Otázka: Je moje averze vůči člověku skvělá příležitost k vytvoření integrálnosti?

Odpověď: Ano, samozřejmě. Pojďme se jednoduše dívat jeden na druhého jako na naše dobré přátele nebo na naše děti a cítit v důsledku toho jeden druhého. Pokud se snažím bez ohledu na to, že je to pro mě nepříjemné někoho poslouchat, pak i přes své nepřátelství a díky tomuto úsilí, ho začnu cítit lépe. To znamená, že jsem získal nový nástroj vnímání. Člověk mě odpuzuje, ale přesto, překonávám odpor tím, že vytvořím z pozitivních a negativních pocitů v sobě zřetelný nástroj pro vstup do tohoto, a začnu to cítit.

Kdybych vůči tomu neměl averzi, bylo by pro mě velmi těžké se s tím kontaktovat. Prostě bych přijmul to, co z toho vychází v příjemné formě a přizpůsobil bych to uvnitř sebe podle mého vnímání. Ale když to činím protichůdně, je to jako bych pronikal do této tloušťky, této síly překonání, a pak kontakt s osobou je uvnitř mě vytvořen.

To je důvod, proč když rosteme, existují lidé, kteří nám byli dříve příjemní, a najednou se nám ukazují jako nepříjemní, tlačí mě to od nich pryč, a naopak se od nich odvracím. Nicméně chápu, že díky opozici, dostávám příležitost proniknout do nich hlouběji.
[73192]
Z „Diskuse o integrální výchově“ 13,  18/12/2011

Síla odevzdání je síla spojení. Bez ní nemám spojení ve své rodině nebo kontakt s jinými lidmi a dětmi; nemám žádné spojení s lidskou společností jako celkem. Jednoduše zabíjíme sebe i naši komunitu tím, že nepoužíváme sílu dávání.

To je důvod, proč je nyní naprosto nezbytné, abychom získali tuto sílu. Prostě je to otázka života a smrti. To je důvod, proč přišla krize, aby nám ukázala, kde jsme. Sami jsme se dostali do tohoto stavu. Teď už je jen třeba ho zkoumat a vyhodnocovat abychom pochopili, co nám chybí. Chybí nám síla dávání. Jak ji tedy získáme? Jen tím, že vybudujeme dobré prostředí.

Toto prostředí v přírodě neexistuje. Musíme ho vybudovat uměle tak, že bude sloužit jako příklad, tlačit nás, pomáhat nám začít trochu dávat. Tato společnost bude léčit každého, jako by jim dávala varování: „Nebudete mít nic, pokud nebudete dávat. Nejen že nic nedostanete, také ztratíte jakoukoli úctu, kterou nyní máte, takže budete mít pocit, že nejste nic, absolutní nula, kterou každý pohrdá.“

Společnost vás bude ovlivňovat skrze vaše děti a další osoby, jejichž názoru si vážíte. To naruší pocit vlastní hodnoty a sebeúcty v každém člověku, který nebude usilovat o odevzdání tím, že se ukáže jak nízký a zkažený se jeví v očích společnosti. Každý se prostě od něho odvrátí a nechce být blízko něj.

Tímto způsobem zavážeme člověka přemýšlet o získání síly odevzdávat. Necháme ho poznat co to je a chtít být takový. Poté s ním společnost bude zacházet opačným způsobem: bude ho respektovat a velmi oceňovat.

Nemáme jinou možnost, protože se musíme naučit, co to znamená odevzdávat. Když přijdu studovat, mám zájem, aby se mnou prostředí pracovat v těchto dvou rovinách: s holí proti mému egoismu, trestá mě svým opovržením, a na druhé straně mě chválí za odevzdání. Tímto způsobem se můj egoismus rozhodne vážit si hodnoty odevzdání namířené proti němu.

Dostanu naplnění a uznání společnosti, když odevzdávám. Společnost bude ke mně blíž a neurazí můj velký egoismus a nezostudí mě.

Jinými slovy, vidíme, že tímto způsobem budeme jednat nad naším egoismem, který vyrostl a nafoukl se mimo meze v každém z nás. Můžeme vzdělávat člověka specificky s pomocí egoismu prostřednictvím vlivu prostředí. To se nazývá integrální výchovou, protože učíme člověka být integrálním, spojeným s každým.

Člověk si začne vážit síly odevzdání na základě toho, že si získá respekt a úctu prostředí. Lidé mu závidí, jak moc roste a je vážen jeho prostředím. Tímto způsobem si egoista začne vážit síly dávání a zjišťuje, co lze udělat se správným prostředím.

Prostředí zde hraje roli vychovatele, jako otec a matka ve vztahu k dítěti, stejně jako učitelé a vychovatelé ve vztahu k dítěti, nebo jako profesor ve vztahu ke studentovi. Velká lidská společnost funguje stejným způsobem ve vztahu ke každé dospělé osobě.

Způsob, jakým prostředí zachází s člověkem, závisí na jeho postupu. Potom, díky těmto dvěma silám: přijímání a odevzdávání společnosti, člověk získává nástroj dostat se hlouběji do sebe, společnosti a přírody. On nebo ona začne chápat, co se děje v oblasti silových polí, ve své vlastní vnitřní psychologii a psychologii vnitřní přírody a společnosti.

