Otázka: Co je to reinkarnace?

Odpověď: Jsem v touze přijímat a objevuji roztříštěné Reshimot (vzpomínky), což znamená, že cítím, že moje spojení s prostředím a Stvořitelem je v troskách. Tak vynakládám úsilí pro spojení s prostředím, abych se stal vhodnou nádobou pro stvořitele, pro světlo.

Předpokládejme, že tím, že pracuji nad svou rozbitou touhou, žádám a získávám vliv Světla, které napravilo moje spojení s rozbitými nádobami, které mi jsou nejblíž, a dosahuji většího propojení a větší kompatibility se Světlem. Nyní jsou nádoby, které byly mnou opraveny, naplněny světlem Nefesh. Tak jsem vyplnil roztříštěné přání, které mi bylo odhaleno. To znamená, že jsem prožil jeden život a provedl nápravu.
Nyní se mi odhaluje další úroveň. Předchozí touha umírá, již ji více nepotřebuji. Světlo, které vychází z předchozího duchovního Partzufu a je odhaleno v příštím Reshimo je větší a vyspělejší. To znamená, že je ještě více rozbité! Ale se zkušenostmi z předchozího života už vím, jak ho napravit. Proto postupuji i nadále a napravuji sám sebe.

Musím spojit roztříštěné nádoby, které jsou si ještě více protikladné, a musím žádat světlo, aby nás spojilo. Tak jeden život následuje druhý, až dosáhnu své kompletní nápravy. V ten moment, rozbité Reshimot přestanou být vyvolávány a odhalovány, protože jsem napravil celé rozbití, což znamená, že jsem prošel všemi svými životy. Tyto životy nemají nic společného s našimi fyzickými těly, které žijí jako zvířata. Ta se zvířatům jen podobají, neboť náš život symbolizuje pokrok touhy přijímat.

Na rozdíl od neživé, vegetativní a živé přírody jsme zvláštní zvířata, v nichž se touha přijímat neustále mění a nakonec dosáhne slepé uličky, ve které se ocitáme dnes. Najednou zjišťujeme, že to není život a že nechápeme, kam míříme. Utrpení nás povinuje začít se ptát po smyslu života, na jeho účel a kořen. V touze vyvíjející se na neživé, vegetativní a živé úrovni, již existuje začátek nové touhy, která nás nutí se ptát, co je na úrovni nade mnou.
[80163]
Z 1. části denní lekce kabaly 8/6/2012, spisy Rabáš

Otázka: Jak si představujete ideální stav ve skupinách? K čemu musíme přijít?

Odpověď: Růstové bolesti budou pokračovat. Neexistuje žádný způsob, jak se tomu vyhnout, dokud skupiny nezískají svůj duchovní základ.

Jakmile bude existovat základ v každé skupině, „duchovní polštář“, který budou vnímat v jeho konstantní formě, porozumění a pocítí jeho duchovní kostru, jejich deset Sefirot, které jsou jejich základem, a uvnitř nich budou vnímat vyšší stav, vyšší svět, řízení a úpravy, pak bude možné říci, že existují nezávisle, pochopí, že nejsou žádné nerovnovážnosti, a společně se podílejí na jednom společném spojení, jednom společném systému.

V opačném případě, jaký je to společný systém? Každý chápe jen sám v souladu s jeho vlastním egoismem. To je důvod, proč tyto potíže růstu zmizí pouze tehdy, jakmile se dostaneme na duchovní úroveň, a doufám, že k tomu dojde velmi brzy.
[79798]
Z „Otázek k semináři“  25/5/2012