Baal HaSulam, Shamati, článek 70: “Silnou rukou a vylitým vztekem”: Měli bychom vědět o těch, jež se touží dát na boží práci, aby k Němu skutečně přilnuli a vstoupili do králova paláce, že ne každý je přijat. Trochu je zkoušen – nemá-li jiné přání nežli touhu po Dvekut (splynutí), je připuštěn.
A jak je přezkoušen, má-li jen jedno přání?  Jsou mu dány překážky. Tím se má na mysli, že mu jsou seslány cizí myšlenky a cizí poslové, aby mu bránili tak, aby opustil tuto cestu a následoval cesty davu.

A když překoná všechny obtíže a prolomí všechny mříže, jež mu překáží, a maličkosti ho nemohou zastavit, pak na něj Stvořitel sešle velké Klipot a válečné vozy, aby ho odchýlili od vstupu, přilnutí k Němu samotnému a k ničemu jinému. To je bráno, jako že jej Stvořitel odmítá mocnou rukou.

Zabere to hodně času konečně zjistit, že všechno, co člověk cítí, pochází od Stvořitele, a je to zamýšleno pouze k tomu, aby jej navedlo k cíli. Není činu nebo události, jež by člověka nevedli směrem k cíli, jímž je myšlena adheze se Stvořitelem. Člověk to nemůže nijak změnit, neboť to vše se děje podle Reshimot (duchovních genů). Pouze intenzitu, způsob, jakým jsou Reshimot odhaleny, je dán tím, jak jsme naplnili předešlé Reshimot.

Vše jde však podle plánu, podle kterého člověk musí objevit silné přání po adhezi, podle duchovního přání, jímž se myslí pevné, intenzivní přání, jež je zaměřeno pouze na jeden cíl. „V duchovnu není žádné trošičku“, ale pouze maximum, a člověk by měl mít takto silné přání.

Takže Stvořitel odhalí Jeho mocnou ruku tím, že člověka přinutí čelit útrapám a problémům, mate ho všemi možnými způsoby, aby se stal překonáváním těchto překážek silnější. Musí zkoumat své názory a ponechat pouze jeden směr, který posiluje, aby ho nebylo možné odvrátit od pravé cesty. Aby to dokázal, Stvořitel mu sesílá postupně těžší problémy, jako v povídce o člověku, který se při šplhu na horu do králova paláce střetnul se střážemi, které byli cestou čím dál surovější. To vše kvůli tomu, aby v člověku zůstalo pouze jedno silné přání, přání které vlastně hoří, touží proniknout do duchovního světa, což znamená dosáhnout toho, aby vlastnost dávání, sebe-anulování, propukla.

Je to jako porod, při kterém jsou aktivní dvě síly: síla, která tlačí zevnitř a síla, která blokuje cestu ven. Napětí mezi těmito dvěma silami roste, dokud není natolik silné, aby se dveře otevřeli a došlo k průlomu. Pak se může plod narodit.

Tyto dvě protikladné síly, síla Stvořitele a síla stvoření nakonec dosáhnou dostatečného napětí k průlomu. Jak je řečeno „na tom stejném místě, v ten samý čas a v té stejné ženě“ je vytvořena taková koncentrace napětí, která vede k realizaci.

[100932]
Z přípravy na denní lekci kabaly 19/2/2013

V okamžiku, kdy si člověk stěžuje ke Stvořiteli, dojde k okamžitému ukrytí a více není zaměřen na Stvořitele, ale na jiný cíl. To protože Stvořitel je jedinou silou, není nikoho jiného kromě Něj a On je dobrý a laskavý. Zaměříte-li se přímo na Něj, pak nemůžete mít žádné stížnosti. V okamžiku, kdy se trochu odchýlíte od pravé cesty, okamžitě se cítíte nespokojení a plni výtek.

Obraťte se správným směrem a dělejte co můžete, dokud se opět neodkloníte a nezačnete si stěžovat. Tak, vaší nespokojeností, a pokaždé jejím překonáváním postupujete směrem ke Stvořiteli, jako loď, kterou připojíte. Je to tím, že nemůžete ke Stvořiteli postupovat přímo; nemáte vlastnost dávání, vlastnost být dobrý a laskavý. Musíte si tento obraz vybudovat nad svou vlastností přijímání, z toho, že jste protějškem. Vytvoříte repliku těchto vlastností a nikoli skutečné vlastnosti.

