Povznést modlitbu ke Stvořiteli – znamená pozvednout naše nejlepší, nejintenzivnější touhy tak, jak člověk z radosti vznáší ruce nahoru.

Filed under: Duchovno, Modlitba, Skupinová práce, Vnitřní práce, Záměr - Žádné komentáře→

Otázka: Jestliže jsme dosud nedosáhli odhalení duchovního světa a pouze studujeme, jedná se již o duchovní práci?

Odpověď: Děláte duchovní práci, protože chcete dosáhnout duchovního, ačkoliv se tak dosud nestalo. Podobá se to člověku, který staví dům. Je možné, že mu to bude trvat více než dvacet let, ale už se pustil do stavby. Máte cíl dosáhnout duchovního světa a postupujete vpřed tak dlouho, dokud do něj nevkročíte. I kdyby to mělo trvat dvacet let, v čem je problém?

Otázka: Co je více důležité: studovat a připravovat se na vzestup do duchovního světa nebo se v něm již nacházet? Jednou jste řekl, že Stvořitel nás miluje více tehdy, když se pouze připravujeme na tento vzestup?

Odpověď: Je to tak. Dokud se pouze připravujete, vynakládáte úsilí jako malé dítě, které neví, čemu se vydává vstříc. Právě v místě skrytí je mnohem více příležitostí aktivovat a odhalit vlastní postoj ke Stvořiteli, „sílu víry“. Je to jako v našem světě, kde jsme také nejvíce dojati malým dítětem a z jeho úsilí máme největší potěšení.

V duchovnu to není tak. Oddané přání po duchovnu v sobě má jisté kouzlo naivity v souladu kořene a větve. Největší odměna pak přichází jako důsledek úsilí, které bylo vynaloženo v tomto období ukrytí, během těchto dvaceti let.

Zdá se nám, že období přípravy je ztrátou času a chtěli bychom se mu vyhnout, abychom dosáhli duchovna co nejrychleji a začali pracovat s plným porozuměním. Nevíme však, že právě tyto roky jsou velmi cenné. Problém je v tom, že pouze ten, kdo má skutečnou touhu zůstat, zůstává a ostatní zmizí.

Otázka: Co je skutečná touha?

Odpověď: Skutečná touha se nazývá Rešimo a je namířena k nápravě, v závislosti na kořeni duše.

Otázka: Všichni ale chceme překročit Machsom?

Odpověď: To chce samozřejmě každý. Ale někdo přichází studovat dvakrát týdně, jako vy, kdežto jiní každý den. A jsou takoví, kteří se večer dívají na fotbal a jiní jdou ven a věnují se šíření.

Otázka: Jak mohu dosáhnout toho, že se ve mně objeví taková pravá touha?

Odpověď: Za pomoci správného prostředí.

Otázka: Ale já už jsem ve skvělém prostředí! Co dalšího mohu dělat?

Odpověď: Je nutné se do prostředí začlenit takovým způsobem, že se stanete jedním celkem bez jakýchkoliv rozdílů. To se nazývá být jedním člověkem s jedním srdcem. A právě v tomto je celá potíž. Pokaždé si slibujete, že to uděláte, ale když přijde příležitost, rychle se od ní odtáhnete. Pokud však zůstanete a budete pokračovat ve studiu, časem se vše změní.

[#129165]

Z lekce článku “Podstata moudrosti kabaly” (Pticha), 05.03.2014

Filed under: Skupinová práce, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Je řečeno v Tóře: „Chraňte syny Izraele od nečistoty, aby nezemřeli ve své nečistotě a neposkvrnili Mé bydliště, které je mezi nimi.“ Co znamená: „Mé bydliště mezi nimi?“

Odpověď: V Tóře se vice krát opakuje, že „Já budu žít mezi nimi.“ A o Chrámu se říká: „Můj dům“. Proč? Protože napravené přání, vytvořené námi, je bydlištěm Stvořitele – nádobou, kterou napravujeme a kterou On naplňuje svým světlem.