To pomáhá člověku začít cítit, jak tyto dvě síly jednají v celé realitě, jakým způsobem fungují v neživém kameni, v rostlinách a zvířatech, uvnitř člověka, okolním prostředí a rodině – všude. Pracuje s těmito dvěma silami jako jejich vlastník. Tímto způsobem je zkoumá a učí se o nich všechno.

Vstoupí do sítě, která spojuje celou realitu, síť vytvořenou prolínáním těchto dvou sil. To je důvod, proč rozumí celému programu stvoření, celému procesu vývoje a kam směřuje.

Koneckonců, všechno odpovídá určitému procesu. My to pouze nyní nevidíme, protože pracujeme pouze s jednou silou. Když člověk sám začne používat obě tyto síly, dává mu to vědecký nástroj pro výzkum, s jehož pomocí zkoumá vše co se děje v přírodě. Tímto způsobem se stává skutečným mistrem svého osudu a všeho, co se děje. To vše se děje tím, že povýší vědomí na novou úroveň.
[72150]
Z „Diskuse o integrální výchově“ # 12, 16/12/2011

Egoismus se netýká nutkání obyčejného člověka po naplnění jeho fyzických (jídlo, sex, rodina) a sociálních tužeb (peníze, moc a znalosti), ale jeho odporu k jednotě, odevzdání a lásce k lidem. Toto odmítání se projevuje pouze při účasti ve skupině integrální výchovy, a to v rozsahu do jakého se člověk snaží spojit se členy skupiny.
[72264]

Otázka: Kabalisté mluví o vlastnosti odevzdání, ale já ji necítím. Nemám ani konec nitě …

Odpověď: Pokud zažijete potřebu po odevzdání, můžete porozumět tomu, co je to odevzdání. Zkuste odevzdávat svým přátelům a uvidíte, že nebudete chtít. Tím pochopíte to, jaké by to bylo, pokud byste měli vlastnost dávání. Pak začnete tušit, co vám chybí.

Úvaha je následující. Chci dosáhnout jednoty se svými přáteli. Jsou spojeni mezi sebou, zatímco já jsem od nich oddělen. Upřímně, nechci tuto jednotu, nejsem schopen to dělat, stále na to zapomínám. Jiskra mé touhy tmavne. Mohu ji oživit pouze tehdy, pokud jsem s přáteli, když se k nim připojím dokonce i kvůli studu.

Jsem k nim blíže, pracuji ve skupině a začínám chápat, jak moc potřebuji lásku. Skici mých snah postupně líčí obraz dávání. Myslím na jeho výhody a tím tvořím nádobu, touhu. Možná je to pořád neskutečné a pouze předběžné. Nicméně, s každým úsilím přitahuji vyšší světlo, které je postaveno dle mých přání. Přichází z dokonalosti, z věčnosti, do místa rozbití, do tohoto světa. Možná, že jako dítě hraju nějakou hádanku, ale světlo dělá svou práci. Díky tomu je možné, abych se posunoval směrem k dávání.
[68423]
Z 4. Části denní lekce kabaly 2/2/12, „Úvod do studia deseti Sefirot“

Otázka: Bod jednoty, který jsme zažili na kongresu, jsme cítili jako ohromný náraz blaha, svobody a optimismu, našemu světu cizí. Bylo to doslovně jako oddělený svět, ke kterému mé ego běželo s velkou radostí. A nyní jste říkal, že naše ego by tomu mělo odporovat?

Odpověď: Nebojte se o své ego. Ono přijde a začne Vás táhnout pryč ze strany „za ucho.“ a vy budete muset po ní toužit znovu a znovu. Je to právě Vaše ego, které Vás nyní začne vzdalovat od bodu jednoty a Vy ji pokaždé musíte realizovat a obnovit uvnitř. 

Tato obnova je nezbytná ne protože je to zábava, ale protože za ní stojí všichni vaši přátelé. Musíte postupně přijít se zcela novou motivací co dělat, abyste podpořil své přátele, protože bez Vás nebudou schopni najít tento bod.  

[63282]

Náš postoj k bližnímu, k prostředí světa, kde jsme se narodili, který cítíme uvnitř našeho egoismu, se nazývá přípravné období. Když přecházíme od lásky k prostředí nebo lásky k přátelům k lásce ke Stvořiteli, je to již v době skutečné práce, kdy získáváme vlastnosti odevzdání. 

V důsledku získání těchto altruistických vlastností a procházením stupni dávání kvůli dávání, konečně dosáhneme lásky. Ale protože tato cesta vede k dosažení lásky k Stvořiteli, nazývá se tak celá tato cesta.

A dokonce ikdyž v současnosti pracujeme v tomto světě, v našem světě, s egoistickými vlastnostmi, stále je to považováno za práci na lásce k přátelům, k bližním, dokonce ikdyž to vše je skutečné lásce na hony vzdáleno. 

