefa.“ Jákob se tázal svých synů a řekl jim: „Vidím na vaše děti přicházet mnoho potíží. Je nezbytné nalézt vyšší Rachamim (milosrdenství).
Vše, co je popsáno v Tóře, v Zoharu a jiných „svatých knihách“ (knihách napsaných kabalisty o pocitech z Vyššího světa, kterého dosáhli) se odehrává zcela uvnitř nás. Vně nás neexistuje nic!
Celá naše současná realita, vše, co nyní cítíme, má za cíl nám pouze pomoci probudit vnímání nové reality, anebo přesněji – zformovat ji uvnitř nás. Musíme změnit své vlastnosti, a pak zformujeme onen svět, novou realitu uvnitř nás. Neexistuje čas nebo vnější změny. Jsme probouzeni s pomocí nepříjemných stavů, abychom se změnili a uviděli jedinou pravou realitu, Svět nekonečna.
Z druhé části každodenní kabalistické lekce, 16.08.2010, Zohar
Rav Laitman na Twitteru