Každý z nás obsahuje 613 různých přání, týkajících se našeho spojení s ostatními, které musíme napravit. V první řadě musím porozumět, že jsou všechna sobecká, a že si přeji využít bližního i Stvořitele. 

Tento směr, “Israel, Tóra a Stvořitel,” myšleno z lásky ke stvořením k lásce ke Stvořiteli, funguje nejdříve v opačné podobě: kvůli využití Stvořitele a stvoření ve svůj vlastní prospěch. Nejdříve si musíme uvědomit právě tento fakt, a ten nám bude odhalen za podmínky, že obojí, stvoření i Stvořitele jsou používáni správně. 

V první fázi, kdy si přejeme dosáhnout obecného spojení s celým vesmírem, přes stvoření ke Stvořiteli, odhalíme naše prohřešky a chyby, což je způsob, jakým odhalíme zlý sklon. Nedojde k tomu najednou. Jak člověk postupuje, postupně odhaluje nepatrnou část egoismu. Požadujeme jeho nápravu, a ve Světle nápravy odhalíme větší část egoismu, a opět si žádáme, aby byl napraven. 

Světlo přichází od Stvořitele prostřednictvím skupiny, osvětlující a napravující zlo, které objevíme. Výsledkem je odhalení nové, silnější a tvrdší vlny sobectví uvnitř nás. Tak postupujeme od malých chyb k těm závažnějším, a od malých prohřešků k těm větším. Postupně je odhalujeme a napravujeme se. 

Vždy však usilujeme o lásku, spojení, sjednocení Israele, Tóry a Stvořitele do jednoho celku. Přejeme si, aby se Stvořitel stal svatým, „samostatným“,  jedinečným, čímž se má na mysli, že je pro nás kvalita odevzdání vždy tou nejvyšší hodnotou. Tak dochází k pokroku.

A nejdůležitějším aspektem této práce je pochopit, že všechny nápravy jsou soustředěny mimo člověka. K jeho duchovnímu posunu dochází mimo něj. A mimo něj existuje jen Shechina  a Stvořitel, jež ji naplňuje. 

Člověk si představuje, že ho obklobuje celý svět: neživý, rostlinný, živočišný a lidský, ale to vše je pouze jeho  iluzí, jeho představou. Ve skutečnosti nic z toho neexistuje. Když člověk začíná objevovat skutečnou realitu, odhalí, že vše z toho postrádá ducha života, a ožívá pouze vyšší silou Stvořitele. Stvořitelem, který stojí za všemi těmito představami a stíny. Sami o sobě jsou jen pouhými oděvy, obaly, bez vnitřního obsahu. 

Doufejme, že odhalíme tuto pravdu rychle, a začneme skutečně pracovat se Stvořitelem prostřednictvím těchto oděvů. 
[82496]
1. části denní lekce kabaly 9/7/12, Rabašovy spisy

Při čtení Zoharu, nesmíme zapomínat, že hovoří jen o spojení mezi námi v jeho různých formách. Zohar nám říká, jak se pokaždé můžeme tímto spojením povznést na vyšší úrovně, jak ho můžeme posílit prostřednictvím „tří linií,“ nových Rešimot (Informační geny), probuzení, osvícení na úrovni Ibur (početí), Yenika (živení) a Mochin (dospělosti), a tak dále.

To vše s cílem upevnit spojení mezi námi, což znamená spojení naší nádoby pevněji a pevněji nápravou rozbití a podle intenzity spojení objevit atribut vzájemného dávání, který se nachází mezi částmi, které byly odděleny, a které se nyní k sobě navzájem spojují nad naším egem. Toto se nazývá vyšší světlo, které je odhaleno mezi námi.

Pokud se jednotlivé části anulují jen proto, aby se spojily, nazývá se to světlo Hassadim, pokud ale také pracují se svým egem, aby se spojili, nazývá se to světlo Hochma. To je spojení, a není nic jiného než to.
[78466]
Z 2. části denní lekce kabaly 21/5/2012 Zohar

Z lekce věnované Dnu nezávislosti Izraele

V den jako je ten dnešní, obvykle nemluvíme o nedostatcích, tedy nenaplněných touhách, ale vždy měříme všechno dle nádob.

Nejprve musíme pochopit, že termín „Izrael“ symbolizuje záměr „Yashar – El“ (přímo ke Stvořiteli). Ve skutečnosti budeme oslavovat skutečný den nezávislosti Izraele, kdy jsme osvobozeni od nadvlády našeho ega, kdy se spojujeme nad sebe láskou, kdy udržujeme toto spojení alespoň na minimální úrovni, a když převažuje nad rozdělenými touhami, které v nás zuří jako zlý sklon. Pak síla jednoty bude vládnout nad mocí rozdělení. To je exodus z exilu k nezávislosti.

