Otázka: Proč se modlíme jen za účastníky našeho duchovního týmu? Proč se nemodlíme za celé lidstvo? Copak to není projev egoismu?
Odpověď: Ne. Faktem je, že ve skupině se modlíme za naše sjednocení, za naše pozvednutí nad egoismem. Nemůžu se modlit za celé lidstvo, neboť každý musí vynaložit vlastní úsilí k pozvednutí nad svým egem. (Pokračování textu…)
Pro nový stupeň je nutné získat dodatečnou touhu, těžké srdce a provést analýzu, abych požádal s dokonalou modlitbou a pochopil, že nelze zůstat v takovém egoismu. Koneckonců, pochopíš, že ti schází vlastnost dávání.
Neříkáme Stvořiteli, že je nám špatně a ať nám učiní dobro. Modlitba může být pouze taková: „Dobře, že jsi mi dal toto zlo, protože jen tak můžu pochopit, že musím toužit po dávání a lásce k bližnímu svému.“ (Pokračování textu…)
Otázka z Facebooku: Co je modlitba?
Odpověď: Modlitba je prosba k vyšší síle přírody, aby napravila naše tíhnutí k egoismu.
Je to jediná věc, kterou vyšší síla akceptuje jako pravou žádost, touhu, vědomí nedostatku, který přitahuje pozitivní sílu napravující tento nedostatek. (Pokračování textu…)
Otázka: Co je to záměr a jak je možné ho ovlivnit?
Odpověď: Záměr je hlavní věcí ve vztahu člověka ke světu, je to přesně to, co člověk chce.
Pokud člověk chce existovat egoisticky, normálně a mírumilovně, jeho činy jsou namířeny dolů, k tomuto světu. Ale jestliže touží dosáhnout vyšší síly, Stvořitele, poslání a cíl získat jeho postavení v další dimenzi, pak je jeho záměr naprosto odlišný. Je na člověku, aby se rozhodl, po čem touží. (Pokračování textu…)
Povznést modlitbu ke Stvořiteli – znamená pozvednout naše nejlepší, nejintenzivnější touhy tak, jak člověk z radosti vznáší ruce nahoru.
Otázka v duchovnu je přání (chisaron, touha), na které reaguje vyšší světlo. Světlo přichází a naplňuje přání. Toto se nazývá skutečnou otázkou nebo modlitbou.
Nicméně dokud otázka není vytvořena, vzniká v člověku hodně předběžných otázek, které se nazývají „modlitba, předbíhající modlitbu“. To znamená, že předtím, než člověk dosáhne skutečné modlitby (prosby), mu stále vzniká četné množství malých, osobních, nepřesných otázek, dokud se konečně nevytvoří správná otázka.
V podstatě všechny otázky svádí k jedné: v čem je smysl života, má cenu žít? Pokud ano, kvůli čemu? Je to jediná otázka a člověk si ji pokládá v miliardách různých variací a v souladu s tím pokaždé dostává částečné odpovědi. Ale na konci konečné nápravy to bude vypadat jako jedna obrovská otázka a proti tomu se rozkryje stejně velká odpověď, úplné sloučení (zivug a – šalem).
Otázka: S jakými otázkami je možné se obracet na vás a jaké si máme vyjasnit ve skupině?
Odpověď: Nejlepší bude, pokud přijdete za mnou se skupinovou otázkou. Pokud ve vás vzniká společná otázka, obraťte se na mě.
Replika: Když odpovědi na svoje otázky hledáme ve skupině a nacházíme je, cítíme, že zatím jsou vždy správné.
Odpověď: Je to pravda – „zatím“. A takto to je na každé úrovni: u mě a u všech. Odpověď, která byla správná na této úrovni, není správná na další úrovni, protože Keter nižšího parcufu se stává Malchut vyššího.
[#127475]
Otázka: Jak se člověk může zastavit v odsuzování Stvořitele?
Odpověď: Člověk se nemůže zastavit. Nejsme vlastníky svých činů, v nejlepším případě můžeme pouze žádat. Svojí žádostí aktivujeme světlo, vracející se ke zdroji, ale samotný čin nekonáme. Nápravu může uskutečnit pouze světlo. Světlo světa Nekonečno se projevuje na základě naší žádosti jako odpověď na naše přání napravit se, přiblížit se, stát se podobnými Stvořiteli. Takže pouze světlo toto všechno provádí a naše byla pouze prosba, která musí být pro odevzdání. Musíme se snažit dosáhnout pouze jí a pouze ji brát v úvahu. Nehledíme na své dobré nebo špatné pocity, ale pouze na to, nakolik dokážeme ospravedlnit Stvořitele. Pouze toto nás bolí. Naše bolest se nevztahuje k našemu tělu, ale k našemu vztahu k Němu: dokážeme-li ospravedlnit Stvořitele přede všemi pocity našeho těla, zůstaneme k Němu „přilepení“, dokud Ho nezačneme milovat. Zatím nás řežou zaživa, 7 krát denně, ale my si přejeme najít bod spojení z opačné strany. A tehdy odhalí svoji tvář, což je skutečně ohromné potěšení, ale vůbec ne v našich starých egoistických přáních a ne v tom světle potěšení, které jsem očekávali.
