Zohar, kapitola “Šemot (Exodus),” bod 247: Šedesát je Malchut, mocné nahoře, ze strany Gevury, které se drží řezeb, myšleno vnějškovosti svaté Chaji Izraele, což je Malchut. Proto jsou pojmenovány po ní, šedesát královen (Malchujot).  To jsou andělé, ustanovení nad národy. Osmdesát služebných jsou andělé, ustanovení řezbami Malchut pod šedesáti královnami. Proto jsou nazývány služebné a ne královny. A služebným není konce…

Vše, co čteme v Zoharu, se děje uvnitř touhy. Není nic jiného než touha. Čteme o jejích vnitřních fenoménech, změnách a různých vztazích mezi jejími částmi.

Je to veliké zařízení, kolektivně zvané Malchut, které se potřebuje měnit, pokaždé se přivádějící do větší rovnocennosti se Světlem. Proto všechna jména a termíny, napsané v Zoharu, existují ve svých různých vztazích uvnitř Malchut, uvnitř naší touhy.

Proto potřebujeme pouze přemýšlet, jak přitahovat Světlo k touze, která je v Zoharu popsána. Ačkoliv specificky nerozumíme, jaké vlastnosti nebo změny jsou popisovány, nebo čemukoliv, co se děje, stále čekáme na spásu: aby Světlo ovlivňovalo tuto touhu, abychom chápali a vnímali touhu a Světlo, které ji naplňuje a cítili je společně. Vskutku je nemožné cítit jedno bez druhého, ale pouze pokud je mezi nimi kontakt, dokonce i v první, minimální míře.

To je to, na co čekáme. A všechna slova a písmena, která v Knize čteme, existují pouze v této touze – v naší duši.

Filed under: Cesta, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Filed under: Studium - Žádné komentáře→

Filed under: Studium, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Filed under: Cesta, Studium, Vnímání - Žádné komentáře→

Protože věda kabala mluví pouze o tom, co existuje uvnitř nás, nazývá se vnitřní Tóra, vnitřní moudrost. Ve skutečnosti naše těla a veškerá tato hmota neexistuje. Proto je tento svět nazýván imaginárním světem. Jakmile začneme realitu vnímat správně, začneme cítit, že všechno toto existuje pouze v touze. Naše touha nám dává různé úrovně vnímání, které existují jako nehybná příroda, rostliny, zvířata a lidské bytosti. Avšak vše toto jsou ve skutečnosti různé fenomény uvnitř touhy.

Musíme si uvědomit, že žijeme uvnitř matrice vnímání, ve které všechno existuje výhradně v našem pocitu. To znamená, že tu je touha přijímat potěšení, která vnímá fenomény, které se v ní dějí. Proto je pro nás důležité na toto nezapomenout, jelikož tento přístup k vnímání reality, že „všechno závisí na mě místo toho na tom, co je venku,“ nás směruje k naší vnitřní nápravě.

Vnímáme se v našich touhách na pozadí bílého Vrchního Světla. Vše je na pozadí Vrchního Světla. Svět Nekonečna je pouze bílé Vrchní Světlo. Nevidíme se tam, protože dosáhneme stejného stavu, vnímání, reality a vlastností jako světlo.

Mezitím je 125 stupňů, skrze které jsme z tohoto stavu sestoupili, stupni čím dál většího se vzdálení bílému Světlu na pozadí, na kterém se vidíme. Proto vše, co kolem sebe vidíme, je naše touha, která zahrnuje nehybnou, vegetativní, pohyblivou a lidskou úroveň. Toto jsou 4 úrovně Aviut (hrubosti touhy) ve všech jejích různých vnitřních formách, které jsou mírami naší rozdílnosti od bílého Světla.

Tyto obrazy jsou ve skutečnosti naší realitou, která se představuje ve formě tohoto světa. Tak nás naše neustálé úsilí nutí odhalit pravou realitu, sjednotit se s pravým obrazem reality, napravovat a zdokonalovat se, a tím, že tak uděláme, vidět, že jsme všichni spojeni.

