Odpověď: Musíme lidi oslovit, že pokud nedojde ke změně v povaze člověka, od nenávisti k lásce k druhým, jdeme proti evoluci přírody do integrální formy, a tím na sebe přivoláváme větší a větší osobní i kolektivní problémy.

Musíme o tom mluvit na všech komunikačních kanálech, že získat vlastnost „lásky k druhým“ je cílem moudrosti kabaly; to je pravý výsledek správné duchovní práce (práce Stvořitele).

To je rozdíl mezi moudrostí kabaly a náboženstvím: kabala přijímá podmínku že „budeš milovat bližního svého jako sebe“, což je velké, obecné pravidlo Tóry, zatímco náboženství předpokládá, že je důležité splňovat fyzické požadavky. Proto opustilo nápravu lidské povahy, což je právě to, k čemu bylo zvlášť určeno.

Kabala má za to, že pokud není cílem „miluj bližního jako sebeů“, pak není dodržována celá Tóra, protože to je všeobjímajícím pravidlem Tóry, neboť právě tento cíl člověka přivádí k vlastnosti dávání, k Lišma, pro Stvořitele.

Pokud člověk neaspiruje k tomu, aby se pozvedl nad své ego, pak jeho činy ego pouze zvětšují. A místo přiblížení se vlastnosti dávání a lásky, tj. odhalení Stvořitele, se od Stvořitele vzdálí a transformuje se do „smíšeného zástupu“, kteří jsou „bohabojnými sluhy Faraóna“, všichni ti, jejichž činy jsou ve prospěch jejich ega, kvůli odměně v tomto světě i světě budoucím.

[120107]

Co je samo o sobě studium moudrosti kabaly? Vše se zdá být jednoduché; lidé, kteří chtějí studovat přijdou a je tam expert, který je učí. Sedí a mluví, a kdokoli chce slyšet přijde a naslouchá. Takových míst je na světě spousta, kde lidé studují všechno možné.

Ale když člověk začne studovat moudrost kabaly, rychle mu dojde, že studenti musí být navzájem propojeni. Takže, ok, dobrá, je alespoň pár takových příkladů. Lidé se spojují v rámci skupiny; může to být třída nebo skupina, atd.

Je to jen tam, říkáme jim, ”Musíte se mezi sebou spojit v lásce.”

Už tohle vypadá jako mysticismus. Něco podobného najdeme ve východních moudrostech a také v náboženství, které káže o spojení mezi lidmi, „Miluj bližního svého jako sebe sama.“

Později se o této kvalitě spojení hovoří. Takže pak vyrozumíme, že problémem není jen studium, ale všechny ostatní věci, jež ho doprovází, hlavní je však spojení.

Jak by to tak mohlo být? Přišel jsem studovat určitý druh moudrosti. Jsem ochoten to dělat společně s ostatními; jsem ochotný se k nim připojit, aby spojení mezi námi bylo v souladu se studiem. Ale ne, je mi řečeno něco dalšího, “Musíte se s nimi spojit natolik, že přestanete cítit svou vlastní existenci, pro vás budou existovat pouze oni.“ Tomu nerozumím, ale oni to ode mě vyžadují, abych porozuměl materiálu, který sám o sobě není prozatím důležitý.

V této věci mě čeká převrácení 180ti stupňů: Předtím pro mě byl studijní materiál důležitý, chtěl jsem vědět něco nového, dosáhnout moudrosti, a nyní je jasné, že materiál vlastně nění tak podstatný, spíše je to spojení. Na něco takového jsem ani nepomyslel.

Tak co se musí udělat? Jak může člověk pochopit, že vše je dosaženo ve spojení, že nikdy neporozumíme zdrojům, pokud se nezačneme spojovat, protože moudrost kabaly mluví pouze ohledně věci spojení a o ničem jiném.

Na tomto problému klopýtáme. A to je důvod, proč Rabaš započal své články takto: Láska přátel, Význam společnosti, Agenda shromáždění přátel, atd. Bez toho bychom se zkrátka neměli kudy vydat, my však odmítáme to, co nezapadá do našeho přání a veřejného mínění.

