Tag Archives: Práce

Ne všechny prostředky jsou dobré

Posted on 30 září, 2010

Dr. Michael Laitman

Otázka: Jak mohu změkčit své srdce?

Má odpověď: Můžete to udělat tím, že budete pracovat ve skupině, prostřednictvím příkladů, které jeden druhému ukazujeme a světlem, které na sebe chceme přitáhnout během studia. Neexistují žádné jiné prostředky. Nehledejte prostředky k spirituálnímu rozvoji tam, kde žádné nejsou: v psychologii a jiných metodách či vědách. Celá práce je prováděna ve skupině.

Tam jsou přátelé, tam je studium. Čím více si rady kabalistů hledíme, tím více „aktiv“ nahromadíme.  Před místem rozbití, místem našeho vzájemného spojení, se nemáme kam schovat. Jeho lokalizováním odhalíme skutečnou hloubku rozbití duchovního systému, který mezi námi existuje. Je to také tady, mezi námi, kde musíme objevit jednotu, ducha života, radosti a aspirace k cíli.

Není žádné jiné místo, kde hledat. Klíč leží v naší vzájemné pomoci. Musím se učit z příkladů ostatních a ukázat jim příklady na oplátku. Musíme si o tom přečíst společně. Tím, že se rozptylujeme hledáním jiných receptů, než jaké nám kabalisté zanechali, budeme pouze více zmatení. Nejsou žádné jiné prostředky než knihy, učitel a přátelé.

Společně musíme hledat příležitost odhalit naše spojení a jeho nedostatek, abychom odhalili potřebu, vzájemnou záruku, energii, vzájemnou podporu a stvořitele mezi námi. Pokud veškerou naši práci zaměříme a zacílíme jen na toto místo, dosáhneme výsledků velmi rychle.  Buď se vzdáme a ustoupíme, nebo to nakonec, srkrze úzkou úžinu, dokážeme a dosáhneme cíle.

Z 1. části každodenní kabalistické lekce 26/09/2010, „Každý jeden pomohli svému příteli“

[21952]

Filed under: Duchovno, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Jednoduchý vzorec pro spirituální život

Posted on 27 května, 2010

Dr. Michael LaitmanPokud nevidíte u svých přátel silnou touhu po spiritualitě, nejste-li zaujat prostředím, či inspirován k odevzdávání, znamená to, že do svého prostředí nic nevkládáte. Začněte investovat do svých přátel a uvidíte, jak vás na oplátku ovlivňují.

Vzorec je velmi jednoduchý: Připojím se ke skupině a všichni společně dosáhneme stavu, kde začneme ovlivňovat jeden druhého. Náš kruh se změní na spirituální nádobu (Kli). Sjednotí se v ní všechny naše touhy po spiritualitě, naše body v srdci, a nad nimi vytvoříme anti-egoistickou clonu, naše vzájemné odevzdání.

Nyní, když se navzájem ovlivňujeme, musíme zjistit, zda tak činíme v zájmu odevzdávání Stvořiteli. Pokud ano, pak máme clonu a Odražené Světlo. Vyšší síla je nám okamžitě odhalena, v závislosti na ekvivalenci formy.

Vzorec je velmi jednoduchý: „Já“ –> skupina –> duše!

Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce 23/05/2010, článek “Ohledně lásky přátel” 

Filed under: Duchovno, Spojení, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Momenty z ranních lekcí: Pozvedání se nad nenávist

Posted on 18 května, 2010

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Život vždycky není piknik

Posted on 14 května, 2010

Laitman_903Otázka, kterou jsem dostal: Světový sjezd k Zoharu právě skončil. Na sjezdu jsme viděli přes tisíc lidí různých ras a národností, z nichž s sebou mnohé nesou různé historicé stereotypy. Zcela neočekávaně se během pouhých dvaceti – třiceti hodin všechny rozdíly ztratily a daly vzniknout lásce a spojení. Co nám chybí, abychom v tomto stavu byli neustále?

Moje odpověď: Na sjezdu lidé cítili jednotu, inspiraci a důležitost cíle. Avšak od setkání uběhlo dvacet hodin a sotva si dokážeme vzpomenout, jaké to tam bylo. Vše se z našich smyslů a paměti ztrácí. Proč takto nemůžeme pokračovat a být v tomto stavu vždy?