Je běžnou znalostí, že jedinným způsobem, jak vytvořit sochu, je odstranit nadbytek anebo přebytek. Můžete vzít ohromný kámen a zbavit jej nepotřebných částí, abyste získali požadovaný tvar. Můžete vzít náplast a udělat z ní sochu, ale v každém případě, to hlavní jsou hranice, vnější forma, kterou vytvoříme navrchu přání přijímat, pokaždé když si ujasňujeme, kudy nakreslit čáru mezi přáním přijímat a přáním dávat.

Takže naše práce se sestává ze sklonu napodobovat a z toho důvodu je člověk nazván “Adamem – člověkem” což znamená “Domeh” (podobný v Hebrejštině) Stvořiteli. Naše práce je Stvořitele ospravedlňovat. Sám se na to nedokáži soustředit, být dobrý a laskavý a není nikoho jiného kromě Něj. Avšak Jeho ospravedlňováním si s Ním budu roven a připisuji si Jeho formu.

[100875]
Z 1. části denní lekce kabaly 17/2/2013, Spisy Baal HaSulama

Otázka: Jak je možné spojit sebe-anulování vůči skupině a přání porozumět smyslu textů, které studujeme?

Odpověď: Jeden pocit neruší ten druhý. Musím, společně s ostatními, toužit po tom se spojit v jednom společném bodě. V tomto bodě spojení, kde jsme spolu, cítíme fenomén nazvaný Malchut.

Nejdříve je zapotřebí, aby každý toužil se spojit se všemi ostatními. K tomu je třeba následujícího: sebe-anulování, velikost cíle a důležitost přátel a skupiny. Musím se zaměřit na tohle všechno a toužit po tomto bodu celkového spojení.

Ostatní lidé se na tomto toužení účastní společně se mnou. Jednáme společně, každý anuluje to své. V podstatě opustíme celý tento svět a všichni  usilujeme o to jít vpřed. Prostřednictvím našeho spojení chceme vytvořit nádoby dávání, ze kterých se zrodí přání dávat, náš vztah ke Stvořiteli.

Pak, v tomto toužení dávat Stvořiteli, Jej začneme cítit, vyšší Světlo, které na nás dopadá a naplňije nás. Čím více je toto toužení ujasněné,  a které roste podle síly přání: 0, 1, 2, 3, a 4, tím rozvinutější bude. A do té míry v nás bude odhalena síla dávání, přilnutí ke Stvořiteli. Je to vlastně celá naše práce.

Otázka je: Jak lze toto toužení po sebe-anulování a porozumění materiálu kombinovat? Porozumět znamená vědět, myšleno odhalit nebo se spojit. Sefira Daat (Vědění) symbolizuje spojení, jak je řečeno, “A Adam poznal Havu (Evu), svou ženu”.

Když se od základu anuluji, pomůže mi to připravit se na spojení. Bez toho bych nebyl schopen se s ostatními spojit. Abych se dostal do bodu spojení, musím se anulovat.

[99385]
Z 1. části denní lekce kabaly 28/1/2013, Spisy Baal HaSulama

Baal HaSulam, “Úvod do studia Deseti Sefirot,” Bod 133: Je to spíše jako král, který si chtěl pro sebe vybrat ty nejvěrnější ze svých poddaných v zemi a přivést je k práci ve svém paláci. Co udělal? Vydal dekret, aby se každý, jež si to přál, mladý či starý, přišel zapojit do práce uvnitř jeho paláce. 

Nicméně povolal mnoho svých sluhů střážit bránu paláce a všechny cesty k němu vedoucí, a přikázal jim, aby chytře odkláněli všechny, jež se paláci budou blížit, a svedli je z cesty vedoucí do paláce……

A pouze hrdinové mezi nimi, jejichž trpělivost přetrvala, překonali stráže a otevřeli bránu. A ti byli okamžitě odměněni pohledem do tváře Krále, který každého z nich dosadil na jeho správné místo.

