Přibližujeme se  rovnováze s přírodou. Snaží se uvést všechny své části do rovnováhy. Srovnávají se teplotní rozdíly, vítr srovnává rozdíly v tlaku vzduchu, hozený objekt padá směrem k místu, kde dosáhne rovnováhy silou gravitace. Tento proces je zaměřen na rovnovážný stav kdekoli a v jakémkoli ohledu. V jakékoli oblasti, ať už je to chemie, fyzika, biologie atd.., vše je založeno na tomto principu. Vše směřuje k rovnováze, úlevě od tlaku. Vše se podřizuje zákonu entropie. Příroda si přeje se uklidnit. Rozdíly a výkyvy netoleruje v žádných parametrech.

Nakonec vše dosáhne rovnováhy. A nyní zákon přírody vyžaduje rovnováhu v lidské společnosti. Vidíme výbuchy a  nepokoje, což je cesta přírody, která vyžaduje rovnováhu. Neživé, rostliné a živé úrovně už byly na tahu a nyní je na řadě člověk. Uvnitř nás se objevuje touha po rovnováze, avšak být mezi sebou v rovnováze znamená být „jako jeden muž s jedním srdcem.“ Každý můžeme být jiný, ale je tu jedno kritérium: Jsme zavázáni se mezi sebou vzájemně podporovat. 

A ohledně toho se nedá nic dělat: Ať už to chceme či nikoli, příroda vyhraje, protože je to ohromná síla. 

Vystává otázka: Proč nezmizíme jako mamuti a dinosauři? Proč zkrátka neopustíme scénu jako část, která tam nepasuje? Vždyť náš nesoulad s přírodou je mnohem větší, než ten vymizelých dinosaurů. Nicméně, na rozdíl od nich, máme úkol, předurčení, cíl: Musíme se napravit a změnit naši původní povahu. Oni toho nebyly schopní a tak vymizely přirozeně v průběhu evoluce, zatímco my jsme povini uvést se do rovnováhy se stávající fází vývoje. 

To je důvod, proč jsme přešli do stádií, kde náš nedostatek harmonie s přírodou se projeví v těch nejzávažnějších formách, nepovede však k úplnému vyhubení. 90% světa může zmizet, ale někteří lidé i přesto zůstanou, aby změnili lidskou povahu a dosáhli nezbytné rovnováhy. 

To je cíl a není jiné cesty. 
Z 5. části denní lekce kabaly 29/08/2011, “Národ”
[52967]

Jsme egoisti a jsme schopni udělat pouze to, co je důležité pro naše ego. Jak se ho potom můžeme zbavit?

To je důvod, proč se držíme doporučení kabalistů. Máme dvě možnosti:

1. Pohybovat se pod ranami od naší přírody, to znamená rozvíjet se kvůli tomu, že neexistuje jiná možnost volby, dokud nebudeme toužit zbavit se utrpení. Nicméně, cesta neustálého utíkání od zlého, je velmi zdlouhavá a náročná.

2. Chcete-li použít lupu mysli, aniž byste čekali na rány, které přijdou, v článku „Podstata náboženství a jeho účel“ Baal HaSulam vysvětluje, že můžeme zvýšit naši vnímavost a nadšeně rozpoznat znamení na cestě, podobně jako být schopný rozumět slovu, než je dokončeno. Moudrý člověk vidí věci, kterých si ostatní ani nevšimnou.

Někteří lidé si zapíší moudrou radu, ale nenechají ji projít jejich srdcem. Existují různé druhy případů. Každý člověk má svůj „osud“. Do té míry, do které člověk slyší to, co je mu řečeno, do té míry bude postupovat, pokud je připraven rozlišovat mezi jeho egem a duchovní cestou, pokud správně interpretuje význam „exilu“ a „vykoupení“, a je ochoten být vytrvalý a tvrdohlavý, i když je to nepříjemné pro jeho egoismus.

