Otázka: Problém spočívá v tom, že si lidé myslí, že zemi vlastní a podle svého přání, vyždímat jí jak je to jen možné, zemi ničí. Lidé nechápou, že země jim byla dána pouze k tomu, aby jí užívali, ne jako jejich osobní vlastnictví. To vede lidstvo k válkám, bojům o podmanění většího teritoria a zdrojů. 

Jak může studium moudrosti kabaly sladit rozdílné pohledy lidí a donutit je pochopit, že sobeckým využíváním země v první řadě škodí sami sobě?

Odpověď: Může se  tak stát pouze tehdy, pokud vidí odvrácenou stranu mince! Nenaučíme-li se vidět tento svět coby průhledný a objevit síly, které v okolní realitě působí, nezměníme se. Naše ego lze zlomit pouze pokud jasně vidíme, jak jeho činy přináší bolest: „Ublíží mi.“ 

Musíme dojít k stavu, kde odhalíme, že příroda je integrální. Pak už jednoduše nebudu schopen páchat zlo, protože v tom budu spatřovat to, že ubližuji sám sobě. To je jediný způsob! Není žádná další možnost. Lidé se jinak neučí.  

Toto vzájemné spojení mezi námi však můžeme odhalit prostřednictvím studia prostředí, které se snaží spojit a sjednotit, a snaží se vzrůst nad své ego. Pak ucítíme, jak je to složité a začneme zkoumat sami sebe, naši povahu, a všechny naše egoistické vlastnosti; rozlišujeme, nakolik jsme či nejsme schopní se spojit s ostatními oproti našemu přání a pozvedat je v našich očích.  

Je to ohromná duševní práce a pokračuje, dokud nezačneme objevovat vnitřní síly. V podstatě k tomu dochází, když odhalíme hlavní sílu, sílu jednoty, která změní každého z nás.

Zatím nemáme na výběr. Dnes se lidstvo nachází ve velmi nebezpečném stavu. Můžeme jasně vidět, že v průběhu dalších 10-15 let vyčerpáme všechny světové zdroje energie. Produkce hlavních zdrojů energie jako ropa, plyn, uhlí a voda rychle mizí. Potřebujeme dosáhnout rovnováhy s přírodou.

[44676]
Z lekce v Římě 20/5/2011

Otázka: Čím více se chci s přáteli spojit, tím více jsem jimi odpuzován. Nemám přátelům co dát, kromě negativních emocí. Cítím intenzivní pocit disharmonie. Kongres se pro mě stává velkou překážkou. Co to dělám?

Odpověď: Velmi dobře! To je přesně ten druh lidí, které potřebujeme! Protože míra tvého přání je vyjádřena právě ve tvém úsilí a snaze navázat kontakt s ostatními navzdory odporu. Díky síle této snahy získáš sílu vlastnosti odevzdání (dávání), která by ti měla pomoci okamžitě vystoupit na první stupeň.

Otázka: Mám pocit, že všude kolem je každý připraven nás slyšet, ale my zápolíme s tím Světlo všem ostatním předat. Může nám kongres pomoci se odtud posunout? 

Odpověď: Na kongresu je možné cokoli. Někteří mohou podlehnout kvalitě spojení a odevzdání na poprvé. Jiní se mohou aktivně účastnit na vzniku kolektivní kvality odevzdání. Další, kteří již obdrželi kvalitu odevzdání, v ní  dosud existují, vnímají vyšší svět a mohou v tom pomoci zbytku lidí. Na kongresu je celé spektrum lidí: od těch, kteří chtějí duchovno k těm, kteří zatím neví, co chtějí, až k těm, kteří již dosáhli poznání, vědomi si toho, čeho se domáhají.  

[44603]
Z virtuální lekce 29/05/2011

Proč je stvořená bytost egoistická? Proč myslí člověk vždy na sebe? Proč nás příroda neudělala tak, abychom cítili a milovali každého jako svoje děti, které jsou nám ještě dražší než my sami? Proč jsme nedostali takové vlastnosti? Proč, jako neslavné kukačky, klademe naše vejce do hnízda někoho jiného?

