Odpověď: Co je na této vlastnosti špatného? Musím být pyšný. Je řečeno: (Knihy kronik II 17:6) “A jeho srdce bylo povzneseno na cestách Páně.” To je jak bych řekl, jsem pyšný, protože patřím k vyšší úrovni lidstva, která je stvořena Vyšším světlem, část, kterou chce Stvořitel pozvednout. To je další úroveň povznesení, nejvyšší z celého lidstva, a nyní musí vstoupit se Stvořitelem v kontakt.

Chci to, jsem hrdý, že jsem na této úrovni společně se svými přáteli. Proč ne? Musí to být správný druh pýchy, ne pýcha, kde druhými pohrdám, spíše, kde se stávám kanálem Vyššího světla pro celé lidstvo a začnu se o ně zajímat jako vyšší vzhledem k nižším. Staráte se s láskou, a to je vyšší pýcha úplně jiného druhu, jako otec ke svým dětem.

Otázka: Ale na druhé straně, pýcha člověka přivádí k izolaci, odloučení.

Odpověď: Záleží na tom, o jakém druhu pýchy mluvíte. Mluvím tu o dobrém druhu pýchy. Teď si vyberte, přejte si, aby s vámi zůstala jen ta dobrá pýcha.
[120382]
Z hovorů o skupině a šíření 21/10/2013

Odpověď: Je nezbytné dívat se na realitu následovně: Je Malchut ze Světa nekonečna, a to vše jsem já. Malchut se dělí na dvě části: Nyní vnímám sebe jako jednu část a tu druhou jako to, co je okolo mě. Prozatím to jsou vnější Kelim (přání), bližší i vzdálené, které představují komplexní systém různých vztahů mezi nimi a dokonce mezi nimi a mnou.  Celý tento systém, vše co mi připadá jako „já“ a „oni“, jsem ve skutečnosti já. To vše dohromady je moje. V tomto bodě však musím vidět dvojí obraz: svou vlastní část a část, která je opačná, opakem mě.

A kromě toho je tu Stvořitel, který tento stav vytváří. K čemu? Je to kvůli tomu, aby se rozvíjela má mysl a pocity. Jsou rozvíjeny pouze prací mezi námi, myšleno mezi mnou a druhými.

Kdyby byl obraz reality vykreslen celý uvnitř mě, byl bych pod úrovní neživou. Je to tím, že dokonce i neživé vnímá prostředí, zatímco já bych byl pouze částečkou prvotní hmoty. Vegetativní úrovni bych byl dokonce ještě dále, úrovni, která cítí prostředí silněji, spotřebovává, absorbuje a vylučuje látky, a reprodukuje se, ve zkratce, žije, i když za to platí svou smrtí. To je ještě významnější u živé a mluvící úrovně. Lidé se mezi sebou nejenže ovlivňují, ale překonávají ohromné vzdálenosti, objevují nové způsoby komunikace a vynakládají mimořádné úsilí k překonání času a prostoru.

Proto je vše poměřováno vzhledem k síle spojení mezi určitým stvořením a jeho prostředím. Intenzita našeho vývoje záleží na množství a objemu spojení mezi námi, jinými slovy, na vzájemné provázanosti, vzájemné záruce a odhaleném spojení napříč světem.

Stvořitele není možné dosáhnout, pokud každého nevidím jako opak sebe a pokud nestojí proti mě, mnou nenáviděn a i on mě nenávidí. A v každém detailu se musím dostat nad obvyklý, povrchní přístup do vyšší úrovně. Musím Stvořitele žádat, aby mně pomohl a vytvořil mi ve skupině podporu tím, že mi ji vykreslí jako mou součást.

Ve skutečnosti celý svět, všichni lidé, zvířata a květiny, celá neživá příroda, celičký vesmír, to je má duše. Já jsem však od ní oddělen právě tou silou představivosti, kterou do mě vložil Stvořitel a tak nedokážu mezi námi vidět onu blízkost. To je na mě moc.

Kabalisté mě navádějí použít skupinu, malou část světa, který si dovedu představit jako mou duši. To znamená, že musím se držet svých přátel svým srdcem, spojit se s nimi, a přinést tyto Kelim (touhy) zpět do mě, na rozdíl od moci mé představivosti, která je vykresluje jako by byly mimo mě.