Dokonce ikdyž je pro mě těžké přijmout důležitost lásky k přátelům, musím se přesvědčit, že jsem tu pouze kvůli jednomu cíli, spojit se s přáteli takovým způsobem, že se před nimi anuluji, ztratím sebe-existenci a existuji pouze do té míry, do jaké jim mohu dávat, pouze podle jejich přání.

[98792]
Ze 4. části denní lekce kabaly 24/1/2013, Rabašovy spisy, „Láska přátel“

Otázka: Co vnímání reality ve formě “Israel, Tóra, a Stvořitel jsou jedno” symbolizuje?

Odpověď: Vnímání “Israel, Tóra a Stvořitel jsou jedno” je skutečně tou jedinou pravou realitou, která je. Na druhou stranu, my se však nacházíme ve stavu fiktivního skrytí, ve „světech“, což znamená ve skrytu, který existuje jen ve vztahu k nám tak, abychom mohli být napraveni.

Hostitel, který stojí před hostem, akceptuje přání hosta a vytváří mezi nimi toto skrytí tak, aby host necítil hostitele a jeho dobré skutky. Je to tím, že dar hosta paralyzuje! Host zatouží být jako hostitel, ale nemůže cokoli učinit, dokud jej hostitel naplňuje vším, co je dobré.  

Za takových podmínek host nemůže hostiteli říci, že ho miluje a chtít mu dávat. Dokonce ikdyž tato slova říká, budou hostem vyřčena z vděčnosti k hostiteli, za jeho přívětivost k hostu. Tak se láska ani vztah neozkouší. Láska je přezkoušena, když jste připraveni dát vše, co máte! Pak je jasné, že milujete a dáváte.

Takže hostitel s hostem souhlasí, že by měl mít ty správné podmínky k tomu vyjádřit svůj postoj. V opačném případě nemá význam, aby host dobro od hostitele přijímal, a zakouší jen žal. Namísto potěšení z občerstvení, které hostitel připravil, se bude trápit.  

To hostu přivodí natolik velý žal, že je připraven omezit své přání (omezit Já). Později se rozvine systém, který hostovi umožní napravit sebe sama. Je to, jako by byl od hostitele vržen na opačný konec stvoření, reality, jako by spadl z útesu do propasti.

Je však šťastný, neboť díky tomu, že padá dále dolů, začíná zjišťovat, kým je. Předtím se rozplýval ve vyšším Světle, které se o vše staralo a vše pokrývalo. Světlo naplňilo přání přijímat a přání dokonce ani netušilo, čím je. Takovým způsobem se cítí člověk, který má významné a vlivné hosty, že nemůže sám na nic myslet, a tak začne ztrácet sám sebe.

Stvořená bytost, která je vržena daleko od Stvořitele na druhý konec reality, nyní může prověřit, zda bylo jeho přání ve světě Ein Sof (Nekonečno) skutečné a může pro hostitele udělat cokoli, tak jako to hostitel dělá pro něj. Je host schopen tohle skutečně dokázat a chce to? Toto je místo, kde začíná jeho práce.  

Nejdříve tu máme dlouhou přípravnou dobu, tisíce let naší historie, po kterou se ve vztahu k duchovnímu světu nemůžeme považovat, že bychom vůbec existovali. Prozatím se jedná pouze o proces odehrávající se uvnitř nás, jako sen. Jako ve snu, během pěti minut, uplyne 50 let našeho života. Stejné je to s námi, kteří vstoupením do duchovní reality, na duchovní žebřík, hledíme zpět, a celá cesta, kterou jsme v našem životě urazili, se zdá krátkou a nesmyslnou epizodou nanejvýše pár dnů.  Měřítko událostí se zcela změní.  

Poté, co host omezí své přání, může započít s prací a přizpůsobit se hostiteli. Je připraven přijímat od hostitele do té míry, do jaké mu tím bude dávat. Je připraven být ve tmě a přijímat temnotu jako Světlo. To znamená, že nemusí cítit chuť ani naplnění hostitele pro své vlastní potěšení. Přijímá toto naplnění pouze kvůli tomu, aby dával, aby udělal hostiteli radost.

[97810]
Z 1. části denní lekce kabaly 8/1/2013, „Úvod do studia Deseti Sefirot“