[ # 135401 ]
Z lekce 19.05.2014, dopis Baal Sulama
Z článku Rabaše „Tři modlitby“- Mojžíš si stěžuje, že uškodil svému národu, když začal mluvit s faraonem jménem Stvořitele. Před tím, než Mojžíš řekl, že pracovat je nutné pouze pro odevzdání, všichni pracovali pro Stvořitele a považovali se za spravedlivé.
Měli sílu a energii pro tuto práci, vždyť jim bylo jasné, kvůli čemu se snaží. Ale poté, co Mojžíš začal žádat, aby pracovali pro odevzdání, národ se zhoršil. Proto pro něj bylo lepší nevstupovat do práce „lo lišma“.
Vidíme, že mnozí na začátku studia v sobě cítí sílu, přání, egoistickou motivaci. Takhle to pokračuje do té doby, dokud nedosáhnou pochopení skutečné práce, že musí být nad egoismem, proti němu.
A pak jim docházejí síly. Předtím byli odvážní a odolní, plní sil a najednou všechno zmizelo, ztratili možnost cokoliv podnikat, ztratili „přísun paliva“ a proto se všichni propadají. Zůstává pouze ten, kdo je schopen postupovat díky tomu, že začíná čerpat síly z odevzdání a je připraven na altruistické činy. Až poté přechází na jiné palivo- energii odevzdání.
Otázka: Co to je alternativní palivo pro odevzdání?
Odpověď: Palivo pro odevzdání je uctívání Stvořitele, velikosti Vyššího. Proto je zapotřebí citů: velikost skupiny, potom velikost učitele a všech kabalistů minulého pokolení a potom velikost Stvořitele. Pokaždé musíme pracovat nad touto velikostí, z tohoto dostaneme sílu a postoupíme dopředu.
[#133228]
Z lekce 22.04.2014 Z článku Rabaše „Tři modlidby“
Otázka: Jaká má být práce každého z přátel, aby stále držel všechny ve stavu modlitby?
Odpověď: Každý v sobě musí rozkrýt touhu týkající se skupiny a prezentovat ji ostatním, to znamená ukázat svoji lásku k přátelům. Navíc musíme probudit všechny k péči o nápravu světa, aby byl celý svět jako rodina.
Musíme si o tom povídat mezi sebou a taky toto šířit po celém světě. Dodat každému jistotu, že právě toto si přeje Stvořitel. K takové formě, kde je lidstvo jako jedna rodina, musíme směřovat a za to se modlit.
Především je nutná sláva a poděkování, mluvit o důležitosti poslání a všeho, co je s tím spojeno. A potom žádat o rozkrytí Stvořitele, aby každý pocítil důležitost dávání. Toto se nazývá rozkrytí Stvořitele stvořením.
[131982]
Z lekce článku Rabaše, 07.04.2014
Jsme ve světě Ein Sof (Nekonečna). Avšak ve světě Ein Sof se nachází velmi malé Světlo: Nefesh de Nefesh, které stvořilo stvoření jako “něco z ničeho,” coby malé zrnko touhy přijímat. To je první fáze, „kořenová fáze“ světa Ein Sof. Proč je tedy nazývána nekonečnou?
Je to proto, že není ničeho, než jiskřičky Světla a nepatrné částečky hmoty. Vše ostatní je velikost Světla v pocitech částečky stvoření, způsobené ohromným respektem vůči Světlu, které jej stvořilo, a které se o něj stará. Z uvědomění si velikosti pramení pocit světa Ein Sof.
Pak se tato částečka začne rozvíjet a postupně je nezávislejší, a v jejích pocitech se zrodí celé světy. Prve k tomu dojde instinktivně, pod vlivem Světla. Eventuelně však jeho vývoj dosáhne bodu, ve kterém se nacházíme nyní. Pokud nyní, z tohoto stavu, se pozvedáme zpět s využitím všech příprav, které pro nás byly vykonány, dosáhneme skutečného poznání Světla.
Skutečným jej však můžeme nazvat pouze podmíněně, neboť ve vztahu ke stvoření je nemožné dosáhnout skutečné podstaty a výšky Stvořitele . Když se však znovu pozvedneme, objevíme Světlo NRNHJ, a míru, do které nám Stvořitel dovolí Ho dosáhnout, se nazývá „přilnutím.” Do té míry, podle Jeho vůle, musíme být jako On.
Je řečeno, “On pozvedne chudé z prachu” (Žalmy 113). My si však nežádáme, aby nás byl z prachu pozvednul, abychom byli bohatí, ale spíše se chceme pozvednout jen proto, abychom Stvořitele respektovali a velebili. To je jediný důvod, proč Ho žádáme, aby nás pozvedl z prachu: abychom dosáhli Jeho velikosti a ne abychom zlepšili naši vlastní situaci.
Tento vzestup slouží k tomu, abychom pochopili, kdo nás stvořil, a kdo se o nás staral. Hmota jako taková, může zůstat v absolutní chudobě, protože pro nás je důležité se spojit s vyšším Světlem, atributem dávání, ne pro svůj vlastní prospěch, ale abychom Stvořiteli přinášeli radost. To je naše jediná naděje. Tak přesně zasáhneme obraz, představu, která je ve světě Ein Sof: částečku hmoty vedle jiskry Světla, a vše ostatní je nekonečná velikost Stvořitele.
[102097]
Z přípravy na denní lekci kabaly 7/3/2013
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru