Otázka: Když překročíme Machsom (bariéru oddělující nás od spirituality), uděláme to společně, nebo každý za sebe, až přijde jeho čas?

Odpověď: Machsom je potencionální hranice. Pokud usiluji o sepětí s přáteli a z odloučení toužím po větší blízkosti, snažím-li se jak nejvíce mohu potřít tuto vzdálenost, avšak jsem neschopen tak učinit, pak se obrátím na Stvořitele, Světlo a prolomím Machsom. Jinými slovy, mé ego zůstane, ale přeji si se nad něj povznést navzdory skutečnosti, že jsem si to v předcházejících etapách zrovna nepřál a jeho přítomnost ve mně jsem akceptoval.

Kde si tedy Machsom uvědomím? Ve spojení mezi námi. V něm nejsem subjektem našeho vzájemného vnějšího působení  a projevů osobní nákloností.  Tady musím pracovat  výhradně uvnitř.

Musím cítit vnitřní schopnost se v sobě s nimi spojit, v našich touhách tak, že  se všechny naše jiskřičky odevzdání spojí dohromady. Jakmile si to začnu přát, překročím Machsom. Prozatím všechny naše egoistické atributy přetrvají. Vždyť jsme ještě nenapravili naše ego, ale vzrostli nad něj, dychtíce po sjednocení naší vášnivé touhy po spiritualitě, vlastnosti dávání.

Jsou-li naše jiskry dávání spojené dohromady, vytvoří nádobu pro Světlo Hassadim (Milosrdenství), protože taková nádoba už má atribut Hafetz Hesed (předsedat svému egoismu). Tehdy začne člověk vnímat vládu Vyššího Světla nade vším.

Pod Machsomem, to stejné Vyšší světlo naplňuje celou realitu, ale nevnímáme to. Jakmile se začnou naše body v srdci spojovat, ve spojení, hustotě, komprese mezi nimi, najednou začnu cítit světlo, které vším proniká. Nicméně jiskřičky už Světlo „našli“ a stali se jeho „měřidlem“.

Nyní jsme ve stejném stavu, nepotřebujeme se zaměřit na jiné dimenze či jiné galaxie.  Světlo přebývá mezi námi a my k němu nejsme pouze dostatečně sensitivní, postrádáme orgán k jeho vnímání. Čím blíže si jsou naše srdce, o to více objevíme Světla, které mezi námi přebývá. Dojdeme k tomu společným odevzdáním a touhou, aby se tak stalo.
[26413]
Ze 2. lekce Světového kabalistického kongresu, 09/11/2010

Filed under: Duchovno, Spojení - Žádné komentáře→

Filed under: Duchovno, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Co to znamená vnímat spojení mezi námi? Jak to udělám?

Odpověď: Vnímat spojení mezi námi znamená cítit, že se všichni nalézáme v jednom systému a jsme závislí jeden na druhém natolik, že nemohu udělat ani sebemenší nezávislý pohyb. Je to nehybný, výše stvořený systém, který je odhalován postupně jako neochvějný zákon. Musíme cítit, že se život nachází uvnitř něj, kde se nám spojení mezi námi odhalí a stane se patrnější. A život, který tímto spojením protéká, je nazýván „duchovním světem“.
[23583]
Ze 2. části denní lekce kabaly 10/14/10, Zohar

Filed under: Duchovno, Jednota, Vnímání, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Jakého výsledku by měl student svým studiem dosáhnout: vědomostí nebo určitého postoje ke studiu?

Odpověď: Hlavním cílem je ovládnout metodu, protože metoda kabaly se od všech ostatních vzdělávacích metod liší. Všechny další způsoby studia mají specifická, materiální kritéria, kterými člověk může svůj postup posoudit. Ať již je to sport, škola či věda, stupeň, kterého dosáhne, určuje úspěch. 

Avšak studijní metoda kabaly je odlišná, neboť se člověk připravuje na vnímání jiného světa. Jak si tedy může ověřit, jak blízko je světu, který je před ním skrytý? Hodnocení je prováděno pomocí skupiny: do jaké míry člověk cítí spojení s ostatními, očekává odhalení stvořitele právě prostřednictvím tohoto sepětí, a přeje si sjednocení pro celý svět? Jinými slovy, osobní míra soudržnosti se stvořitelovými očekáváními od něj, blízkost jeho myšlenkám a plánům určují, jak blízko je k tomu se realizovat.

