Category Archives: Skupinová práce

Pokrok je pouze ve skupině

thumbs_laitman_528_01Otázka: Učíme se, že musíme postupovat přes studium ve fyzické nebo virtuální skupině. Co mohu dělat, když nemám chuť se zapojit do skupiny?
Odpověď: Nedokážu si představit, jak je to jinak možné. Chcete čekat na rány osudu, dokud se nestanete moudřejší?

(Pokračování textu…)

Muž a žena v duchovní práci

thumbs_laitman_259_01Otázka: Proč ženy studují odděleně od mužů?
Odpověď: Muži a ženy by měli studovat odděleně, aby se nespojili do tělesných forem komunikace namísto duchovních. Moudrost Kabaly nepokládá lidi za anděly a proto by láska a sexualita neměla být míchána s duchovnem. To je velmi důležité. To je ten důvod, proč muži nestudují s ženami v desítce a nesedí společně u jednoho stolu. (Pokračování textu…)

Duchovní interakce mezi manželem a manželkou

Otázka: Které síly a duchovní zákony mají vliv na správný vztah mezi manželem a manželkou a jak je možné naučit se je používat?

Odpověď: Správné vzájemné vztahy mezi mužem a ženou jsou uskutečňovány, když se stanou přáteli a vytvoří mezi sebou tytéž podmínky, které existují ve skupině kabalistů. Slyšel jsem to mnohokrát od svého učitele, velkého kabalisty Rabaše.

Pokud manžel a manželka pracují správně jeden s druhým ve vzájemnosti a rostou duchovně spolu, Stvořitel bude projeven mezi nimi a oni se stanou malou skupinou.

Tím se zajisté nevylučuje účast manželky v ženské skupině nebo účast manžela v mužské skupině, ale oni vskutku vytvářejí normální, fyzickou a plnohodnotnou skupinu společně.

Otázka: Znáte nějaké takové dvojice? Jak se k sobě navzájem chovají?

Odpověď: Bylo mi řečeno, že takové dvojice existovaly ve vzdálené minulosti, ale neviděl jsem to ani u svého učitele Rabaše, přestože jeho žena velmi dobře chápala, čím se zabývá, a žili spolu 65 let. Dokonce ani jeho otec, velký kabalista Baal HaSulam nebyl spojen se svou ženou tímto způsobem.

Rabašovi studenti o to částečně usilovali, jelikož se ale nedostávalo času ani energie k začlenění duchovní energie mezi nás, učili jsme se více v mužské skupině a ženy studovaly odděleně.

Byli jsme první skupina, která pronikla do moudrosti kabaly dosažením vyššího světa, a proto jsme neměli dostatek sil, trpělivosti ani smyslu pro vytváření vazeb tohoto druhu v rodině. Byli jsme průkopníky ve studiu a dosahování moudrosti kabaly, a tak v jeho době nic nešlo hladce.

Otázka: Bylo by správné, aby muž a žena nejprve objevili onu druhou polovinu v sobě navzájem a teprve pak se spojili a směřovali společně ke Stvořiteli?

Odpověď: Ne, není nutné nic oddělovat. Je naprosto možné uspět při objevování druhé poloviny, konkrétně prostřednictvím skupiny a ne ve spojení mezi vámi. Existuje zde mnoho různých možností.

Nyní se nacházíme v přechodném období, ve kterém velké a stále narůstající masy lidí začínají studovat moudrost kabaly, a proto neexistuje způsob, jak si být zcela jist, jestli musíme přímo jednat vzájemně s manželkou nebo s manželem a pak ve skupině, nebo naopak, nejprve ve skupinách a pak jeden s druhým.