Jsme volní na tělesné úrovni? Je naše skupina volná v duchovním světě? To je to, na co bychom se měli ptát sami sebe a měřit. Koneckonců, všechno je relativní, a jak vystupujeme na duchovní úrovně, objevujeme mocnou velikost rozdělení zas a znovu, dle nového Reshimot (vzpomínky). Pak získáme sílu jednoty s pomocí Reformujícího Světla.

To je způsob, jakým jednota a separace střídavě nahrazují jeden druhého. Tak kde je naše nezávislost? Ta se zužuje na náš dohled nad procesem. I když padáme a zdá se, že ztrácíme svou nezávislost pod vládou zlých přání, stále víme jak se zvednout. Proto se nazýváme nezávislými.

Dnes jsme stále pod dominancí našich egoistických potřeb a přání. V tomto světě nejsme ještě jednotní jako národ, stále odmítáme jeden druhého a nechceme bratrskou lásku, stále to nepřijímáme jako náš cíl, ale vidíme to jako jednu z možností: Je to žádoucí, je to možné, ale “ není žádný spěch.“ A cítíme tuto bolest, protože v nás tento oheň nehoří.

Jsme ve stavu vyhnanství a nikoli ve stavu svobody a nezávislosti. Koneckonců, nezávislost znamená, že alespoň děláme úsilí k jejímu dosažení. Obdrželi jsme všechny potřebné prostředky shora, abychom ustanovili naši nezávislost, povznášejíc se nad naše ego v obecné jednotě. Ještě jsme toho nedosáhli, abychom to neprodleně předali lidem a světu.

Všichni naši přátelé na celém světě to potřebují cítit, jak v tělesnosti, tak v duchovnosti, a my musíme naplnit své poslání a dosáhnout nezávislosti touhy odevzdání nad touhou přijímat. To se nazývá „vírou nad rozumem.“ To je to, s čím jsme konfrontováni.

Jedinečnost naší doby je v tom, že vše je připraveno pro nápravu. Svět se k tomu blíží a my to chápeme lépe a máme vše potřebné. Nikdo nám nestojí v cestě, ani fyzicky, ani morálně a ani psychicky. Nemáme vzteklé nepřátele, kteří nám brání v plnění našeho poslání.

Takže problém je jen v nás. Musíme skutečně pocítit, že jsme pod nadvládou faraóna, který v nás vládne, cizí síly, která nám sama neumožňuje vést válku za nezávislost.

Otázka: Existuje rostoucí potřeba po změně. Každý už chápe důvody všech našich problémů, chápeme že všechno je to o prostředí, o rozdělení a nedostatku vzájemné důvěry … Jak mohou lidé dosáhnout společné perspektivy?

Odpověď: „Láska pokryje všechny hříchy.“ To je celé tajemství. Nenapravujeme nic přímo, ale jednoduše stavíme naši jednotu nad všemi problémy a neshody.

Tím, že budeme v labyrintu protikladů, ničeho nedosáhneme. Pokud začnete vyjasňováním této bažiny, Egypt vás prostě „spolkne“, a pohřbí vás pod jeho mohutnými pyramidami. To je vyhnanství v Egyptě, ze kterého nebudeme schopni růst, pokud budeme pracovat přímo s vadami, které se odhalují mezi přáteli. Nesmíme to dělat. To je důvod, proč Faraon, ego, nás nutí a zdá se, že nám logicky ukazuje problémy, které je třeba řešit jako první. On říká: „Bravo, řešte duchovní pokrok, ale pouze v mém území, v pokažených vzájemných vztazích mezi námi.“ Nesmíme ho poslouchat!

Opusťte ego, vy ho neopravujete, chcete nad ním postavit most lásky. Teprve pak uspějete, ve „víře nad rozumem.“ Koneckonců, spiritualita je nad tělesností. Stvořitel zařídil věci tímto způsobem, a tak jen musím utéci faraónovi, nebo jinými slovy, povznést se nad něj. Nemáme ho zničit nebo opravit. Když začnu stavět něco nad ním, „anděl smrti“ se promění ve „svatého anděla.“ O toto Mojžíš žádá „Nech můj lid jít!“
[76325]
Z 4. Části denní lekce kabaly 26/4/2012, „Národ Izraele (Den nezávislosti)“

Otázka: Kdy bude mít naše práce reálný dopad na uvažování vědců a výzkumníků?

Odpověď: Musíme jim pomoci vidět celý obraz. Již hovoří o znacích integrálního světa, ale nemohou shromáždit jednotlivé poznatky do jednoho systému, jednotné metodiky.

