Poznámka: Kabala říká, že když člověk nepožádá Stvořitele o pomoc, je to hřích.
Odpověď: Lidé, kteří usilují o dosažení cíle stvoření a chtějí dosáhnout správného stavu, by si měli uvědomit, že musí zaměřit svoji pozornost na dva druhy úsilí. (Pokračování textu…)
„Celé dny jsem vyrůstal mezi mudrci a nenašel jsem nic lepšího než mlčení.“ (Traktát Avot 1:17).
Otázka: Proč je zdůrazněna důležitost mlčení – „nenašel nic lepšího“?
Odpověď: Protože člověk musí mluvit zásadně sám se sebou. A když mluví sám se sebou, začíná přecházet ke Stvořiteli. (Pokračování textu…)
Otázka: Existuje síla skupiny. Víme, že pokud se za mě přátelé nebudou modlit, nepozvednu se. Když na mě myslí, pozvedají tím mého ducha. A já to využívám. Proč?
Odpověď: Aby ses pozvedl a vytáhl je za sebou, stejně jako dnes možná oni táhnou za sebou tebe. Každý totiž pomáhá tomu druhému a tím dosahujeme cíle. (Pokračování textu…)
Mám lásku k lidstvu?
Pokud se vám hned od začátku zdá přehnané mít lásku k celému lidstvu, můžete začít s láskou k lidem ve vaší vlastní zemi.
Otázka: Co znamená v duchovní práci „oživovat mrtvé“?
Odpověď: „Oživovat mrtvé“ znamená oživovat mrtvá těla. Tělem se rozumí přání, touha, která v žádném případě nechce nic dělat a spokojí se s tím, že prostě zůstává taková, jaká je. Tomu se říká mrtvé.
Měli bychom se zabývat „oživováním mrtvých těl“, tj. pomáhat si navzájem oživovat naše mrtvá přání a pozvedat je nad sebe.
Z lekce „Všechny mé kosti budou vyprávět“, 14. 8. 2023.
[#317107]
Otázka: Když jsme v myšlenkách na budování společného stavu, máme pocit jednoty, jako by nás Stvořitel pozvedal do své náruče.
Když se však v činech snažíme přiblížit k přátelům, srdce zkamení, jako bychom dostali možnost pocítit skutečný stav. O co bychom měli prosit? (Pokračování textu…)
Poznámka: Existuje podobenství: Rybář převážel na člunu člověka, který ho neustále popoháněl: „Pospěš si, přijdu pozdě do práce!“ A pak si všiml – a to je důležitý detail, že má rybář na jednom vesle napsáno „modli se“ a na druhém „pracuj“.
„K čemu to je?“ – zeptal se pasažér. „Na památku“, odpověděl rybář, „abych nezapomněl, že je nutné se modlit a pracovat“. (Pokračování textu…)
Otázka: Existuje takový vtip nebo přirovnání, ani nevím, jak to říct. Tesař přijde do nebe. Potká tam Boha a povídají si. Bůh říká: „Jak já ti závidím!“ Tesař se ptá: „Proč?“ Protože za tebou neběhají tvoje stoličky a ustavičně tě neprosí: „Dej mi peníze, dej mi zdraví, dej mi štěstí.“
Otázka je taková: Čím Stvořitele rozčiluje člověk, který žádá: „Dej, dej, dej, dej“? (Pokračování textu…)
Poznámka: V Chile se vypráví takový jeden příběh. Byl jeden pastýř, který přecházel 40 let přes malou řeku po vratkém mostě. Celou dobu se bál, že spadne. Jednoho dne náhle spatří muže, který naproti němu přechází řeku přes brod, který nikdy neviděl. Pastýř volá na muže: „Chodím tudy už 40 let a tenhle brod neznám“. Muž mu odpovídá: „Vždyť ty jsi pastýř, který za sebou vede ovce. A ty sám, za kým jdeš?“
Odpověď: No to je dobré. Přemýšlej o tom, kdo tebe vede. (Pokračování textu…)
Úryvek z knihy „Dosahování Vyšších světů“.
Ale nejdůležitějším prostředkem duchovního rozvoje člověka je jeho prosba ke Stvořiteli o pomoc, aby posílil jeho touhu se duchovně rozvíjet, dal mu sílu k vítězství nad strachem z budoucnosti, když nebude postupovat podle egoistických pravidel, aby posílil jeho víru ve velikost a sílu Stvořitele, v Jeho jedinečnost, a také, aby mu dal sílu k potlačení neustálých silných podnětů k jednání podle vlastního mínění.
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru