Zohar, kapitola “Tazria,” bod 70: “…soužení lásky jsou lidem skryta.” Soužení lásky je stav, který je také znám jako „jsem nemocný láskou.“ To znamená, že nic nepotřebuji; chci pouze dávat, odevzdávat. Mé jediné přání je naplňovat tvou touhu.

Toto je přechodný stav, kdy velmi chci dávat, ale nejsem schopen. Jelikož jsem ještě nezískal clonu, nejsem schopen přijmout Světlo, abych naplnil tvou touhu. Láska je stav, kde cítím touhu druhého více než svou vlastní.

Zohar, kapitola “Tazria,” bod 72: Je psáno: „Lepší je otevřené pokárání, než láska, která je skryta,“ což znamená, že otevřené pokárání je lepší. A pokud je pokárání z lásky, je lidem skryto. Podobně ten, který svého přítele kárá s láskou, musí svá slova skrývat od lidí, aby jimi nebyl jeho přítel zahanben. A pokud jsou jeho slova před lidmi otevřená, nejsou s láskou.“

V našem světě přirozeně chceme skrývat svůj vztah a lásku mezi námi, protože láska vyžaduje obezřetnost. Chceme ji chránit od všeho, co by ji potenciálně mohlo ublížit. Ale co v duchovnu znamená „být zahanben“ nebo „odhalit lásku před ostatními“? Kdo jsou ti ostatní? Jsou to mé touhy.

Pokud se Stvořitelem dosáhnu spojení v jedné touze, pak ostatní touhy, ve kterých se s Ním nemohu spojit, jsou nazývány „ostatní.“ Proto na ně musím dávat pozor, aby neublížily mé lásce, stejně jako mít na paměti, že se všechno děje uvnitř.

Je psáno, že duše člověka je část Stvořitele, stejně jako kámen, který se odlomí od hory, zůstává částí hory. Stvořitel udělal jednu společnou touhu, skrze niž jsou všechny duše spojeny do jedné duše, nazývané „Adam,“ která je naplněna Světlem Nekonečna. Stav této duše se nazývá „Svět Nekonečna,“ a je nám dáván jako příklad dokonalosti.

Avšak nyní se cítím jako malá částečka, která je oddělena od druhých částí, nebo jako bod ve velkém systému. Když se toužím spojit s ostatními tím, že jim dávám a přijímám od nich kvůli tomu, abych se stal podobným Stvořiteli. Získávám Jeho formu a přicházím k Němu blíž. Pokud svou lásku sdílím s druhými dušemi (myšleno s ostatními částmi systému), pak přeměňuji kámen v horu.

Spojováním se s ostatními získávám jejich touhy, protože touha druhého člověka může být dosažena pouze, pokud ho miluješ. Proto je psáno, „Miluj svého bližního jako sebe sama je velkým pravidlem Tóry,“ kde slovo „Tóra“ znamená Vrchní Světlo, které Vrchní Světlo, které naplňuje celý systém duší (Stvořitele).

Když připojuji touhy svého přítele ke svým vlastním, stáváme se jediným celkem a oba z nás se stávají mnou. Pak, skrze svého přítele, k sobě připojuji třetího člověka a on se též stává připojeným a blízkým ke mně. Takto se postupně spojuji se všemi dušemi.

Čím větší je mé spojení s ostatními, tím vyšší je duchovní povznesení. Tak, jak moje spojení roste, zdolávám schody duchovních světů a přeměňuji se z malého kamene v celou skálu.