Člověk pracuje, aby se zvýšila důležitost pozvedání nad egoismus, i když mu to způsobuje bolest, a zdá se to být jako ztráta. Rozlišuje nové věci znovu a znovu, a s každým novým úderem se ztráta egoismu už nezdá tak smutná v porovnání s duchovním dosažením, které se stává odhaleným. Pak dostává další várku uhlí do pece sebelásky, a ta je určena pro dosažení následného vzestupu.
Z 4. Části denní lekce kabaly 13.4.2011, Spisy Rabash

Doufejme, že na základě našeho úsilí zjemníme Gevurot, drsné události, které vyžadují, abychom je překonali, a které jsou odhalovány v dnešním světě. Musíme o nich přemýšlet a toto úsilí vynaložit.

Brzy začne velký kongres v Severní Americe, kde se budeme snažit vyvíjet pozitivní vliv na svět prostřednictvím naší silné jednoty. Správný přístup je zde velmi důležitý. „Pozitivní vliv“ neznamená, že eliminujeme všechny špatné události. Nemůžeme je eliminovat ani napravit. Spíše se musíme postarat o to, abychom zajistili, že lidé půjdou dopředu směrem k vzájemnému odevzdání, tedy k propojení. V důsledku tohoto propojení se země uklidní, všechny problémy budou vyřešeny, revoluce se vyřeší, a tak dále.

Nechoďme proti přírodě, snažíc se zabránit katastrofám. To je nesprávná modlitba, která se nikdy nevyplní. Místo toho se obraťme na příčinu potíží, ke zdroji přirozených událostí. Problém je uvnitř nás, a proto musíme napravit naše vlastní stavy. To je k tomuto vše.

Musíme se sjednotit co nejvíce a přát si, aby naše jednota byla prostředkem pro celý svět k postupu stejným směrem. Pak se vše okamžitě zklidní, včetně událostí, které se dějí právě teď, stejně jako problémy, které nás čekají v budoucnosti, aby nás podnítili k dosažení nápravy.
[38598]
Z 3. části denní lekce kabaly 20.3.2011, Talmud Eser Sefirot

Otázka z Japonska: Jaká by měla být naše vnitřní práce v mimořádných situacích? Zatímco se dívám na lekce, probíhá non-stop zemětřesení.

Odpověď: V těchto dnech se musíme soustředit na jednotu ještě víc a mít jistotu, že právě na základě našeho vnitřního úsilí budeme schopni zabránit podobným katastrofám ve světě, a to jak v Japonsku, tak i ve všech regionech, kde lidé nyní trpí.

Proč trpí? Proč nepostupují ke korekci správnou cestou? Proč se neprobudí a nevyjdou do ulic a nekřičí, „Mesiáš teď!“? Řečeno jinak, proč nepožadují nápravu, změnu, nový stav?

Proč místo toho volají po změně vlády? Jak jim to pomůže? Nikdo na tom nebude o nic lépe, když se to stane, a to ani v případě, že libyjský diktátor bude pryč. Vzniklá mezera se vyplní islámským radikalismem nebo jinou stranou, ale bude to jen slepá psychologická kompenzace. V praxi se lidé nebudou cítit lépe. Toto je stále cesta utrpení. 
V poslední době svět rychle získává další zbraně. Obnovujeme závod ve zbrojení, který byl dříve zastaven, jako bychom chtěli soutěžit, jak silní jsme. Ale jak hloupé to je hádat se jako malé děti! Přesto podívejte se, jak hodně energie a zdrojů to obnáší.

Ve výsledku, vše záleží na nás, na všech našich přátelích po celém světě, kteří obdrželi pohon k tomu být napraveni. Musíme se sjednotit zevnitř a pocítit, že jsme jeden celek. Pak tím, že chceme sjednotit celý svět do jednoho, budeme pomáhat druhým se také přiblížit. Koneckonců, jsou naší pasivní částí. Oni nejsou schopni se přiblížit sami o sobě, dokud jim neukážeme možnost se k nám připojit.