Láska ke Stvořiteli, láska ke stvořením, a láska k přátelům jsou jedno a to samé, protože je to pravým opakem lásky k sobě. To je důvod, proč to vyžaduje tak mnoho kvalitativních změn uvnitř člověka. Avšak hodnota lásky k přátelům je velice vysoká, protože nám dovoluje získat další touhy a pocity, odhalit skutečnou realitu, ve které se nacházíme, myšleno Stvořitele.

Do té míry, do jaké si člověk váží Stvořitele a konečného cíle, natolik považuje prostředky k jeho dosažení důležité, jako cvičení ve skupině, s přáteli, a studium, protože bez těchto prostředků by nikdy nedosáhl cíle. 

Na druhou stranu, celý tento svět je iluzorní a nikdo kolem mě není: žádné neživé či vegetativní úrovně, ani zvířata a lidé. To vše jsou mé vlastní touhy, které se dělí na tyto části a proto mi je Vyšší Světlo takto představuje. 

Tak musím brát také skupinu – jako kdyby kromě mě nic neexistovalo. A každého, kterého kolem sebe cítím: prostředí, skupina, učitel a dokonce i Stvořitel, jsou uvnitř mě, v mých pocitech. Dostal jsem tuto iluzi, že  existuje to vše venku, abych se mohl naučit, co pocit bližního zanemná: abych ho mohl cítit, mít s ním vztah a dosáhnout dávání a lásky. 

Pokud člověk vnímá tímto způsobem celou realitu, pak nemůže chybovat. Je zřejmé, že  musí stále, po celou dobu, rozlišovat nové detaily a doplnit jimi společný obraz, ale už je na správné cestě. 
[62050]
Z 1. části denní lekce kabaly 29/11/2011, Rabašovy spisy

Otázka: Člověk využívával prostředí pro svůj prospěch. Dokonce ikdyž mluvíme o sociální spravedlnosti, mnozí to vidí jako příležitost si pro sebe něco urvat.…

Odpověď: Proto vzdělání musí přijít před čímkoli jiným, jako první nezbytná podmínka. Člověk musí být jinak vychován, a měl by se učit o systému, ve kterém žije. 

Například, máme povědomí o realitě našeho světa. Vím co je to banka, jak pracuje, co to je zdravotní středisko; vím o důchodových fondech, sociálním zabezpečení, cestách, semaforech, policii a vládě. Ale to vše dítě zatím nezná, a tak ho učíme jak žít v tomto světě.

Přesně stejným způsobem, musíme nyní naučit lidstvo, jak žít v novém, propojeném světě. Egoistické mechanismy přestanou postupně fungovat. Brzy uvidíme, že síla přijímání (dostávání) k ničemu nevede. Vidíme, že dokonce i lidé, kteří mají dostatek peněz neví, co se s ekonomikou stane v blízké budoucnosti. Brzy zjistí, že mají velkou moc, ale nemohou nic udělat. Vše zaniká, vše je ztraceno, vše se hroutí, rozpadá se a přestává fungovat. Žádný systém nebude fungovat kromě systému dávání, který musíme vytvořit.

Otázka: To se může stát za rok, možná dva, ale problémy mám teď….

Odpověď: Tak začněte jednat nyní. Chcete mít dobrý život? Zaplaťte za něj odevzdáním, dáváním druhým. To je vaše práce, která se nazývá „práce stvořitele.“ Uvidíme, že se svět nebude schopen udržet používáním egoismu, ale jen silou odevzdání, dávání. Pokud dávám druhým, společnosti, budu schopen od společnosti získat jídlo, oblečení a ostatní nezbytnosti. Nestane se to však, pokud nebudu dávat. Je to proto, že nový svět ovládá altruistická síla.

Otázka: Jak se lidé posunou k novému přístupu?

Odpověď: Ranami. Byl to faraon, který přinesl děti Israele ke Stvořiteli. Haman způsobil, že židé nakonec unikli z Babylonského vyhnanství a navrátili se do země Israelské, a Král ho podporoval. Není možné postupovat, pokud nám ego není odhaleno coby síla zla, coby náš nepřítel.

Nakonec přírodní rány a pozitivní vliv z naší strany, koloběh toho, přinese změnu. Lidé se nemohou hned změnit a souhlasit s námi. Jejich přání je opačné dávání. Princip „lásky k bližnímu“ se jim zdá dětinský. Zatím nechápou, že je to základ všeho, že to je náprava duše. Zlo jejich egoismu jim zatím není zjevné.

Budou to schopni pocítit až po mnoha ranách, dokud faraón nakonec nepřizná: „Jsem hříšný a Stvořitel je spravedlivý.“ Dřív si to nemyslel. Pak ale zjistíš, že je to všechno kvůli tobě, protože ty jsi prohnilý, ne okolní příroda nebo soused, či kdokoli jiný. Pak budeš cítit potřebu napravit se a ta přijde. Při svém hledání po metodě najdeš nás a požádáš nás, abychom tě učili.

My však nechceme, abys trpěl, proto šíříme tuto metodu předem, ačkoli to v tobě podněcuje nenávist. Tak pomáháme světu. 
[56040]
Z 5. části denní lekce kabaly 28/09/2011, „Národ“