Je pochopitelné, že to nemůžu udělat sám, je zde zapotřebí vyšší světlo. To mne od těchto Kelim oddělilo, tak ať teď napraví mou stávající „vizi“ a přivede ji zpět dovnitř. Pak budu cítit, že dostávám svou duši zpět. Potápím se do přátel, splývám s nimi, objímám je a dávám dovnitř, nezáleží na tom, jak to říct. Hlavní věc je, aby se to stalo: jednota, záruka. Jak buduji vzájemné spojení mezi námi, do té míry budu cítit, co je pocítitelné v duši: odhalení Stvořitele.

Pokud jde o současné období, naše časy, malá skupina nestačí. Musíme se spojit se skupinami rozptýlenými po celém světě, a pak s celým světem. Tento úkol jsme obdrželi.

Ve své podstatě, současná generace je připravena a vyzvána k nápravě celé sdílené duše. To je zřejmé ze světové krize, z probuzení lidí a pokračujících korekcí na všech možných místech.

Ale nejdůležitější věc, kterou musíme pochopit, je, že skupina je duše. I když ve skutečnosti duše zahrnuje všechny úrovně, všechny světy, Malchut nekonečna, ale alespoň pro tuto chvíli se musíme soustředit sami na sebe, členy skupiny. Přítel je někdo, kdo pracuje společně se mnou a chce dosáhnout jednoty, jako já, takže žádné „mezery“ žádné rozdělení, nic zůstává mezi námi. Přesně v této podobě, musíme definovat a označit hranice skupiny.

V tomto případě, pokud existují stovky tisíc našich příznivců ve světě, světová skupina může mít jen několik set lidí, kteří pochopili myšlenku, pracují na tom bez pochyb a využívají jejich přirozenou odolnost vytvořit ještě silnější spojení. Koneckonců, všechno obsahuje opak, díky němuž je možné ji ustanovit. Proto musíme být šťastní, když se odhalí vady – nakonec, láska je odhalena nad nimi.

Někdo, kdo je schopen a připraven k práci tímto způsobem se nazývá „přítel.“ A zbytek, do té doby jsou „diváci“ …. Samozřejmě, nikoho nepodceňuji – každý by měl zkoumat, kde je.

[104788] From the 1st part of the Daily Kabbalah Lesson 4/7/13, Writing of Rabash

Odpověď: Kvůli tomu každý sklání hlavu před každým z přátel. Pomocí rozbitých Kelim Vám byla dána příležitost pracovat s přáteli jako se Stvořitelem. Nemůžete toho dosáhnout se svými nenapravenými přáními; proto pracujete se skupinou.

Čím dále jste od vyššího Světla, tím dále jste také od přátel. To ve Vás vytváří ten správný stav, „sdílené pole“, kde si s nimi můžete „hrát“ a trénovat. Váš postoj k nim je přesně ten postoj ke Stvořiteli, ale tady vidíte výsledky, společně s nimi pracujete na změnách stavu, obojí ve vás i v přátelích.

Stvořitel je absolutní, a uvnitř skupiny je reciprocita, změny tam vás mnohem lépe připraví na setkání s Ním. Abyste v sobě měli dvě přání – přání přijímat a přání dávat – které se objeví před vaším egem a egem přátel; a tak získáte úplné Kli připravené čelit Stvořiteli.

Pravdou je, že vše je připraveno prostřednictvím duchovní moudrosti, která vás vybaví vším nezbytným ve formě skupiny po celou cestu.

Dejme tomu, že se musíte dostat z úrovně 120 do úrovně 121. Tam objevíte také sebe v ukrytí, a dokonce větším ukrytí, v absolutní tmě, kde nemáte na Stvořitele vzpomínku, zaplaví Vás nevysvětlitelné myšlenky a pocity… tak, jak se dostaneme z takové hrozné tmy do další úrovně?  Uděláme to pouze s pomocí skupiny, jako to dělali studenti Rabiho Šimona. A vy znovu objevíte, že všechny vztahy mezi přáteli jsou nastaveny přesně tak, aby utvořili tuto novou úroveň.

Otázka: Tak co může skupina udělat, aby se podrobila a vzrostla do další úrovně?

Odpověď: Skupina se nemusí podrobovat; spíše každý z členů se musí podrobit myšlence spojení a jednoty. A pak, všichni společně, vytváříme podporu pro odhalení Stvořitele, místo, kde bude přebývat, Šechinu.