Jakmile člověk obdrží probuzení, bod v srdci, přijde k nám a připojí se ke všem těm, kteří aktivují a urychlují vývoj, přizpůsobují rychlost jejich práce rychlosti, při které vznikají nové Rešimot. Pak žádné síly, tsunami, revoluce, války ani další takové věci nás nebudou nutit k postupu negativním způsobem.

Vše závisí na našem úsilí, na míře s kterou pracujeme na sjednocení. Neexistuje jiné řešení pro celý svět.
[37940]
Ze 4. Části denní lekce kabaly 13.3.2011

Otázka: Musím hledat utrpení na duchovní cestě, nebo se mu naopak vyhnout?

Odpověď: Nikdy byste neměli myslet na utrpení. Pokud člověk cítí utrpení, musí vědět, že do té míry, do které cítí špatné pocity, je ovládán nečistotou (Klipa).

Je to proto, že utrpení nepochází od Stvořitele. On je dobrý a dělá dobro. Všechno, co pociťuji, pochází od něho, i když se mi zdá, že jsem ovlivňován z různých směrů. Jakmile jsou moje pocity opačné dobru, nepříjemné a špatné, znamená to, že jsem do stejné míry ovládán Klipou, egoistickou touhou. Což neutralizuje Stvořitelův dobrý vliv a mění ho ze světla na tmu. To je důvod, proč se cítím špatně.

Špatný pocit je tu proto, aby mi ukázal, jak moc jsem ponořen do zla. Má mě nutit, abych obrátil své pocity k dobru. A pokud jsem ve správném prostředí, pak okamžitě dosáhnu tohoto cíle. Podpora skupiny mě vybízí, abych okamžitě změnil špatný pocit na dobrý.
Z 1. části denní lekce kabaly 24.1.2011, Spisy Rabáš

Otázka: Jak mohu obrátit touhu, která se ve mně probouzí, na odevzdání?

Odpověď: Předpokládejme, že mě od rána něco neustále trápí. Tato neuspokojená touha vyvolává myšlenku, že ji musím uklidnit. Ten problém mě trápí, jsem v něm ponořen a hledám způsob, jak ho vyřešit.

Toto všechno jsem dostal shora. Pokud se můj problém týká něčeho, co je životně nezbytné, pak to musím vyřešit bez příliš velké pozornosti na to, zda pracuji se záměrem. V první řadě musím sám sobě zajistit životně důležité potřeby. O tom je psáno, „Bez chleba není Tóry.“

Nicméně, jestliže to není něco, co je životně nezbytné, něco, co potřebuji na živočišné nebo tělesné úrovni, pak se musím snažit přenést tuto myšlenku do správného formátu. Dostal jsem to od Stvořitele, a to proto, abych na to vybudoval správnou reakci. To je „pomoc proti Stvořiteli.“ Je to proti cíli, ale zároveň mi to pomáhá správně reagovat, a tím, že se od toho odtahuji, mohu se zaměřit na cíl.

Mým cílem je splynutí se Stvořitelem. Stvořitel je dobrý a dělá dobro a není nikdo jiný kromě Něho. Posílá mi všechny problémy a starosti, aby mi pomohl. Proto se nad mým trápením jakoby vytvoří jeho zrcadlový obraz, obracím se zpátky k Němu, jenž je dobrý a dělá dobro.

Musím dosáhnout pocitu, že můj problém je pomoc pro to, abych pochopil Stvořitelův postoj ke mně, který je opačný pocitům, které ve mně probouzí. Takto tvořím Stvořitelův obraz. Tím, že mám pečlivý a přesný postoj, budu schopen zjistit, proč mi poslal určitou starost, nebo problém, právě v této podobě. Uvidím obrácenou formu, formu toho kdo je dobrý a dělá dobře, a kdo ji ve mně vryl.

