Ve vyšším světě je pouze láska a jednota, ale v okamžiku, kdy dosáhne našeho světa, se převrátí, protože náš svět je opakem toho duchovního. Shora, od Stvořitele, k nám sestupuje absolutní láska, ale zde, našima očima, vidíme nejhorší ze všech světů! Svatý čin odevzdání ve vyšším světě ovlivní naši egoistickou touhu zde v tomto světě, vyvolávaje v něm opačné reakce. Avšak síly jako takové byly úžasné!

Je to, jako když k tobě přijdu s láskou a dárky ze samé hlouby svého srdce a přeji si sdílet s tebou všechny své poklady, avšak vida, jak tě miluji, jsi šťastný, protože toho můžeš využít a vysát ze mě vše co mám. Myslíš si, „Jak báječné je to, že je tak laskavý, protože nyní ho můžu obrat na kost a zničit.”

Ode mě přichází láska a laskavý přístup, ale ty to vnímáš a používáš zcela opačným způsobem. Tak nám Stvořitel dává všechnu tu dobrotu a příležitosti, ale my využíváme jeho laskavý přístup obrácením v náš egoismus. Aktivujeme jej do plné síly a vše děláme opačným způsobem!

Stvořitel je dobrý, dokonalý a neměnící se. Je to jediná síla, která řídí celý svět. Avšak uvnitř nás se toto dobro odhaluje prostřednictvím činů a formy, ve které jsme ji schopni jako Jeho dobro vnímat. Proto v našem světě vidíme lidi zabíjet se navzájem, a že žijeme ve světě, který nemůže být horší!

Změním-li však svou představu, pak spatřím dokonalý svět Nekonečna, vyšší Světlo naplňující celý vesmír, svatou Šechinu. Avšak ve skutečnosti se nic nezměnilo. Jednoduše jsem koupil nové brýle.

[34921]
Ze 4. části denní lekce kabaly 9.2.2011, „Podstata moudrosti kabaly”

Otázka: Proč existuje takový odpor k učení kabaly na straně věřícího, Ortodoxního světa?

Odpověď: Moudrost kabaly byla odhalena díky Adamovi (“prvnímu muži”) před 5,770 lety. Napsal o ní knihu pod názvem Raziel HaMalach (Anděl Raziel). Toto učení se předávalo přes jeho žáky a o dvacet generací později přišel Abraham, mudrc, který žil ve starém Babylonu. 

Abraham uctíval hvězdy, duchy a stromy a vyráběl modly, dokud mu nebyla odhalena moudrost kabaly ve své celkové podobě. Napsal o tom v knize Sefer Yetzira (Kniha stvoření).

Abraham vyvedl své učedníky ven z Babylonu do země Canaenské. Zorganizoval z nich kabalistickou skupinu, která přetrvávala do doby samého pádu Chrámu. Všichni žili propojeně jako globální, integrální společnost, jako jeden muž s jedním srdcem. Avšak před 2,000 lety, v době pádu Chrámu, upadli z bratrské lásky do neodůvodněné nenávisti. 

Tato událost je to, co je nazýváno “pádem”, neboť z globálního světa upadli do našeho lidského egoismu. Tímto způsobem ztratili vnímání duchovního světa, vyšší dimenze, a začali se cítit tak, jako každý z nás nyní, myšleno pouze v tomto světě, každý odděleně, egoisticky. 

Namísto existence v moudrosti kabaly a kolektivu, uceleném systému, začali prociťovat pouze náš svět, jako jej lidé prožívají do dnes. V té době byla kabala, která je moudrostí, dosažením, poznáním a duchovní vědou, nahrazena náboženstvím a zbožnou vírou. Poté duchovní svět z jejich pohledu zmizel.

V této formě existujeme do dnes. Objevila se náboženství jako Judaismus, které dalo zrod Křesťanství, následované Islámem. Všechna tato náboženství existují, protože duchovní, globální a integrální svět je před námi skrytý. 

Nicméně, jak vyjde najevo, nebude pro náboženství místo. Stanou se kulturní tradicí národa. Proto je mezi kabalou a Judaismem taková resistence, která trvala posledních 2,000 let.

Věřící nenávidí kabalu, protože jim vysvětluje, že žijí ve tmě a neuvědomují si, kde se nacházejí a co činí. Přijde však čas, a především v naší době, kdy se budeme muset pozvednout z úrovně slepé víry na úroveň duchovního poznání.