Čím víc se jeden s druhým sjednotíme a naladíme se na bílé Světlo, tím víc budeme postupovat vstříc našemu věčnému a dokonalému životu ve Světě Nekonečna. A všechny tyto fenomény, které vidíme a vnímáme, přejdou jako sen. Ve skutečnosti žijeme pouze uvnitř bílého Světla.

Tento základní bod kabalistické vědy je extrémně důležitý, jelikož vědu kabala odděluje od všech filosofických učení, náboženství, vyznání a jiných metod. Věda kabala člověku říká, že musí napravit pouze svou touhu, udělat ji podobnou bílému Světlu. Žádné vnější fyzické činy s tím nemají nic společného.

Filed under: Vnímání - Žádné komentáře→

Všechny ostatní duše jsou ve vztahu ke mě v napraveném vztahu. Musím poznat, že jsem jediný nenapravený element v celém univerzu. Avšak pokud jsou oni všichni napraveni a já nejsem, neznamená to pak, že jsem jediný, kdo se musí napravovat ? Ne, neznamená a důvodem je, že je můj nedostatek nápravy uvnitř mě, protože všichni náležíme k jednomu systému.

Pokud jsem v těle nemocný orgán, pak celé tělo trpí, protože nevykonávám svou práci. Představme si, že jsem velmi důležitou částí těla – řekněme ledvinami, kde je mou rolí očišťovat vše, co v těle je, ale já nefunguji. Pak celé tělo nemůže existovat, protože je tato část zahrnuta ve všech ostatních a musí jim sloužit, poskytujíc svou část společné práci. Bez ní by nebyly schopny správně fungovat ani ostatní části.

Proto nezáleží na tom, zda je celý zbytek těla zdravý; stále jej dělám nemocným do té míry, do které jsem nenapraven. Musím si uvědomit, že jsem jediný, kdo je není napravený a to ničí celé tělo. Beze mě by byli všichni úplně zdraví.

Proto je mou prací se s každým spojit a uvidět, jak pokažení kvůli mně jsou. Toto je významem verše „Každý člověk soudí ostatní do rozsahu svých vlastních chyb.“ Pak si budu přát, abych se napravil a pozvedl každého spolu se mnou do výše konečného, napraveného stavu.

Filed under: Člověk, Egoismus - Žádné komentáře→

Proč se 6000 lidí chystá přijet na kabalistický kongres, který se již brzy uskutečni? Všichni ti lidé se nechystají na koncert nebo fotbalový zápas, za zábavou, ani na dovolenou, příjemně si odpočinout. Co tím chtějí získat, proč ztrácí volný čas, kterého má současný člověk tak málo?

Kongres se nazývá „Zohar 2010 – otevíráme novou realitu.“ Ale nečekejte fantastické putování časem nebo přechod do jiného světa s fialovým nebem a zelenými mužíčky. V té realitě, kterou si pro sebe otevřeme na kongresu, zůstane nebe modrým, slunce žlutým, a voda průzračnou.

Co se změní je naše chování k jiným lidem.  A to bude stačit, aby se začala měnit realita. Dnes se náš život podobá rozbitému zrcadlu, v každém střepu je viděn jiný obraz. V jednom kousku rodina, v druhém práce, ve třetím vnitřní svět. Zvlášť je mé já a zvlášť jsou všichni ostatní. I já sám jsem s lidmi jiný, než v soukromí. Ta realita, kterou máme v plánu otevřít, je úplně jiná.Tam jsou všechny části propojené v jediný celek – v jediný mechanismus.

