Nevíš, jakými stavy procházíš, zatímco studuješ Zohar a není třeba se tím znepokojovat. Jediný tvůj úkol je používat Zohar jako „zázračný nástroj.“ Ať se cítíš dobře nebo špatně, ať tě tato kniha přitahuje nebo odstrkuje, snaž se pokračovat. Na této cestě ti přinesou úspěch trpělivost a nepřetržitost.  

Nejdůležitější věcí je touha přitahovat Světlo Nápravy, které tě bude ovlivňovat, takže začneš cítit a vidět spojení mezi tvým studiem a tímto Světlem. Nebude to nadále zázrak, ale bude to odhalený systém. Postupně začneš chápat, jak pracuje, a jak jsi strukturován; jak tě může Světlo ovlivňovat a měnit tvé touhy, myšlenky a záměry.

Také uvidíš, jak na tebe Vrchní Systém svítí, stejně jako jak mohou tvé touhy a úmysly vyvolávat větší či menší Světlo. Začneš si tento systém uvědomovat. Stejně jako na jakémkoliv jiném poli studia, původně jeden studuje vnější spojení, aniž by věděl, proč jsou věci tak, jak jsou. Ale pak ronikne do systému jeden pronikne hlouběji, začne jej cítit a staví z něj model uvnitř sebe. A tak v tom novém světě začne žít.

Proto můžeme duchovnu porozumět jen tím, že k němu v sobě postavíme ekvivalent. Pokud chci vědět, jak nějaký stroj či systém funguje, pak jej pouze nestačí studovat zvenčí. Musím uvnitř sebe postavit systém, abych jej cítil a chápal skrze svou mysl. Pak začnu chápat, jak to pracuje.

Avšak když stavím duchovní model, musím nejprve získat síly a kvality, a pak je mohu používat k vystavění modelu duchovního systému. Jinými slovy potřebuji získat duchovní vlastnosti, a pak se systém postupně vynoří a bude ve mně odhalen. 

Pak nadále nebudu muset vyvíjet úsilí, abych se ke studiu nutil. Porozumím celému systému Parcufim, Sefirot a světů, a jak je smysluplně ovlivňovat.

Tímto způsobem vstoupím do kabalistické vědy a začnu chápat, o čem Zohar mluví. Bude mě vést a říkat mi: „Jdi tam, tady zatoč a podívej se, jak to funguje.“ Takto se budu učit.

Ucítím tento systém a budu pracovat s ním a se všemi Parcufim, světy a Sefirot. Začnu odhalovat jeho vnitřní sílu, zvanou Stvořitel.

Filed under: Studium, Vnímání - Žádné komentáře→

V „Předmluvě ke Knize Zohar“ Baal HaSulam vysvětluje, že věda kabaly zkoumá vše ve vztahu k duši. To protože si ve skutečnosti neuvědomujem nic vně nás; místo toho odhalujeme, vnímáme a hodnotíme věci skrze naše pocity.

Proto když čteme o procesech, které se dějí mezi Zeir Anpinem, Binou a Malchut, a spojeních a činnostech mezi nimi, vše se to děje uvnitř nás, ve spojení mezi námi a mnou. Učíme se o tom, co se děje v naší duši, nebo co naše duše cítí a odhaluje nám. Kde je to cítěno, a kde se to odhaluje, je pouze uvnitř ní.

Ve skutečnosti je má duše toto spojení mezi mnou a ostatními. Avšak právě teď cítíme, že existujeme v našem vnitřním hmotném těle; toto je náš svět, protože nevnímáme nic jiného.

Filed under: Duchovno, Spojení, Vnímání - Žádné komentáře→

Filed under: Vnímání - Žádné komentáře→

 Otázka, kterou jsem dostal: Co je spojení mezi námi, místo, kde jsi nám řekl, abychom pátrali po vlastnostech, o kterých čteme v Knize Zohar? Mezi čím je to spojení?

Má odpověď: Je to spojení mezi všemi částmi univerza včetně nehybné, vegetativní, pohyblivé a lidské úrovně, tělesné úrovně a duchovna a mezi vším. Spojení musí být všemi způsoby společné, začleněné a úplné. Všechny části musí být do úplné míry spojeny, na 100%. Toto se bude nazývat Malchut Světa Nekonečnosti – nádoba pro Světlo.

Je to tělesná a duchovní nádoba, kde se všechno v existenci spojuje bez jakýchkoliv rozdílů. Všechny touhy, všechny fenomény a vše, co by jen mohl člověk vymyslet, představit, cítit a chápat musí splynout v jediné harmonii, doplňujíce jedno druhé.