Moudrost kabaly vysvětluje, že je to tak učiněno záměrně, že není nic náhodného na naší neochotě vážit si druhých. Naopak, vidíme druhé jako strašné, nepřátelské a cizí. Je psáno: „Milujte souseda svého, jako milujete sami sebe“, ale co je to za souseda? On není soused, je pro mě tím nejvzdálenějším a nejnenáviděnějším člověkem! Bylo by skvělé, kdyby jen málo z nich zbylo v tomto světě, sloužilo mým potřebám a zbytek může jít k čertu, zemřít. Pak by náš život byl ještě jednodušší, ne? Takto jsme všichni vytvořeni.

Takže, kabala vysvětluje, že tato vzájemná nenávist je nám dána úmyslně tak, abychom se nad ní zaměřili na jednotu, svázáni pouty lásky. „Láska“ znamená, že cítíme druhého, cítíme jeho potřeby nad našimi vlastními, a sloužíme tak abychom je naplnili, nejlépe jak můžeme.

Síla odmítání zůstává mezi námi v podobě nenávisti, jako jakýsi odpor, odporový prvek, který se nachází mezi body mikročipu. Ale my, i přes tento odpor mezi námi, dláždíme cestu nad něj a předáváme mu naší touhu, naši „elektřinu“, touhu být spolu. A tehdy najdeme energii v tomto odporu: energii lásky a osobní účasti.

Budeme vydávat tuto energii, seznámíme se s ní a budeme si ji vědomi, tím, že dosáhneme celé síly přírody, jejích částí, a její nadčasové harmonie. V takovém stavu, nebudeme žít jako jednotlivci, každý ve svém malém prvku, ale mezi těmito prvky, porosteme dál a vystoupáme nad tento odpor. Vzájemná nenávist a láska bude dohromady stavět síť vzájemných vztahů mezi námi, která bude o stupeň vyšší než je dnes.

Právě teď žijeme ve stavu nelibosti mezi sebou, jako samostatné, odpojené, a rozbité odděleně prvky. Na druhou stranu, jak stoupáme, tvoříme jednotu, solidaritu, jednotu mezi námi, a začínáme zažívat tuto síť jako novou, vyšší dimenzi, kde teď začínáme žít. To je to, čemu říkáme věčný život. To je ve skutečnosti vyšší život: nadčasová, dokonalá existence, která leží nad tou současnou, omezenou smrtí, v podstatě nás zabíjející den co den.

To je důvod, proč potřebujeme egoistický odpor na jedné straně a jeho korekci láskou na straně druhé. Toto je místo, kde v sobě musíme konkrétně spojit dvě protichůdné vlastnosti. Láska zvítězí nad nenávistí a umožní nám vystoupat duchovně tak, že se můžeme vymanit z tohoto světa vzhůru, do dokonalosti a věčnosti.
[43582]
Z virtuální lekce, základy kabaly 15/5/2011

Otázka: Co si můžeme odnést z celého procesu vyjití z Egypta ve smyslu naší denní vnitřní práce?

Odpověď: Musíme usilovat pouze o jednu věc: jednotu ve skupině. Skupina je mini-lidstvo. Nemůžeme okamžitě konat v globálním měřítku, v lidských masách, ale ve skupině, kde můžeme nacvičovat všechny principy lidského spojení.

Tam odhalíme všechny stavy: „sestoupení do Egypta,” “ponoření do Egypta,” a “vyjití z Egypta.” Budeme cítit k Faraonovi (našemu egu) nenávist, utrpíme od něj rány, a pečlivou prohlídku naší povahy.

To vše zkoumáme na jednom místě: ve svém spojení s přáteli. Potřebuji skupinu, své „přátele“, neboť neumím začít milovat celý svět. Skupina pro mě představuje celé lidstvo, a ve skupině mohu procvičovat všechny mé vnitřní kvality.

Pokaždé, když se snažím s přáteli stmelit, odhalím uvnitř rozbíjení, nenávist a odpor druhých, a provádím vnitřní  přezkoumání. Mohlo by být, že tato zkoumání stále patří k práci „v Egyptě“ nebo dokonce „předtím“. Na tom nezáleží.