Stráže jsou povolány, aby člověka hlídali. Nesmí se dostat blíže Králova paláce a projít přes místo, kde stráže stojí, dokud si nevytvoří vnitřního strážce. 

Stvořitel má mnoho strážníků a nachází se na každém ze 125 stupňů, bráníce člověku dostat se blíže. Ukáží vám, že je vám dovoleno stoupat pouze po určitou úroveň a prozatím vám není dovoleno jít výše. Je to tím, že shledali, že na vyšší úroveň nejste ještě připraven. Tak je tomu pokaždé.

Stráže zajistí, aby člověk už nepostupoval dále (ač je to nemožné, neboť v duchovním světě existují přísné zákony shody). Stráže člověku ukáží nedostatky – místo pro sebe-přezkoumání. Probouzí ho a nedají mu v jeho stávajícím stavu pokoj tím, že mu působí všechny možné potíže. 

Chrání člověka; Světlo a Stvořitel nemusí být hlídáni, protože je nemožné je zranit, nejste-li hoden je spatřit. Vše je to kvůli ekvivalenci formy;  nejsem-li adekvátní vyšší úrovni, nerozeznám ji.

Co to znamená, že nemohu postupovat? Vidím, že cesta přede mnou je zatarasená? Nenapravil-li sem se na předchozí úrovni, nemohu postupovat a šplhat po hoře o pár metrů dále, ale stráže mi pomohou a ukáží mi problematické místo. Jsou tam, aby mě chránili, pobízeli mě, dostali mě blíže a pomohli mi dosáhnout nutných poznání. Vše je ve prospěch člověka a pro jeho nápravu.

[97289]
Z 1. části denní lekce kabaly 2/1/2013, „Úvod do studia Deseti Sefirot”

Otázka: Jak mě stráže hlídají?

Odpověď: Představme si napravený svět. Policista, strážce, učitel a několik dalších lidí k vám přijdou a začnou vám říkat, co je na vás špatného. A vy jste překvapený a nesouhlasíte s nimi.

Oni ale říkají: “Soudíš podle starých požadavků. Je pravdou, že před měsícem byly podmínky jiné, a tak jsme proti tobě neměli žádných námitek. Nyní však vidíme, že tvé chování je nežádoucí. Budeš-li ve svém vystupování takto pokračovat a nenapravíš se, pak se tvé nežádoucí chování postupně stane nepřijatelným. “

“Musíš napravit svůj postoj k okolí. Každý trpí, neboť kvůli tobě nemohou postupovat. Zdržuješ celkovou nápravu a nikomu dalšímu nedovolíš, aby dosáhl dobrého života! Jsou připravení udělat cokoli, ale ty nereaguješ, tak co můžeš dělat? Musíš se podřídit svému prostředí, spojit se s ním, být mezi ostatní správně včleněn, a tak dosáhnout konce nápravy. Mluvíme za všechny, řekli nám, abychom s tebou promluvili a řekli ti, co je s tebou špatně.“

Tak k vám přijede policejní vůz či veřejný zastupitel a říká vám tohle všechno. Mají obavy, že budete žít jako dosud a nebudete postupovat. Vždyť požadavky, Reshimot (duchovní geny) jsou neustále obnovovány, odhalujíce nový svět, vy ho však vidíte tak jako předtím a nic se pro vás nemění. Znamená to, že jste na „živé“ úrovni, a ve vztahu k duchovnímu světu jste dokonce na úrovni „neživé.“ Zkrátka jste unášen proudem života kamkoli vás zanese, a to je špatné. 

Na pokročilejších úrovních k vám přichází strážci i policisté, a poukazují na jemné detaily a zvláštní podmínky, jimž musíte věnovat pozornost, ale které nejste schopen rozpoznat. Pak vám prozradí, že musíte do takové úrovně sestoupit. V tomto „prostředí“ pro vás není místo a není na co čekat. Musíte opustit město a přestěhovat se na předměstí, do prostředí zlodějů, žít mezi kriminálníky.

To odmítáte, „Jak je to možné!” Oni však tvrdí, že nejste hoden žít mezi hodnými, napravenými lidmi, kteří jsou k sobě navzájem otevření, protože vy se jako oni nechováte. Myslel jste si, že toho hoden jste! Stráže vám však žíkají, že to prověřili a shledali, že nejste…. nemohou s tím nic dělat.