Otázka: Nemusí tu však být sdílené odevzdání, když procházíme různými stavy?

Odpověď: Cítíte, co to znamená být spolu, v jednom “svazku” (omer). Hlavní je se anulovat, jinými slovy, podřídit se, vší vaší silou vytvořit mezi přáteli spojení. Pokoříte svou pýchu ohledně spojení a jste zaměřený pouze na to, aby každý ve skupině, včetně žen a dětí, byl ve spojení; že k sobě budou navzájem přistupovat s láskou, porozuměním, bez jakýchkoli stížnosti k druhým. Stvořitel nám dal prostředí kde vyvíjet úsilí, my mezi sebou zkrátka musíme vytvořit spojení. A pokud ne, nebude to mít pokračování…

[104383] Ze 3. části denní lekce kabaly 5/4/2013, Rabašovy spisy

Odpověď: Dokonalý vztah je společné toužení sjednotit pouze naše přání pro Stvořitele a ne žádná jiná přání. Nejlepší je nevěnovat tělům pozornost. Nezáleží na tom, s kým mám tu čest, zda je to muž či žena, ale pokud mi to ruší, pak bych se měl zařídit tak, aby mě to nerušilo. Ve skutečnosti v duchovním světě existují mužská i ženská přání v každém z nás.

Existuje přání přijímat, AHP a přání dávat, GE. To znamená, že ve světě duchovním věci nejsou takové, jako v našem světě, ve fyzických tělech. Spojují se pouze přání, přání pro Stvořitele a ne jiná přání; všechna ostatní přání jsou egoistická a proto v duchovnu nejsou.

Chce-li si člověk dát k obědu dvě jídla, tak by měl, to jeho cestě za duchovním rozvojem nestojí. Má-li rád nějakou dívku, také to na jeho duchovní postup nemá vliv. Co je důležité je to, na co je jeho hlavní přání zaměřeno. Je-li zaměřeno na Stvořitele, pak vše ostatní se stává toho součástí.

Vztahy mezi muži a ženami ve skupině by měly být upraveny a zorganizovány tak, aby nijakým způsobem nenarušovali duchovní postup.

Otázka: Dejme tomu, že mohu obejmout svého přítele, coby muž, ale neumím si sebe představit správně obejmout ženu.

Odpověď: Vaše vztahy k ženám by měly být upraveny tak, aby nezasahovaly do vašeho duchovního postupu tak, aby se duchovno a fyzické nemotalo. Duchovní je duchovní a fyzické je fyzické.

[104216] Z Evropského kongresu v Německu 23/3/2013, 5. lekce

Odpověď: Někdy si člověk svůj fyzický život užívá, ale ne po celý život, a ne v každém okamžiku. Každý, i velmi bohatý člověk, který má skutečně všechno, nemůže cítit potěšení neustále, každou vteřinu svého života, protože to nebylo smyslem stvoření.

Podíváme-li se na to zblízka, uvědomíme si, že dokonce ani život krále není snadný. Stvořitel připravil roli každému a člověka nutí postupovat podle účelu stvoření, po dobrém či po zlém. Většinou lidé postupují cestou utrpení, které se říká „ve svůj čas.“ Pokud má však duše člověka specifický kořen, je mu dána šance uspíšit svůj vývoj, „posvětit čas,“ což znamená, že se skutečně účastní na práci Stvořitele. Aby tomu tak bylo, musí se vnitřně držet dvou sil, nepracovat podle jedné, jak to lidé běžně dělají.

Není možné se vyvíjet jen potěšeními fyzického světa.  Vidíme, že svět sklouzává k větším utrpením, navzdory technologické vyspělosti, která nám zdánlivě přináší plnou prosperitu. Stvořitel narušuje všechny naše pokusy zorganizovat si náš fyzický život a nenechá nás si ho užívat. Zlý sklon, který stvořil, nás neustále ovládá, a tak ničí všechny naše dobré začátky.

Pokud by naše snaha nestála proti cíli stvoření, pak by se všechno nepochybně nějak vyřešilo. Žili bychom jako zvířata podle svých instinktů a plánu přírody, a každý by si našel své místo v celkové symbióze. Nicméně to udělat nemůžeme, protože musíme dosáhnout zvláštního stavu.

