Zohar, kapitola “Přijď k Faraónovi,” bod 68: Má jinou cestu přistupování k rostlinám: Když se tichý Nil vrací z Malchut do svého místa, když se zvedá a padá. Jelikož jsou jeho vody nehybné, kráčí potichu a veliký netvor šplhá na tyto Nily a není tam v nehybném Nilu. A všechny byliny rostou kolem toho nehybného Nilu na obou stranách. Pak netvor vyšplhá na tyto byliny a roste mezi nimi a pak se vrací do všech těchto Nilů.

V této sekci Zohar vysvětluje, jak je Přímé Světlo odhalováno v Odraženém Světle. Do míry, do které mohou touhy v Malchut pracovat s Odraženým Světlem, se do ní Přímé Světlo odívá. Pokud je zmenšeno Odražené Světlo, Přímé Světlo se z ní ztratí.

Co pro nás tento příběh dělá, když mu nerozumíme a nemůžeme jej spojit s našimi touhami a jejich naplněním? Zohar nám nedává žádné vysvětlení, jak jít s příběhem. Neříká nám přesně, co se zde děje, nebo nám nedává cokoliv, čeho se „chytnout.“

Odpovědí je, že nám  nechce objasnit příběh. Zohar by nám jej mohl vysvětlit jazykem kabaly nebo jiným psychologičtějším a pochopitelnějším způsobem. Avšak místo toho Zohar ponechává místo pro naše snahy porozumět a cítit, „Co to je? Na co to je? Kde to je uvnitř mě?“ Vše, co popisuje,  se nepochybně odehrává v každém člověku.

Provádím všechny akce, které jsou v Knize Zohar popsány. Nakonec, můj pravý stav je,  že jsem právě teď ve Světě Nekonečna, ale mezi mým současným stavem a Světem Nekonečna je 125 stupňů skrytí.

Zohar nám příběh záměrně prezentuje touto cestou, abych hledal tyto věci uvnitř mě za účelem, abych se vrátil do vnímání Světa Nekonečnosti.  Hledání samotné uvnitř mě dává zrod novým vlastnostem, smyslům a vnitřním rozlišováním. Pomáhá mi začínat cítit to, co současně necítím, tím, že rozvíjí smysly, které vnímají duchovní svět.

Proto je úsilí povinné. Je psáno, „Jeden dostává odměnu podle svého úsilí.“ V duchovním světě ti nic nepomůže vyvíjet své úsilí. Je také psáno, „Usiloval jsem a našel jsem.“ Kdy najdeš duchovno? Když tě Vrchní Světlo ovlivňuje to stejné míry, jaké je tvé úsilí. Pak naplní tvůj smysl duchovního vnímání. To je to, co se děje pokaždé, když stoupáš z jednoho stupně do druhého. Avšak nejdůležitější věc je pozvednout se alespoň do prvního duchovního stupně.

Filed under: Práce, Studium, Vnímání, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Filed under: Práce - 1 komentář →

Otázka, kterou jsem dostal: Na začátku lekce jsem si vzal papírek a začal jsem si poznamenávat, kdykoliv se mé myšlenky zatoulaly od lekce. Po patnácté jsem to vzdal úplně a přestal jsem to kontrolovat.

Moje odpověď: Proč jsi přestal? Právě naopak, bylo by mnohem lepší, kdyby se ti tyto „vstupy a východy“ děly tisíckrát za sekundu. Je psáno, „Tóra přijde ze Zionu,“ kde je slovo „Zion“ (Cion v hebrejštině) odvozeno ze slova „východ“ (Jecira). 

Čím častěji se tvá mysl odpojí od lekce a pak se k ní znovu vrátí, tím víc budeš postupovat. Je to jako strojírenství, čím více postupujeme, tím vyšší jsou frekvence, které používáme.

Tato frekvence naznačuje kvantitu vnitřních rozlišení, které vnímáš v jedné sekundě. Můžeš je zpracovávat a prožívat, abys získával nové infromace, vjemy a  novou duchovní úroveň. Takto je kvantita přeměňována na kvalitu.

Proto nelituj mnoha vstupů a východů, které během lekce zažíváš. Naopak, čím víc, tím lépe!

Filed under: Studium, Vnímání - Žádné komentáře→

Vybráno z ranních lekcí

Jak je vaše studium kabaly spojeno s fyzickou účastí na kongrese?

