Otázka: Jak správně používat náš egoizmus a jak se sebeanulovat tak, aby se realizoval účel skupiny?

Odpověď: Náš egoizmus je náš  oddaný pomocník. Pokud bychom mu správně naslouchali, pochopili bychom, jak je nutné s ním pracovat, poděkovali bychom Stvořiteli za to, že nás udělal pravě takovými, jakými jsme. Bohužel s ním nepracujeme správně.

Nezáleží na tom, kolik lidí přijde do skupiny, nezáleží, jací jsou a kolik s námi stráví času (možná že dneska přijdou a zítra odejdou – to není naše starost), musíme přijmout každou osobu (pokud pouze neškodí) jako chybějící pro naše plné kli (nádobu). Bez ohledu na to, s jakými zmatky k nám přijde, měli bychom ji přijmout s radostí.

Skupina musí přemýšlet o tom, jak poskytnout místo pro každého, podpořit každého, ale pouze v případě, že příchozí nezaujme bezohledný postoj vůči ní, nezačne příliš  sebe povznášet nad ostatní nebo škodit studiu, nebude vyjadřovat nesouhlas se základními ustanoveními skupiny, které nám předali ve svých spisech velcí kabalisté: Ramchal, Ari, Baal HaSulam, Rabaš.

Musíme se postarat o své kamarády, protože každý z nich je část naší duše. Koneckonců celá světová skupina, celé lidstvo, všechno neživé, rostlinné a živočišné je naší duší. Ale zatím vnímáme jen tu část, kterou nám Stvořitel poskytnul, abychom se začali nějakým způsobem duchovně rozvíjet.

[#140025]

Filed under: Skupinová práce, Zprávy - Žádné komentáře→

Otázka: Může se náš svět změnit na ekologicky čistý?

Odpověď: Pouze ve spojení s naší vnitřní nápravou projde svět procesem různých změn a stane se čistým v souladu s naší vnitřní čistotou.

Svět nemůže být lepší, než jsme my uvnitř. Čím více se rozvineme, čím větší je náš egoizmus, tím více produkujeme odpadu. Podívejte se co se děje kolem! Jsem si jistý, že jakmile začneme se sebeočištěním začne se zároveň čistit i příroda.

Otázka: Věříte v proces samoočištění?

Odpověď: Nevěřim, já vím, že takto to bude. Naše vnitřní změna nás přivede k tomu, že začneme přírodu používat pouze pro nezbytné, racionálně a ona se postupně obnoví do panenského stavu.

Spustíme skrze sebe (skrze úroveň „Adam“) sílu Vyššího světla na živočišnou, rostlinnou a neživou úroveň přírody, vše se napraví a pozvedne se do úrovně absolutní dokonalosti.

Toto nevěděli ani naší dávní předkové, protože vždy jednali egoisticky – tím spíše my.

Proto ještě před tím, než tento svět zmizí z našich pocitů, musíme ho přivést k dokonalejšímu stavu, přežít tento propad a pozvednout se po parabole nahoru. V souladu s tím a spolu s námi se očistí a pozvedne neživá, rostlinná a živočišná příroda, která je na nás úplně závislá, bez jakéhokoliv spojení mezi sebou.

Je možné pouze představit si, že „tygr bude ležet vedle beránka a chlapec je bude ovládat“. Přestože je to řečeno alegoricky, skutečně to tak bude. Příroda našeho světa se změní v souladu s přirozeností člověka.

 [#139463]

Filed under: Tóra - Žádné komentáře→

Otázka: Když začínáš studovat kabalu, vidíš jak se projevuje egoizmus v tobě a v ostatních lidech. Vnímáš to negativně jak z pohledu sebe tak i ostatních. Je to normální?
Odpověď: Naprosto normální! Na začátku studia kabaly to budete cítit více a více. Je to dobré znamení, znamená to, že postupujete. Vysvětlím Vám proč.
Za prvé, začínáte vidět náš svět více vnitřně, nakolik je všechno spojené s egoizmem.
Za druhé se nacházíte zatím na malém egoistickém úrovni: neživá, vegetativní, živočišná a člověk. Teď je nutné vás pozvednout nad těmito úrovněmi, rozvinout egoizmus pro další úroveň, aby jste měli možnost ho přeměnit ve vlastnost odevzdání, v altruizmus. Proto na začátku studia kabaly vnímáte tento svět a sebe samotného jako horší a horší. Toto období prochází každý člověk, musí to tak být.
Například studentům medicíny se zdá, že mají všechny nemoci které studují. Stejně tak je to u nás.
Ve skutečnosti váš egoizmus neroste, ale začínáte ho studovat, zabýváte se jím a proto ho vidíte jasněji, nakolik jsou všichni egoističtí, nakolik je nemáte rádi, ani sebe. Je to právě proto, že studujete nemoc s názvem „egoizmus“. Takže je všechno v pořádku – jste zdraví.