Tento stav, stejně jako všechno ostatní v našem životě, nemůže trvat dlouho. Inspirace a entuziasmus dosáhnou vrcholu a pak se člověk uklidní. Je nemožné, zůstat ispirován napořád. To se odvíjí od zákona obráceného vztahu mezi Světlem a touhou: V jednom okamžiku se musí zvýšit Světlo a v druhém touha. Zvyšují se střídavě a díky tomu postupujeme, jako bychom na dvou nohách kráčeli podél střední linky, které spojuje dvě zbývající linky, levou a pravou.

Dvě linky se spojují pouze za účelem zatlačení dopředu, a pak opětovného započetí pohybu. Nejprve se přesuneme doprava, kde získáme důležitost cíle, spojení a touhu pokračovat a jít.  Pak zleva přichází těžkost srdce, abychom měli něco, na čem pracovat a vracet se ke střední lince. Takto postupujeme. 

Proto nemůže tento stav trvat dlouho: Šlo by to proti naší přirozennosti. Dokonce bych řekl, že není nežádoucnější stav, než být v neustálé eufórii. Člověk musí cítit, že postupuje, pracuje a překonává určitý vnitřní odpor, místo toho aby byl pořád „nahoře v oblacích.“

Naší prací je přesně cítit, že něco dáváme a něco přijímáme, a znovu dávat, a znovu přijímat. Musíme cítit odpor, činnost a dosažení. Proto je tolik potěšení v těžké práci a obtížné přípravě, která kulminuje na tak velikém sjezdu, kde vidíme výsledky naší práce a užíváme si po dva nebo tři dny to, čeho jsme dosáhli. avšak poté se znovu vracíme do stavu břímě, překonávání, hledání, objasňování a náprav, abychom nakonec dorazili k dalšímu krásnému výsledku.

Je to protože Stvořitel a stvoření stojí navzájem proti sobě jako dvě opačné vlastnoti: touha přijímat a touha odevzdávat. Rovnost mezi nimi je dosažena pouze prostřednictvím takových vzájemných činů. Postup je jinak nemožný. Nemůžeme zůstávat v malém stavu (Katnut) nebo v Chafec Chesed: Musíme postupovat dopředu!

Lekce po Sjezdu k Zoharu, 11/05/2010

Filed under: Cesta - Žádné komentáře→

Momenty z ranní lekce: Co je po mně požadováno?

Posted on 27 dubna, 2010

Filed under: Práce, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Promiň, nechtěl jsem tě probudit!

Posted on 12 dubna, 2010

Čím víc nás Stvořitel probudí, tím větší jsou Jeho očekávání. Stvořitel probudil pár miliónů lidí, kteří teď studují Zohar a čeká na jejich správnou, vědomou a dobrovolnou reakci, která by projevila jejich připravenost se „vzbudit.“ “Probuzení zdola” (Itaruta de-Letata) se musí stát rovnocené “probuzení Shora” (Itaruta de-Leila). Když se tyto dva procesy setkají, naplní nás Světlo Stvořitele.

Nejprve nám Stvořitel Shora sesílá impulz, aby nás inspiroval; otevíráme knihu a začínáme číst a studovat. Později se to pro nás stane velmi obtížným. Ale proč, co je důvodem? Je to proto, protože tento pocit také přichází od Stvořitele. Přestává nás inspirovat a dává nám šanci se „probudit zdola.“

Stvořitel na nás vloží břemeno, které je rovnocenné naší původní inspiraci. Zdánlivě říká: „Počkej! Nepotřebuji tě. Nevolal jsem tě. Zapomeň na to, není to pro tebe. Uklidni se!“ Hraje tuto hru záměrně poté, co nás již „probudil.“ Je to jakoby udělal chybu a pak změnil svůj úmysl. „Ne! Ještě spi, neprobouzej se.“

Tím, že nás zpomaluje, chce, abychom nahradili Jeho probuzení naší dobrovolnou snahou se probudit. Jinak se vše děje na „jeho účet,“ místo našeho vlastního úsilí. Na co to je dobré?  Tímto způsobem se duchovní nádoba na Světlo nepřipraví.

