Izraelský lid prošel od 7. října 2023 neuvěřitelně náročnou zkouškou. Útoky onoho dne a následné těžkosti nejsou prvními utrpeními, kterých se nám dostalo. Vybízí nás to k zamyšlení a vyvození závěrů ze situace, ve kterém se právě nacházíme.
Nedávné tragické události mezi Izraelem a Hamásem jasně ukázaly, že naše největší zranitelnost vůči teroristům nespočívá ve vnějších hrozbách, ale v našich vnitřních rozporech. Naše vlastní demonstrace, protesty a zlost, kterou mezi sebou šíříme, nás oslabují a povzbuzují ty, kteří nás chtějí napadnout. Přestože je důležitost jednoty široce uznávána, méně jasné zůstává, že jednota je pouze začátek významnějšího cíle.
Před válkou byla rozpolcenost izraelského lidu prohlubována protesty, politickými konflikty a zmatky v ulicích. Musíme začít společně bojovat proti naší nejednotě. Podstata problému není v rozdílné stranické příslušnosti, v různých názorech na demonstrace, ale v tom, že se chceme vzájemně zničit. A tak ztrácíme sílu všichni. Je naprosto normální nesouhlasit a hádat se, ale musíme respektovat ostatní a uznat jejich právo mít vlastní názor. (Pokračování textu…)
Chanuka je první svátek, který slavíme v našem duchovním vývoji. Celá Tóra hovoří pouze o duchovním vývoji člověka a ve skutečnosti v ní není téměř žádná zmínka o Chanuce, protože tento stav ještě nedosáhl hranice pro přijetí Vyššího světla. Je to jen příprava na nápravy. (Pokračování textu…)
Největší dětské svátky
Otázka: Je zajímavé, že Chanuka a Purim jsou dva velké svátky, které nejsou popsány v Tóře. Proč jsou považovány hlavně za dětské svátky? Děti si během Purimu oblékají karnevalové kostýmy a během Chanuky zpívají písně a jedí sladké koblihy.
Odpověď: Je pravdou, že jsme v našem světě ještě nedosáhli těchto stavů, proto jsou symbolicky ztvárněny dětmi. Dítě, které touží po budoucnosti, nám jakoby ukazuje, že musíme dosáhnout tyto stavy, které se ještě neuskutečnily.
Tyto stavy již v minulosti proběhly, ale v člověku ještě dokončeny nebyly. Vnitřně jsme se ještě nepřipravili na svátek Chanuka a poté na svátek Purim.
Otázka: To znamená, že je to jako hra. Děti jsou vždy spojeny s hrou. Takže i my bychom si měli hrát na tento stav?
Odpověď: Ano. Náprava malých nádob se nazývá Chanuka („chanuko“, „zastávka na cestě“). Toto je mezistav, polovina nápravy. A druhá polovina nápravy je Purim. Oběma stavy musíme ještě projít – jak národ Izrael, tak i celé lidstvo.
Otázka: Proč je zvykem jíst koblihy na Chanuku?
Odpověď: Olej symbolizuje touhu přijímat a těsto symbolizuje sílu života. Olej musí těstem prosáknout, protože veškerá síla života k nám přichází z mouky. Od té doby se stalo tradicí smažit těsto v oleji.
Z televizního pořadu „Duchovní stavy“, 16. 12. 2019
[#275609]
Medzinárodná podpora, ktorú v tejto strašnej vojne Izrael dostáva, vrátane amerických lietadlových lodí ako zastrašujúceho prostriedku a posily, poskytuje Izraelcom pocit podpory a záruky. Nesmieme však zabúdať na to, že žiadna príprava ani zbrane nemôžu nahradiť naše vzájomné spojenie: náš hlavný štít proti všetkým hrozbám. (Pokračování textu…)
Je pravda, že více než 80 zemí vyjádřilo Izraeli svou podporu po tragických událostech 7. října, ale co se týče otázky, zda nás taková podpora posiluje, musím říci pravý opak: oslabuje nás. Síla a budoucnost lidu Izraele nezávisí na tom, jak se k nám staví ostatní, ale na tom, jak se stavíme my k sobě navzájem. (Pokračování textu…)
Mnoho lidí se nyní nad touto otázkou zamýšlí, protože se objevuje několik příběhů o sebeobětování za záchranu druhých v současné válce mezi Izraelem a Hamásem.
Například, první den války šest přeživších přátel vyprávělo, jak jim desátník Matan Abergil zachránil život, tím, že na ně skočil a pohltil sílu granátu, který byl vržen do jejich obrněného transporteru. Také Tali Hadad, matka šestí dětí, jezdila tam a zpět, aby odvezla 13 zraněných do nouzového lékařského střediska v Ofakimu, zatímco město bylo pod útokem. (Pokračování textu…)
My, lid Izraele, nejsme ani zdaleka jednotní. Před tragickými událostmi ze 7. října jsme vypadali jako cokoliv jiného, jen ne jeden národ. Vynaložili jsme málo úsilí, abychom se k sobě přimkli a přehlíželi jsme naše spoluobčany. S každým dalším rokem máme pocit, že se od sebe vzdalujeme. A v důsledku toho si musíme položit otázku, zda můžeme být skutečně považováni za izraelský národ. (Pokračování textu…)
Otázka: Když jsme sjednoceni, Stvořitel se nachází ve spojení mezi námi. Jak Ho můžeme požádat, aby nás vyslyšel v době, kdy spolu vzájemně bojujeme?
Odpověď: Říkali jsme opakovaně, že vše závisí pouze na našem sjednocení, především mezi Židy, aby se stali jako jeden člověk s jedním srdcem. (Pokračování textu…)
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru