Category Archives: Jednota

Dlouhá cesta k jednotě

Posted on 29 dubna, 2010

Laitman_733Otázka, kterou jsem dostal: Proč to někdy trvá mnoho let, než člověk vůbec uslyší, že je potřeba se spojit?

Moje odpověď: V tomto procesu jsme existovali po celou historii. Z jedné generace na druhou, ve všech našich inkarnacích, celý náš vývoj má za účel nás přivést do stavu, kdy se budeme nuceni sjednotit. Celá naše historie začala rozbitím společné duše, naší duchovní nádoby. Od té doby do sebe všechny tyto fragmenty naráží, nenávidí se navzájem a nechápou, kdo jsou, odkud přišly, a proč existují. Pro tyto fragmenty je nejdůležitější věc neustálá bitva mezi nimi.

Postupně, krok za krokem, musíme přijít k důkladnému pochopení toho, že kvůli naší nenávisti a egoismu o spoustu přicházíme, ve skutečnosti o tolik, že se musíme sjednotit. Proč? Protože v procesu vývoje postupně objevujeme, že jsme spojeni. Můžeme se buď navzájem pozabíjet nebo společně žít v míru. 

Avšak ti, kteří cítí touhu po duchovnu mají problém. Celý svět k jednotě postupuje na cestě Bejto (v pravý čas). Ze zoufalství;  tím, že přemýšlí logicky, člověk vidí, že se svět musí sjednotit. Avšak na druhé straně odhaluje, že toho nejsme schopni. Toto cítí celý svět. Avšak ti, ve kterých se probudil bod v srdci, začínají slyšet, že se musíme sjednotit, že pouze jednotou může být dosaženo duchovna. Avšak necítí po jednotě potřebu. Ukazuje se, že někteří odhalí potřebu se sjednotit, ale neví jak, protože k tomu nemají prostředky, zatímco druzí mají prostředky, s jejichž pomocí se mohou spojit, ale postrádají pro spojení vnitřní potřebu, ačkoliv ji zbytek světa má.

Vychází najevo, že se tyto dvě skupiny, vnější a vnitřní části, budou muset sejít a navzájem se doplnit. My jim představíme metodu spojení a oni nám dají potřebu se spojit pravě takovým způsobem, jakým dítě předává své potřeby rodičům, a to rodičům pomáhá získat to, co dítě potřebuje. 

Vnější společnost je tedy nosičem vnitřní potřeby po spojení a my jsme vlastníci metody, jak se spojit. Tímto způsobem se navzájem doplňujeme.

Z první části Každodenní kabalistické lekce, 28/04/2010, “Zohar”

Filed under: Jednota, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Všichni lidé jsou si absolutně rovni

Posted on 11 března, 2010

A New Year's Wish to the World Během procesu nápravy se nám zdá, že má každý odlišný stupeň důležitosti. Avšak to je pouze iluze. Pouze se nám to tak zdá, protože v naší kalkulaci zapomínáme na základní fakt: každý člověk všechno dostal od Stvořitele. Každá individuální charakteristika člověka, vzdělání a určité (životní) podmínky – vše to je dáno Shora. To znamená, že na člověku nezávisí nic kromě jeho úsilí, které je váženo proti všem podmínkám, které jsou mu dány Shora.

Pokud bychom vynechali všechny tyto Shora dané faktory, které nezávisí na člověku, a sledovali pouze věci, které jsou v moci jednotlice, viděli bychom, že jsou si všichni lidé zcela rovni. Každý má stejnou možnost pro rozlišení, svobodu volby a nápravu – vzhledem k tomu, co mu bylo dáno, a co postrádá.

Filed under: Člověk, Jednota - Žádné komentáře→

Pokračování v proudu vzájemných spojení

Posted on 5 března, 2010

In all life situations, your behavior should be determined only by the spiritual goalOtázka, kterou jsem dostal: Pokud skupina ztratí učitele, může postupovat?

Má odpověď: Vše, co je pro postup skupiny a tvůj individuální postup je již obsaženo v desítkách tisíc lekcí, které jsou uloženy v našich archívech. Čím silněji se spojíte, tím víc v těch lekcích odhalíe stupňů. Vše spíše než na tom, kdo je naplňuje, závisí na Kli (nádobě).

