Jeden můj kamarád kameraman mi řekl, že soudě podle dnešních filmů, seriálů a příspěvků na sociálních sítích se lidé většinou zabývají těmi nejvšednějšími „událostmi“ v životě lidí, jako je jídlo, sprchování, a dokonce i vyprazdňování. Když se podíváme zpět do historie, zdá se, jako by nás nezajímaly tyto věci, ale věci vyšší, jako jsou ideje a společenská hnutí. Zdá se, jako by o naší době nebylo co psát.
Otázka: Existuje spisovatel a badatel Ruben Guillami z Argentiny. Zkoumal vůdce druhé světové války: Churchilla, Stalina, Hitlera, Roosevelta, japonského císaře Hirohita, Charlese de Gaulla. Co bylo rozhodujícím faktorem, zdali se stanou pozitivními vůdci nebo ne?
Postava otce, ať už byl tvrdý nebo ne, ať byl otec nebo ne, to hrálo hlavní roli. Říká, že prozkoumal všechny vůdce.
Winston Churchill: otec – Lord Randolph Henry Spencer Churchill, třetí syn 7. vévody z Marlborough, a tak dále a tak dále. Ačkoli se synovi málo věnoval, obecně byl pro svého syna příkladem. (Pokračování textu…)
Rozsáhlá studie mezi mladými lidmi ve věku 16–25 let odhalila, že mají obavy z budoucnosti, a to z dobrého důvodu. Výzkum, jehož autoři tvrdí, že se jedná o „dosud nejrozsáhlejší mezinárodní průzkum klimatické úzkosti u mladých lidí“, ukazuje, že psychická (emocionální, kognitivní, sociální a funkční) zátěž spojená se změnou klimatu hluboce ovlivňuje obrovské množství mladých lidí na celém světě. Navíc je to první studie, která nabízí pohled na to, jak mladí lidé vnímají opatření vlád v oblasti klimatických změn a jak to souvisí s jejich vlastními emocionálními a psychologickými reakcemi.
Otázka: Psycholog ve mně se snaží porozumět sobě i druhým, analyzovat a řešit problémy, zvládat své pocity, snaží se změnit postoj k realitě. A co se snaží udělat uvnitř sebe kabalista?
Odpověď: Kabalista nachází zdroje vnímání okolní reality, její hranice, a prací na sobě posouvá tyto hranice natolik, že za realitou začíná vidět Vyšší sílu, vlastnost dávání a lásky, která je protikladná vlastnosti přijímání a oddělení všech a všeho, to, co je charakteristické pro egoismus. (Pokračování textu…)
Výzva prince Williama, abychom zapomněli na vesmír a zaměřili se na Zemi, naši planetu nezachrání.
V rozhovoru pro NBC News princ William řekl, že „potřebujeme ty největší mozky zaměřené na snahu opravit tuto planetu, ne na hledání dalšího místa, kam bychom mohli jít a žít,“ a dodal, že „jsme svědky nárůstu úzkosti z klimatických změn“, zdůraznil, že „mladí lidé nyní vyrůstají na místech, kde je jejich budoucnost v podstatě po celou dobu ohrožena“. (Pokračování textu…)
„Kde se nachází Bůh? Na každém místě, kde mu dovolíme vejít.“ Menachem Mendel z Kocka
Je to tak.
Otázka: A my mu nedovolíme vejít?
Odpověď: Popíráme Ho, odstraňujeme Ho ze sebe. A proto se nacházíme uvnitř nešťastných fyzikálních zákonů. (Pokračování textu…)
Otázka: 53letý britský herec Daniel Craig, známý díky roli Jamese Bonda, v rozhovoru řekl, že neplánuje zanechat dědictví svým dětem, protože je to nepříjemné.
“ Nechci nechávat velké částky příští generaci. Praxi dědění považuji za dost nepříjemnou. Moje filozofie je utratit nebo rozdat všechny prostředky, než zemřu.“
Jak se vám líbí toto rozhodnutí? Jak to působí na děti, když to slyší? Sedí a slyší, táta říká: „Vy ode mě nic nedostanete.“ (Pokračování textu…)
„Více než 40 minut obtěžoval cizinec ženu ve vlaku městské hromadné dopravy ve Filadelfii a pak ji znásilnil, zatímco kolemjdoucí drželi v ruce mobilní telefony, aby si útok zřejmě nahráli,“ uvedla minulý týden stanice NBC News. „Napadení zpozoroval zaměstnanec SEPTA (Southeastern Pennsylvania Transportation Authority – Dopravní úřad jihovýchodní Pensylvánie), který zavolal na linku 911. Díky tomu mohli policisté SEPTA okamžitě zareagovat a podezřelého zadržet při činu.“ O několik dní později se objevilo další video, které zachycuje krokodýla, jak se vrhá na čtrnáctiletého chlapce, jehož ostatky byly nalezeny o několik hodin později.
K cíli stvoření není možné jít po přímé cestě, vždy se od ní budeme odchylovat, raz jedním směrem, pak druhým směrem. Je to jako raketa letící k cíli, která se stále vychyluje pod nějakým úhlem, ale neustále se koriguje směrem k cíli.
Tak i my scházíme z přímé cesty a napravujeme odchylku, a zase bloudíme a zase napravujeme, až konečně dosáhneme cíle.
V Kodani, hlavním městě Dánska, najdeme jedinečnou knihovnu, jejíž známost po celém světě nabírá na obrátkách a jež se nazývá „lidská knihovna“. Sem lidé nepřicházejí, aby si půjčili knihy, nýbrž zeptat se druhých lidí, zda s nimi mohou sdílet svůj životní příběh.
Rav Laitman na Twitteru