Příroda s člověkem, všichni lidé mezi sebou a vnitřní svět osobnosti s vnější realitou – všechno se nachází ve vzájemné harmonii. Kontakt mezi námi existuje i teď, ale jen málokdo ho vidí. Všichni táhnou provaz jen na svou stranu, a každý přemýšlí jen o vlastním prospěchu. Celý mechanismus je z toho nemocný, a tím se plus mění v mínus. Abychom mohli spatřit vzájemnou propojenost, je nutné své chování k jiným lidem naladit určitým způsobem. Protože přese všechny rozdíly jsme všichni částmi jednoho celku. Je třeba jen sloučit kousky dohromady, tím se odtrhneme od omezeného vnímání vlastní osobnosti a spatříme úplnou, sjednocenou realitu.

Prostředkem k tomu nám bude kniha Zohar, která byla napsána skupinou lidí, nacházejících se na vysoké úrovni vnímání duchovna.Ve své práci nám předali nejen poučné povídky a zakódované informace, důležité je to, co dělá tuto knihu tak výjimečnou – nachází se v ní způsob, jak změnit lidské vnímání. Kniha Zohar je napsána zvláštním způsobem. Tak se z ní při správném pochopení stává určitým způsobem adaptér, který spojuje realitu prostého člověka, omezeného úzkými limity vlastní osobnosti, s jedinou a úplnou realitou, kterou v době své práce cítili autoři této knihy. Kniha Zohar pomůže každému člověku ucítit ostatní lidi jako sebe.

Výsledkem se kaleidoskopické vnímání každého samotného člověka rozšiřuje a on vidí pravdivý stav světa. To je důvodem, proč se lidé ze všech koutů světa chystají na kabalistický kongres, který se koná 22. – 24. února. Nenechte si to ujít!

VÍCE INFORMACÍ ZDE

Filed under: Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Otázka: Co to je „Israel v exilu“, o kterém píše Zohar ?

Odpověď: „Israel v exilu“ – to je kabalistická skupina, která si přeje se spojit mezi sebou, ale cítí, že  je ego táhne na jinou stranu a rozděluje.
Cítí, že se nejen nedokáží spojit, ale dokonce si spojení nepřejí! Není třeba, abychom se samotné spojení snažili realizovat vlastními silami – to je práce Vyššího světla.  Ale oni k tomu zatím nemají ani touhu, ani se nesnaží takovou touhu sehnat. Proto bylo řečeno lidu, stojícímu u hory Sinaj: „Musíte se spojit jako jeden člověk s jedním srdcem – jinak zde bude místo vašeho pohřbu!“

A když si uvědomili, že si to přejí, ale nemohou – otevírá se jim Stvořitel, aby svým odhalením uskutečnil spojení.

Z lekce ke knize Zohar, 14.01.2010

Filed under: Cesta, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Filed under: Cesta, Člověk, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem dostal: Proč se nám zdá, že existuje celá materiální realita?

Moje odpověď: Právě teď se to zdá, jakoby existoval materiální svět, a že je zde město, kde žijí lidé. Toto vidím právě teď. Avšak moudrost kabaly vysvětluje, že jsem ve stavu spánku a že si toto vše jen představujeme.

Nepotřebujeme ji popírat; jednoduše potřebujeme odhalit jiný, dodatečný svět, který je vnitřnější a opravdovější. Nepotřebujeme jej sami vystavět, pouze požadujeme, aby v nás byl odhalen Vrchní Silou, silou odevzdání. Tato síla pracuje v realitě dodatkem ke síle přijímání, která kontroluje celý materiální svět, včetně všech jeho malekul, atomů a těl na všech úrovních – nehybné, vegetativní, pohyblivé a lidské.

Právě teď je vše řízenou touto přijímající, egoistickou silou. Avšak je nám řečeno: „Je zde také síla odevzdání.“ Toto se nevztahuje k egoistickému odevzdání, se kterým jsme v tomto světě obeznámeni, a což je převlečená forma přijímání.

Místo toho existuje jiná vlastnost – vlastnost absolutního odevzdání, stejně jako jiná realita, kde je všechno naopak.

Tato celá realita je uvnitř vás a vy jste uvnitř ní. Jednáte a žijete v ní, a přesto je vám skryta.

Filed under: Duchovno, Vnímání - Žádné komentáře→