Právě teď se toto všechno zdá nedokonalé, rozdělené, vzdálené, protikladné a navzájem si odporující všemi způsoby, protože se na to díváme špatným pohledem. Proto vidíme pokřivený obraz.

Dokonce i ve fyzickém světě objevují kvantoví fyzikové, že když sledují fenomén, ovlivňují svým sledováním tento jev. Toto zjištění je skutečně pravdou; nepředstavují si to. Odhalili objektivní zákon. Ale odhalili pouze část zákona – fakt, že je vše dosaženo pouze skrze spojení. Ale druhá půlka zákona uvádí, že všechno cítíme uvnitř nás místo navenek, jak se nám to zdá.

Já jsem sledující a všechno se děje uvnitř mě. Proto měním to, co se děje, svým náhledem a přístupem. To protože se to vše děje uvnitř mě, v mých měnících se vlastnostech. Když se dívám na svět, soudím jej podle svých vlastních nedostatků, protože je to skrze ně, jak sleduji svět. Ovlivňuji výsledky tím, že měním sám sebe.

Celý svět je království Stvořitele, ale závisí zcela na tom, jak se na něj dívám. Pokud se na věci dívám pozitivně, pak je vše dobré, a pokud se dívám negativně, pak je vše špatné. Tak jediná věc, kterou musím napravit, je můj přístup.

Filed under: Člověk, Spojení, Svět, Vnímání - Žádné komentáře→

Zohar, kapitola “Přijď k Faraónovi,” bod 68: Má jinou cestu přistupování k rostlinám: Když se tichý Nil vrací z Malchut do svého místa, když se zvedá a padá. Jelikož jsou jeho vody nehybné, kráčí potichu a veliký netvor šplhá na tyto Nily a není tam v nehybném Nilu. A všechny byliny rostou kolem toho nehybného Nilu na obou stranách. Pak netvor vyšplhá na tyto byliny a roste mezi nimi a pak se vrací do všech těchto Nilů.

V této sekci Zohar vysvětluje, jak je Přímé Světlo odhalováno v Odraženém Světle. Do míry, do které mohou touhy v Malchut pracovat s Odraženým Světlem, se do ní Přímé Světlo odívá. Pokud je zmenšeno Odražené Světlo, Přímé Světlo se z ní ztratí.

Co pro nás tento příběh dělá, když mu nerozumíme a nemůžeme jej spojit s našimi touhami a jejich naplněním? Zohar nám nedává žádné vysvětlení, jak jít s příběhem. Neříká nám přesně, co se zde děje, nebo nám nedává cokoliv, čeho se „chytnout.“

Odpovědí je, že nám  nechce objasnit příběh. Zohar by nám jej mohl vysvětlit jazykem kabaly nebo jiným psychologičtějším a pochopitelnějším způsobem. Avšak místo toho Zohar ponechává místo pro naše snahy porozumět a cítit, „Co to je? Na co to je? Kde to je uvnitř mě?“ Vše, co popisuje,  se nepochybně odehrává v každém člověku.

Provádím všechny akce, které jsou v Knize Zohar popsány. Nakonec, můj pravý stav je,  že jsem právě teď ve Světě Nekonečna, ale mezi mým současným stavem a Světem Nekonečna je 125 stupňů skrytí.

Zohar nám příběh záměrně prezentuje touto cestou, abych hledal tyto věci uvnitř mě za účelem, abych se vrátil do vnímání Světa Nekonečnosti.  Hledání samotné uvnitř mě dává zrod novým vlastnostem, smyslům a vnitřním rozlišováním. Pomáhá mi začínat cítit to, co současně necítím, tím, že rozvíjí smysly, které vnímají duchovní svět.

Proto je úsilí povinné. Je psáno, „Jeden dostává odměnu podle svého úsilí.“ V duchovním světě ti nic nepomůže vyvíjet své úsilí. Je také psáno, „Usiloval jsem a našel jsem.“ Kdy najdeš duchovno? Když tě Vrchní Světlo ovlivňuje to stejné míry, jaké je tvé úsilí. Pak naplní tvůj smysl duchovního vnímání. To je to, co se děje pokaždé, když stoupáš z jednoho stupně do druhého. Avšak nejdůležitější věc je pozvednout se alespoň do prvního duchovního stupně.