Pro tuto chvíli to odmítáte a máte na každého vztek, později však věci uvidíte objektivně a budete souhlasit, že tomu tak skutečně je, a že nejste hoden na tomto místě se svou ženou a dětmi žít.

Neustále se musím přizpůsobovat pokročilejší generaci a dokonce musím jít druhým příkladem. To uvádí Baal HaSulam ve svém článku „Poslední generace.“ 

[97286]
Z 1. části denní lekce kabaly 2/1/2013, “Úvod do studia Deseti Sefirot”

Otázka: Pro věřící jsou slova “potěšit Stvořitele” nebo “udělat Mu radost” srozumitelná. Slovy integrálního smýšlení, Stvořitel je příroda. Tak, slova „udělat radost přírodě”, zní poněkud divně, jako byste chtěli dělat radost gravitačnímu zákonu. 

Odpověď: Představte si, že příroda je tou samou silou, která dává život a rozvíjí všechny organismy, veškeré pocity, celou inteligenci a vše živé i neživé, absolutně všechno.

Mnoho lidí již chápe, že příroda je universální, a že v sobě zahrnuje vše:  také skrytý intelekt a skryté pocity. My je musíme odhalit, pozvat je ke společnému dialogu. A vy je musíte rozvíjet do stavu, kdy všechny tyto atributy v přírodě cítíte.

Otázka: Existuje příroda jako člověk a raduje se?

Odpověď: Nejenže je živá, ale také se v ní nachází vyšší intelekt. Popovídejte si s astronomem, astrofyzikem a poví vám, že celý vesmír je intelekt, je to myšlenka. Tak to cítí.

Otázka: Proč bych měl ale dělat radost myšlence?

Odpověď: Budete se cítit jako její část a začnete chápat, že rozvoj přání a vaší touhy po úplném dávání (odevzdání), které je bezpodmínečné, je tím, co utváří vyšší stav.   

Když dáváte, pak vámi prochází všechny informace, veškerá energie a všechna radost, veškeré naplnění ke všemu ostatnímu. Pak jste s Bohem, protože jste na nejvyšší úrovni přírody. Dosáhnete s ní ekvivalence.

Chápu, že stále postrádáte některé emocionální výrazy, ale ty se dostaví postupně. Vždyt jste předtím ve svém životě moc věcí necítili, odporovali jste jim, odmítali je a poté jste je postupně začali cítit. 

Poznámka: Teoreticky můžete rozumět Indiánům; např. všeobecně je jednodušší si představit, že se nějaký druh člověka raduje, než nějaký přírodní zákon, který je těžké nějak uchopit.

Odpověď: Proč ne? Příroda je pole; je universální. 

A jednotlivec je něco hmatatelného, s objemem, s vymezenými hranicemi. Příroda je něco, co hranice postrádá, je neomezená. Není to dokonce ani náš vesmír, ale mnohem výše a větší. Není slov, kterými bychom ji popsali.

A když si člověk vyšší sílu vymýšlí, pak ji opravdu vytváří ve své představě, dokud ji pak nedokáže popsat jiným způsobem.

[95833]
Z KabTV’s “Hovory s Michaelem Laitmanem” 11/3/12

Otázka: Je-li Stvořitel láska a nekonečná pravda, pak jak je možné se napojit na jeho frekvenci?

Odpověď: Tóra mluví v jazyce lidí, a proto si spojujeme Stvořitele s našimi vlastními vlastnostmi.

Ve skutečnosti žijeme ve světě zákonů. Já jsem před zákonem. Jsem v nějakém prostoru, kde působí jedna síla, a já mohu na sebe přilákat její vliv ve větší či menší míře. Tedy, síla se nemění, já jsem ten, kdo se mění.

V mé mysli ale převádím své změny na ni a to vede ke zmatku. Chci, aby mě Stvořitel miloval víc, navzdory skutečnosti, že jeho láska je již kompletní. Chci, aby mi odevzdával více, a to navzdory skutečnosti, že on už mi odevzdává na 100 procent. Žádám ho o dobro, žádám ho, aby nahradil jeho spravedlnost milosrdenstvím, ale jak můžete žádat absolutno? Jaké změny lze očekávat od síly dobra, která neustále dělá dobro dobrým i špatným lidem? Tak si představte, že Stvořitel neslyší, necítí, ale celou dobu jen dává, vždy odevzdává.

