Dnes se mluví o tom, že riziko použití jaderných zbraní celosvětově je v současnosti na vrcholu od studené války. Národy vyzbrojené jadernými zbraněmi neúnavně zvyšují a modernizují své zbraně a neprojevují žádný sklon k vyjednávání, mírovým rozhovorům nebo snižování svého jaderného arzenálu.
Cieľom nášho života by mala byť snaha objaviť a pochopiť jeho podstatu a prijať, že podstatu života nám má odhaliť samo žitie: čo to je a kam nás vedie alebo tlačí.
Náš život, ako ho vnímame v prítomnosti, od okamihu nášho narodenia až do našej smrti, je iba časom, ktorý za život nemôžeme skutočne považovať. Prečo? (Pokračování textu…)
Otázka: Muž jde po trhu, když na něj zakřičí překupník bojových kohoutů: „Kupte si mého kohouta, bojuje na život a na smrt.“
„K čemu mi je kohout, který bojuje na život a na smrt? Potřebuji kohouta, který bojuje o vítězství,“ odpoví kupující.
Řekněte mi, prosím, z podstaty je celý nás život boj. Malé boje, velké boje a tak dále. Bojujeme směrem ke smrti, nebo k vítězství? (Pokračování textu…)
Realitu vnímáme prostřednictvím smyslů, které máme společné se zvířaty: zrakem, sluchem, čichem, chutí a hmatem. Abychom mohli vnímat více, musíme prozkoumat hranice našich pěti smyslů a proniknout do všudypřítomného pole, které existuje mimo nás.
Je to jen jeden den, co zde na Zemi strávíme,
a utrpení a smutek je vše, co zde získáme,
a pak, i když žádnou hádanku života nevyřešíme,
zatíženi lítostí odejít musíme. …
Ó rode lidský, neosvícený,
jsi nic, jen na prázdném větru postavený!
Ano, pouhé nic, vznášející se v propasti,
prázdnota před vámi a prázdnota za vámi!
Omar Chajjám, Rubáiját, #3 a #424 (Pokračování textu…)
Nesouhlasím s tím, že bychom měli pozastavit vývoj umělé inteligence. Tím ničeho nedosáhneme a všeobecně pokrok bude pokračovat. Když se na to podíváme z vnitřní úrovně, tak díky tomuto pokroku, dostáváme příležitost vytvořit umělou inteligenci (AI) proto, abychom získali prostor k práci na sobě.
Mohlo by se zdát, že život by byl lepší, kdyby neexistovaly žádné neshody, protože pak by nebyly žádné války a konflikty. Pravda je ale ve skutečnosti jiná. Bez neshod by byly naše životy jednostranné, jednotvárné a lidstvo by se nemohlo rozvíjet.
My sami se nechceme příliš zabývat otázkami o smyslu života. Je to spíše přání přesahující naše tělesné touhy po jídle, sexu, rodině, penězích, cti, moci a znalostech, která se v nás stále naléhavěji probouzí.
Otázka: Ví člověk opravdu, co chce?
Odpověď: Nikdy to neví. Zeptejte se starších lidí a oni vám to řeknou: „Nestačili jsme si ani uvědomit, jak jsme život prožili a co jsme v něm vlastně dělali. Naráz někam proklouzl.“ Vzpomínám si sám na sebe v prvních dvaceti, možná i trochu ve třiceti letech života, ale posledních třicet nebo čtyřicet roků si už ani nepamatuji. (Pokračování textu…)
Otázka: Moudrý muž pronesl jednoduchou větu, že člověk by měl získat jak vědění, tak moudrost. A když se ho zeptali: „Jaký je v tom rozdíl?“ – odpověděl: „Vědění se dosahuje čtením knih a moudrost se získává čtením knihy, kterou jsi ty sám.“
Jaká jsem já kniha? Řekněte mi to, prosím. (Pokračování textu…)
Rav Laitman na Twitteru