Časem na duchovní cestě odhalíme lásku.  Vyjádřením lásky je odevzdání. 

Pokud objevím lásku k sobě, pak zažívám nenávist vůči ostatním. Hledám příležitost, jak potěšit sám sebe kdekoli bez ohledu na čí úkor. Beru ostatní v úvahu pouze pokud je to nezbytné. A tak zpočátku milujeme sebe a nenávidíme druhé. 

Poté začnu pracovat ve skupině, studovat, zapojím se do šíření a tím přitahují reformující světlo. Pouze ono mě mění a zlepšuje. Znovu a znovu se měním, dokud najednou nezačnu cítit úctu před vlastností odevzdání.

Pak musím tuto vlastnost přiřadit skupině přátel, protože je odhalena mezi nimi.  To už je nový stav: Tady musím pracovat proti svému egoismu. Nyní už není dostačující být vyšším světlem pouze inspirován. Ano, rád bych odevzdával a to je skvělé, přidá to energii a povznáší, ale pokud opravdu chcete tohle, snažte se to ukázat ve skupině, ve svých vztazích k přátelům.

“Ano, jsem připraven!  Už k nim mám dobrý postoj!”

“Opravdu? Uvidíme. Nejprve, jak často na ně zapomenete?”

Vskutku v každodením životě, když někoho miluji, myšlím na něj nebo něho celou dobu. Matka nikdy nezapomene na své dítě: Neustále je v jejích myšlenkách a citech. Tady malé ověření, pro vás: Kolikrát za den se staráte o skupinu přátel a jejich jednotu? Jak často se chcete cítit ve spojení s nimi, abyste odhalil reformující světlo a přání milovat?

Pamatujte, je potřeba spojit všechny části dohromady: přání milovat a skupinu.
[69299]
Ze 4. části denní lekce kabaly 9/2/2012, “Úvod ke studiu Deseti Sefirot”

Otázka: Řekl jste, že místo aspirace po naplnění, bychom měli usilovat o touhu, nutnost. Co to znamená usilovat o touhu? Co to znamená, dostat naplnění z touhy?

Odpověď: Mladý muž jde po ulici a září štěstím. Proč? Miluje dívku.

Řekni mi, co dostává z této lásky? Proč ho tento pocit tolik naplňuje? Co z toho dostává? Nedostává, ale je připraven dávat. Chce se s ní spojit, milovat. Nemluvím o lásce mezi dospělými, o sexuálním vztahu, ale o vyšším pocitu, i když je také založen na přijímání.

Milujete člověka a chcete pro něj udělat něco příjemného. Chcete, aby byl šťastný, a usilujete o spojení s ním.

Kromě hormonální přitažlivosti, kterou zažívají i zvířata, dostáváme takový vysoký pocit, takže bychom se z něj měli poučit. Koneckonců, nic není vytvořeno nazmar. To je důvod, proč v našem biologickém organismu, v tomto bílkovinném těle existuje určitá inspirace z tohoto druhu pocitu k bližnímu, nazývaném láska jednoho člověka k druhému.

Proč mě to naplňuje? Pocity nás naplňují. Láska je naplněna tím, že existuji raději v odevzdání než v přijímání. A pokud dostanu něco od někoho, kdo mě miluje, pak je to jen probuzení abych reagovat na světlo. Ale v podstatě, žije-li ve mně láska, pak si užívám odevzdáním osobě, kterou mám rád, aniž bych od ní přijímal.

To je zákon přírody a nedá se nic dělat.
[68030]
Z 2. části denní lekce kabaly 30/1/12, Kniha Zohar

Není možné dosáhnout skutečné lásky bez základny nenávisti. Bez nenávisti existuje pouze zvířecí láska, hra hormonů: jedna dávka a milujete, další dávka a láska upadá. V našem světě je láska vlastně snaha o naplnění. Pokud chcete jíst, máte rádi koláč, když chcete založit rodinu, milujete svého manžela a děti. Jsou to jen různé druhy naplnění, které lze zrekonstruovat, pokud bychom zavedly nějaké elektrody do lidského mozku.

Pravá láska je postavena pouze nad nenávistí. V opačném případě ji není možné cítit. V našem světě není láska, mluvíme o lidské lásce, ne zvířecí přitažlivosti, která přináší egoistické potěšení.

Otázka: Připomíná mi to kreslené filmy, kde se postavičky ocitají ve vzduchu nad propastí a stále běží do chvíle, než se podívají dolů.

