Když člověk, který započne následovat tuto cestu a který chce, aby jeho činy byly pro Nebe, odhalí pravdu, že čím více činů provádí s úmyslem kvůli dávání, a také že je tomu vzdálen, což znamená, že v tom je zvláštní zásluhy v takové práci, že mu je odhalena pravda Shora, a že člověk je činům odevzdání na hony vzdálen.

Náš rozvoj je založen pouze na různých odhaleních, která jsou nepříjemná našemu egu, našemu přání přijímat. Pokaždé se ukáže, že jsme ponořeni do našeho ega a duchovně se nemůžeme rozvíjet.

Jsem ve svém egu ponořený, a Světlo přichází Shora a zvýrazní úroveň ega, na které se nacházím. Výsledkem vnímám ohromné mínus (-), které odráží hloubku (H) mého přání. Do míry, do jaké se cítím špatně, musím rozpoznat, co při tom hodně špatném pocitu musím udělat.  Mohu být za to zlo vděčný, protože jím odhalím, do jaké míry jsem opakem duchovna a dávání. Zlo je odhaleno v mém egu, v mém přání přijímat kvůli přijímání, a pokud toto přání zmizí,  ani nepoznám, že jsem do zla ponořen. Hloubka špatného pocitu je pro mě indexem pravdy; je to to správné znamení.

Takže z tohoto stavu si žádám o přilnutí; chci být nad tím, nad hranicemi Egypta, nad svým egem, nad Machsom (barierou). Tady začnu vytvářet Vracející se Světlo (RL) a realizovat první omezení na celou nižší část (Tzimtzum Aleph – TA).

Tak je duchovní Partzuf vytvořen, ze dvou částí; “hlavy’ a “těla.” Protože jsem první omezení uskutečnil, mám už „tělo.“ Později bych mohl být schopen jeho část pozvednout a spojit ji s „hlavou“ a to už by byl skutečný Partzuf nad Machsomem.

Tak, prostřednictvím stádií Ibur (těhotenství), Yenika (kojení), a Mochin (myšlení), přeměním všechny “roztříštěné nádoby” zespodu nahoru.

Už začínáme cítit, že to je praktická práce, kterou můžeme provést. Neměli bychom zapomenout, že vše dělá Světlo, které napravuje (Obklopující Světlo – Ohr Makif – OM), a že jej můžeme vyvolat pouze spojením mezi námi.

Vlastně všechno, co jsme se naučili a o čem jsme četli, lze dát dohromady do jednoho jednoduše proveditelného obrázku Deseti Sefirot, a můžeme vidět, že celý svět, všechny naše stavy, jsou zamýšleny k tomu, aby nás k tomu vybavily správným duchovním vzorem v každém momentu.

Doufejme, že stav, který tvoříme zanechá v každém z nás jasný vzorec. Vnímání světa, můj přístup ke každému, mé pocity, vše, čemu chci porozumět a cítit, musí projít tímto schématem. Pak budeme schopni správně vyřešit všechny problémy, které přichází od Stvořitele, od Světla, tím, že budeme správně odpovídat a podporovat Ho, a dovolíme Mu odhalit správné činy.

Otázka: Jak vlastně můžeme Stvořiteli poděkovat za všechny špatné stavy?

Odpověď: Pravdou je, že lhaní nám tu nepomůže; nemůžete brečet a upřímně políbit hůl, která vás bije. Pokud však cítíte, že hůl bije váš zlý sklon, když se s ním nechcete ztotožnit, ale s dobrým sklonem, tak pak už vidíte rozdíly v určitém sklonu ke Stvořiteli.

Jen díky Obklopujícímu Světlu cítíme, že jsme špatní. Před padesáti lety si každý ještě myslel, že před námi leží jasná budoucnost a prosperita. Pak začal být zjevný globální trend úpadku a začali jsme se nořit do tmy. Člověk s bodem v srdci (•) také vstupuje do zla, temnota k němu přichází Světlem, které napravuje. Ve stejné chvíli však Světlo rozjasní bod v srdci, takže zlo člověka vrhá dolů, zatímco bod roste výše a výše.

Potřebujeme následující vnitřní rozdělení:

1. Bod v srdci,

2. Zlo v nás.

Pouze poté rozpoznám, s kým se ztotožňuji.

Otázka: Jak se zbavit myšlenek na odměnu, které vyrušují, na dar, který mi Stvořitel dá za mou práci?