Je to Jeho bydliště, vždyť Stvořitel se nachází uvnitř obsahu napravených přání a právě tam Jej rozkrýváme.

Ve svých přáních, ve snaze o spojení s bližním, podle principu „miluj svého bližního jako sebe samotného, nacházíme Stvořitele.

[#142609]

Filed under: Duchovno, Skupinová práce - Žádné komentáře→

Otázka: Ne všichni mají možnost přijet na kongres do Petrohradu 19-21 září. Jak si mohou přátelé z celého světa navzájem pomoc a připojit se k němu?

Odpověď: Tímto Kongresem se bude zabývat skupina Soči, tj. přátelé, kteří pracovali na šíření metodiky v Soči přes léto. Za tyto 3 dny kongresu budeme muset projít vším, co zažili oni.

Samozřejmě, že tohoto kongresu se nezúčastní pouze ti, kdo přijedou do Petrohradu, ale i všechny naše skupiny a studenti z celého světa. Potom všichni společně, jednotně, pocítíme uvnitř sebe všechno, co zažili oni v Soči a rozhodně obdržíme nový společný úroveň. Stojíme před ním teď a čekáme od něj přípravu k realizaci Petrohradského kongresu.

Není na něj nutné přijíždět fyzicky, vzdálenost od fyzického města nic neznamená. Viděl jsem to na příkladu našich skupin v Jižní Americe, kteří jsou s námi propojeni integrálním spojením a jsou stále připojení k denním lekcím. Naprosto nemají pocit distance.

Stejně tak přátelé ze Soči, kteří mě s čistým srdcem pustili domů po jednodenní návštěvě, abych v tu stejnou noc provedl lekci pro všechny. Cítím, že mají stejný pocit, stejné spojení a naplnění z lekcí.

Takže všichni jsme navzájem propojení, a nikdo nemá problém s připojením ke kongresu. Ten kdo skutečně nemůže přijet, nemusí vynakládat nadlidské úsilí. Raději připravte zrcadlové kongresy na místě, aby jste udrželi maximální spojení, – ale já slibuji stejnou moc jednoty a stejné povzbuzení. Pokud jste s námi, jsme s vámi, jako na jediném místě.

Chceme, aby zkušenosti ze Soči byly předány všem přes pocity. Pokud se naše velké celosvětové publikum naplní stejným pocitem, bude to moc dobrá úroveň.

Naši přátelé, muži a ženy, tam dosáhli úžasné interakce, vzájemného propojení, skutečné oddanosti. Doufejme, že i my se do něj zapojíme, vždyť od toho jsou přátelé.

[#142256]

Z článku Baal HaSulama  „Jedno přikázání“, lekce 26.08.2014

Filed under: Duchovno, Skupinová práce, Zprávy - Žádné komentáře→

Otázka: Musí být láska mezi přáteli podobná lásce mezi matkou a dítětem?

[#141050]
Z 4-té lekce kongresu v Soči, 14.07.2014

Filed under: Duchovno, Skupinová práce, Zprávy - Žádné komentáře→

Otázka: Jak zrychlit duchovní postup, spojit se s ostatními, spojit všechno do jednoho a co nejrychleji se sloučit se Stvořitelem?
Odpověď: Jak zrychlit čas a dobu nápravy? V podstatě tímto se zabýváme, jde ho roztáhnout na desetiletí a dokonce i na století, vícenásobně se vracet do tohoto života, dokud se z něho nepozvedneme na další úroveň. Zrychlení je možné vyvolat pouze přitahováním vyššího světla na nás – jiná cesta není! Máme moc jednoduchou, velmi primitivní pracovní metodiku, kterou je nutno vzít a používat. Můžete prolistovat tisíce knih o Kabale, ale věřte mi – nic jiného nenajdete. Vždyť co vlastně studujeme v samotném modelu stvoření, v systému řízení? Pouze to, jak přivolat vyšší světlo,  které nás postupně napraví svým působením. A přitáhnout ho na sebe jde pouze podobenstvím Jemu. Často uvádím příklad, jak si děti hrají na dospělé a postupně dospívají a stávají se jako oni. Toto je také působení vyššího světla. Všeho jde dosáhnout pouze podobenstvím! Když se na své úrovni snažíme stát se podobnými něčemu, působí na nás další úroveň a my na ně postupně vzestupujeme. Na tomto principu se rozvíjí rostliny a živočichové, jakékoliv buňky a systémy. Na tomto principu se musíme rozvíjet i my, jak na mentální tak i duchovní úrovni.

