Otázka: Pokud se mi znelíbí přítel, snažím se ho ospravedlňovat, ale přesto se můj názor na něj stále nemění. Je můj postoj k němu správný?
Odpověď: Musí existovat bezpodmínečný postoj ke všem stvořeným bytostem a obecně k celému Stvoření – dívat se na všechno stejně tak, jako Stvořitel: jako absolutně ospravedlňující, dávající, milující. Přesně z tohoto bodu Vyšší síla působí na všechno, co vytvořila. (Pokračování textu…)
Uvnitř každého člověka se vytváří model okolního prostředí. Je to místo, kde se prostřednictvím dojmů vkládají programy z vnějšího prostředí, my je cítíme a přivlastňujeme si je.
Lidé mohou rozvíjet vnitřní modely svého prostředí v mnohem větší míře než zvířata. (Pokračování textu…)
Jeden z mých studentů mi řekl, že když mluvil o svých úzkostech s někým blízkým, například se svou ženou nebo přítelem, zjistil, že v okamžiku, kdy se jim začal svěřovat, úzkost klesla – a to ještě předtím, než dostal jakoukoli radu nebo útěchu.
Blízkost a pospolitost snižuje úzkost. Moudré přísloví říká, že „sdílený smutek je smutek poloviční“, tj. když sdílíme nějaký pocit, rozdělíme ho a ten se stane lépe zvládnutelným. (Pokračování textu…)
Prostřednictvím empatie prožíváme bolest druhých a díky soucitu bolest druhých cítíme. Toužíme ji však zmírnit, protože soucit přichází s láskou, a to je klíčový rozdíl mezi empatií a soucitem.
Žijeme ve světě, kde je velmi obtížné, téměř nemožné, rozlišit pravdu od lži. Jaké máme nástroje pro správné hodnocení a co je pravda z hlediska vědy kabaly?
Pravda je dobrý vztah jednoho ke druhému. A jakýkoli jiný postoj se víceméně blíží lži. Dobrý přístup jednoduše znamená, že mi jde o blaho člověka. (Pokračování textu…)
Prečo sa čoraz viac zdá, že človek je pre svoje okolie tyranom? Medzi národmi, v osobných vzťahoch, so spolupracovníkmi, medzi rovesníkmi v škole a voči prírode sme nešikovní ako slon v porceláne, rozbíjame všetko, čoho sa dotkneme, a zanechávame za sebou chaotický neporiadok. Má to svoj dôvod: svet okolo nás sa mení.
Zatiaľ čo sme uväznení v predstave, že musíme pracovať len pre seba, a že ak sme slabí, ostatní nás zožerú, život nám odhalil svoju skutočnú – previazanú podstatu a ukazuje nám, že ak jednáme len samostatne, zlyhávame. Realita nastolila vek spolupatričnosti, a ak chceme uspieť, budeme sa musieť prispôsobiť. (Pokračování textu…)
Pohádka o Hrošíkovi
Nadja Rafaeli
„Znáte Hrošíka?“
„Počkejte, počkejte, to je „ten Hrošík“?“
„Nepospíchejte, budu Vám vyprávět po pořádku vše o tom, jak byl Hrošík nakonec tak šťastný, že byl ten vůbec nejšťastnější hrošík na světě. A jak se to stalo? Tak poslouchejte… (Pokračování textu…)
Otázka: Proč se člověk vždy poměřuje s ostatními? Z čeho vychází tento způsob našeho vnímání?
Odpověď: My to jinak nevidíme! Vyšli jsme z jeskyní. A všechno, co je nad našimi základními potřebami, vždy měříme v poměru k ostatním. (Pokračování textu…)
V nejnovějším prohlášení Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) stojí, že životní prostředí je téměř v bodě, odkud není návratu. Varuje, že pokud neutlumíme náš neukojitelný hlad po moci a bohatství, zničíme sami sebe. Podle mého názoru není problém v tom, že spotřebováváme životní prostředí, ale v tom, že se „pohlcujeme“ navzájem.
Svůj osud mohu ovlivnit jen prostřednictvím všech ostatních kolem, jiná cesta neexistuje. A můj stav závisí na každém!
Každý ze sedmi miliard lidí drží v ruce ventil velké kyslíkové hadice, a pokud někdo ventil uzavře – jsem mrtvý. (Pokračování textu…)
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru