Otázka: Člověk hodně zapomíná, mnohé zahání k zapomnění, zanechává za sebou nenaplněné začátky a nenapravené chyby. Jak se můžeme vyhnout zapomnění na duchovní cestě?

Odpověď: Teď je to nemožné. Teprve na konci budou všechny jednotlivé události shromážděny a povedou ke společné nápravě, tzv. „Rav Paalim U-Mekabtziel“. Po nahromadění všech našich nádob se tyto nádoby současně spojí v jednotný stav, a tím bude tento děj dokonán. To shrne všechny generace mnoha miliard lidí a spojí veškeré jejich záležitosti do jedné. To se stane až přijde doba úplné nápravy, která nás všechny sjednotí do jednoho přání, dokonalého a naplněného světlem nekonečna.

Do té doby máme zakázáno vnímat minulost, protože bychom nebyli schopni vydržet všechno, co jsme zažili. Máme pro to potřebnou odvahu, jinými slovy clonu (Masach). Dnes bychom ovšem nebyli schopni ospravedlnit stavy, které jsme zažili.

To je důvod, proč máme tendenci k zapomnění. Čas od času vypneme. Tento pravidelný „Blackout“ není ve skutečnosti více než přepínání mezi dvěma momenty, mezi včerejškem a dneškem, mezi minulými a současnými životy, až nakonec budou všechny shromážděny do jednoho.
[66928]
Z úvodního přednáškového cyklu 17/1/12, „Kurs jak být člověkem, Lidský rozvoj“

Otázka: Po kongresu se cítím více a více emocionálně při každém setkání přátel, někdy až k slzám. Je tohle skutečně štěstí a vzestup?

Odpověď: Po kongresu musíme určitě začít přistupovat k jednotě jinak. Nyní je jednoduší se k ní vrátit. Je mnohem vzrušující a atraktivní.  Už se to nezdá něčím falešným, jako dříve. 

Dosáhli jsme duchovní reality, začátku duchovního stupně. A nyní musíme přidat trošku více našeho úsilí, aby proniklo dovnitř nás a dalo růst „masu,“ tloušťce přání v tomto bodu. Pak při této tloušťce ucítíme realitu, duchovní realitu. 

Každý člověk by měl vyvíjet úsilí, neustále se vracet k tomu pochopení jednoty, které už proniklo do našich pocitů. I přes naše současné emocionální odmítání a rozostření pocitů, se snažím vrátit do stavu, kterého jsme dosáhli.

K čemu to? Možná abychom se cítili dobře, abychom se dostali dále, dokonce i bez pozitivních pocitů. A možná se cítím zavázán ve vztahu k přátelům, se kterými jsme ve vzájemné záruce.

Odměna se může lišit, ale  celkově, my všichni si přejeme toužit po jednotě. To je ta nejdůležitější věc: toužit po jednotě neustále bez ohledu kde můžete být v daném okamžiku. 
[63326]
Ze 4. části denní lekce kabaly 16/12/2011, “Mír”

Otázka: Snažím se představit si 72 hodin kongresu. Jak mě tento proces přivede k Jednomu, Jedinečnému a Sjednocenému?

Odpověď: Vstoupím do kongresové haly jako svaté lázně (Mikveh), místo, které mě očistí a napraví. Toto místo je naplněno svatou vodou, kvalitou Biny, matčino lůno, jehož se stanu součástí a v němž rostu. Nemusím udělat nic, než se tam usadit jako kapka spermatu uvnitř dělohy. Musím na ní ulpět a vše další udělají ostatní. Musím se jednoduše stát součástí toho, co se děje.  

Je psáno, “Stvořitel přebývá uvnitř svého národa,” kde “uvnitř národa” se má za místo, kde se všichni shromáždí a každý člověk anuluje svůj egoismus jak jen může za účelem sjednotit se dohromady. Pak odhalíme že tam, uvnitř této jednoty, se nachází vyšší—Malchut, Šechina. A uvnitř ní— Šochen, Stvořitel.

Nic víc nepotřebujeme! Jen tam přijít a nebýt inteligentní. Ztraťe své “Já”:  Přijdete dovnitř a rozpustíte se. Někdo Vás o něco požádá, tak to prostě uděláte. Jen se připojíte, bez jakýchkoli vyjasňování. Nejdůležitější věcí je plout ve společném proudu.

To je důvod, proč je kongres vhodný pro každého, pro každého člověka. Pokud tam jen člověk může přijet, pak tam vznikne hybná síla, která nád námi převezme vládu a roztočí nás všechny v jednom víru, jako celek. A my nic jiného nepotřebujeme. Nebudeme potřebovat zvláštní mysl nebo dlouhé studium, jen tuto sílu. S ní už dostanete otisk vyššího, vyššího stupně. Tak přijďte!