[#140033]
Z druhé lekce kongresu v Bulharsku, 11.7.2014 

Filed under: Skupinová práce, Zprávy - Žádné komentáře→

Otázka: Jak správně používat náš egoizmus a jak se sebeanulovat tak, aby se realizoval účel skupiny?

Odpověď: Náš egoizmus je náš  oddaný pomocník. Pokud bychom mu správně naslouchali, pochopili bychom, jak je nutné s ním pracovat, poděkovali bychom Stvořiteli za to, že nás udělal pravě takovými, jakými jsme. Bohužel s ním nepracujeme správně.

Nezáleží na tom, kolik lidí přijde do skupiny, nezáleží, jací jsou a kolik s námi stráví času (možná že dneska přijdou a zítra odejdou – to není naše starost), musíme přijmout každou osobu (pokud pouze neškodí) jako chybějící pro naše plné kli (nádobu). Bez ohledu na to, s jakými zmatky k nám přijde, měli bychom ji přijmout s radostí.

Skupina musí přemýšlet o tom, jak poskytnout místo pro každého, podpořit každého, ale pouze v případě, že příchozí nezaujme bezohledný postoj vůči ní, nezačne příliš  sebe povznášet nad ostatní nebo škodit studiu, nebude vyjadřovat nesouhlas se základními ustanoveními skupiny, které nám předali ve svých spisech velcí kabalisté: Ramchal, Ari, Baal HaSulam, Rabaš.

Musíme se postarat o své kamarády, protože každý z nich je část naší duše. Koneckonců celá světová skupina, celé lidstvo, všechno neživé, rostlinné a živočišné je naší duší. Ale zatím vnímáme jen tu část, kterou nám Stvořitel poskytnul, abychom se začali nějakým způsobem duchovně rozvíjet.

[#140025]

Filed under: Skupinová práce, Zprávy - Žádné komentáře→

Otázka v duchovnu je přání (chisaron, touha), na které reaguje vyšší světlo. Světlo přichází a naplňuje přání. Toto se nazývá skutečnou otázkou nebo modlitbou.

Nicméně dokud otázka není vytvořena, vzniká v člověku hodně předběžných otázek, které se nazývají „modlitba, předbíhající modlitbu“. To znamená, že předtím, než člověk dosáhne skutečné modlitby (prosby), mu stále vzniká četné množství malých, osobních, nepřesných otázek, dokud se konečně nevytvoří správná otázka.

V podstatě všechny otázky svádí k jedné: v čem je smysl života, má cenu žít? Pokud ano, kvůli čemu? Je to jediná otázka a člověk si ji pokládá v miliardách různých variací a v souladu s tím pokaždé dostává částečné odpovědi. Ale na konci konečné nápravy to bude vypadat jako jedna obrovská otázka a proti tomu se rozkryje stejně velká odpověď, úplné sloučení (zivug a – šalem).

Otázka: S jakými otázkami je možné se obracet na vás a jaké si máme vyjasnit ve skupině?

Odpověď: Nejlepší bude, pokud přijdete za mnou se skupinovou otázkou. Pokud ve vás vzniká společná otázka, obraťte se na mě.

Replika: Když odpovědi na svoje otázky hledáme ve skupině a nacházíme je, cítíme, že zatím jsou vždy správné.

Odpověď: Je to pravda – „zatím“. A takto to je na každé úrovni: u mě a u všech. Odpověď, která byla správná na této úrovni, není správná na další úrovni, protože Keter nižšího parcufu se stává Malchut vyššího.

Filed under: Modlitba, Skupinová práce, Studium, Učitel, Vnitřní práce, Z ranní lekce, Záměr - Žádné komentáře→

Otázka: Jak nikdy neztrácet možnost pro samostatný čin?

Odpověď: Takovou možnost jde vyjasnit pouze ve společnosti. Stále hledám, jaký užitek můžu přinést společnosti, světu. Pokud o to usiluju, určitě takovou možnost dostanu.

Pokud je člověk pasivní a myslí si, že nic nejde podniknut, nevšimne si potom jemu poskytnuté možnosti. Ale pokud na sebe tlačí a hledá možnost udělat něco užitečného, takovou možnost najde. Je to podobné našim činům v šíření, které teď děláme ve více státech, účastníme se knižních výstav, organizujeme semináře ve firmách, domácí setkání atd.

Stále hledáme možnost. A není nám známo, v jaké formě budeme existovat zítra. Schválně si na toto dávám pozor, abychom se naučili takovému vztahu. Vždyť všechno musí vysvětlit vyšší světlo a poskytnout nám formu pro dnešek a zítřek.
Nevím co bude potom, ani to nechci vědět. V takovém přání už by byl náznak egoizmu. Pokud chceš odevzdávat, udělej to přímo teď, hned na místě, odevzdávej na 100 %, na maximum, kterého jsi schopen. Pouze tomu se říká odevzdání. Pokud děláš nějaký výpočet: možná ne teď, možná až potom – toto už není odevzdání.
Udělej všechno dnes a v souladu s tvým stavem, přijde vyšší světlo, které ti dá rozum a cit, abys pochopil, jaký musíš udělat další krok. A tak je to vždy.

[#138177]
Z lekce 17.06.2014, článek „Vzájemná záruka.

Filed under: Šíření, Skupinová práce, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Jak se dá v několika větách člověku vysvětlit, jakými prostředky je možné změnit jeho egoistickou přirozenost bez připomínaní vyšší síly, aby se to nezdálo mystické?
Odpověď: Pokud dosahujeme spojení mezi sebou, potom v centrálním bodu jednoty v centru kruhu se projeví síla, která je větší a stojí nad námi ve své kvalitě. Proto je schopna nás udržovat v jakémkoliv stavu budeme chtít.
Tato síla může odstranit všechny problémy, pozvednout a naladit náš život, zařídit všechno úplně jinak. Nehledáme ji někde na nebi nebo na jiných planetách, pomocí kouzel a meditací , ale pouze uvnitř našeho spojení.
Mimo to víme z historie, že národ Izraele žil v takovém stavu více než tisíc let. Z té doby k nám přišly všechny povídky o rozkrytí vyšší síly, z této úrovně jsou napsány všechny sváté knihy. Takto žil národ a takový stav se nazývá Chrám.
Chrám – není budova z kamene, ale spojení mezi námi. Kdysi se toto spojení pokazilo a Chrám se zbořil. A tak namísto spojení a lásky mezi námi začala vládnout nenávist. Proto dnes necítíme mezi sebou žádné spojení a tak žijeme.
Takový stav se nazývá vyhnanství, odloučení od spojení. Ale uvnitř jednoty se rozkrývá taková síla, která dokáže vytvořit cokoliv si budeme přát a jakékoliv zázraky. Nic proto nemusíme dělat, pouze zjistit, jak se mezi sebou spojit.
Otázka: Setkával jste se s různými uznávanými vědci světa, přijímají takové vysvětlení? Chápe racionální mozek takový pojem jako centrum skupiny?
Odpověď: Vědci dnes přijímají i jiná vysvětlení, často věří ve věci naprosto abstraktní. Neuvěříte v jakém složitém stavu se teď ocitli. Ta doba, kdy věřili v neměnnost zákonů Newtona a Einsteina je dávno pryč. Dnes je život vědců moc těžký. Velmi velké prázdnoty se rozkrývají uvnitř přírody, vědci chápou, že určíté věci není možné vnímat obyčejným lidským rozumem, přijmout na sebe tyto zákony.

[#137186]

Filed under: Jednota, Skupinová práce, Z ranní lekce - Žádné komentáře→