Otázka: Často mluvíte o jednotě mezi přáteli, ale můžete rozlišit mezi tělesnými a duchovními pocity? Po učení se tolika konceptům může být obecná nejasnost: co je dobrá a špatná nálada, jaká radost pramení z obyčejných spojení a jaké jsou obecně jeho pocity.

Je dokonce možné odlišit tyto pocity, nebo to celé funguje podle metody víry? Je to vše velmi rozporuplné. Jeden den cítím, že mám dobrý obyčejný život a mám dobrou náladu a miluji celý svět a příští den cítím, že všechny nenávidím. Konec konců, tyto pocity se mění podle toho, jak člověk postupuje a podle jeho duchovního vzestupu. To vše je velmi podobné způsobu, jakým si budujeme vztahy ve fyzickém světě, a tomu, jaké pocity máme ve vztahu k jiným lidem!

Odpověď: Pouze vytrvalá nepřetržitá práce ve skupině skrze diskutování o vzájemných vztazích s přáteli a srovnávání jejich vlastností se Stvořitelovými může vést jejich vztahy na základě napodobování Stvořitele a připodobňování se Stvořiteli. Tak vy stvoříte Jeho obraz mezi sebou, první stupeň vyššího světa (Nefeš ve světě Asija). To bude vaše první odhalení Stvořitele.

Tóra, Deuteronomium 8:17 – 8:18: Neříkej si v srdci: „Tohoto blahobytu jsem se domohl svou silou a zdatností svých rukou.“ Pamatuj na Hospodina, svého Boha, neboť k nabytí blahobytu ti dává sílu on, aby utvrdil svou smlouvu, kterou přísahal tvým otcům, jak tomu je dnes.

Neexistuje nic v našem světě, co by učinila nějaká osoba!

Všechno je učiněno silou Vyššího Světla, vyšší energií a my jsme jen malí egoisté. Co Stvořitel učiní uvnitř nás, to se stane. Rozdíl je jen v tom, zda se chce osoba  ztotožnit s činy Stvořitele tak, aby Stvořitel tyto činy konal prostřednictvím něj a aby tak přinášel nápravu do světa skrze něj a nebo to nechce a rozptyluje se nejrůznějšími nesouvisejícími věcmi. To je ten problém.

Alegoricky se to dá přirovnat k ruce a rukavici. Rukavice jsme my a Stvořitel je ruka. Nicméně rukavice by měla přijít do plného kontaktu s rukou. V rukavici plane touha, která je protikladná k ruce, ale my ji musíme změnit ve stejnou touhu, která je v ruce, a to musí být učiněno v případě každého odhalení egoistické touhy v rukavici.

Jsme ve světě Ein Sof (Nekonečna). Avšak ve světě Ein Sof  se nachází velmi malé Světlo: Nefesh de Nefesh, které stvořilo stvoření jako “něco z ničeho,” coby malé zrnko touhy přijímat. To je první fáze, „kořenová fáze“ světa Ein Sof. Proč je tedy nazývána nekonečnou?

Je to proto, že není ničeho, než jiskřičky Světla a nepatrné částečky hmoty. Vše ostatní je velikost Světla v pocitech částečky stvoření, způsobené ohromným respektem vůči Světlu, které jej stvořilo, a které se o něj stará. Z uvědomění si velikosti pramení pocit světa Ein Sof.

Pak se tato částečka začne rozvíjet a postupně je nezávislejší, a v jejích pocitech se zrodí celé světy. Prve k tomu dojde instinktivně, pod vlivem Světla. Eventuelně však jeho vývoj dosáhne bodu, ve kterém se nacházíme nyní. Pokud nyní, z tohoto stavu, se pozvedáme zpět s využitím všech příprav, které pro nás byly vykonány, dosáhneme skutečného poznání Světla.

Skutečným jej však můžeme nazvat pouze podmíněně, neboť ve vztahu ke stvoření je nemožné dosáhnout skutečné podstaty a výšky Stvořitele . Když se však znovu pozvedneme, objevíme Světlo NRNHJ, a míru, do které nám Stvořitel dovolí Ho dosáhnout, se nazývá „přilnutím.” Do té míry, podle Jeho vůle, musíme být jako On.

Je řečeno, “On pozvedne chudé z prachu” (Žalmy 113). My si však nežádáme,  aby nás byl z prachu pozvednul, abychom byli bohatí, ale spíše se chceme pozvednout jen proto, abychom Stvořitele respektovali a velebili. To je jediný důvod, proč Ho žádáme, aby nás pozvedl z prachu: abychom dosáhli Jeho velikosti a ne abychom zlepšili naši vlastní situaci.