“Veškerá důležitost duchovna, kterou chcemeodhalit je odhalena pouze ve společném Kli, ve společných (spojených) touhách. Když se fyzicky shromáždí hodně lidí – desítky, stovky, tisíce – vytváří v tom okamžiku zvláštní sílu. Přijímáme pomoc také od skupin, které se ve stejný kamžik shromažďují na jiných kontinentech či zemích po celém světě, pak společně vytváříme tuto velkou touhu, která nám odhaluje světlo, které nás napravuje. Pak po nápravě získáváme božské odhalení, nové duchovní odhalení, a proto má toto shromáždění obrovskou důležitost. Naši přátelé v odlehlých místech po světě mají přinejmenším tuto možnost přijet na kongres aspoň jednou za rok. Myslím si, že to je velký přínos. Bez tohoto duchovního spojení by se člověk necítil připojen, neměl by uvnitř své duše dodatečnou sílu, která může odhalit duchovno.“

Proč je fyzické setkání tak důležité?

„Stále žijeme na úrovni tohoto světa; tady jsou naše myšlenky, pocity a naše srdce. Abych byl inspirován, potřebuji vedle sebe žijícího člověka – víc než knihu nebo video … co potřebujeme dát nemůže být slovy ani vyjádřeno. Dokonce i když jsem ostýchavý člověk, který dává přednost tomu, být za obrazovkou počítače, musím přijít a získat tento dojem. Vynořili jsme se z našeho zdroje, kde jsme jako jedna duše, a znovu jsme spojeni spolu. Takto se pozvedáme z tohoto světa do duchovního světa a cítíme to tady a teď. Spojení, které se děje během kongresu je nezbytné, nezbytné!”

“Během tří dnů můžeme dosáhnout takové nápravy, že uvidíte pravou realitu skutečně ve spojení mezi námi. Je to odhalení pravé reality.”

Co dostanu od kongresu?

„Dostáváte duchovní zisk, který je věčný (ne jako v tomto světě s penězmi v bance, které se ztratí). V duchovnu každý okamžik, každý gram, i ta nejmenší síla, kterou dosáhnete, ve vás zůstává ve vašem příštím vtělení. Budete to mít s sebou, je to duchovní banka, a není jiná možnost pro sebe vytvořit takový věčný fond.“

Proč bychom měli mít kromě lekcí jiné aktivity?

„Připojuji se k duchovnu pouze skrze touhu, zvanou bod v srdci, pouze bod. Tímto bodem nemohu duchovno cítit. Abych cítil duchovno, musím se připojit k více bodům, více přátelům a celkový součet těchto bodů vytváří Kli – nádobu, schopnou vnímat duchovní jevy, cítit duchovno. Kli nepatří tobě či komukoliv jinému, je to pouze společné Kli mezi námi. Abychom to vytvořili, potřebujeme tance, písně, hostiny a lekce – to mezi námi vytváří nějaký druh vzájemného vnitřního pocitu; pak uvnitř tohoto pocitu začneme cítit duchovní realitu. Proto studovat nestačí; studium je velmi egoistické, individuální.

Filed under: Nezařazené - Žádné komentáře→

V hmotném světě pracujeme na naplnění, zatímco v duchovním světě pracujeme na touze. Toto nás mate, jelikož na to nejsme zvyklí. Proto bez cítění touhy opouštíme duchovní práci, myslíce si, „pokud to nechci, proč s tím pokračovat?“  

Nerozumíme, že jediná věc, které potřebujeme dosáhnout, je modlitba před modlitbou, touha získat touhu. To je nejdůležitější věc. Nikdy bychom se neměli starat o naplnění. Naplnění jsou naše budoucí stupně a ty existují vždy. Již jsou zde, čekající na nás, abychom po nich toužili a stali se připravenými jich dosáhnout.

Knihu Zohar odhalujeme pochopením, že potřebujeme pouze touhu. Jakmile skrze naše studia získáme touhu, okamžitě bude naplněna.

Přistupování ke kabalistické knize, studiu a jakékoliv duchovní akci je bez touhy normální; takto začíná každý. Probuzení, které každý člověk dostává na začátku, je mu dáno, aby ho přivedlo do správného místa, kde má možnost všechno objasnit sám. Avšak po tom všem je ponechán sám a není nadále probouzen Shora, protože celá naše práce je pouze vyvíjet touhu, nádobu (Kli).

Filed under: Cesta - Žádné komentáře→

Přicházíme do tohoto světa a do vnímání této reality, abychom se odsud pozvedli do pravé reality Vrchního Světa. Celá naše mise v životě je přijít z našeho nevědomého stavu k vědomí, abychom prožili tuto pravou realitu.

Nejprve musíme projít dlouhou cestou vývoje skrze stupně nehybné, vegetativní a pohyblivé úrovně, dokud se v nás nevynoří bod v srdci – touha vstoupit do pravé reality. Když konečně zjistíme, co náš pravý stav znamená (odevzdání, kořen duše a Stvořitel), pochopíme, že se musíme naladit na nějaký systém, který nám toho pomůže dosáhnout.

Dosud jsme pro to neměli předpoklady, myšleno požadovanou sílu, myšlenky a porozumění. Kde je ten adaptér, zprostředkovatelský stupeň mezi námi a odevzdáním? Skrze jaké prostředky bychom měli postupovat?

Je řečeno, že jsou tři prostředky, jimiž postupujeme: učitel, skupina a knihy. Avšak potřebujeme ztratit naději do takového body, kdy pochopíme, že to jsou jediné prostředky, a tak je začneme používat.

Tehdy začíná běžet přípravné období „tří až pěti let“ (viz. Uvedení do Talmud Eser Sefirot, str. 23). Musíme se kontrolovat každý moment, zda jsme opravdu v tomto období „tří až pěti let“ a pokud ne, musíme hledat změny, které nás přivedou k odevzdání.

Nakonec, pokud jsme obdrželi probuzení a Stvořitel nám dal tuto touhu, musíme se ujistit, že vykonáme svou duchovní misi. Pokud takové probuzení naopak obdržíme a nehledíme si jej, odmítajíce Stvořitelovo pozvání k Němu přijít, bude to největší hanba, kterou si vůbec můžeme představit.

Proto musíme vyvinout tolik úsilí, kolik je možné, abychom pro sebe postavili hranice a umístili všude stráže, které nám nedovolí utéct během těžké chvilky. Musí na nás být dáváno pozor, když jsme ve stavu, během něhož nad sebou nemáme kontrolu a prožíváme těžké myšlenky a různé kalkulace, které nás nutí zapomenout na duchovní cestu a cíl.

Musíme pro sebe všechny tyto koncepty určit správně a v celé jejich hloubce. Co je odevzdání, co jsou podmínky a prostředky pro jeho dosažení, a odpovědí na jakou touhu přijde Světlo nápravy? Musíme si jasně uvědomovat každý procházející stav, abychom si uvědomili, zda jsme na cestě „tří až pěti let“ nebo zda jsme se od ní odchýlili.

(Z Přípravy ke Každodenní lekci – 16.11.09)

Filed under: Cesta, Duchovno, Prostředí - Žádné komentáře→

Hlavním faktorem, ovlivňujícím rychlost duchovního vývoje, je návyk. Pokud by člověk požadoval odměnu za každý čin, který vykonal, rychle by dosáhl odhalení Vrchního světa.

V noci jsem vstal a přišel jsem na lekci – kde je má odměna?

Dal jsem Ti otázku – kde je Tvá odpověď? (když se obracíte na Stvořitele) 

Obrátil jsem se ke skupině a snížil jsem se, abych byl naplněn velikostí cíle – kde je?

Pokud bych tímto způsobem neustále požadoval od sebe, přátel a od Stvořitele, používal bych každý okamžik svého života (ať dobrý či špatný) efektivně a postupoval bych rychle.

Člověk musí být jako malé dítě v neustálém hledání a poznávání. Nejděsivější prokletí je stát se starým zatímco jste ještě dítě, protože pak byste nadále nemohli studovat a být ohromováni, neměli byste životní náboj a tak byste se stali jen unavenými starci.

Ne, stařec by měl být jako dítě!

Filed under: Cesta, Evoluce, Studium, Zdraví - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem dostal: Máme si cenit stavů, které již přešly?

Moje odpověď: Obecně a jako pravidlo bychom neměli hledět zpátky do minulosti nehledě na to, zda byla dobrá či špatná! To není správné chování, je to Klipa! Začínám se užírat za to, co jsem udělal, vzpomínám na to, co jsem někomu řekl, jak jsem špatně jednal… Ale co je nejdůležitější, nemohu s tím nic udělat! 