[#139589]

Filed under: Zprávy - Žádné komentáře→

Otázka v duchovnu je přání (chisaron, touha), na které reaguje vyšší světlo. Světlo přichází a naplňuje přání. Toto se nazývá skutečnou otázkou nebo modlitbou.

Nicméně dokud otázka není vytvořena, vzniká v člověku hodně předběžných otázek, které se nazývají „modlitba, předbíhající modlitbu“. To znamená, že předtím, než člověk dosáhne skutečné modlitby (prosby), mu stále vzniká četné množství malých, osobních, nepřesných otázek, dokud se konečně nevytvoří správná otázka.

V podstatě všechny otázky svádí k jedné: v čem je smysl života, má cenu žít? Pokud ano, kvůli čemu? Je to jediná otázka a člověk si ji pokládá v miliardách různých variací a v souladu s tím pokaždé dostává částečné odpovědi. Ale na konci konečné nápravy to bude vypadat jako jedna obrovská otázka a proti tomu se rozkryje stejně velká odpověď, úplné sloučení (zivug a – šalem).

Otázka: S jakými otázkami je možné se obracet na vás a jaké si máme vyjasnit ve skupině?

Odpověď: Nejlepší bude, pokud přijdete za mnou se skupinovou otázkou. Pokud ve vás vzniká společná otázka, obraťte se na mě.

Replika: Když odpovědi na svoje otázky hledáme ve skupině a nacházíme je, cítíme, že zatím jsou vždy správné.

Odpověď: Je to pravda – „zatím“. A takto to je na každé úrovni: u mě a u všech. Odpověď, která byla správná na této úrovni, není správná na další úrovni, protože Keter nižšího parcufu se stává Malchut vyššího.

Filed under: Modlitba, Skupinová práce, Studium, Učitel, Vnitřní práce, Z ranní lekce, Záměr - Žádné komentáře→

Otázka: Vědci si myslí, že naše realita vznikla v důsledku velkého výbuchu a my do teď cítíme tyto důsledky. Jak je s tím spojené vnímání světa novým smyslem?
Odpověď: Samozřejmě, že uvidíme všechny jevy, které se staly před námi, díky kterým byla vytvořena duchovní realita a rozkryjeme všechny její úrovně. Pro nás je ale hlavní dosáhnout jejího kořene, vždyť takovým způsobem se zároveň se snahou dosáhnout budoucna, vracíme do minulosti. Z tohoto pochází, že je to jedno a totéž. Vyšší realitu jde prozkoumat stejně, jako teď zkoumáme realitu našeho světa.
Dostáváme přístup a začínáme vědět, jak pomocí svých pěti smyslů vstupit do cizích pocitů, nastavit je správně jedno proti druhému. Máme proto všechny nezbytné nástroje, program, možnost studovat a růst v novém vnímaní reality, odhalením její skutečné formy.

Celá realita, je ale přitom otisknutá v nás a nenachází se někde mimo mě. Celé naše vnímání se stejně vztahuje k člověku pozorujícímu realitu.

Otázka: Jakou máme dnes motivaci pro výstup ze svých nynějších pocitů?
Odpověď: Příčina je jednoduchá. Žijeme uvnitř našich pocitů. A pokud naše smysly z nějakého důvodu přestávají pracovat, nazývá se to smrt. Umíráme a tímto přestáváme vnímat realitu.
Pokud namísto toho, abychom se přibližovali smrti, budeme rozvíjet své smysly, vnímaní zůstane věčné, vždyť se bude nacházet mimo tebe. Takovým způsobem se proměníš ve věčně žijícího člověka, ničím neomezeného, nacházejícího se v nekonečném prostoru, který se nazývá Nebem. Toto vnímání se nachází nad tvým egoistickým přáním.

Filed under: Vnímání - Žádné komentáře→

Otázka: Jak nikdy neztrácet možnost pro samostatný čin?

Odpověď: Takovou možnost jde vyjasnit pouze ve společnosti. Stále hledám, jaký užitek můžu přinést společnosti, světu. Pokud o to usiluju, určitě takovou možnost dostanu.

Pokud je člověk pasivní a myslí si, že nic nejde podniknut, nevšimne si potom jemu poskytnuté možnosti. Ale pokud na sebe tlačí a hledá možnost udělat něco užitečného, takovou možnost najde. Je to podobné našim činům v šíření, které teď děláme ve více státech, účastníme se knižních výstav, organizujeme semináře ve firmách, domácí setkání atd.