Jak dosáhnete větší jednoty, postupně ve všech lekcích odhalíte nové věci. Za deset let od těď v lekcích,k teré jsou dnes staré deset let, odhalíte vyšší stupně. Vše závisí na „uživateli,“ jeho vnímavosti a otevřenosti. Postupně v novém materiálu odhalíš nové vrstvy. Vnitřní změny ti umožní provádět čím dál hlubší odhalení. Větší jednota ti v těch předchozích lekcích umožní odhalit všechny posloupné stavy.

To, že učitel umře, není konec. Život pokračuje a Shora přijde nová forma vedení a skupina bude pokračovat v postupu. Takto by to v procesu růstu mělo být.

Podle stejného principu například měníme svůj přístup k dítěti, když vyroste. Časem samo začne cítit potřebu se oddělit. Stejným způsobem je člověku dán učitel a pak je učitel vzat. Učitel dostává novou misi a žák též. Potřebujeme o těchto změnách uvažovat jako o nekonečném plynutí vzájemných spojení mezi Kelim.

Filed under: Jednota - Žádné komentáře→

Vzájemná záruka

Posted on 21 února, 2010

Otázka, kterou jsem dostal: Jakou radu nám můžeš dát teď, před tak významnou událostí jako je Sjezd k Zoharu, aby byly všechny naše myšlenky a záměry jako jeden tenký paprsek Světla, koncentrovaný na stejnou věc?

Moje odpověď: Měli bychom být vystrašeni k smrti, že jeden člověk ztratí svůj záměr a vyvrtá díru ve společné lodi.

O to by se měl starat každý – potřebujeme společnou záruku.

Filed under: Jednota - Žádné komentáře→

Pozvedání se do Nekonečna

Posted on 9 února, 2010

Memories of Past Lives Are Just Fantasies of This Life Všichni jsme přišli ze Světa Nekonečnosti, což je jediná touha, ve které jsme spolu všichni spojeni jako buňky společného těla. Spojení, které existovalo před naším sestupem do tohoto světa bylo udržováno silou Stvořitele; On nás „potlačil“ Svým Světlem a násilně nás sjednotil.

Pak nás opustil, „omezil Se,“ a Světlo se ztratilo. Jak se vzdalovala dále od Světla, začala Touha sestupovat níže a níže, dokud se zcela nerozbila do malých fragmentů. Výsledkem se každý fragment cítil zcela nespojen a oddělen od ostatních.

Ale pak, když jsme prošli ještě hlubším pádem, a nyní začínáme odhalovat, že jsme k druhým připojeni; avšak naše spojení je negativní, což nás nutí se chtít navzájem využívat či dokonce zabíjet. Naše spojení je negativní a opačné tomu, jaké by mělo být.

Musíme dojít k tomuto uvědomění, abychom pak začali stoupat vstříc spojení mezi námi, do té stejné Malchut Světa Nakonečnosti. Avšak tentokrát se do ní pozvedneme sami tím, že se připravíme za pomoci studií a různých činností a tím, že budeme toužit postupovat vstříc napravenému stavu.

 Celá náprava se rovná sjednocení se dohromady. Proto je psáno „‚Miluj svého bližního jako sebe sama‘ je hlavním pravidlem Tóry.“ Jak se stává napravenou, je naplněna Světlem. Podle zákona rovnocennosti formy, čím víc se touha otevírá odevzdání, tím víc ji Světlo naplní. Ze strany Světla tu nejsou omezení; všechna omezení jsou vždy činěna ze strany touhy.

Filed under: Cesta, Jednota, Spojení - Žádné komentáře→

Význam „bytí spolu“

Posted on 8 února, 2010

drugsOtázka, kterou jsem dostal: Jak bychom se během dne měli připravit na čtení Zoharu, obzvlášť nyní, když se blíží kongres?

Moje odpověď: Měli bychom společně usilovat o Světlo, které napravuje. To je velmi jednoduché motto, kde „být spolu“ znamená sjednocování. Ale pro co se sjednocujeme? Je to proto, aby byl každý z nás ovlivňován Světlem, které napravuje, jenž napraví naši zlou přirozenost, jmenovitě nedostatek touhy se sjednotit.