Kromě toho se bojí ponořit se hlouběji do tohoto tématu, protože představa integrálního světa je vede ke konfrontaci s těmi u moci. Současné vlády stále jednají egoisticky a individualisticky a neuvědomují si, že tím ničí sami sebe. Politici nemají integrální vnímání. Na rozdíl od nich vědci pozorují přírodu a mluví o tom, co vidí. Kdo je slyší, to je jiný příběh ….
Existuje další problém: Jakkoli úžasné slova pronesená různými odborníky a specialisty můžou být, bez ohledu na to, jak moc káží o propojení a potřebě sjednotit se, nemají prostředky k jeho provedení. Peníze a armády zde nepomůžou. I kdyby všichni lidé na světě vykřikovali: „Ano, chceme být jedna globální vesnice!“ Co se stane po tomto jednomyslném prohlášení jejich vůle? Nic, s výjimkou světové války. Po pocítění ještě těsnějších vazeb, které je pojí k sobě, rozpoutají válku s cílem přerušit toto spojení.

Vědci nemají řešení, nevědí, jak změnit člověka. Tak proč křičet o tom, jak škodlivý je egoismus, když nemáte nápravu? Před naší dobou, lékaři neříkali pacientům, že jsou nevyléčitelně nemocní. Nebyly ani žádné prostředky pro zpomalení progrese nemoci, a proto člověk zůstal ve tmě, aby trpěl méně. Tóra říká „Nedávejte překážky před nevidomého.“ Proč odhalovat pravdu, pokud nejste schopni pomoci člověku vypořádat se s tím?

Takže bez odhalení moudrost kabaly, bez poselství vzájemné záruky postupujícího od nás, lidstvo nemá jedinou šanci cokoli napravit. A to je teď náš problém: Jak můžeme navázat spojení s lidmi a vysvětlit jim, že je možné opravit egoismus a tím napravit svět.

Řeč je právě o nápravě člověka. Nic jiného zde nepomůže. Mnozí již pochopili, že všechno zlé je obsaženo v lidské povaze. Nicméně, rozhazují rukama: „Člověk je egoistický a nelze s tím nic dělat.“ Pokud nebudeme poskytovat lidem metodou nápravy egoismu, pokud nebudeme vysvětlovat, že je to skutečně dosažitelné, svět nemá šanci. Zatím jsme nicméně pracovali polovičatě ….
[74053]
Z 4. části denní lekce kabaly 30/3/2012, „Předmluva ke Knize Zohar“

Otázka: Je moje averze vůči člověku skvělá příležitost k vytvoření integrálnosti?

Odpověď: Ano, samozřejmě. Pojďme se jednoduše dívat jeden na druhého jako na naše dobré přátele nebo na naše děti a cítit v důsledku toho jeden druhého. Pokud se snažím bez ohledu na to, že je to pro mě nepříjemné někoho poslouchat, pak i přes své nepřátelství a díky tomuto úsilí, ho začnu cítit lépe. To znamená, že jsem získal nový nástroj vnímání. Člověk mě odpuzuje, ale přesto, překonávám odpor tím, že vytvořím z pozitivních a negativních pocitů v sobě zřetelný nástroj pro vstup do tohoto, a začnu to cítit.

Kdybych vůči tomu neměl averzi, bylo by pro mě velmi těžké se s tím kontaktovat. Prostě bych přijmul to, co z toho vychází v příjemné formě a přizpůsobil bych to uvnitř sebe podle mého vnímání. Ale když to činím protichůdně, je to jako bych pronikal do této tloušťky, této síly překonání, a pak kontakt s osobou je uvnitř mě vytvořen.

To je důvod, proč když rosteme, existují lidé, kteří nám byli dříve příjemní, a najednou se nám ukazují jako nepříjemní, tlačí mě to od nich pryč, a naopak se od nich odvracím. Nicméně chápu, že díky opozici, dostávám příležitost proniknout do nich hlouběji.
[73192]
Z „Diskuse o integrální výchově“ 13,  18/12/2011

Síla odevzdání je síla spojení. Bez ní nemám spojení ve své rodině nebo kontakt s jinými lidmi a dětmi; nemám žádné spojení s lidskou společností jako celkem. Jednoduše zabíjíme sebe i naši komunitu tím, že nepoužíváme sílu dávání.

To je důvod, proč je nyní naprosto nezbytné, abychom získali tuto sílu. Prostě je to otázka života a smrti. To je důvod, proč přišla krize, aby nám ukázala, kde jsme. Sami jsme se dostali do tohoto stavu. Teď už je jen třeba ho zkoumat a vyhodnocovat abychom pochopili, co nám chybí. Chybí nám síla dávání. Jak ji tedy získáme? Jen tím, že vybudujeme dobré prostředí.