Proto se cítíme, jako bychom duchovno odmítali. Avšak byla naše předchozí touha opravdu naší nebo nám Shora byla dána šance projít těmito okolnostmi? Teď, když jste přesvědčeni, že duchovno nechcete – to je vaše pravé já, vaše touha přijímat potěšení, ke které můžete přidat ten samý pocit probuzení, který jste zažili prve.

Stvořitel nás vzbudil, my jsme Jeho probuzení obrátili v „naše vlastní“; uvědomili jsme si je a umožnili je dalším lidem. Pak se společně s druhými pokoušíme přitahovat Vrchní Světlo. Používáme tuto situaci jako zesilovač: Naše žádost roste v přímé proporci k počtu lidí, kterým jsme skrze práci proti našemu vlastnímu egoismu dokázali předat toto poznání. Dostáváme nazpátek „620 krát“ víc; o tolik silnější se stane náš vlastní postup vstříc dalšímu stupni.

Filed under: Cesta - Žádné komentáře→

Kde je mé opravdové já?

Posted on 25 března, 2010

Dokud se neomezím podle podmínek, ustanovených Druhým Omezením (Cimcum Bet), pokračujeme v žití bez clony a zůstáváme „roztříštěni.“ Proto jsme subjekty vlivu Prvního Omezení (Cimcum Alef).

Je povinné, abychom naše touhy uvedli do souladu s podmínkami Druhého Omezení, stavu, ve kterém jsme byli před tím, než nastalo roztříštění nádob. Touhy, které jsou asociovány s těmito podmínkami symbolizují „exodus“ ze sebe do jiných duší. Kdo jsou tyto „ostatní duše“? Jsou to mé vlastní touhy, které ode mě byly odříznuty, jako kdybych již byl obřezán. Nebyl jsem to já, ale můj Vrchní Otec a Matka (Aba ve Ima), kdo provedli tuto obřízku, dokonce ještě než jsem si začal uvědomovat sám sebe, svou duši.

Jelikož kdokoliv, kdo žije v tomto světě, musí dosáhnout nápravy, Aba ve Ima se rozhodli nám tento úkol ulehčit tím, že naše duchovní nádoby rozřízli do dvou částí: našich vnitřních a vnějších přání. To aby nám dali šanci pracovat pouze s našimi vnějšími touhami a tak nám zamezili udělat chybu.

Proto je náš svět jasně rozdělen do dvou částí: já a svět, který je vně mě. Dokonce i když se mi mé vnitřní touhy zdají důležitější, stále musím pracovat na mý vnějších touhách, protože to jsou mé touhy vyšší, „mluvící“ úrovně. Zůstávajíc uvnitř svých tužeb, musím se naučit. jak udělat přednost touhám ostatních, což znamená napravit sebe a pracovat s touhami na úrovni Druhého Omezení.

Touhy Druhého Omezení jsou umístěny vně mě, zatímco touhy Prvního Omezení zůstávají uvnitř. Celá má touha je rozdělena do dvou částí, vnější a vnitřní, a to je pro mě opravdu veliká pomoc.

Musíme být Stvořiteli vděční, že nám daroval dvojité vnímání reality, které nám ukazuje, jak jednat a vyvarovat se toho, abychom dělali chyby. Naše touhy na úrovni Druhého Omezení od nás byly odříznuty a ji byly objasněny:  představují realitu vně nás. Naše práce se skládá z měnění našeho přístupu vůči „vnější části“ nás a zvyšování její důležitosti za pomoci skupiny a Vrchního Světla.

Filed under: Cesta, Studium, Vnímání - Žádné komentáře→

Naše práce je velmi jednoduchá

Posted on 15 března, 2010

Rabaš, “Co je Tóra a Práce na Stvořitelově Cestě:” Když jeden zamýšlí studovat Tóru, měl by před svýma očima držet cíl, důvod, proč zamýšlí studovat. Cíl, tedy užitek, který chce z Tóry vytěžit, je Světlo, které Napravuje, jenž v ní je.