Vše může být nalezeno uvnitř jedné představy. Je zde Malchut, shromáždění duší, a my se uvnitř ní musíme sjednotit skrze společnou žádost k Jesodu, žádajíce jej, aby nám dal Světlo Nápravy a Světlo Naplnění. To je všechno. To by mělo být naším záměrem na nadcházejícím kongresu.

Pokud o tom budeme přemýšlet a pochopíme, že celá naše budoucnost závisí na této jednotě, protože nás dělá podobnými síle odevzdání, pak nepotřebujeme nic jiného. Měli bychom si znovu přečíst příběh o přijetí Tóry na úpatí hory Sinaj, protože jsme v úplně stejné situaci. Je psáno, že by se měl každý člověk vidět, jako by stál pod horou Sinaj a přijímal Tóru.

Tóra je dávána každý den. Ale přijmout ji budeme schopni, pokud se všichni sjednotíme jako jeden muž s jedním srdcem, stojíce proti Stvořiteli, který je také Jeden. Pak s Ním ustanovíme kontakt a přijmeme Obklopující Světlo.

Musíme se připravit na tento stav, kde naše duše odmítnou své individuální ego a spojí se dohromady, aby přitáhly Světlo Nápravy. Světlo pak způsobí, aby naše jednota nastala a uvnitř ní odhalíme Stvořitele.

Filed under: Jednota - Žádné komentáře→

On a já a my společně

Posted on 30 ledna, 2010

clip_image001Otázka, kterou jsem dostal: Jak mohou plynout s proudem Zoharu zatímco uvnitř sebe pátrám po těchto vlastnostech a zároveň myslím na své spojení s ostatními?

Moje odpověď: Zatímo necítíme, jak jsou tyto procesy propojeny a že jsme všichni zahrnuti v jednom obraze – Stvořitel a já. Všichni jsme spojeni v jedné malé a jednoduché formě do míry naší podobnosti k Němu. To co nazýváme „Já“ je ve skutečnosti zbytek světa – nehybná, vegetativní, pohyblivá a lidská úroveň uvnitř mě. A Stvořitel je mnohočetnost sil a důvodů. 

Proto se musíme za použití Knihy Zohar cvičit, abychom viděli jednotu a bod našeho spojení, „Já“ jsem jeden; „Stvořitel“ je jeden; a společně jsme „My“ spojeni jako jeden celek. Dokud se toto nestane, budeme se cítit odcizeni, rozděleni a zmateni, ale postupně se začneme měnit. Stejně jako se to děje s rostoucím dítětem, pouze úsilí, které vyvíjíme, nám pomůže.

Filed under: Člověk, Jednota, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Kámen, oddělený od hory

Posted on 28 ledna, 2010

clip_image001Je psáno, že duše člověka je část Stvořitele, stejně jako kámen, který se odlomí od hory, zůstává částí hory. Stvořitel udělal jednu společnou touhu, skrze niž jsou všechny duše spojeny do jedné duše, nazývané „Adam,“ která je naplněna Světlem Nekonečna. Stav této duše se nazývá „Svět Nekonečna,“ a je nám dáván jako příklad dokonalosti.

Avšak nyní se cítím jako malá částečka, která je oddělena od druhých částí, nebo jako bod ve velkém systému. Když se toužím spojit s ostatními tím, že jim dávám a přijímám od nich kvůli tomu, abych se stal podobným Stvořiteli. Získávám Jeho formu a přicházím k Němu blíž. Pokud svou lásku sdílím s druhými dušemi (myšleno s ostatními částmi systému), pak přeměňuji kámen v horu.

Spojováním se s ostatními získávám jejich touhy, protože touha druhého člověka může být dosažena pouze, pokud ho miluješ. Proto je psáno, „Miluj svého bližního jako sebe sama je velkým pravidlem Tóry,“ kde slovo „Tóra“ znamená Vrchní Světlo, které Vrchní Světlo, které naplňuje celý systém duší (Stvořitele).

Když připojuji touhy svého přítele ke svým vlastním, stáváme se jediným celkem a oba z nás se stávají mnou. Pak, skrze svého přítele, k sobě připojuji třetího člověka a on se též stává připojeným a blízkým ke mně. Takto se postupně spojuji se všemi dušemi.