Modlitba je stálý záměr

Povznést modlitbu ke Stvořiteli – znamená pozvednout naše nejlepší, nejintenzivnější touhy tak, jak člověk z radosti vznáší ruce nahoru.
Zároveň tyto touhy propojíme. Každý musí být ponořen do ostatních, cítit sebe pouze v druhých, a v tomto stavu vybrat to nejdůvěrnější, nejdůležitější.
Modlitba je naše jediná touha, ze které nevyhnutelně vychází všechny ostatní. Usilujeme o jednotu, chceme odhalit společnou sílu, která dominuje v celém vesmíru a všude v přírodě – sílu harmonie, rovnováhy, vzájemnosti.
Pro sebe si přejeme stejný stav, pro skupinu, stát, svět a celé lidstvo. Toto je náš záměr, naše snaha. Stálý záměr je pravá modlitba, to, čeho chceme dostat nejvíce a nad čím neustále přemýšlíme.
Dále to budeme transformovat do další fáze. Uvidíme, jak naše touhy po jednotě budou realizovány v samotném přání. Obvykle, když člověk usiluje o dosažení nějakého cíle, nepotěší ho potom nic, než samotný cíl. V našem případě v samotném úsilí náhle odhalíme, že se jedná o ten pravý cíl a nic víc není nutné. Je to ta pravá touha, která potěší Vyššího. Přesně tak se to odehrává uvnitř nás.
Aby bylo možné více se soustředit na spojení mezi námi, budeme se muset k tomuto požadavku vracet, a silně toužit o jeho upřesnění, prohloubení, zaostření. Tak se to tvoří uvnitř nás.
Tato stálá snaha je sama o sobě cílem. Na první pohled se nám zdá, že je to pouze podmínka, abychom něco dokázali, ale pak vidíme, že to je samo o sobě je cíl.
Z 1. předběžné lekce na kongresu v Petrohradě, 18.09.2014

 

Romance duchovního stavitelství

Otázka: Jestliže jsme dosud nedosáhli odhalení duchovního světa a pouze studujeme, jedná se již o duchovní práci?

Odpověď: Děláte duchovní práci, protože chcete dosáhnout duchovního, ačkoliv se tak dosud nestalo. Podobá se to člověku, který staví dům. Je možné, že mu to bude trvat více než dvacet let, ale už se pustil do stavby. Máte cíl dosáhnout duchovního světa a postupujete vpřed tak dlouho, dokud do něj nevkročíte. I kdyby to mělo trvat dvacet let, v čem je problém?

Otázka: Co je více důležité: studovat a připravovat se na vzestup do duchovního světa nebo se v něm již nacházet? Jednou jste řekl, že Stvořitel nás miluje více tehdy, když se pouze připravujeme na tento vzestup?

Odpověď: Je to tak. Dokud se pouze připravujete, vynakládáte úsilí jako malé dítě, které neví, čemu se vydává vstříc. Právě v místě skrytí je mnohem více příležitostí aktivovat a odhalit vlastní postoj ke Stvořiteli, „sílu víry“. Je to jako v našem světě, kde jsme také nejvíce dojati malým dítětem a z jeho úsilí máme největší potěšení.

V duchovnu to není tak. Oddané přání po duchovnu v sobě má jisté kouzlo naivity v souladu kořene a větve. Největší odměna pak přichází jako důsledek úsilí, které bylo vynaloženo v tomto období ukrytí, během těchto dvaceti let.

Zdá se nám, že období přípravy je ztrátou času a chtěli bychom se mu vyhnout, abychom dosáhli duchovna co nejrychleji a začali pracovat s plným porozuměním. Nevíme však, že právě tyto roky jsou velmi cenné. Problém je v tom, že pouze ten, kdo má skutečnou touhu zůstat, zůstává a ostatní zmizí.

Otázka: Co je skutečná touha?

Odpověď: Skutečná touha se nazývá Rešimo a je namířena k nápravě, v závislosti na kořeni duše.

Otázka: Všichni ale chceme překročit Machsom?

Odpověď: To chce samozřejmě každý. Ale někdo přichází studovat dvakrát týdně, jako vy, kdežto jiní každý den. A jsou takoví, kteří se večer dívají na fotbal a jiní jdou ven a věnují se šíření.

Otázka: Jak mohu dosáhnout toho, že se ve mně objeví taková pravá touha?

Odpověď: Za pomoci správného prostředí.

Otázka: Ale já už jsem ve skvělém prostředí! Co dalšího mohu dělat?