Stále hledáme možnost. A není nám známo, v jaké formě budeme existovat zítra. Schválně si na toto dávám pozor, abychom se naučili takovému vztahu. Vždyť všechno musí vysvětlit vyšší světlo a poskytnout nám formu pro dnešek a zítřek.
Nevím co bude potom, ani to nechci vědět. V takovém přání už by byl náznak egoizmu. Pokud chceš odevzdávat, udělej to přímo teď, hned na místě, odevzdávej na 100 %, na maximum, kterého jsi schopen. Pouze tomu se říká odevzdání. Pokud děláš nějaký výpočet: možná ne teď, možná až potom – toto už není odevzdání.
Udělej všechno dnes a v souladu s tvým stavem, přijde vyšší světlo, které ti dá rozum a cit, abys pochopil, jaký musíš udělat další krok. A tak je to vždy.

[#138177]
Z lekce 17.06.2014, článek „Vzájemná záruka.

Filed under: Šíření, Skupinová práce, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Máme opravdu šanci napravit stav světa, když jde vidět, že svět každým dnem klesá níž a níž?

Odpověď: Ne, svět každým dnem přichází k většímu uvědomění si zla. Vidí, že se rozvíjí bez jakéhokoliv směru, neví, kam kráčí a nemá žádnou možnost působit na svůj rozvoj, zaručit vlastní existenci, život.

Utrácíme všechny možnosti řídit vlastní život nebo svět, ale to je dobře. Svět se cítí jako malé dítě, které rodiče ztratili.

Postupně si začínáme uvědomovat, kdo nás zapomněl, komu jsme se vzdálili a ke komu se musíme přiblížit. Dává to člověku pocit nezbytnosti spojení s vyšší sílou, harmonie s přírodou, s realitou. Není to nějaká mystická, vymyšlená síla, chceme vědět, jak  je uspořádán systém, chceme znát zákon, formuli, v souladu se kterou existuje svět.

Musíme se dozvědět, kam kráčíme! Vždyť za tmy a v plné rychlosti letíme ve vlaku a ani nevíme kam…

[#136182]

Z lekce 28.05.2014, z článku „Vzájemná záruka“.

Filed under: Krize, Vzdělání, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Zkušenost, která změní Váš život, poskytuje sama příroda.

Filed under: Studium, Vzdělání - Žádné komentáře→

A tak se stali všichni v národě izraelském odpovědni jeden za druhého, protože jim Tóra byla darována až poté, co byl každý z nich tázán, zda se souhlasem na sebe bere odpovědnost za plnění přikázání “miluj bližního svého, jako sebe samotného” v plné míře. To znamená, že každý na sebe musí vzít odpovědnost pečovat o všechny a starat se o naplnění jejich tužeb v míře ne menší, než je vtištěno do jeho vlastní přirozenosti, aby se staral o své vlastní potřeby.

Otázka: Jak je možné zaručit se za to, aby přítel neměl žádnou starost?

Odpověď: Skupina se skládá a pracuje ve stavu jednoty na základě duchovních podmínek, které musí dodržovat každý z přátel. Je nutné starat se o to, aby každý z přátel měl všechno nezbytné, za co se „nesoudí ani nechválí“, ale musí to mít každý.

A pokud bude mít toto nezbytné minimum, musí mít každý možnost investovat maximum vlastního úsilí pro dosažení cíle svého života spolu se skupinou.

Materialistické cennosti potřebujeme v míře nezbytné pro existenci, ne méně. Z období Talmudu je zrušen požadavek mučit své tělo a vystavovat ho askezi. Proto je zakázáno záměrně se omezovat tak, aby tělo trpělo.

Každý musí zajistit život v tomto světě tak, aby existoval v souladu s běžnými požadavky moderní společnosti. Skupina se o to musí starat. Samozřejmě, že člověk nesmí spadnout do náručí přátel a čekat, že skupina o něj bude pečovat.

Ale pokud přítel vynakládá vlastní úsilí, je nutné mu pomoct dosáhnout úrovně nezbytné pro existenci. Všechny ostatní síly je nutné investovat do naší jednoty, abychom uvnitř ní odhalili Stvořitele.

 [#134257]

Z lekce na téma „Jednota národů“, 04.05.2014

Filed under: Duchovno, Skupinová práce, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Reportáž kanálu TV 5 Makedonie o prezentaci knih, která se konala 5.05.14 v knihovně Univerzity města Skopje (Makedonie)

 [#134407]

Filed under: Zprávy - Žádné komentáře→