Přišli jste tam, zpíváte, tančíte, jíte, připravujete jídlo a anulujete se před tím, co se děje, jak jen můžete. To Vás přivede k vyššímu stupni, protože je tam, uvnitř, ve spojení mezi lidmi.

Tradice společného jídla, zpívání písní a tance byla založena kabalisty. To vše vede k sjednocení a bez jednoty je to nemožné. Abraham jednou pozval hosty do svého stanu a nejdříve je usadil u společného jídla, zatímco vysvětloval, že je nezbytné se sjednotit a milovat bližní.

Bez jednoty nic nezvládneme. Chápu, že náš egoismus, naše podstata je proti. Také jsem kdysi byl proti jednotě, a dokonce více, než vy. To mě ale nezastrašilo: Na jakýkoli egoismus existuje síla jej porazit. Nejdůležitějsí, snažte se být co nejrozhodnutější jak můžete a nastavte svou mysl na to přijít a ztratit se.

Ztraťit se na nějakém neznámém místě, jako peněženka, kterou jste měl a nyní je fuč. Není prostě nic, co s tím můžete udělat: Byla tam a nyní je pryč! Zkuste to!
[62141]
Ze 3. části denní lekce kabaly 28/11/2011, Talmud Eser Sefirot

Otázka: Ve skupině potřebujeme interakce a kontakt. To je jediný způsob, jak můžu odhalit lásku a nenávist ke svým přátelům. Když společně pracujeme na šíření, dostávám skutečnou vnitřní reakci. Ale ve všech jiných ohledech, jen spolu sedíme na lekcích nebo jíme, zpíváme a tančíme spolu. Nenacházím zde žádnou interakci …

Odpověď: Zkoušejte to společně se skupinou více a více. Ve skutečnosti, toto je práce: sedět s přáteli, jíst, tancovat a zpívat s nimi. To způsobí větší odpor, který se odhalí uvnitř vás. Překonejte sami sebe a pokuste se ponořit hlouběji do skupiny – a zjistíte své slabosti.

To je již výraz pravdy. Čím více se snažíte převzít kontrolu nad sebou, tím více negativity k přátelům odhalíte. To je celá podstata a nic víc není třeba.

Synové Izraele obdrželi metodu korekce pouze tehdy, když v nich uzrála silná egoistická touha. Nadále už to není klan nebo rodina, ale velké množství lidí, kteří cítí, že nepatří k sobě. Takto se objeví národ: Jsem součástí skupiny, byl jsem k ní přiveden, a podílím se na životě přátel, kteří jsou propojeni společným cílem. Ale abych byl upřímný, nemám k nim žádné vřelé city.

A teď už musí tvořit nejhlubší spojení, které může existovat v reálném světě – stejně jako spojení se Stvořitelem. Dokážete si představit: přimknout k přátelům jako ke Stvořiteli, bez výmluv a cítit je blíž než sebe. Je to možné? Ano. Můžete vyvinout úsilí, a v odezvě, přichází shora světlo a napravuje vás.

Všechno co je důležité ve vzájemných akcích, je uvnitř. Můžete si vzít fyzická měřítka pouze tehdy, pokud je možné do nich vložit záměr. V opačném případě byste neměli. Potřebujeme akce, které se stanou výrazem našeho propojení. To zahrnuje Kongresy a práci šíření. Ale ve skutečnosti, jestliže je mi člověk opravdu drahý, tak ho pozvu na kávu nebo do svého domu, abych se s ním stýkal v přátelském prostředí. Snažím se být k němu co nejblíže.

Podstata věci není, aby se každý člověk připravil na kongres ve svém koutku, doufajíc, že tyto externí úsilí nás spojují. Spíše, musíme cítit mnohem větší blízkost, což je to, co jsme byli schopni trochu dosáhnout na kongresu v Aravské poušti. Po prosincovém kongresu budeme pokračovat jednáním v tomto směru, abychom přišli ještě blíž k sobě.
[61440]
Z 4. části denní lekce kabaly 22.11.2011, „Vzájemná záruka“

Otázka: Lidé souhlasí s idejí vzájemné záruky, ale neví co s tím. Lidé přijímají naše vysvětlení v dobrém, ale co dál?