Na základě této „inverze“ vystoupím na úroveň spravedlivého muže a budu v určitém ohledu odpovídat Stvořiteli. Tím se dostávám na správnou cestu. Nejdůležitější je jít dál, aniž bych usnul během jakéhokoli stavu na základě jakýchkoli negativních forem, které mi Stvořitel posílá.

Mohu na ně reagovat správně v každé vteřině, jen když se vybavím podporou prostředí. Bez toho jsou moje snahy epizodické, ale s ním jsem neustále „v cyklu.“ Skupina zcela určuje rychlost mého postupu.

Z 1. Části denní lekce kabaly 4.1.2011, Spisy Rabáš

Stvořitel pracuje pouze s Jeho Světlem. Světlo ovlivňuje touhy (Kelim, nádoby), které  se v závislosti na jejich stavu cítí lépe nebo hůře podle jejich ekvivalence ke Světlu. Toto tvoří zákon o ekvivalenci formy.

Čím více se shoduji se Světlem, tím lépe se cítím. Čím méně jsem mu podobný, tím hůře se cítím až do bodu, kdy pociťuji úder. Tohle všechno je vliv Vyššího Světla. I tma kterou zažívám, je také Světlo, které na mě pracuje. Jsou to pouze mé protikladné vlastnosti, které mi Ho odhalují jako tmu. Namísto Světla (Ohr), cítím tmu (Orta).

Nicméně, Stvořitel nevlastní žádnou tmu. Jednoduše, když On přidá trošku Světla, my se okamžitě cítíme špatně. Je to tím, že v tomto Světle objevujeme větší touhu, a tehdy “padá tma“.

Světlo stojí proti touze. Jinými slovy, s pomocí Světla se ve mně rozvinou enormní touhy. Někde na druhé straně od nich, v místě přede mnou skrytém, se nachází enormní potěšení, a přesto, trpím.

Také se to může projevit ve zdravotních problémech, životosprávě, špatné náladě, vnitřním neklidu a také i v přání zemřít, ale to je vše vliv Světla. Pokud Světlo naplní připravené touhy (Kelim, nádoby), je pociťováno jako potěšení protože je naplňuje. Pokud Kelim nejsou připraveny, je to úder.
[28123]
Z Denní Lekce Kabaly 11/26/10, Baal HaSulam, Letter 52, 1928

Otázka: Co máme udělat, abychom aspirovali o stav jednoty, která je v Zoharu?

Odpověď: To přichází ze zklamání. Bez ohledu na to co ti říkám teď, nepomůže ti to do té doby, dokud v sobě nerozvineš naléhavou potřebu, aspiraci a životní nezbytnost. Jedině tak se obrátíš na skupinu. 

Když víš, že máš velký problém a tvůj život je v ohrožení nebo jsi nemocný, pak utíkáš pro pomoc. Ale necítíš-li se nemocen, nevidíš-li, že je tam problém nebo nevěříš, že může něco pomoci, budeš setrvávat v klidu. To je důvod, proč potřebujeme nedostatek. Buď nám Stvořitel nedostatek dává, jak nás tlačí ze zadu utrpením, nebo vytváříme spojení s prostředím bez čekání na utrpení a snažíme se z něj získat opačnou reakci. 

Přijdu do prostředí bez toho, aniž bych pro něj měl potřebu; jednoduše následuji rady kabalistů. Jsou moudří a já jim naslouchám. To znamená, že Stvořitel pokládá mužskou ruku v dobré víře a říká: “Vezmi si to! Vezmi si to! Proč bys měl trpět?”

Od skupiny poté přijmeme dodatečnou touhu. Tak to funguje.  Ti, kteří mají štěstí, uslyší, obrátí se na skupinu, připraví si pro to booster tužeb, a dostanou se ke Stvořiteli prostřednictvím skupiny.

Nakonec, skupina musí člověka ke Stvořiteli navést. Spojení se skupinou a celá naše práce je příprava touhy, Kli. A poté dojdeme ke Stvořiteli.
[26820]
Ze 2. části denní lekce kabaly, 17/11/2010, Zohar