Světlo působí na naši vůli, která je podobná Jemu.  Míra shody vůle a Světla se nazývá víra. Pokud čtu kabalistické zdroje s čistě egoistickou touhou a cílem, nebudou mít na mě vliv.

Bod v srdci je rozbitý bod; přitahuje člověka k duchovnu, ale jen proto, že se cítí špatně. Netouží ještě po „Dobru, které koná Dobro,“ po odevzdání a lásce. Prozatím není spokojen ani s pozemským životem. Budoucnost je temná a život nemá smysl. Toto jednoduše poskytuje egoistickou motivaci pro hledání spirituality. Světlo ale nemůže ovlivnit takovou touhu ani zdálky. Působí na vůli podle velikosti víry v ní, tj. působí jen na touhu po odevzdání.

Víra je zkoušena oddaností k cestě a k cíli. Člověk musí kontrolovat jak čistý je jeho úmysl k dosažení kvality odevzdání. Víru samu o sobě, atribut odevzdání, získává člověk z Vrchu jako odměnu za úsilí které vykonal. Když si ji zaslouží, potom „noc“ skončí a uvidí „světlo dne“.

Pokud někdo využívá Tóru pro své sebe-naplnění, stane se pro něj nápojem smrti. To znamená, že není jen „duchovně mrtvý“, ale je omámen smrtí, protože si myslí, že to je spirituální život! Pozvedá egoismus ještě výš a nemůže uvěřit, že žije v klamu.

Východisko k pravdě: Pokud děláme všechno společně, každý dostává od všech ostatních takové síly, že může snadno požadovat po Obklopujícím světle (Ohr Makif) , aby na něj působilo – cesta se pro něj stane báječným dobrodružstvím. Jen přilnout jeden k druhému!

Pokud zůstanete sami, okamžitě před vámi vyroste zeď. Pokud se spojíte s ostatními, abyste kráčeli společně, zeď okamžitě spadne a rozprostře se v širokou dálnici. Existuje zeď nebo dálnice a volba je zda být mezi přáteli každým okamžikem nebo nikoli. Vše je vykonáváno Vyšším Světlem, musíme jen poslouchat tuto jednu podmínku.

Z třetí části každodenní lekce kabaly 27/05/2010,  “Úvod ke studiu deseti Sefirot”

Otázka, kterou obdržel: Jak mohu vyjádřit svou lásku k přátelům, pokud zatím nejsem ve spirituálním světě?

 Pokud se na světě stále děje zlo, znamená to, že do světa stále ještě nejsme schopni vnést nápravu. Pokud lidé stále vedou války, existuje zkáza a terorismus, lidé si jeden druhého oškliví, lžou si navzájem a snaží se na druhých jakýmikoliv prostředky prospěchařit, znamená to, že se nám nedaří napravovat svět.

Pokud by Světlo svítilo víc, nic z toho by se nedělo. Lidé by nebyli schopni se tak chovat a příroda nehybné, vegetativní a pohyblivé úrovně by nám nepřipravovala tato nepříjemná „překvapení.“

Existujeme uvnitř všezahrnující přírody, ale naše rovnáváha s ní závisí na nás, na úrovni člověka. Proto mezi těmi, kteří studují kabalu, musíme vybudovat nesmírnou duchovní nádobu (Kli). Musíme se sjednotit silným spojením, takže tuto sílu ucítí lidé po celém světě a budou nuceni se sjednotit mezi sebou.

Takto se to děje. Koneckonců, odkud všechny tyto odlišné myšlenky a touhy přichází? Nevíme to, ale vynořují se zevnitř a přechází od jednoho k druhého v této síti spojení mezi námi.

Žijeme ve speciální době. Baal HaSulam píše, že musíme být Stvořiteli vděční za to, že žijeme v generaci, která dostala možnost šířit vědu kabaly, která k nám přišla z dávnověku. 

Jsme první generací, která je tuto vědu schopná používat a dosáhnout věčnosti, pozvednout se nad celý tento život, vyjíz z hranic našich pozemských omezení a vstoupit do nové dimenze, do duchovního světa.

Z šesté lekce na Světovém sjezdu k Zoharu 09/05/2010

Otázka, kterou jsem dostal: Proč to někdy trvá mnoho let, než člověk vůbec uslyší, že je potřeba se spojit?

Moje odpověď: V tomto procesu jsme existovali po celou historii. Z jedné generace na druhou, ve všech našich inkarnacích, celý náš vývoj má za účel nás přivést do stavu, kdy se budeme nuceni sjednotit. Celá naše historie začala rozbitím společné duše, naší duchovní nádoby. Od té doby do sebe všechny tyto fragmenty naráží, nenávidí se navzájem a nechápou, kdo jsou, odkud přišly, a proč existují. Pro tyto fragmenty je nejdůležitější věc neustálá bitva mezi nimi.

Postupně, krok za krokem, musíme přijít k důkladnému pochopení toho, že kvůli naší nenávisti a egoismu o spoustu přicházíme, ve skutečnosti o tolik, že se musíme sjednotit. Proč? Protože v procesu vývoje postupně objevujeme, že jsme spojeni. Můžeme se buď navzájem pozabíjet nebo společně žít v míru. 

Avšak ti, kteří cítí touhu po duchovnu mají problém. Celý svět k jednotě postupuje na cestě Bejto (v pravý čas). Ze zoufalství;  tím, že přemýšlí logicky, člověk vidí, že se svět musí sjednotit. Avšak na druhé straně odhaluje, že toho nejsme schopni. Toto cítí celý svět. Avšak ti, ve kterých se probudil bod v srdci, začínají slyšet, že se musíme sjednotit, že pouze jednotou může být dosaženo duchovna. Avšak necítí po jednotě potřebu. Ukazuje se, že někteří odhalí potřebu se sjednotit, ale neví jak, protože k tomu nemají prostředky, zatímco druzí mají prostředky, s jejichž pomocí se mohou spojit, ale postrádají pro spojení vnitřní potřebu, ačkoliv ji zbytek světa má.

Vychází najevo, že se tyto dvě skupiny, vnější a vnitřní části, budou muset sejít a navzájem se doplnit. My jim představíme metodu spojení a oni nám dají potřebu se spojit pravě takovým způsobem, jakým dítě předává své potřeby rodičům, a to rodičům pomáhá získat to, co dítě potřebuje. 

Vnější společnost je tedy nosičem vnitřní potřeby po spojení a my jsme vlastníci metody, jak se spojit. Tímto způsobem se navzájem doplňujeme.

Z první části Každodenní kabalistické lekce, 28/04/2010, “Zohar”