Odpověď: To stačí. Nejdříve dáte člověku vysvětlení ohledně situace integrálního propojení, informujete ho o faktu, že v našem globálním světě je nepřípustné se dát na protekcionismus a izolacionismus. „To není má věc“ už nadále není vhodnou výmluvou. Jsme navzájem spojení jako ozubená kolečka, ať už chceme, či nikoli, a není tu žádný takový spojkový pedál, který by nás mohl oddělit jednoho od druhého. Není jiné cesty: Zkrátka se musíme brát navzájem v úvahu, pochopit podstatu vzájemného spojení a jednotného lidského systému. Pouze zvládnutím jeho zákonů budeme schopni se rozhodnout, kam bychom se společně měli ubírat. 

V minulosti jsme byli rozdělení, a byl jsem schopen vzít si od vás cokoli, co jsem chtěl pro svou potřebu. Ale nyní, když jsme se stmelili dohromady, už si od tebe nevezmu další „pytel“, ale jednoduše jej přemisťuji z jednoho místa do druhého ve společném skladu. A časem mi to škodí. 

Stále jsme si neuvědomili význam „jednotného systému.“ Pokud neberete všechny jeho části v úvahu, pak nemůžete jednat. Dnes nám svět ukazuje naše vzájemné propojení, a to je jen první, nejmenší, nejbližší duchovní stupeň. Bez toho, aniž bychom na něj vystoupili, nebudeme schopni dát cokoli v našich životech do pořádku. Vnější tlak bude růst ze dne na den, šrouby se budou více utahovat, a podmínky tohoto prvního stupně na nás budou mít jasnější, mnohem přesnější požadavky.  

Nakonec budeme muset jednotný systém poznat, porozumět mu, včetně něj uvnitř nás, a uvnitř se uspořádat podle jeho zákonů. Pak najednou uvidíme hojnost všude. Jakmile dosáhneme sjednocení, hojnost vyjde na světlo. Bude jasné, že mír a pořádek zavládne všude a my jsme dosáhli míru na prvním duchovním stupni. 

Poté se odhalí další stupeň, a my znovu budeme čelit nepořádku, nespravedlnosti a chaosu….. Takovým způsobem postupně odhalíme náš nesoulad s následující úrovní vzestupu.

[57774]
Z 5. části denní lekce kabaly 16/10/2011, „Mír ve světě“

Otázka: V současné době krize dosáhla do všech koutů světa a nikdo nevidí její řešení. Proč nezkoumáme ekonomický systém obdobně jako náš systém výchovy a nenabídneme ho světu?

Odpověď: Jsme schopni zajistit nádherný popis ekonomiky v období poslední nápravy: vyvážená společnost, spotřeba v mezích rozumné nutnosti, ochrana přírody a člověka, výhradní vytváření projektů, které šetří čas a energii ve prospěch lidského zdraví …. To vše je logické a je snadné dát písemně, pokud nepíšete o egoistickém uspokojení, ale základních potřebách, harmonii mezi námi a přírodou.

Ale jak můžeme přejít k této fázi? Jak to můžeme vysvětlit moderním boháčům, kteří jsou v podstatě těmi, kteří rozhodují o osudu světa? Oni manipulují vlády, které zase manipulují s lidmi. Takže, jak jim můžeme prezentovat tento konečný cíl? Jak jim můžeme říci o fázích na cestě k němu? Budou se ptát: „Co pro nás zbude?“ A co jim řekneme jako odpověď?

„Dostanete přesně stejnou částku jako běžná žena v domácnosti, a vaše miliardy budou vráceny na potřeby přírody, aby se napravil nepořádek, který jste způsobili šířící se nadměrnou konzumací ve světě. A dále už si budete užívat vnitřně, duchovně. Více již nebudete „na koni,“ hrdě pochodovat kolem. Dospějete a toto vám již nebude dávat radost. Budete naplněni dosažením vyšší úrovně.“ Naopak, toto vyvolá opovržení.

Budete schopni vysvětlit všechno toto boháči, tak aby byl zlákán představou věčného, dokonalého života, a aby chtěl vstoupit do věčnosti samé přírody, připojit se a odhalit vyšší úrovně existence v ní? … „Budeš tam žít jako respektovaný boháč. Dokonce, i když tvé živé tělo zemře, ve skutečnosti není tebou. Nakonec se staneš člověkem v pravém, duchovním smyslu …. “

To funguje jen pro ušlechtilé jednotlivce, ale ostatní to možná pochopí v zápěti. To je důvod, proč dnes šíříme sílu vzájemné záruky pro celý svět a neadresujeme boháče, ale lidi. „Je pro nás prospěšné dostat se blíže k sobě a tak bude život lepší.“ Do té doby, s výhledem do budoucnosti, budeme aplikovat světlo do lidí, sílu jednoty. Jakmile budou naplněni touto silou, začnou rozumět víc a souhlasit s námi, vidět skutečný přínos ve vzájemné záruce. Takto postupují.