Odpověď: Přesně tak, zjistí, že visí nad propastí a pak spadnou. To je přesně to, co se děje v dnešním světě. Opravdu pěkný popis krize. To je důvod, proč ti, co jsou u moci, se bojí podívat dolů.

Otázka: Jak se můžeme něčeho držet v této situaci? Jak můžeme dosáhnout skutečné lásky?

Odpověď: Skutečně, jsem malý člověk a necítím vznešené věci, ovšem jsem zmaten jen ve svém současném stavu. Tak co mám dělat?

Odpověď je jednoduchá: Potřebujete skupinu. Ta je jak diagnostikou onemocnění, tak i jeho léčbou.
[68209]
Z 4. části denní lekce kabaly 31/1/12 „Úvod do studia deseti Sefirot“

Otázka: Jakým směrem bychom se měli držet, aby byl kongres co nejúspěšnější?

Odpověď: Musíme se pokusit najít své nejintenzivnější pocity z našich společných akcí a stále je rozvíjet uvnitř nás samých. Musíme pěstovat to, co jsme zažili v poušti, na lekcích a nyní při přípravných pracích pro kongres.

Je třeba najít tyto pocity uvnitř sebe. Není možné je vyjádřit slovy. Držte se v těchto pocitech více a výrazněji. Kdekoli jsme a cokoli můžeme cítit, musíme se pozvednout nad všechno ostatní, především nad všechny problémy, které vznikají, tak že problémy pouze posilují pocity, které můžeme získat z okamžiků jednoty.

Snažte se v sobě sbírat, neustále zvyšovat a nechat růst tyto pocity jednoty. Na konci nám tyto pocity umožní dosáhnout pocitu obecné kvality odevzdání, jednoty mezi námi. V něm budeme cítit vyšší svět.
[61702]
Z nedělní virtuální lekce 20/11/2011

Otázka: Každý uznává a respektuje princip lásky k bližnímu, jako k sobě. Jak se můžeme obrátit k lásce namísto nenávisti a rozdělení v nové éře?

Odpověď: Aby se to podařilo, postupně přecházíme od egoistických záměrů k těm altruistickým. Každý člověk chce, aby byl milován takový, jaký je. Jinými slovy, láska stojí nade všemi pro a proti. Někdo se mi zdá hezký a někdo ošklivý. Někdo se mi zdá jako dobrák, jiný zlý. Pokud zatím někoho miluji, pak ho miluji jako své vlastní děti, bez ohledu na to, jaký je.

Je správné, že milujeme naše děti přirozeně, zatímco zde potřebujeme lásku, která se dostane nad naši přirozenost. Je psáno, „Každý člověk odmítá ostatní podle svých vlastních chyb.“ Pokud na někom pozorujete chyby, znamená to, že tato chyba je uvnitř Vás. 

Nicméně, zpočátku jsme neschopní dosáhnout bezvýhradné lásky, protože v naší přirozenosti je se nenávidět navzájem. Vždycky hledám chyby v ostatních, protože to způsobí, že se cítím lépe a výše než druzí, což je samo o sobě příjemné. Když hledám sebeuspokojení, musím vidět chyby v ostatních a mít je před sebou alespoň v nějakém ohledu. Pokud se mi někdo jeví, že je výše než já, a já to nedokáži ospravedlnit, upádám do deprese.

Tak jak můžeme lásky dosáhnout? Nejdříve, „milovat“ znamená být prodchnut touhami druhého a být připraven je naplnit. Právě nyní jsem připraven využít a  těžit z druhého, ale je mi řečeno, „použij sebe k tomu, abys naplnil jeho.“ To je úplným opakem mé přirozenosti. Nikdy na tu zeď nemohu vyšplhat. 

To je důvod, proč Hillel, mudrc, udělal výzvu snazší tím, že jí položil takto, „Nedělej druhým to, co sám nemáš rád.“ Tím že jsem neutrální, vzdávám se nenávisti a lásky kvůli druhému. Tím, že tuto podmínku dodržujete, překonáte první polovinu cesty. 

Proto se odpoutáte od egoismu, od předchozích tužeb. Vzdáte se špatně zamýšlených plánů a záměrů. Od nyní už nebudete chtít druhé ranit, ať už nedopatřením či úmyslně.  Nechcete ho využívat, protože to jej vždy zraní. A dokonce ikdyž si stále myslíte, že můžete z druhého profitovat, začnete už chápat, že sám nakonec tratíte. Co je dobré pro něj, je dobré i pro Vás, a co je špatné pro něj, je špatné pro Vás. Už porozumíte, že jste oba spojení dohromady globální sítí, která začíná být v dnešním světě zjevná. To je důvod, proč nemáte jinou možnost, než si přinejmenším neubližovat navzájem.