Tento vzestup slouží k tomu, abychom pochopili, kdo nás stvořil, a kdo se o nás staral. Hmota jako taková, může zůstat v absolutní chudobě, protože pro nás je důležité se spojit s vyšším Světlem, atributem dávání, ne pro svůj vlastní prospěch, ale abychom Stvořiteli přinášeli radost. To je naše jediná naděje. Tak přesně zasáhneme obraz, představu, která je ve světě Ein Sof: částečku hmoty vedle jiskry Světla, a vše ostatní je nekonečná velikost Stvořitele.

[102097]
Z přípravy na denní lekci kabaly 7/3/2013

Štěstí je pocit naplnění touhy. To je možné pouze, je-li touha, hlad, vášeň, a když je naplněno a uvědoměno. Jakmile je ale touha naplněna a uvědoměna, pocit štěstí se postupně vytrácí. Čili, pro štěstí je zapotřebí dvou konstant: a) touhy, b) naplnění.

Aby naplnění neanulovalo touhu, musí být oddělené, musí se nalézat ve dvou objektech. Například matka a dítě; matka se dokáže do nekonečna těšit ze svého dítěte, neboť naplňuje objekt mimo sebe.

Pokud vytvoříme spojení nad naším vzájemným odmítáním, budeme schopni naplňovat se navzájem a těšit se neomezeně ze svých činů. Je to čistě psychologický problém, kterým je pochopení, že cíl stvoření je v potěšení, a že prostředky k dosažení věčného a nekonečného potěšení leží v „miluj bližního svého jako sebe sama.“ Tento stav je nazýván vyšším světem. Když jej cítíme, pocit našeho dočasného světa – který je cítit pouze v nás – zmizí.
[102039]

Celou naší prací je objevit skutečný, neměnný, existující, věčný a úplný stav, ve kterém se nacházíme. Musíme si navodit naše pocity a myšlenky tak, abychom je cítili namísto světa, který cítíme nyní. Musíme otevřít naše srdce a mysl, aniž bychom se pohli, ale pouze se pokaždé více probudili, dokud nedosáhneme splynutí se Stvořitelem.

Pokud si takto tento stav představujeme, pak snadno pochopíme, že vše, co se nám děje, ukazuje na místa, kterým musíme věnovat zvláštní pozornost. V těchto místech si musíme ujasnit naše pocity, myšlenky, záměry a postoj vůči našim vlastnostem, abychom je postupně více rozvinuli a byli hodni odhalení stavu, ve kterém jsme v neustálem splynutí se Stvořitelem.

Takže není kam utéci. Musíme se vrátit do toho samého vnitřního bodu, odkud pokaždé začneme, z bodu v srdci, a ujistíme se, že se neustále rozvíjí. Není ničeho jiného, co bychom v celé realitě mohli objevit, než jedinou sílu, která je v nás, která nás podporuje a celou dobu se o nás stará.

Pokud se člověk takto zastaví, vidí-li pouze jeden pravý směr svého vývoje, který vede k odhalení vyšší síly, která je v bodu v srdci, a neopustí tento směr, a vědomě zastavuje a omezuje ostatní cesty, jež mu zdánlivě dovolují se rozvíjet, vidět, přezkoumávat a cítit, tím, že je pevně uzavře, se má na mysli, že zaměří své síly na dosažení cíle.
[100937]
Z 1. části denní lekce kabaly 19/2/2013, Spisy Baal HaSulama

Otázka: Někdy jsem ohromen svými vlastními myšlenkami, odkud pochází?

Odpověď: Od Stvořitele.

Otázka: Ale když přemýšlím o svých myšlenkách, to také pochází od Něj. Takže kde jsem vlastně Já?

Odpověď: Všechno musím připisovat Jemu, pouze jedinému zdroji, Světlu, které se rozlije Shora a dole vyvolá Rešimot. Protnutí Světla a Rešimot vytváří realitu, ve které se nacházím. Odtud se rozvíjí mé vnímání reality.

Ve mně se nachází pět vývojových úrovní a já chci dosáhnout svého zdroje, svého Stvořitele, což znamená, že jsem dosáhl páté úrovně. Pak chci dosáhnout toho, z čeho jsem vytvořen: „Světla“ a Rešimot.

Jinými slovy,  táži se na smysl života: Odkud se život poděl? Co a jak?

Tato otázka se většinou objeví v důsledku nepříjemných pocitů, když se cítím zle. Pro tento případ nám kabalisté říkají, že člověk nedokáže porozumět a cokoli udělat sám. Nejdříve se musím dát dohromady a vytvořit systém, který budu ovládat – jak z pohledu Rešimot, tak z pohledu Světla.

V tomto systému jsem já a ti druzí, a to mi dovoluje vyvolat Rešimot a Světlo. Pak začnu napodobovat Stvořitele, jak je řečeno, „Podle tvých činů Tě poznáme“.

Takovým systémem je “skupina“.
[101648]
Ze 3. části denní lekce kabaly 1/3/2013, “Mír”