Jsi postaven takovým způsobem, že cítíš svůj stav v touze přijímat. Touha cítí, co ji naplňuje a toto povědomí způsobuje určité pocity. Máme pocity, a proto se vždy mluví o naší emocionální reakci na něco. Například, když se tě dotknu elektrickým drátem s napětím 100 voltů, pak to budeš cítit. Problém zde není v elektrickém drátu ani v touze samotné, ale v kontaktu mezi nimi, v doteku, a to je to, co dává vzniknout pocitu. Takovým způsobem, se v nás rodí všechny pocity, a ne ve Stvořiteli, ale my jakoby připisujeme své pocity Němu.

Proto je nejlepší, nepředstavovat si Stvořitele jako někoho živého. Jednáme se zákonem a v rozsahu změn uvnitř nás, znovu objevujeme jeho vliv. Zde vše závisí pouze na naší citlivosti, našem vnímání.
[92043]
Z 3. části denní lekce kabaly 02/11/12, „předmluva ke knize Zohar“

Otázka: Co je to „Srdce skupiny“?

Odpověď: „Srdce skupiny“ jsou společné touhy, které jsou schopny existovat ve vzájemném a obětavém spojení jedna k druhé. Společně mohou použít egoismus, nad který se každý člověk pozvedl a přivést tyto touhy k obětování. To znamená, že nyní mají práci v chrámu, v jejich společném domě, jejich společné touze. Právě v této přilnavosti k sobě navzájem odhalí přilnavost k Stvořiteli.

Jednota mezi přáteli je nádoba a v důsledku všech těchto spojených přání se odhalí přilnutí ke Stvořiteli. Je řečeno: „Skrze tvé činy Tě poznáme.“ Světlo se odhaluje v nádobě.
[88147]
Z 3. části denní lekce kabaly 12/09/12, Studium deseti Sefirot

Otázka: Je strach, zda můžete odevzdávat Stvořiteli založen na hmatatelném strachu nebo jej nahrazuje?

Odpověď: Strach ze Stvořitele nahrazuje všechny pozemské strachy. Hmatatelné strachy jsou jen podnětem, podmínkou ze které musíme přijít k jinému strachu.

Nemůžete být znepokojováni několika strachy. To se stává jen v našem světě z důvodu zmatení a nedorozumění. Ale jakmile se blížíte k pravdě, stane se zřejmým, že je jen jeden zdroj a jediný důvod pro všechno co se děje.

Pak nejsou vaše obavy již namířeny do různých směrů, pokud jde o peníze, čest, zdraví, různé výhody, nebo strach, že vám někdo může ublížit. Pokud opravdu směřujete ke Stvořiteli, pak máte jasnou znalost a pocit, že on je zdrojem všech věcí. Takže, čeho byste se měli obávat?

Míříte jen na Stvořitele. Všechno ostatní je vám odhaleno jen jako důvod pro různé strachy, abyste si na jejich základě uvědomili, že není nikdo jiný kromě Stvořitele. Koho jiného se můžete bát?
[87737]
Z 1. části denní lekce kabaly 09/03/12, Shamati # 38

Čím více si ceníte vyššího, tím blíže se dostáváte ke Světlu. Když ospravedlňujete Stvořitele, ctíte ho, z té výšky získáte další touhu (Aviut), pád. Čím blíže přicházíte ke Světlu, tím vyšší je intenzita, s kterou na vás pracuje.

Účinek světla je zesílen vašim přístupem, vaší snahou přiblížit se, a to je důvod proč se informační geny (Reshimot) projevují s vyšší rychlostí a mají charakter bližší světlu, dle vašeho přání.

Na cestě se odhaluje hloubka vaší touhy a negativní pocity, ale to vše je ve stejném pozitivním trendu, i když se může zdát pravý opak. To je důvod, proč provádíte korekci dokonce i ve tmě.
[86766]
Z 3. části denní lekce kabaly 27/8/12, Studium deseti Sefirot