V podstatě nepotřebujeme nic jiného. Měli bychom si představovat a snažit se cítit, že se vše děje kvůli Vrchnímu Světlu, že „zde není nikdo jiný kromě Něj,“ že on je vládce a pán a pouze On vše vykonává.

Proto potřebujeme pouze toužit a čekat na Jeho činy a jejich následky. Naše celá práce se skládá z přitahování Jeho činů na sebe, cítění, že jsme spodní stupeň, zatímco On je vrchní a snažení se Vrchnímu stupni, Světlu, připodobnit. O nás bude pracovat a dělat nás Jemu podobnými nakolik vstříc Němu budeme usilovat, tedy snažit se stát jako On.

Takže následuje, že je naše práce velmi prostá. Není důležité, jakou část Zoharu čteme nebo o čem je;  není důležité, jak moc rozumíme tomu, co čteme. Mezi námi a Vrchním Světlem existuje systém spojení, nazývaný „Kniha Zohar.“ Musíme ji využívat a usilovat o to, abychom se Světlu během studia stali podobnými.

Tato touha probudí Světlo, a to na nás bude působit. Pomalu začneme cítit výsledky jeho vlivu.

Filed under: Studium, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Nikdy nepřestávejte

Posted on 9 března, 2010

 Otázka, kterou jsem dostal: Pokud budu udržovat během studia Zoharu správný záměr, neměl bych cítit nějaké výsledky?

Moje odpověď: Nevíme, zda je náš záměr správný nebo ne. Dost možná jsem ve zvláštní náladě a cítím se nadšený, dobře jsem se vyspal a všechno vnímám velmi jasně. Takže se mi zdá, že je můj záměr velmi ušlechtilý, přímo k duchovnímu cíli. A někdy se téměř nemohu vzbudit, unám a znovu se budím, nebo si náhle vzpomenu na minulé události.

Nevíme, jak to funguje; pokaždé jsou člověku dány zvláštní okolnosti a úsilí, které musí vyvinout. Nejdůležitější věc je jednoduše pokračovat, nehledě na výsledek. Člověk by se v každé situaci jen měl pokoušet představovat si duchovní obraz, který mu Zohar popisuje. Může být velmi těžké toho dosáhnout, ale pokud když je v nejtěžším stavu, stejně dokáže chytit konec lana, uspěje mnohem víc, než když se od začátku cítí inspirovaný.

Samozřejmě bychom neměli přehlížet stavy nadšení, které jsou nám dány. Ale neměli bychom si příliš všímat vnitřních či vnějších podmínek, ve kterých se nacházíme. Jakékoliv podmínky byly člověku dány, jsou to podmínky, v nichž by se měl snažit udělat vše, co je možné.

Filed under: Cesta - Žádné komentáře→

Postup od větví k duchovním kořenům

Posted on 5 února, 2010


Všechny „svaté“ knihy popisují duchovní práci, která se odehrává v odlišných částech Malchut na různých úrovních s různými vzájemnými kombinacemi. Člověk musí všechny tyto fenomény odhalit uvnitř sebe. Pak bude vědět, jak se nazývají dokonce i bez toho, aby si o tom v knize četl. Bude vědět co je Ezau, David, jména různých andělů a tak dále. Naučí se všechny tyto procesy uvnitř své duše. Toto jsou procesy, které jsou popisovány ve „svatých“ knihách; všechny mluví o odevzdání a lásce. Tyto vlastnosti se nazývají „svatost.“

Když tohoto člověk dosáhne, stává se to jeho životem, celý jeho vnitřním světm, kde žije. Pak rozumí důvodu, proč nám celý tento duchovní systém odhalili kabalisté skrze „svaté“ knihy. Bylo to proto, aby nám to pomohlo být začleněni do tohoto systému skrze text. Dokonce i když neznáme či nerozumíme slovům a nemůžeme za nimi rozlišit duchovní kořeny (jelikož všechna slova v těchto knihách ukazují ke svým duchovním kořenům), nezáleží na tom. Co je důležité je naše „dětská“ snaha jim porozumět. Toto stačí, aby nás Světlo ovlivňovalo a způsobovalo, abychom rostli. Světlo vstupuje do naší duše a napravuje vlastnosti, na které slova ukazují.

Filed under: Duchovno, Knihy, Studium - Žádné komentáře→