Toto prostředí v přírodě neexistuje. Musíme ho vybudovat uměle tak, že bude sloužit jako příklad, tlačit nás, pomáhat nám začít trochu dávat. Tato společnost bude léčit každého, jako by jim dávala varování: „Nebudete mít nic, pokud nebudete dávat. Nejen že nic nedostanete, také ztratíte jakoukoli úctu, kterou nyní máte, takže budete mít pocit, že nejste nic, absolutní nula, kterou každý pohrdá.“

Společnost vás bude ovlivňovat skrze vaše děti a další osoby, jejichž názoru si vážíte. To naruší pocit vlastní hodnoty a sebeúcty v každém člověku, který nebude usilovat o odevzdání tím, že se ukáže jak nízký a zkažený se jeví v očích společnosti. Každý se prostě od něho odvrátí a nechce být blízko něj.

Tímto způsobem zavážeme člověka přemýšlet o získání síly odevzdávat. Necháme ho poznat co to je a chtít být takový. Poté s ním společnost bude zacházet opačným způsobem: bude ho respektovat a velmi oceňovat.

Nemáme jinou možnost, protože se musíme naučit, co to znamená odevzdávat. Když přijdu studovat, mám zájem, aby se mnou prostředí pracovat v těchto dvou rovinách: s holí proti mému egoismu, trestá mě svým opovržením, a na druhé straně mě chválí za odevzdání. Tímto způsobem se můj egoismus rozhodne vážit si hodnoty odevzdání namířené proti němu.

Dostanu naplnění a uznání společnosti, když odevzdávám. Společnost bude ke mně blíž a neurazí můj velký egoismus a nezostudí mě.

Jinými slovy, vidíme, že tímto způsobem budeme jednat nad naším egoismem, který vyrostl a nafoukl se mimo meze v každém z nás. Můžeme vzdělávat člověka specificky s pomocí egoismu prostřednictvím vlivu prostředí. To se nazývá integrální výchovou, protože učíme člověka být integrálním, spojeným s každým.

Člověk si začne vážit síly odevzdání na základě toho, že si získá respekt a úctu prostředí. Lidé mu závidí, jak moc roste a je vážen jeho prostředím. Tímto způsobem si egoista začne vážit síly dávání a zjišťuje, co lze udělat se správným prostředím.

Prostředí zde hraje roli vychovatele, jako otec a matka ve vztahu k dítěti, stejně jako učitelé a vychovatelé ve vztahu k dítěti, nebo jako profesor ve vztahu ke studentovi. Velká lidská společnost funguje stejným způsobem ve vztahu ke každé dospělé osobě.

Způsob, jakým prostředí zachází s člověkem, závisí na jeho postupu. Potom, díky těmto dvěma silám: přijímání a odevzdávání společnosti, člověk získává nástroj dostat se hlouběji do sebe, společnosti a přírody. On nebo ona začne chápat, co se děje v oblasti silových polí, ve své vlastní vnitřní psychologii a psychologii vnitřní přírody a společnosti.

To pomáhá člověku začít cítit, jak tyto dvě síly jednají v celé realitě, jakým způsobem fungují v neživém kameni, v rostlinách a zvířatech, uvnitř člověka, okolním prostředí a rodině – všude. Pracuje s těmito dvěma silami jako jejich vlastník. Tímto způsobem je zkoumá a učí se o nich všechno.

Vstoupí do sítě, která spojuje celou realitu, síť vytvořenou prolínáním těchto dvou sil. To je důvod, proč rozumí celému programu stvoření, celému procesu vývoje a kam směřuje.

Koneckonců, všechno odpovídá určitému procesu. My to pouze nyní nevidíme, protože pracujeme pouze s jednou silou. Když člověk sám začne používat obě tyto síly, dává mu to vědecký nástroj pro výzkum, s jehož pomocí zkoumá vše co se děje v přírodě. Tímto způsobem se stává skutečným mistrem svého osudu a všeho, co se děje. To vše se děje tím, že povýší vědomí na novou úroveň.
[72150]
Z „Diskuse o integrální výchově“ # 12, 16/12/2011

Egoismus se netýká nutkání obyčejného člověka po naplnění jeho fyzických (jídlo, sex, rodina) a sociálních tužeb (peníze, moc a znalosti), ale jeho odporu k jednotě, odevzdání a lásce k lidem. Toto odmítání se projevuje pouze při účasti ve skupině integrální výchovy, a to v rozsahu do jakého se člověk snaží spojit se členy skupiny.
[72264]