Teď neumíme jasně rozlišit tyto fáze. Celkově nedokážeme vidět jasně nic, dokud Egypt neopustíme. Jen poté porozumíme, čím jsme právě prošli. Vždyť tato práce je prováděna v temnotě, pod nadvládou egoistických tužeb, kdy se v nich nějak snažím existovat, společně s nimi či proti nim. To je důvod, proč jsou nám tato zkoumání nejasná.

[40542]
Ze 2. části denní lekce kabaly 13/04/2011, Zohar

Doufejme, že na základě našeho úsilí zjemníme Gevurot, drsné události, které vyžadují, abychom je překonali, a které jsou odhalovány v dnešním světě. Musíme o nich přemýšlet a toto úsilí vynaložit.

Brzy začne velký kongres v Severní Americe, kde se budeme snažit vyvíjet pozitivní vliv na svět prostřednictvím naší silné jednoty. Správný přístup je zde velmi důležitý. „Pozitivní vliv“ neznamená, že eliminujeme všechny špatné události. Nemůžeme je eliminovat ani napravit. Spíše se musíme postarat o to, abychom zajistili, že lidé půjdou dopředu směrem k vzájemnému odevzdání, tedy k propojení. V důsledku tohoto propojení se země uklidní, všechny problémy budou vyřešeny, revoluce se vyřeší, a tak dále.

Nechoďme proti přírodě, snažíc se zabránit katastrofám. To je nesprávná modlitba, která se nikdy nevyplní. Místo toho se obraťme na příčinu potíží, ke zdroji přirozených událostí. Problém je uvnitř nás, a proto musíme napravit naše vlastní stavy. To je k tomuto vše.

Musíme se sjednotit co nejvíce a přát si, aby naše jednota byla prostředkem pro celý svět k postupu stejným směrem. Pak se vše okamžitě zklidní, včetně událostí, které se dějí právě teď, stejně jako problémy, které nás čekají v budoucnosti, aby nás podnítili k dosažení nápravy.
[38598]
Z 3. části denní lekce kabaly 20.3.2011, Talmud Eser Sefirot

Odpověď: Zohar se nám zdá složitý a matoucí, protože jsme nedosáhli jednotného vyobrazení. Nám se “Já” a “svět,” mé touhy a myšlenky, síly operující v celé této realitě a všechny ty věci jí naplňující, zdají oddělené jedna od druhé, rozbité. Proto mi tato síla rozbití podává extrémně složitý a matoucí obraz. Je to tím, že jej nevidím jednotný a rozdělení mě mate.  

V rozsahu, v jakém můžeme vidět všechny tyto detaily vnímání spojené dohromady, ale ne v naší mysli, protože to nepomůže, spíše v našich pocitech; do míry, do jaké toužíme všechny ty věci spojit dohromady – mě, mého bližního, Stvořitele, studium, skupinu, prostředí a vše co existuje – tolik Světla mi tato úsilí přinesou. Světlo na oplátku způsobí, že uvidím ucelenější obraz,  jehož všechny elementy se začnou lehce spojovat. 

Všechna moudrost pochází ze sjednocení všech těchto protikladů, které začínají podporovat jeden druhého a být provázaní. Čím vzdálenější a protikladnější si všechny tyto detaily obrazu reality bývaly, jež nyní vidím spojené dohromady, podporující a doplňující jeden druhého, tím hlouběji dosahuji plánu stvoření, programu stvoření a procesu, kterým procházíme. 

Ze všech těchto protikladů začnu žít, cítit neuvěritelnou moudrost, sjednocovat vyšší řízení v jedno a přistupovat k tomu jako jedné síle. To vše se odehraje, jako výsledek vlivu Světla na mé rozbité touhy a myšlenky, když chci po Světle, aby je spojilo v jedno. 
[35514]
Z 2. části denní lekce kabaly 2/16/11, Zohar

Kabala nemluví o našem imaginárním světě, ale o nápravě duše a jak dosáhnout skutečné reality. Skutečnou realitou je Kli, ve kterém  je vnímán Stvořitel na základě určitého stupně sepětí s Ním. 

Kli nebo duše je rozdělena do dvou částí: Israel, část, která usiluje o spojení se Stvořitelem, k cíli, a národy světa, což je část, která toho není schopna. Cítíme jisté toužení odhalit Stvořitele. Věda kabaly je dle definice metoda k odhalení Stvořitele stvoření. Jinými slovy, hovoří o odhalení vlastnosti odevzdání a lásky v samotném stvoření. 

