Otázka: Existuje spisovatel a badatel Ruben Guillami z Argentiny. Zkoumal vůdce druhé světové války: Churchilla, Stalina, Hitlera, Roosevelta, japonského císaře Hirohita, Charlese de Gaulla. Co bylo rozhodujícím faktorem, zdali se stanou pozitivními vůdci nebo ne?

Postava otce, ať už byl tvrdý nebo ne, ať byl otec nebo ne, to hrálo hlavní roli. Říká, že prozkoumal všechny vůdce.

Winston Churchill: otec – Lord Randolph Henry Spencer Churchill, třetí syn 7. vévody z Marlborough, a tak dále a tak dále. Ačkoli se synovi málo věnoval, obecně byl pro svého syna příkladem.

Pak Josif Stalin: chudá rodina, navíc velmi krutý otec. Franklin Roosevelt: syn bohatých se smyslem pro vlastní poslání. Adolf Hitler: chlapec, který počítal rány rákoskou a pocházel ze středostavovské rodiny s násilnickým otcem. Charles de Gaulle: na dětství má jen dobré vzpomínky, byl obklopen láskou svých rodičů, doma vládl klid.

A tady je citát Sigmunda Freuda: „Neumím pojmenovat žádnou jinou silnější potřebu dítěte, než otcovskou ochranu.“ Myslíte si, že je tento závěr správný?

Odpověď: Je to správně. Pro dítě je otec vším! Pro chlapce, ano. Je to biologické, je to přirozené. Je to příklad!

Otázka: Může to nějak souviset s tím, že necítíme našeho Otce? Lidstvo necítí Otce – Stvořitele, Vyšší řízení, a proto je takové. Dá se to tak říci?

Odpověď: Samozřejmě! Pokud bychom vnímali Stvořitele jako Vyšší sílu, která nás utváří, ovlivňuje v každém okamžiku času, pak bychom přirozeně byli jiní. Ale to není možné, jinak bychom neměli svobodnou vůli.

Otázka: To znamená, že kdybychom cítili Stvořitele, cítili bychom všechnu tu lásku a dobro a byli bychom jimi potlačováni, a máme tedy svobodnou vůli?

Odpověď: Určitě.

Otázka: A tyto děti, které buď neměly otce, nebo oni na ně byli tvrdí, nemají svobodnou vůli?

Odpověď: Ne, dítě za nic nemůže. Ocitne se v určité situaci a hotovo.

Poznámka: To znamená, že se tvrdě držíte linie, že pokud dojde, řekněme, k rozvodu, a jsou tam děti, zejména chlapci, a otec opustí rodinu, pak…

Odpověď: To je ještě horší. To je trauma na celý život.

Otázka: Ale naši dopisovatelé, většinou ženy, nám neustále píší: je lepší vidět takového otce? Takového, i když je krutý?

Odpověď: No, toho brutálního samozřejmě ne. Ale normální, náročný otec, i když to trochu přežene, je pořád lepší než žít bez otce.

Otázka: Jak se stát dobrým otcem?

Odpověď: To nejde, to se musí vychovat.

Otázka: Otce?

Odpověď: Otce, ale už z dětí. To znamená, že je třeba se obracet na lidi, řekl bych mladé muže, a snažit se jim vysvětlit, co je péče o druhého a udělat z nich dobré otce.

Otázka: A říct jim zároveň, že na tom závisí budoucnost jejich dětí?

Odpověď: Všechno jim říct! Samozřejmě! Jinak bez definování cíle se to nepodaří.

Otázka: To znamená, vy myslíte, že je nutné vytvořit takovou školu otců, že?

Odpověď: Ano, je to nutné.

Otázka: A pak tím můžeme napravit budoucí lidstvo, které se objeví?

Odpověď: Samozřejmě! Tímto nasměřujeme celou budoucí generaci.

Z televizního pořadu „Novinky s Michaelem Laitmanem“, 7. 10. 2021

Originální článek zde.

[#289709]

Filed under: Děti | Add Comment →