Filed under: Práce, Studium, Vnímání, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem dostal: Na začátku lekce jsem si vzal papírek a začal jsem si poznamenávat, kdykoliv se mé myšlenky zatoulaly od lekce. Po patnácté jsem to vzdal úplně a přestal jsem to kontrolovat.

Moje odpověď: Proč jsi přestal? Právě naopak, bylo by mnohem lepší, kdyby se ti tyto „vstupy a východy“ děly tisíckrát za sekundu. Je psáno, „Tóra přijde ze Zionu,“ kde je slovo „Zion“ (Cion v hebrejštině) odvozeno ze slova „východ“ (Jecira). 

Čím častěji se tvá mysl odpojí od lekce a pak se k ní znovu vrátí, tím víc budeš postupovat. Je to jako strojírenství, čím více postupujeme, tím vyšší jsou frekvence, které používáme.

Tato frekvence naznačuje kvantitu vnitřních rozlišení, které vnímáš v jedné sekundě. Můžeš je zpracovávat a prožívat, abys získával nové infromace, vjemy a  novou duchovní úroveň. Takto je kvantita přeměňována na kvalitu.

Proto nelituj mnoha vstupů a východů, které během lekce zažíváš. Naopak, čím víc, tím lépe!

Filed under: Studium, Vnímání - Žádné komentáře→

Musíme si toto duchovní tělo představovat ne jen jako tři linky, ale jako multidimenzionální. Je to podobné tomu, jak lidské tělo obsahuje množství různých systémů: mízní soustava, nervový systém, cirkulační soustava a mnoho dalších, o kterých dokonce ani nevíme. A dodatkem jsou zde energie, kapaliny a chemické látky, které jimi proudí. Duchovní tělo obsahuje dokonce ještě více komponentů a spojení, protože každá jeho sekce má odlišné vlastnosti, odlišné druhy spojení a odlišné formy na všech různých úrovních. 

Nejsme schopni se to naučit dokud to skutečně neucítíme. Každý, kdo si myslí, že se to může naučit, je blázen. Potřebujeme pouze toužit, abychom existovali uvnitř tohoto integrálního systému, který celý pracuje kvůli odevzdání. V tomto systému najdeme Stvořitele a stvoření; ve skutečnosti je uvnitř něj vše. Musíme se na něj dívat podle principu „lidská bytost je malý svět.“

Avšak nemluvíme o našem světě a fyzických tělech. „Lidská bytost“ jsem já a „malý svět“ je Kniha Zohar a její příběh.

Filed under: Člověk, Studium, Svět, Vnímání, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem dostal: Proč se nám zdá, že existuje celá materiální realita?

Moje odpověď: Právě teď se to zdá, jakoby existoval materiální svět, a že je zde město, kde žijí lidé. Toto vidím právě teď. Avšak moudrost kabaly vysvětluje, že jsem ve stavu spánku a že si toto vše jen představujeme.

Nepotřebujeme ji popírat; jednoduše potřebujeme odhalit jiný, dodatečný svět, který je vnitřnější a opravdovější. Nepotřebujeme jej sami vystavět, pouze požadujeme, aby v nás byl odhalen Vrchní Silou, silou odevzdání. Tato síla pracuje v realitě dodatkem ke síle přijímání, která kontroluje celý materiální svět, včetně všech jeho malekul, atomů a těl na všech úrovních – nehybné, vegetativní, pohyblivé a lidské.

Právě teď je vše řízenou touto přijímající, egoistickou silou. Avšak je nám řečeno: „Je zde také síla odevzdání.“ Toto se nevztahuje k egoistickému odevzdání, se kterým jsme v tomto světě obeznámeni, a což je převlečená forma přijímání.

Místo toho existuje jiná vlastnost – vlastnost absolutního odevzdání, stejně jako jiná realita, kde je všechno naopak.

Tato celá realita je uvnitř vás a vy jste uvnitř ní. Jednáte a žijete v ní, a přesto je vám skryta.

Filed under: Duchovno, Vnímání - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem dostal: Jaký je v duchovnu rozdíl mezi temnotou a Světlem?

Moje odpověď: Když člověk do temnoty vnáší Světlo Chasadim, odhaluje, že temnota je Světlo Chochma. Takto kabala definuje rozdíl mezi temnotou a Světlem.
Noc je když je nepřítomné Světlo Chasadim a den je když je Světlo Chasadim přítomné. Světlo Chochma je přítomné stále, vždyť Světlo Chochma je Stvořitel.
Proto vždy svítí na 100%.