Jakýkéliv odvolávání se na minulost a jakékoliv kalkulace s ohledem na minulost jsou nepřípustné. Dívejte se pouze dopředu, protože Stvořitel je vpředu, před vámi! Hrabete se v sobě, ve svých vzpomínkách, místo abyste se zaměřili na svou práci se Stvořitelem.  

Zapamatujte si že, žádná minulost není!

Filed under: Cesta - Žádné komentáře→

Je třeba nezapomínat na to, že máme vždy vztah pouze se Stvořitelem.  Před námi není nikdo jiný než On.

Celá neživá, rostlinná, živočišná příroda a lidé, kteří nás obklopují v tomto světě – to jsou pouhé pocity uvnitř našich přání.

Všechny obrazy, postupy a situace v naší touze jsou Stvořitel, přeje si před nás předstoupit ve formě těchto materiálních věcí místo toho, aby nám dal pocítit sebe samotného.

Jestliže člověk cítí tuto skutečnost, že všechno pochází od Stvořitele, už jenom to mu bude stačit.

Nezáleží na tom, jaké mám pocity, hlavní je pocit spojení se zdrojem mého pocitu, zdrojem celé reality – se Stvořitelem.

Pouze tohle mi neber! Nezáleží na stavech, kterými procházím.

Stavy, kterými procházím, mohou být v mých pocitech ty nejhorší, samé zmatky uvnitř mysli –  ale nezáleží na tom, co mám v rozumu anebo v srdci.

Vždyť to jsou moje egoistické smysly a nemá význam, co v nich zrovna probíhá.

Pro mě je důležité jen jedno: to že se neoddaluji od svého zdroje vnímání a zážitků: „je to Stvořitel!“.

To znamená, že člověk „leží na zemi“ a proto nikam nespadne. Vždy se trápí pouze kvůli jednomu, a nic víc nepotřebuje..

Toto je začátek duchovní práce. Pozvednout se nad vše materiální a stále zůstat v minimálním spojení s duchovním.    

Filed under: Cesta, Duchovno, Spojení, Vnímání - Žádné komentáře→

Dvě otázky, které jsem dostal, o pohybách, které přijdou během cesty:

Otázka: Mnoho lidí popisuje moment, kdy se poprvé setkali s kabalou jako pocit: “To je ono! Konečně jsem našel to, k čemu jsem byl předurčen!” Během mého prvního setkání s Kabalou jsem take cítil, že jsem našel nejsprávnější řešení. Co mě ruší je, že mám ještě nustálé pochybnosti o této cestě, a že musím neustále tyto pochybnosti odsunovat stranou za pomoci studia. Proč nemám pocit jistoty?

Moje odpověď: Jiní lidé mají také stejné pochyby o autentičnosti této cesty, protože každý člověk si musí najít a ověřit autentičnost tohoto učení sám. Právě následkem pochyb, abychom se z nich dostali, se člověk vyvíjí a postupuje.

Naší cestou je sami studovat, co Stvořitel stvořil. Proto když se člověk na sebe začne dívat z pohledu cizince (člověka stojícího mimo – outsider) a zachází se sebou “z daleka” či “zvenčí,” pomáhá mu to studovat Stvořitele. Pochyby vás budou procházet celou cestou do vaší plné nápravy, protože jsou neustále generovány novými stupni, které jsou odhalovány a ještě nejsou napraveny.

Otázka: Když studuji vědu Kabaly, ale nepřijímám vše, co čtu a slyším, pohybuji se správným směrem?  Některé věci mě zasáhnou přímo do srdce a přijmu je celou svou duší, ale jsou zde také okamžiky analýz a pochyb.

Moje odpověď: Autentické stadium je vždy postaveno na ověřování. Avšak měl byste zkoumat také sebe: možná je to váš egoismus zkoušející, jak je pro něj něco výhodné? Vyšetřující se musí povznést nad sebe a své egoistické zájmy a být schopen přijímat věci objektivně. To by mělo být výsledkem vašeho zkoumání. Pouze “zvíře” nemá žádné pochyby, protože funguje díky primitivnímu egoismu.

Filed under: Studium - Žádné komentáře→