Abychom měli možnost cíle dosáhnout, lidé, kteří mají příslušnou touhu se sjednocují ve společném poli Stvořitele. Cítí se být přitahováni navzájem bez toho, aniž by věděli proč, a shromažďují se jako elektrické náboje či kovové štěpiny v magnetickém poli. To se děje tehdy, když dostanou příležitost realizovat metodu nápravy.

Zprvu nevědí, že musí napravit sebe. Jednoduše cítí volání toho nejdůležitějšího, “Pro co žiji? Co je smyslem mého života?” Nakonec porozumí, že všechny tyto otázky vedou k odhalení Stvořitele, Vyšší síly, která konstruuje, podporuje, utváří a kontroluje celou realitu. Není ničeho kromě této síly. 

Tak člověk od otázky kolem smyslu života přichází k otázce jak Stvořitele odhalit. Vždyť odhalení Stvořitele mu dá odpověď na vše ostatní. Tak, aby se přiblížili Stvořitelovu odhalení, se lidé spojují.

Stvořitel je skrytý, a abychom odhalili spíše Jeho než cokoli jiného, míněno odhalili kvalitu odevzdání a lásky, která se nachází vně naší přirozenosti přijímání a nenávisti, abychom vystoupali nad ni, jsem zaveden na jisté shromáždění lidí. 

Společně s nimi začínám rozumět, že otázka o smyslu života mě posune k potřebě odhalit Stvořitele, coby odpovědi na všechny otázky, které jsem si položil a pokládat budu. Odhalení Stvořitele znamená odhalení síly odevzdání a lásky. Může tomu být rozuměno pouze do míry své podobnosti jí, pouze dosáhnu-li též této kvality, kterou je On. 

Musím tuto vlastnost získat, a abych si zajistil její získání, jsem mezi lidmi, kteří mi jsou podobní. Bylo to tak pro mě zařízeno bez možnosti volby. Stvořitel je skrytý, protože kvalita odevzdání je mým opakem. Vzhledem k jejich zásadnímu rozdílu se tyto kvality navzájem necítí, a proto necítím Stvořitele. A je nemožné pracovat vůči někomu, koho necítím. Zcela jistě budu uveden v omyl a klesnu k sebeklamu. 

Proto, namísto toho, aby pracoval s Ním, Stvořitel mi dal na práci mého souseda. Umožňuje mi to provádět skutečná ověřování, dostávat sílu od přátel, a prověřovat se ve vztahu k nim: Nakolik postupuji od nenávisti k lásce?

Z 1. části denní lekce kabaly 2/15/11, Rabašovy spisy

Zohar, “Úvod do Zoharu,” “BeLaila De Kala (Noc nevěsty),” Bod 128: …Zeir Anpin se spojuje s Malchutem, a ona spatří svého muže…Neboť nebude moci spatřit svého manžela, dokud oni všichni se neshromáždí. A oni závisí jeden na druhém.“ 

Malchut obsahuje všechny duše. Bez nich je pouze bod ze Světa Atzilut, bod Keteru, který sám o sobě nic nemá.

Rozpojené duše, jinými slovy, Já a skupina, se nalézají pod, ve světech BYA. Chci se sjednotit se svými přáteli a mé přání se zvedá k Malchutu. Odtud se pozvedá k Zeir Anpinu, a odtamtud ještě výše k Nekonečnu (Ein Sof). Poté, coby její odpověď, přijmu sílu stoupat. Tímto způsobem, jediná věc, která dojde Malchuta je má touha stát se součástí skupiny, když se k tomu přinutím.

Chci to ještě silněji, a jen tento typ tlaku zvedá výše, abych byl začleněn do Malchuta z Atzilut. Jen to utváří MAN, skutečnou žádost o nápravu.

[26560]
Z 1. části denní lekce kabaly 15/10/2010, “Hakdama, Laila de Kale“ (Noc nevěsty)

Zapomněli jsme, že nemusíme udělat nic, kromě požádání Stvořitele, aby to udělal! Namísto toho přemýšlíme o tom, jak mám já donutit své srdce, aby se otevřelo, jak se já mohu spojit s ostatními, nebo jak se ostatní mohou připojit ke mně. O tomhle bychom však neměli vůbec přemýšlet! Představujeme si spojení uvnitř naší egoistické mysli,  ale to je úplně jiné, než jak si myslíme!

Tohle je stupeň Vyššího Světa; objevujeme novou realitu! My musíme jenom požádat a to je vše! Učíme se, že se všechno děje na základě žádosti. Pozvedáme modlitbu, MAN, a jako odpověď přichází Obklopující světlo, MAD, a koriguje všechno, zatímco my jsme jednoduše přítomni v průběhu korekce. Všechno přichází shora a z naší strany je nezbytný pouze požadavek, prosba a aspirace.

Problém leží v tomto bodu: Obracíme se na Stvořitele nebo zkoušíme dělat všechno nezávisle? Tohle je bod, kde děláme chybu a uvízneme po mnoho let, neschopní změnit směr, byť jen mírně, pochopit že není nic kromě oslovení, požadavku, žádosti.

Za účelem dosažení tohoto požadavku musíme vyvinout úsilí, ale jen k tomu, abychom jej uskutečnili. Pokud se budeme snažit nezávisle vystavět sociální systém, založený na lásce a přátelství, tohle bude dlouhá cesta, která nás přivede k pochopení, že se pohybujeme pryč od cíle, že jsme neupřímní, že nenávidíme jeden druhého a nepřibližujeme se jednotě.

Kabala nás má přivést k velmi přesné analýze: Nepokoušej se spojit s jinou osobou, nejsi schopný to udělat, ty jsi egoista a on také. Pouze Vyšší Světlo to může udělat, to má přijít a sloučit nás dohromady – pouze to!

Proto, nehledej spojení s jinými protože je napsáno “muž a žena a Shechina mezi nimi,” míněno, že jsem já a můj přítel a Stvořitel mezi námi. “Ten který učinil mír ve Vyšším, učiní mír mezi námi” (Oseh Shalom BeMromav, Hu Yaseh Shalom Aleinu).

Kdykoli se obrátíme na druhé bez síly, která nás spojuje dohromady, je to nesprávné oslovení. Když se objímáme, nechceme se obejmout nebo to děláme na stupni tohoto světa. Opravdu požadujeme lásku, jednotu nebo přátelství jeden od druhého? Je to pouze na úrovni tohoto světa. Kdo z nás se může stát ručitelem pro druhé nebo i jen sám pro sebe? Kde máme pro to tu sílu? My můžeme usilovat jeden ke druhému skrze Vyššího, který zaplňuje všechen prostor mezi námi.

Pokud požadujeme pro Něj, aby vyplnil prázdnotu, spojil nás dohromady a byl vždy přítomný mezi námi, potom se to stane, jednoduše tak. Nauka Kabaly je tu proto, aby nás přivedla k tomuto správnému postoji, protože od toho vždycky utíkáme, jsouce uvnitř naší egoistické přirozenosti.

Nezapomeňme, že “Není nikoho jiného kromě Něj”! Stvořitel činy zrealizuje, ale aby se tak stalo, máme předejít Jeho jednání naší touhou. To je nazýváno “vytvoření smlouvy,” kde podepisujeme dohodu se Stvořitelem: My požadujeme a On uskutečňuje.

Podobně jako malé děti chodí a táhnou dospělé za nimi, my táhneme Vyšší Sílu, takže napraví přirozenost, kterou stvořila. Potom se staneme rovní Stvořiteli. Nemůžeme dosáhnout vzájemné záruky nebo po ní opravdu toužit. Jakmile začneme mluvit o jednotě, musíme si vzpomenout na podmínku: “Israel, Světlo a Stvořitel jsou jedno.” Já, můj soused a Stvořitel mezi námi, pouze tito tři z nás, dohromady, budou schopni dosáhnout opravdového usmíření a dokonalosti.

Právě snaha dosáhnout jednoty ve skupině nás rychle přivede ke zjištění, že se musíme obrátit ke Stvořiteli o pomoc!

Z lekce 8, Světový Kabalistický Kongres 2010, 11/11/2010