Odpověď: Je nutné se do prostředí začlenit takovým způsobem, že se stanete jedním celkem bez jakýchkoliv rozdílů. To se nazývá být jedním člověkem s jedním srdcem. A právě v tomto je celá potíž. Pokaždé si slibujete, že to uděláte, ale když přijde příležitost, rychle se od ní odtáhnete. Pokud však zůstanete a budete pokračovat ve studiu, časem se vše změní.

[#129165]

Z lekce článku “Podstata moudrosti kabaly” (Pticha), 05.03.2014

Bydliště Stvořitele

Otázka: Je řečeno v Tóře: „Chraňte syny Izraele od nečistoty, aby nezemřeli ve své nečistotě a neposkvrnili Mé bydliště, které je mezi nimi.“ Co znamená: „Mé bydliště mezi nimi?“

Odpověď: V Tóře se vice krát opakuje, že „Já budu žít mezi nimi.“ A o Chrámu se říká: „Můj dům“. Proč? Protože napravené přání, vytvořené námi, je bydlištěm Stvořitele – nádobou, kterou napravujeme a kterou On naplňuje svým světlem.

Je to Jeho bydliště, vždyť Stvořitel se nachází uvnitř obsahu napravených přání a právě tam Jej rozkrýváme.

Ve svých přáních, ve snaze o spojení s bližním, podle principu „miluj svého bližního jako sebe samotného, nacházíme Stvořitele.

[#142609]

Z televizního programu „Tajemství věčné knihy“, 05.03.2014

 

Petrohrad a Soči impuls a průlom

Otázka: Ne všichni mají možnost přijet na kongres do Petrohradu 19-21 září. Jak si mohou přátelé z celého světa navzájem pomoc a připojit se k němu?

Odpověď: Tímto Kongresem se bude zabývat skupina Soči, tj. přátelé, kteří pracovali na šíření metodiky v Soči přes léto. Za tyto 3 dny kongresu budeme muset projít vším, co zažili oni.

Samozřejmě, že tohoto kongresu se nezúčastní pouze ti, kdo přijedou do Petrohradu, ale i všechny naše skupiny a studenti z celého světa. Potom všichni společně, jednotně, pocítíme uvnitř sebe všechno, co zažili oni v Soči a rozhodně obdržíme nový společný úroveň. Stojíme před ním teď a čekáme od něj přípravu k realizaci Petrohradského kongresu.

Není na něj nutné přijíždět fyzicky, vzdálenost od fyzického města nic neznamená. Viděl jsem to na příkladu našich skupin v Jižní Americe, kteří jsou s námi propojeni integrálním spojením a jsou stále připojení k denním lekcím. Naprosto nemají pocit distance.

Stejně tak přátelé ze Soči, kteří mě s čistým srdcem pustili domů po jednodenní návštěvě, abych v tu stejnou noc provedl lekci pro všechny. Cítím, že mají stejný pocit, stejné spojení a naplnění z lekcí.

Takže všichni jsme navzájem propojení, a nikdo nemá problém s připojením ke kongresu. Ten kdo skutečně nemůže přijet, nemusí vynakládat nadlidské úsilí. Raději připravte zrcadlové kongresy na místě, aby jste udrželi maximální spojení, – ale já slibuji stejnou moc jednoty a stejné povzbuzení. Pokud jste s námi, jsme s vámi, jako na jediném místě.

Chceme, aby zkušenosti ze Soči byly předány všem přes pocity. Pokud se naše velké celosvětové publikum naplní stejným pocitem, bude to moc dobrá úroveň.

Naši přátelé, muži a ženy, tam dosáhli úžasné interakce, vzájemného propojení, skutečné oddanosti. Doufejme, že i my se do něj zapojíme, vždyť od toho jsou přátelé.

[#142256]

Z článku Baal HaSulama  „Jedno přikázání“, lekce 26.08.2014

Nezištná láska

Otázka: Musí být láska mezi přáteli podobná lásce mezi matkou a dítětem?