To se týká především těch, ve kterých se probudil bod v srdci, ale trpí všichni lidé, protože cítí síly, které je nutí se rozvíjet. Tak se děje „pod rozumem,“ nevědomě, bez pochopení kde, kdy a jak by se měli rozvíjet, a jaké síly je řídí a postrkují vpřed. Člověk se instinktivně snaží vyhnout nepříjemnému, špatnému vlivu a je přitahován k dobrému. Všechny jeho kalkulace jsou založeny na tom, kde je méně utrpení a více dobrého.

Nicméně, pro zvláštní duše Stvořitel připravil zvláštní cestu vývoje po dobrém. Musí sami vyvolat síly, které je rozvíjí: vyšší Obklopující Světlo, které napravuje. Tito lidé jsou šťastní za špatné pocity tak jako za dobré, vědomi si a chápající, že to vše pochází pouze od Stvořitele, že není nikoho jiného kromě Něj a že si s námi hraje.

Tento celý život je hrou, neboť vyšší rozvíjí nižšího prostřednictvím hry, a my jen musíme přijmout pravidla této hry, navzdory její komplikovanosti, zmatenosti a složitosti. Musíme se hodně snažit, abychom rozpoznali hru Stvořitele, a zůstali ve spojení s tím, který si s námi hraje. V takovém případě se nacházíme mezi dvěma silami, Faraonem a Stvořitelem, a jsme šťastní za tu šanci se vyvíjet. Pak se můžeme skutečně rozvíjet jen po dobrém!

Lidé, kteří se dokáží držet těchto dvou sil a tahat za ně, jako za otěže, nebo ti, kteří mohou být jako kůň, který postupuje sám tím, že odhaduje přání jezdce, tito lidé cítí, že jsou šťastní. Mají mnoho problémů. Celý svět, za který nesou odpovědnost, leží na jejich ramenou, ale oni jsou za tuto roli šťastní, za spojení se Stvořitelem, jehož přikázání naplňují.

[104239] Z 1. části denní lekce kabaly 2/4/2013, Rabašovy spisy

Otázka: Jsou lidé, kteří jsou pro nás více příjemní, nebo méně, jsou tu přátelé i nepřátelé. Dá se v kolektivu udržet dobrý vztah se všemi?

V okamžiku, kdy si člověk stěžuje ke Stvořiteli, dojde k okamžitému ukrytí a více není zaměřen na Stvořitele, ale na jiný cíl. To protože Stvořitel je jedinou silou, není nikoho jiného kromě Něj a On je dobrý a laskavý. Zaměříte-li se přímo na Něj, pak nemůžete mít žádné stížnosti. V okamžiku, kdy se trochu odchýlíte od pravé cesty, okamžitě se cítíte nespokojení a plni výtek.

Obraťte se správným směrem a dělejte co můžete, dokud se opět neodkloníte a nezačnete si stěžovat. Tak, vaší nespokojeností, a pokaždé jejím překonáváním postupujete směrem ke Stvořiteli, jako loď, kterou připojíte. Je to tím, že nemůžete ke Stvořiteli postupovat přímo; nemáte vlastnost dávání, vlastnost být dobrý a laskavý. Musíte si tento obraz vybudovat nad svou vlastností přijímání, z toho, že jste protějškem. Vytvoříte repliku těchto vlastností a nikoli skutečné vlastnosti.

Je běžnou znalostí, že jedinným způsobem, jak vytvořit sochu, je odstranit nadbytek anebo přebytek. Můžete vzít ohromný kámen a zbavit jej nepotřebných částí, abyste získali požadovaný tvar. Můžete vzít náplast a udělat z ní sochu, ale v každém případě, to hlavní jsou hranice, vnější forma, kterou vytvoříme navrchu přání přijímat, pokaždé když si ujasňujeme, kudy nakreslit čáru mezi přáním přijímat a přáním dávat.

Takže naše práce se sestává ze sklonu napodobovat a z toho důvodu je člověk nazván “Adamem – člověkem” což znamená “Domeh” (podobný v Hebrejštině) Stvořiteli. Naše práce je Stvořitele ospravedlňovat. Sám se na to nedokáži soustředit, být dobrý a laskavý a není nikoho jiného kromě Něj. Avšak Jeho ospravedlňováním si s Ním budu roven a připisuji si Jeho formu.

[100875]
Z 1. části denní lekce kabaly 17/2/2013, Spisy Baal HaSulama