Po Cimcum Alef (omezení záměru dostávat pro sebe) je Světlo Chochma odhalováno pouze do míry, do které je člověkem generováno Světlo Chasadim (záměr odevzdávat).
Proto temnota a utrpení, které dnes cítíme, též přicházejí od Stvořitele. Značí, že se k nám Vrchní Světlo přibližuje, ale my to cítíme jako temnotu, zlo a problémy.

Vždyť jsme Vyššímu Světlu prozatím opační.

Filed under: Studium, Utrpení, Vnímání - Žádné komentáře→

Kabalisté vysvětlují, že touha je jediným stvořením, které Stvořitel vytvořil. Skládá se z 613 (Tariag) různých tužeb se všemi jejich odlišnými manifestacemi. Žijeme právě uvnitř těchto tužeb. Všechny jsou námi.

Na tyto touhy svítí Světlo Stvořitele. V realitě je to On, kdo rozděluje jednu společnou touhu do množství určitých tužeb, protože se touha pod vlivem světla stává rozdělenou a je udělána komplexnější. Proto se rozděluje do různých částí, dokonce i částí, které jsou si protikladné.

Mezi těmito touhami jsou některé touhy odporující a opačné Světlu a jiné jej podporují a jsou Světlu podobné. Zlé touhy v nás nás táhnou od Světla a odcizují nás jemu; nazývají se „zlý pud“ (Jecer HaRa), „zlé síly“ (Kohot HaTumah) nebo druhá strana (Sitra Achra). Dobré síly v nás se nazývají Jecer HaTov, táhnou nás blíže vstříc cíli a pomáhají nám jej dosáhnout. Nazývají se „síly svatosti“ (Kohot HaKeduša).

Jsou v nás také touhy na různých úrovních vývoje: nehybná, vegetativní, pohyblivá a lidská. Dodatkem jsou zde touhy, nazývané „andělé,“ „démoni,“ „duchové,“ a tak dále. Je zde nesmírné množství různých druhů tužeb. ale všechny jsou uvnitř nás: skládáme se z nich.

Avšak vztahujeme se k našim touhám a vlastnostem různými způsoby. S některými zacházíme, jako by nám byly bližší a s jinými jako by nám byly vzdálenější či protikladné, a též užitečné či škodlivé. Zacházíme s nimi jedním či druhým způsobem v závislosti na našem cíli, na našem způsobu práce s nimi a jiných ohledech.

Nicméně nehledě na to, co můžeme říkat, myslel či jmenovat, vždy se vztahujeme k našim tužbám. Lidé, které kolem sebe vidíme jsou také vyjádřením naší touhy, touhy, která „naši“ formu nabrala pod vlivem Světla.  

Některé touhy jsou velké a relativně konstatní; pokud se změní, dělají to pomalu. Tyto touhy jsou na nehybné úrovni vývoje. Jiné touhy jsou flexibilnější a jsou na vegetativní a pohyblivé úrovni. Mění se rychleji či pomaleji podle jejich typu a síly. Všechny tyto touhy závisí na vyžší úrovni tužeb – lidské úrovni, také nazývané „duše.“ „Pohyblivé“ touhy , které jsou menší než tato úroveň, se nazývají „duchové“ či „andělé.“

Dodatkem, „komnaty“ jsou různými druhy prostorů či dutin; toto jsou touhy nehybné úrovně, které mají své vlastní charakteristiky. Některé touhy, pracující uvnitř těchto komnat, jsou aktivnější a přizpůsobivější a odkazuje se na ně jako na „duchy,“ kteří jsou na vegetativní úrovni. Touhy, které jsou ještě aktivnější, operují uvnitř duchů; toto jsou „andělé,“ pohyblivá úroveň. Nakonec, na ještě hlubší úrovni jsou duše, které jedna druhé pomáhají.    

Tímto způsobem nám Zohar odhaluje celý svět. Ale celý svět je uvnitř mě a mých tužeb. Je to jako bych mezi nimi cestoval, jako maličký člověk v kresleném filmu, putující uvnitř svého vlastního těla, pronikající různými orgány a prostory mezi nimi a vidící, jak jeho celý organismus pracuje.

Zohar nám popisuje něco velmi podobného. Říká nám, že jsme všichni jako duchovní svět a že je celý duchovní svět uvnitř naší touhy, která se nám jeví jako by byla uvnitř či venku ve všech druzích odlišných stavů. A vše toto je zamýšleno, abychom s tím pracovali.

Filed under: Cesta, Člověk, Svět, Vnímání, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→