Odpověď: Ano, je to zvláštní vnitřní spojení mezi tebou a kamarádem, které se dotýká nejhlubších pocitů, porozumění, vztahu k cíli.
Replika: Často se stává, že pokud mám o někoho vnitřní starost, na oplátku od něho nic nedostávám. Připadá mi toto spojení divné.
Odpověď: Nedostáváš, no a co? Nikde není řečeno, že mě přítel musí mít rád. Láska je takový pocit štěstí, když mám rád svého kamaráda. Nikoliv, že jsem šťastný z toho, že mě někdo miluje.
Nesmíš požadovat od přátel, aby tebou, jak se ti zdá, nepohrdali. Nejde to tak. Tyto požadavky musí být nasměrované ne k nim, ale ke Stvořiteli. Vždy si povídáš se Stvořitelem, nikoliv s přítelem. Toto je problém na který stále zapomínáme.

[#141050]
Z 4-té lekce kongresu v Soči, 14.07.2014

Jednoduchá metodika

Otázka: Jak zrychlit duchovní postup, spojit se s ostatními, spojit všechno do jednoho a co nejrychleji se sloučit se Stvořitelem?
Odpověď: Jak zrychlit čas a dobu nápravy? V podstatě tímto se zabýváme, jde ho roztáhnout na desetiletí a dokonce i na století, vícenásobně se vracet do tohoto života, dokud se z něho nepozvedneme na další úroveň. Zrychlení je možné vyvolat pouze přitahováním vyššího světla na nás – jiná cesta není! Máme moc jednoduchou, velmi primitivní pracovní metodiku, kterou je nutno vzít a používat. Můžete prolistovat tisíce knih o Kabale, ale věřte mi – nic jiného nenajdete. Vždyť co vlastně studujeme v samotném modelu stvoření, v systému řízení? Pouze to, jak přivolat vyšší světlo,  které nás postupně napraví svým působením. A přitáhnout ho na sebe jde pouze podobenstvím Jemu. Často uvádím příklad, jak si děti hrají na dospělé a postupně dospívají a stávají se jako oni. Toto je také působení vyššího světla. Všeho jde dosáhnout pouze podobenstvím! Když se na své úrovni snažíme stát se podobnými něčemu, působí na nás další úroveň a my na ně postupně vzestupujeme. Na tomto principu se rozvíjí rostliny a živočichové, jakékoliv buňky a systémy. Na tomto principu se musíme rozvíjet i my, jak na mentální tak i duchovní úrovni.

[#140033]
Z druhé lekce kongresu v Bulharsku, 11.7.2014 

Poskytnout místo pro každého

Otázka: Jak správně používat náš egoizmus a jak se sebeanulovat tak, aby se realizoval účel skupiny?

Odpověď: Náš egoizmus je náš  oddaný pomocník. Pokud bychom mu správně naslouchali, pochopili bychom, jak je nutné s ním pracovat, poděkovali bychom Stvořiteli za to, že nás udělal pravě takovými, jakými jsme. Bohužel s ním nepracujeme správně.

Nezáleží na tom, kolik lidí přijde do skupiny, nezáleží, jací jsou a kolik s námi stráví času (možná že dneska přijdou a zítra odejdou – to není naše starost), musíme přijmout každou osobu (pokud pouze neškodí) jako chybějící pro naše plné kli (nádobu). Bez ohledu na to, s jakými zmatky k nám přijde, měli bychom ji přijmout s radostí.

Skupina musí přemýšlet o tom, jak poskytnout místo pro každého, podpořit každého, ale pouze v případě, že příchozí nezaujme bezohledný postoj vůči ní, nezačne příliš  sebe povznášet nad ostatní nebo škodit studiu, nebude vyjadřovat nesouhlas se základními ustanoveními skupiny, které nám předali ve svých spisech velcí kabalisté: Ramchal, Ari, Baal HaSulam, Rabaš.

Musíme se postarat o své kamarády, protože každý z nich je část naší duše. Koneckonců celá světová skupina, celé lidstvo, všechno neživé, rostlinné a živočišné je naší duší. Ale zatím vnímáme jen tu část, kterou nám Stvořitel poskytnul, abychom se začali nějakým způsobem duchovně rozvíjet.

[#140025]

Z 2. lekci kongresu v Bulharsku, 11.07.2014