[35040]
Z mé lekce v Paříži, 2/1/2011

Karel Marx vycítil všechny kabalistické závěry poměrně dobře a vyjádřil je zcela otevřeně, ale zároveň nedostatečně pro malé lidi jako byl Lenin a jeho spolupracovníci. Baal HaSulam o tom píše.

Originální práce Karla Marxe jasně ukazují, že předpokládal, že lidé jednou začnou pracovat na jejich egoismu a zjistí, že je to nemožné. Technicky to je to, co cítili lidé v Rusku, když začali po revoluci budovat socialismus. Následovali však cestu, na kterou rozhodně Karel Marx nikdy nepomyslel, že by se mohlo stát: cestou síly.

Když stanovíte podmínku „miluj bližního svého,” nemůžete jí ukládat jako podmínku, zákon, prostřednictvím síly. To byl ruský vynález. Tak to nikdy nemůže být!

Avšak bolševici vše obrátili touto cestou, a na konci vytvořili teror, při kterém zabili čtyřicet milionů lidí.  Stále to nevedlo k ničemu. Nemůžete uměle změnit lidskou přirozenost, podle vašeho vlastního  způsobu, zvláště prostřednictvím síly. To je nemožné.  Když se zmiňujeme o podstatě, můžete proti ní skutečně něco udělat?

Tato ideologie tak zvaná „miluj bližního svého“ byla vnucována silou všemi způsoby do posledních let sovětského režimu, dokud lidé nebyli ve všem zcela zklamáni. Navenek to zní pěkně, ale chápeme, že to nebylo nic než vnitřní teror.

Karel Marx předpokládal, že si lidé uvědomí potřebu spojit se a porozumí, že tam není místo pro vykořisťování, že kapitalizmus je zkorumpovaný, že socializace prostředků a výsledků produkce je nezbytná. Stejně k tomu dojdeme. Celá globální krize nás k tomu přivádí. Nemůžeme se tomu vyhnout.

Karel Marx napsal všechny tyto kabalistické podmínky jako ekonomické zákony: Každému člověku musí být poskytnuta náhrada za jeho práci tím, co potřebuje k přežití v tomto světě. To odpovídá čemukoli potřebnému každé osobě, aby mohla normálně existovat: byt, práce, rodina, dovolená, penze, zdravotní péče, vzdělání dětí, vše co jeden potřebuje na úrovni našeho světa, v naší normální společnosti. Každý člověk to musí mít.

Avšak vše mimo těchto nezbytností se stává veřejným majetkem. A musí být použito pouze ve prospěch společnosti, a jen v nezbytné míře pro společnost. Pouze tak budeme v rovnováze s přírodou.

[34053]
Ze 3. lekce, Berlínský kongres 28/01/2011

Když posloucháme zpravodajství o životním prostředí v televizi a rádiu, musíme pochopit, že si lidé pletou příčinu a následek a nevidí důvod.  Jejich cílem je uvést vše do rovnováhy, abychom se navrátili k pohodlnému stavu. Pohled kabaly je v tomto zcela odlišný. 

Když mluvíme o tom navrátit svět do dobrého stavu, sledujeme stejný cíl jako zbytek světa. Rozumíme tomu, že externí přírodní síla specificky vytvořila situaci podle konkrétního programu. Kabalisté toto předpovídali a dali nám  velmi přesné časové rámce, dokonce předpovídali skutečný rok událostí. Zohar zmiňuje události 1,800 let před konkrétními roky, kdy se skutečně udály. 

Problém není v znečištění našeho prostředí. Jak o tom mohli mít kabalisté tak přesné znalosti? Účelem programu přírody pro nás není něco znečistit či uklízet. A proto nepomůže investovat peníze do anti-znečisťujících opatření. Je to to samé jako dělat nové zákony proti krádežím a užívání drog. Víme, že toto nepomáhá. Lidi uvězněním od společnosti separujete, jenže tím je nemůžete učit. 

A z toho důvodu nebereme přirozené okolnosti jako morální varování, ale jen jako důvod změnit se uvnitř, ve vztahu k ostatním. Nikdy nebudeme schopni udělat něco dobrého nám či přírodě zamezením znečišťování.  Od začátku je vše zařízeno tak, abychom se pozvedli do dalšího světa, místo toho stát se v tomto světě hodnými egoisty. 

