Z článku Rabaše: „Ať člověk prodá střechu svého domu“ „Jestli opravdově toužím dosáhnout lásky k bližnímu, přeji si vznik skupiny, ve které uvidím, že každý pracuje na své lásce k přátelům. Díky tomu se i moje nepatrná síla, kterou mám pro lásku k bližnímu, rozroste, znásobí se a dá i mně schopnost na této lásce skutečně pracovat. (Pokračování textu…)
Cílem stvoření je přinést dobro stvořením Stvořitele. Vždyť Stvořitel je Dobrý a dobro přinášející silou, a proto nám dal možnost dosáhnout nejvyššího stavu – stát se Mu podobnými. (Pokračování textu…)
Otázka: Jaký je rozdíl mezi prací s „hříšníky“ a se „spravedlivými“?
Odpověď: Především je třeba chápat, že jde o stavy člověka ve vztahu ke Stvořiteli. Jak vysvětluje Ba‘al HaSulam v Předmluvě k Učení Deseti Sefirot, je nutné projít na cestě těmito stavy: úplný hříšník – neúplný hříšník – střední – neúplný spravedlivý – úplný spravedlivý.
Podle čeho se ale tyto stavy měří? Koho se zeptáš, každý se považuje – když už ne za spravedlivého, tak alespoň za středního. Ve skutečnosti je jediným správným kritériem měření sebe-anulování ve skupině.
V tomto případě je právě prostředí naším měřicím přístrojem. Společné Kli se rozbilo právě proto, abys skloněním hlavy před prostředím poznal, kde se nacházíš, a získal sílu od Stvořitele.
Po rozbití se tvé kli rozdělilo na mnoho částí. Stvořitel, který v něm přebýval, se také rozdělil a nyní se nachází ve všech těchto částech. Jsou jako kousky kdysi jednotné mozaiky, které skládáš podle shora daného programu. Tím znovu spojuješ části své duše – spolu s částmi Stvořitele, částmi světla, které se v nich skrývají.
V tomto světě, ve svém egoismu, to všechno vnímáš jako fyzickou skupinu. Ve skutečnosti to ale není skupina. Postupně se pro tebe skupina stává duchovním pojmem. Nejde o lidi, kteří spolu zpívají písně a chtějí se sjednotit – v každém z nich odhaluješ část svého Kli, v níž je uložena jiskra Stvořitele.
Za tvářemi přátel se skrývá duchovní prostředí. Nyní jasně chápeš, že rozbití, naše současná realita a přátelé ti umožňují vykonávat duchovní práci. Když není Stvořitel ve tvých očích dostatečně důležitý, cítíš se jako hříšník, a tehdy, abys tuto důležitost získal, obracíš se k prostředí. V něm jsou Kelim, je v něm přítomen Stvořitel, proudí v něm světlo, které do tebe tuto duchovní kvalitu vnáší.
Tak se ukazuje, že vše se nachází na jednom místě: člověk a všechny části, které se mu zdají cizí:
Z lekce podle článku Rabaše
[#31840]
Otázka: Co si Vy myslíte, klade člověk otázku sám, nebo je spíše jako mechanismus, který musí tuto otázku položit?
Odpověď: Samozřejmě, že otázku nepokládá sám. Pracuje zde jedno obrovské společné přání, vytvořené Stvořitelem. (Pokračování textu…)
Poznámka: Jak je známo, v čele organizace musí někdo stát, bez vůdce to nejde. Lidé potřebují v někoho věřit. Někdo jim dává příklad, tak jako Vy dáváte příklad svým žákům.
Odpověď: Myslím, že moji žáci pochopí, že pouze společně, v silné skupině, která už dnes zahrnuje desítky tisíc lidí, mohou něčeho dosáhnout.
(Pokračování textu…)
Poznámka: Neustále říkáte: „Jednota. Jsme povinni být jednotní.“
Pokud je to možné, pokračujte. Protože…? Protože – co?
Odpověď: Protože to je naše idea, která je nad životem i smrtí, která přesahuje všechno. To znamená, že nejdůležitější je jednota. Proč, kvůli čemu, kdy – na tom nezáleží. Musí být teď a navždy. Tak by to mělo být. (Pokračování textu…)
Ještě se přesvědčíme, že všechno negativní, co kdy ve všech dobách a u všech národů vůbec existovalo, byla pouze utrpení plynoucí z toho, že jsme se od sebe vzdalovali a nechápali, nakolik se naopak musíme sbližovat. (Pokračování textu…)
Otázka: Kdysi jsem pozoroval, jak létají ptáci, a velmi mě to překvapilo: je to skutečně jeden jediný organismus. Jedni slétají dolů a odpočívají, druzí vzlétají a vytvářejí takové tvary, že je nelze ani popsat. Cítí jeden druhého a nemají žádného vůdce. Je opravdu možné, aby lidé dosáhli takového stavu? (Pokračování textu…)
Otázka: Jaký je rozdíl mezi „vědět, že není koho kromě Něho“ a cítit to?
Odpověď: Je to rozdíl mezi rozumem a srdcem.
Poznámka: Ale já to stále odhaluji skrze své myšlenky. (Pokračování textu…)
Otázka: Budu v budoucnu šťastný?
Odpověď: Šťastný můžete být ne v budoucnu, ale už dnes – spolu s námi. Pojďme se společně spojit a dát si navzájem pocit štěstí. Pokud nebudete myslet na své vlastní štěstí, ale na štěstí druhých, na to, co jim chcete dát, pocítíte, že i vy jste šťastný. Stačí se to naučit. Jinak štěstí nelze dosáhnout. (Pokračování textu…)
Rav Laitman na Twitteru