Ukrytí přetrvává, dokud se jeho myšlenky, jednání a touhy nestanou z 1/125 ekvivalentní těm Stvořitele. V té chvíli ho pocítí na první úrovni odhalení. 

[22356]

Ze 4. části denní lekce kabaly 10/01/10, Studijní přístup kabaly

Filed under: Duchovno, Studium, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Drazí přátelé, prosím pokládejte otázky k těmto pasážím od velkých kabalistů. Komentáře v závorkách jsou mé.

Moudrost kabaly nemluví o našem materiálním světě

Filed under: Studium - Žádné komentáře→

Každé slovo Tóry je úžasným tajemstvím [pro ty, kteří zatím nedosáhli vlastnosti odevzdání, a proto nemohou pochopit jejich skutečný význam].

– Baal HaSulam, Kniha Zohar s komentářem Sulamem [Žebříkem], Parashat BeHaalotecha, bod 58

Moudrost kabaly se nezmiňuje o ničem z našeho tělesného světa [stav, ve kterém vládne egoismus].
– Baal HaSulam, „Svoboda“
[20941]

Filed under: Studium - Žádné komentáře→

Filed under: Studium, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Člověk který ještě neporozuměl stylu Kabalistických spisů, zažívá těžkosti když se je snaží pochopit. Při čtení slov jako je „Přikázání“, „Stvořitel“, „potěšit Stvořitele“, „strach z hříchu,“ a tak dále, moderní světský člověk neví, kde je, a o čem text opravdu je.

Ve skutečnosti je celý problém v tom, že nevíme jak číst text správně. Kabalisté používají tento styl projevu z generace na generaci již od dob Abrahama, který jako první rozšířil moudrost kabaly (ačkoli to byl Adam HaRishon, který ji objevil.)

Ti, kteří vnímají spiritualitu, chápou, o čem knihy mluví, chápou, že existuje vůle přijímat, jejímž jediným cílem je získávat pro sebe sama, a oddávání se této touze se nazývá „hřích“, protože toto chování je opak Stvořitele. Na druhou stranu přijímání za účelem odevzdání dělá z člověka toho, kdo je podoben Stvořiteli, a toto je nazýváno „Micva.“

Nicméně to nemá nic společného s fyzickou činností v tomto světě. Micva (duchovní zákon / přikázání) se nevztahuje na fyzické tělo. Týká se našich vnitřních tužeb, vztahu k Vrchnímu světlu, Stvořiteli, a nikoli hmotnému světu.

Všechno toto bylo zřejmé mudrcům, kteří napsali Tóru a žili podle jejich zákonů před 2000 lety, protože dosáhli, ovládali a vnímali spiritualitu. Oni chápali, co bylo napsáno a nepletli si to s tělesnými činy. Avšak po zničení chrámu nastal obecný pokles a člověk přestal cítit Stvořitele.

Od té doby lidé začali vykládat knihy (Tóry) ze svéhopohledu, který byl pouze materiální a připisovali je našemu světu. Přeložili slova a věty, myslíce si, že se týkají činů a vztahů v našem světě.

Bylo to období duchovního exilu, ale nyní se chýlí ke konci. Musíme se znovu vrátit k odhalení Vrchní síly, k našemu spojení s ní, a ke vzájemnému odevzdání. Proto musíme pochopit, že neexistoval žádný jiný způsob, jak psát tyto knihy.

Následování zákonů Tóry znamená používat Vrchní světlo, aby napravilo mých 613 tužeb, což znamená provést 613 micvot Tóry. Pokud člověk převádí všeho, co čte (všechny termíny, které slyšel od dětství – Tóra, přikázání, hřích, atd.), do duchovního jazyka a duchovních definic, nebude mít žádné potíže pochopit, o čem kabala hovoří.

Jazyk a jeho definice zahrnují jeden jednoduchý systém základních přírodních zákonů, vždyť slovo „Stvořitel“ znamená „příroda“. Kabala je proto věda, která zahrnuje veškerou realitu, včetně našeho světa.

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Filed under: Z ranní lekce, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→