To je první fáze: Odpojíte svou Malchut a vzrostete do Biny, do malého stavu, Katnutu, Hafetz Hesed. A pak musíte pokračovat po cestě k lásce. 

Všechny tyto fáze jsou realizovány za podmínky, že postupujete “od Lo Lišma k Lišma,” pokud ve svém egoismu přesto aspirujete k altruistickému cíli. „Je pro mě prospěšné starat se o svého bližního dobře,” uvažujete. “ Vždyť jsme všichni navzájem propojení a není jiná možnost….” A třeba, protože kráčíte touto cestou, vyvoláte světlo, které napravuje, které upraví vaši mysl a pocity. 

A pak porozumíte, “Musím milovat druhé, ne kvůli tomu, že se budu cítit dobře a ne kvůli tomu, že jsme v jednom systému, nezáleží jak globální a propojení můžeme být.“ O tom to není. Jednoduše jste uchvácen kvalitou dávání samou. Nevíte, co jí dělá dobrou, ale cítíte, že kromě dávání nechcete nic jiného. Nenaplňujete sebe a  potěšení neočekáváte. Dáváte z respektu, úcty, významu, z poznání dávání jako takového v čisté formě. Teď je to pro Vás vším.  

Ze 4. části denní lekce kabaly 27/10/2011, “Láska ke Stvořiteli a láska ke stvořením”
[58899]

Otázka: Co bude egoista, který se ocitne ve společnosti vzájemné záruky závidět?

Odpověď: Bude závidět, že lidi kolem něho mají něco, co mu chybí. Oni si užívají svůj život, své vztahy, zatímco on nemá tento druh vztahů a neužívá si života.

Nakonec, mluvím o touze a potěšení. Pokud se stane zázrak a váš postoj k bližnímu se změní, budete vnímat věčný svět. Budete cítit, že byste měli žít a zároveň přijímat miliardkrát více než přijímáte v tomto světě. Celý tento svět se napájí od jiskry, která ho vytvořila, když prorazila z vyššího světa. Všechna potěšení jsou zde jen jiskrou vyššího světla, které odhalíte v duchovním světě.

To se nedá vyjádřit, ale člověk postupně zjišťuje, že je v tom velký přínos: jsem osvobozen a vycházím ze sebe, nejsem nikdy nemocný, povznáším se nad životem a smrtí, jsem zcela ponořen do nekonečna, nekonečného naplnění a dokonalosti. A vše, co potřebujete udělat, abyste toho dosáhli je vnitřní přechod od režimu „pro mě“ k režimu „pro druhé“.

Ve skutečnosti, člověk trpí hodně v jeho životě, aniž by si to uvědomoval. Již jsme si zvykli na neustálý spěch, tlak, různé povinnosti a obavy. Je opravdu možné žít bez obav, omezení a starostí? Nevíme, co to znamená být svobodný, když všechno dobro je před vámi a nic vás omezuje.

Kdybychom jen dokázali, aby se lidé sami přesvědčili, co se dá získat ve srovnání s jejich současným životem, uviděli by, že jsou v nejhorším stavu, v nejhorším ze světů. A oni mají možnost ho opustit: vše co potřebují udělat, je změnit svou pozornost od „Pro mě“ na „Pro nás.“ Nakonec, vše závisí na našem šíření, „agitaci“, jak Baal HaSulam na ni odkazuje.
[57978]
Z 5. částí každodenní lekce kabaly 18.10.2011, „Mír ve světě“

Je řečeno: „Temnota bude zářit jako světlo.“ Neexistuje žádný den nebo noc v naší vnitřní práci. Světlo svítí ve všem a vyplňuje celou Malchut nekonečna. Žijeme v oceánu světla. Jak může být noc?

V duchovnu nemáme žádný den nebo noc, ale cítíme různé změny v našich stavech. Je nutné rozlišovat tyto změny. Možná to jsou mé dny a noci, které cítím ve svém egoismu, kdy den znamená, že jsem vydělal a zvítězil, zatímco noc ukazuje, že nejsem tak šťastný. Mezitím, Stvořitelův den a noc jsou opačné. Pro něj je den možnost odevzdávat, milovat, naplnit a spojit, zatímco noc, naopak, je nedostatek sil odevzdání a lásky.

Proto musíme vždy rozlišovat, v čem žijeme: v temnotě noci nebo v denním světle, ve svém nebo Stvořitelově, a pokusit se zůstat ve správném rozlišení.
[57316]
Z 6. lekce kongresu v Torontu 18.9.2011