Zde leží opravdový rozdíl mezi naším postojem k událostem a postojem zbytku světa. Ikdyž si svět jednou uvědomí nadcházející katastrovy, budou chtít jít jen nazpátek, „vymazat skvrnu“ přírodě. My však toto vše vnímáme jako důvod,  vzkaz napravit se, povznést se nad a vytvořit rovnováhu mezi sebou na úrovni člověka, namísto vytváření rovnováhy s životním prostředím.

A  proto je málo času k tomu porozumět, o čem kabala hovoří. Lidem to nebudeme schopni vysvětlit rychlým a snadným způsobem.

[34006]
Ze druhé lekce, Berlínský kongres 1/28/2011

Otázka: Jak mohu poděkovat Stvořiteli za malá duchovní odhalení?

Odpověď: Odhalení okamžitě získávají v člověku velkou hodnotu, jelikož je doposud nikdy nezažil. Nikdy předtím jsem si necenil toho, že se nad sebe povznáším, ale teď mám pocit, že jsem vystoupal nad svůj egoismus, což vidím jako skutečný poklad.

Odkud tento postoj pochází? Ze světla. Je zřejmé, že to nejsem já, kdo dělá správné vyhodnocení. Dle podstaty věci, zatímco prožívám vzestup, raději se držím pravdy.
[33457]
Z 1. Části denní lekce  kabaly 23.1.2011, Spisy Rabáš

Otázka: Jaký smysl mají moje rostoucí egoistická přání?

Odpověď: Jejich úlohou je dovést Vás k nezdaru, nechat Vás cítit se bezcenní, že Váš život je hrozný, Vaše přání odporná a celkově vzato, nic kolem Vás nemá za mák cenu. 

Proto jedinou věc, kterou potřebujete, je, aby Vás světlo probudilo. Probudí Vás ke stejným přáním, ukazujíc Vám, že jsou ještě horší, než se zdáli předtím. Pak si skutečně budete přát pozvednout se nad ně a začít nad těmito přáními odhalovat  obrácenou stranu reality. Nicméně předtím musíte začít studovat ve skupině, protože lekce a komunikaci na živo nelze nijak nahradit. 
Z lekce “Kabala L’Am” Hall 4.1.2011

Nikdy bychom si neuvědomili, že od něho musíme utéct. Doufali jsme, že budeme moci odhalit duchovno v našem egoismu, v “Egyptě.” Ale my jsme si ani nemysleli, že tohle je “Egypt.” Ale teď začínáme chápat, že se od něj musíme osvobodit.

Náš Egoismus, Faraon, obdržel úder a toto zklamání prošlo skrze něj. Teď vidíme, že se musíme distancovat od touhy, ve které jsme odhalili zklamání a hořkost.

Avšak kdybychom nedošli úplně do konce, necítili bychom deziluze a to, že nás něco zastavuje. V duchovnu neexistuje žádný falešný kompromis, musíme jít až dokonce. 

A proto se v nás manifestoval určitý nový vjem. Stejné zklamání, síla utrpení, kterou teď cítíme ( protože já jsem investoval tolik úsilí, měl tolik nadějí a nic se nestalo) je můj Faraon, který obdržel výprask a teď trpí.

Nicméně Faraon musí cítit bití, jinak bychom od něj nebyli schopni utéct. Vskutku, utíkáme pouze od zla.

Pokud odhalím mou egoistickou touhu, moji přirozenost jako zlo, budu od něj chtít utéct. A možná budu muset zažít víc takových úderů, než se rozhodnu, že to musím udělat. Doslova musím vyjít ven ze své kůže, vystoupit ze svého “těla.” Tohle je nazýváno, že Faraon dostává údery, “deset ran Egyptských.”

Dosáhli jsme toho jenom proto, že jsme se přese všechno mezi námi sjednotili. Jedno je vždy odhalováno oproti druhému, jak je psáno “ve Tvém Světle uvidíme Světlo.” Díky tomuto sjednocení a naší přípravě jsme si uvědomili, že trpíme díky naší egoistické povaze. A tohle je velký úspěch!

Miliony lidí, kteří se účastnili kongresu virtuálně, byli společně s námi. Oni také prošli stejnými stavy.