Čím větší je mé spojení s ostatními, tím vyšší je duchovní povznesení. Tak, jak moje spojení roste, zdolávám schody duchovních světů a přeměňuji se z malého kamene v celou skálu.

Filed under: Cesta, Duchovno, Jednota, Láska, Studium - Žádné komentáře→

Práce v kabalistické skupině

Posted on 19 ledna, 2010

ego

Spojuji body v srdci, chtějíc z nich vytvořit kabalistickou skupinu neboli sjednocení duší Izraele (Izra-El = „přímo ke Stvořiteli“). Mezitím má každý člověk kromě bodu v srdci také část egoistické touhy. Toto naše ego jsme proto, abychom se sjednotili, ochotni anulovat.  A do míry, do které se v této společné touze sjednocujeme, podle její kvality jednoty a vzájemné záruky cítíme Vrchní Světlo, Stvořitele, vlastnost odevzdání, která uvnitř nás vládne.

Filed under: Cesta, Jednota, Spojení, Studium - Žádné komentáře→

Inspirujme duchovnem jeden druhého

Posted on 19 ledna, 2010

Is There Anything Spiritual About Great Works of Art Otázka, kterou jsem dostal: Během pár dnů se setkáme na mezinárodním Virtuálním Kabalistickém Kongresu, kde se pokusíme cítit touhu všech těch miliónů lidí, kteří usilují o dosažení duchovna. Ale jak je možné cítit bolest ostatních z nedostatku po duchovnu, když nejsme schopni sdílet ani materiální bolest druhého člověka?

Moje odpověď: Pokusíme se toho dosáhnout spolu. Každý z nás cítí malou bolest, způsobenou touhou po duchovnu, ale ta je neustála utlumována faktem, že naše touha přijímat trvale roste.

Řešením je, že potřebujeme zvětšit naši touhu po jednotě místo naší touhy po duchovnu. Ačkoliv je to stejná věc, náš egoismus prezentuje duchovno jako osobní nabytí, zatímco jednota je prezentována jako hmotný čin.

Otázka pokračuje: Takto se vrátíme do stavu, ve kterém jsme existovali jako jedna duše, Svět Nekonečna?

Moje odpověď: Ano, můžeme toho stavu dosáhnout pouze skrze sjednocování se jednoho s druhým. Avšak musí to být sjednocování duší místo těl nebo hmotných cílů.

Otázka pokračuje: Ale my nejsme schopni dosáhnout tohoto stavu.

Moje odpověď: Potřebujeme o to pouze žádat, pozvedávat MAN, aby nám Světlo dalo sílu sjednocení.

Na jedné straně všichni potřebujeme odhalit egoismus v nás, naši vzájemnou averzi a vzájemnou netečnost. Avšak na druhé straně musíme pochopit, že jen Světlo to může všechno napravit a volat na něj, aby nás napravilo.

Otázka pokračuje: Ale já dokonce ani nemám touhu se napravit.

My Answer: Proto se to nazývá „modlitba, která předchází modlitbu,“ neboli touha, která předchází touhu. Začínáme jednoduchými věcmi: zatancujme si, zazpívejme a dělejme všechno společně. Následně nám naše primitivní, fyzické činy našeho světa dají příchuť jednoty. Budou probouzet naše materiální srdce více a více, dokud nedosáhneme nejvyššího stupně duchovna.

Je zde příběh o kabalistovi, který zaplatil pouličním muzikantům (Klacmerům), aby pro něj hráli. Poslouchal jejich hudbu a byl inspirován duchovnem. Jeho žena mu hubovala: „V domě není co jíst a ty dáváš naše poslední drobáky těmto ožralům! Stejně to jen propijí!“

Avšak on odpověděl, „Na tom nezáleží. Nemohu žít bez jejich hudby. Mohou být opilci, kteří ničemu jinému nerozumí, ale já se teď potřebuji probudit a nemohu ze svého stavu vyjít sám.“

Toto je příběh o velkém kabalistovi, který dal pouličním muzikantům své poslední peníze jen proto, aby je slyšel trochu zahrát. Jinak by nebyl schopen pokračovat ve svých nápravách.

A nyní uděláme stejnou věc.

Filed under: Jednota - Žádné komentáře→