Cesta k srdci není skrze mysl. Mysl to nedokáže pojmout, protože úroveň mysli odpovídá úrovni touhy, které slouží. Mysl se nikdy nemůže povznést nad touhou. Oklamáni iluzí se můžeme z vrchu dívat na naše živočišné tělo, ale mysl se nám zdá jako vrchol stvoření. Jenže ve skutečnosti je naše mysl dokonce nižší, než je živočišná touha, jejímž je pouhým služebníkem.

Proto jediná šance, kterou máme, je změna touhy lidí, která se může změnit pouze pod vlivem světla. To je to, co jim musíme poskytnout. Vaše logické závěry samy o sobě nepomůžou. Lidé nebudou rozumět a budou si myslet, že jste prostě idiot, nebo mystik, nebo v nejlepším případě, skvělý člověk snící o míru a lásce na naší planetě.

Existuje jen jedno řešení: spojit se mezi sebou a dát lidem sílu jednoty. Jen to je pozvedne na novou úroveň porozumění, vnímání a souhlasu s námi. Navíc, později, až budou souhlasit, uvidí, že to stojí za to nás následovat, protože nemohou pochopit naši zprávu v plném rozsahu. Tím, že získají sílu jednoty, se pozvednou na úroveň, kdy bude jasné, že se nás musí držet, jak je psáno v Tóře: Budou se „chytat našich šatů“, což znamená, oděvu, externích nádob, a řeknou: „Vezměte nás tam!“

Samozřejmě, máte pravdu v tom, že musíme mluvit i o ekonomice, výchově a světu budoucnosti tak, abychom neodradili lidi v počáteční fázi. Ale nejdůležitější je přenést sílu jednoty k nim. To je šíření. V úvodu Panim Meirot UMasbirot, Baal HaSulam píše, že když se synové Izraele naplní touto silou jednoty, rozlije se od nich všem ostatním. Musíme být připraveni přijmout tuto sílu a pak se skutečně přelije k lidem, kteří budou přístupní vlivu světla Hassadim, odevzdávajíc se mu z celého srdce.
[56659]
Z lekce 24.10.2011

Žádný člověk se nenarodil bezdůvodně, a samozřejmě, žádný člověk nebyl probuzen k duchovnu pro své vlastní záměry. V duchovním světě se jeden člověk nepočítá, ale celý systém.

Náš společný stav, ve kterém se nacházíme všichni spojení dohromady, se nazývá Malchut Nekonečna, Šechina. Šechina je „místo“, kde je odhaleno vyšší Světlo. Říká se mu “Šochen” podle jeho činů: Přebývá a bydlí v ní. 

Jsme přání spojená mezi sebou společnou vlastností dávání. To podle této vlastnosti odhalíme vyšší Světlo, které nás naplňuje. 

Proto dokud se nebudeme cítit spojení dohromady, žít v dokonalém stavu a napravené Šechině, správné síti spojení mezi námi, žijeme v ukrytí Šechiny spíše, než v jejím odhalení.  Tato nádoba není odkryta a proto se jí říká “Šechina v exilu,” což znamená ve vyhnanství, ve skrytu před námi. 
[55465]
Z 6. lekce kongresu v Torontu 18/09/2011

Otázka: Pokud pokračujeme v práci na naší vnitřní jednotě a vzájemném spojení, budeme se i více milovat navzájem ve vnějším světě?

Odpověď: Ano, ale neplatí to pouze pro nás, ale pro celý svět. Je to přeci všechno jeden systém. Pokud na našem stupni (který je výše, než ten zbytku světa) se snažíme přblížit naše duchovní části k jednotě, tím, že tak činíme, přibližujeme též materiální části, myšleno lidi, k jednotě mezi nimi. 

Vskutku není lidí, není jednoty či roztržek mezi nimi. Jsou to vše ty samé duše, pouze si sebe a spojení mezi sebou představují z úhlu pohledu nazvaného „tento svět.“ Všechno co vidíte, je jedna a ty samé duše ve stejné síti, pouze vnímají sebe a spojení mezi sebou jako náš iluzorní svět. 

Proto pokud aspirujeme k tomu vytvořit toto spojení, zatímco jsme s nimi uvnitř v tomto společném systému, pouze na vyšším stupni vědomí a porozumění, přirozeně to každého ovlivní. 
[48141]
Ze 2. části denní lekce kabaly 14/07/2011,  Zohar