Z lekce „Týdenní porce Tóry „12/11/2010

Zapomněli jsme, že nemusíme udělat nic, kromě požádání Stvořitele, aby to udělal! Namísto toho přemýšlíme o tom, jak mám já donutit své srdce, aby se otevřelo, jak se já mohu spojit s ostatními, nebo jak se ostatní mohou připojit ke mně. O tomhle bychom však neměli vůbec přemýšlet! Představujeme si spojení uvnitř naší egoistické mysli,  ale to je úplně jiné, než jak si myslíme!

Tohle je stupeň Vyššího Světa; objevujeme novou realitu! My musíme jenom požádat a to je vše! Učíme se, že se všechno děje na základě žádosti. Pozvedáme modlitbu, MAN, a jako odpověď přichází Obklopující světlo, MAD, a koriguje všechno, zatímco my jsme jednoduše přítomni v průběhu korekce. Všechno přichází shora a z naší strany je nezbytný pouze požadavek, prosba a aspirace.

Problém leží v tomto bodu: Obracíme se na Stvořitele nebo zkoušíme dělat všechno nezávisle? Tohle je bod, kde děláme chybu a uvízneme po mnoho let, neschopní změnit směr, byť jen mírně, pochopit že není nic kromě oslovení, požadavku, žádosti.

Za účelem dosažení tohoto požadavku musíme vyvinout úsilí, ale jen k tomu, abychom jej uskutečnili. Pokud se budeme snažit nezávisle vystavět sociální systém, založený na lásce a přátelství, tohle bude dlouhá cesta, která nás přivede k pochopení, že se pohybujeme pryč od cíle, že jsme neupřímní, že nenávidíme jeden druhého a nepřibližujeme se jednotě.

Kabala nás má přivést k velmi přesné analýze: Nepokoušej se spojit s jinou osobou, nejsi schopný to udělat, ty jsi egoista a on také. Pouze Vyšší Světlo to může udělat, to má přijít a sloučit nás dohromady – pouze to!

Proto, nehledej spojení s jinými protože je napsáno “muž a žena a Shechina mezi nimi,” míněno, že jsem já a můj přítel a Stvořitel mezi námi. “Ten který učinil mír ve Vyšším, učiní mír mezi námi” (Oseh Shalom BeMromav, Hu Yaseh Shalom Aleinu).

Kdykoli se obrátíme na druhé bez síly, která nás spojuje dohromady, je to nesprávné oslovení. Když se objímáme, nechceme se obejmout nebo to děláme na stupni tohoto světa. Opravdu požadujeme lásku, jednotu nebo přátelství jeden od druhého? Je to pouze na úrovni tohoto světa. Kdo z nás se může stát ručitelem pro druhé nebo i jen sám pro sebe? Kde máme pro to tu sílu? My můžeme usilovat jeden ke druhému skrze Vyššího, který zaplňuje všechen prostor mezi námi.

Pokud požadujeme pro Něj, aby vyplnil prázdnotu, spojil nás dohromady a byl vždy přítomný mezi námi, potom se to stane, jednoduše tak. Nauka Kabaly je tu proto, aby nás přivedla k tomuto správnému postoji, protože od toho vždycky utíkáme, jsouce uvnitř naší egoistické přirozenosti.

Nezapomeňme, že “Není nikoho jiného kromě Něj”! Stvořitel činy zrealizuje, ale aby se tak stalo, máme předejít Jeho jednání naší touhou. To je nazýváno “vytvoření smlouvy,” kde podepisujeme dohodu se Stvořitelem: My požadujeme a On uskutečňuje.

Podobně jako malé děti chodí a táhnou dospělé za nimi, my táhneme Vyšší Sílu, takže napraví přirozenost, kterou stvořila. Potom se staneme rovní Stvořiteli. Nemůžeme dosáhnout vzájemné záruky nebo po ní opravdu toužit. Jakmile začneme mluvit o jednotě, musíme si vzpomenout na podmínku: “Israel, Světlo a Stvořitel jsou jedno.” Já, můj soused a Stvořitel mezi námi, pouze tito tři z nás, dohromady, budou schopni dosáhnout opravdového usmíření a dokonalosti.

Právě snaha dosáhnout jednoty ve skupině nás rychle přivede ke zjištění, že se musíme obrátit ke Stvořiteli o pomoc!

Z lekce 8, Světový Kabalistický Kongres 2010, 11/11/2010