Odpověď: Musíte s těmito myšlenkami neustále bojovat, abyste stoupali bez toho, aniž byste cokoli chtěli a pouze jste opakovaně rozpoznali bod v srdci. Tato hra na  „ping pong“ pokračuje, dokud Světlo, které napravuje, nepřijde prostřednictvím skupiny a nevezme vás do další úrovně.

Pak přijde silnější Světlo a opět ve vás rozkryje výsledky roztříštění. Je to způsobeno tím, že jsme kdysi byli spojení a pak Stvořitel, který stvoření mezi námi vytvořil, jej rozbil. Nyní se musíme účastnit nápravy, probudit se a vyvolat Ho. Pak přijde Světlo a udělá všechnu práci.

[104549] Ze 3. části denní lekce kabaly 4/4/2013, Rabašovy spisy

Výsledkem tohoto cvičení jsem zjistila, že můj postoj, nejen ke svým přátelům, ale absolutně ke každému, (vyjma svých děti) je kritika. Je to jako instinkt, jako dýchání, které ani nevnímáte. A čím více to děláte, o to více přetrvává. Navzdory tomu, že jsem pokračovala v tom, připisovat to Stvořiteli, zhoršuje se to, a já už zkrátka nemám sílu. Někdy mám přání mít někoho, kdo by mě vymazal.

Co s tím mohu dělat, když se jedná o mou přirozenost? Muži to tak nemají; jsou mnohem čistší. Jak můžeme my, ženy, pomoci jedna druhé a napravit tuto vlastnost?

Odpověď: Pouze pokud se člověk snaží sjednotit se ve skupině, podle metody Kabaly, odhalí v sobě síly, které se tomu postaví. Těmto silám se říká egoismus. A všechna ostatní přání „urvat si“ víc pro sebe, se nachází v každém, dokonce i ve zvířatech, a z pohledu kabaly to není za egoismus považováno.

Co dělat: to samé, co dělají muži, kteří to také mají, ale v jiné podobě. Odhalení egoismu (Faraona) je tím nejvyšším darem od Stvořitele, protože sebou přináší potřebu se na Něj obrátit o pomoc! A obrátit se na Něj, to vede k Jeho odhalení!

[104060]

Štěstí je pocit naplnění touhy. To je možné pouze, je-li touha, hlad, vášeň, a když je naplněno a uvědoměno. Jakmile je ale touha naplněna a uvědoměna, pocit štěstí se postupně vytrácí. Čili, pro štěstí je zapotřebí dvou konstant: a) touhy, b) naplnění.

Aby naplnění neanulovalo touhu, musí být oddělené, musí se nalézat ve dvou objektech. Například matka a dítě; matka se dokáže do nekonečna těšit ze svého dítěte, neboť naplňuje objekt mimo sebe.

Pokud vytvoříme spojení nad naším vzájemným odmítáním, budeme schopni naplňovat se navzájem a těšit se neomezeně ze svých činů. Je to čistě psychologický problém, kterým je pochopení, že cíl stvoření je v potěšení, a že prostředky k dosažení věčného a nekonečného potěšení leží v „miluj bližního svého jako sebe sama.“ Tento stav je nazýván vyšším světem. Když jej cítíme, pocit našeho dočasného světa – který je cítit pouze v nás – zmizí.
[102039]

Existuje systém, který je v našem vnímání reality vyobrazen jako stávající realita tohoto světa. V něm má člověk knihy napsané kabalisty minulosti, učitele, který je kabalistou, přátele, celý svět a Stvořitele, který je skrytý, myšleno vlastnost dávání, která je opakem všeho, co čověk objevuje ve svých pěti smyslech. Vyjma této vlastnosti, má vše k dispozici.

Jak tedy můžeme správně využít všechny ty prostředky, které máme, abychom dosáhli obecného atributu dávání?

Ve vztahu k člověku jde o něco externího, je to vně jeho „nádob“ a dosáhnout toho lze pouze za pomocí tří komponent: knih, skupiny a učitele. S jejich pomocí naplní studium, šíření a spojení.

Kombinace všech těchto třech věcí člověka dovede ke změně jeho nádob, jeho přání, od přijímání k dávání. Objeví stále egoističtější nádoby, které podle svého úsilí a námahy obrátí na „kvůli dávání“. O jaké úsilí a námahu jde?

Člověk se drží správného záměru během studia, spojuje se s přáteli ve skupině a následuje rady učitele, bez kterého by nevěděl, jak pracovat s knihami a se skupinou. V celku jsou tyto tři komponenty nazývány „Tórou“, což znamená studium, metodu a prostředky k dosažení vlastnosti dávání.

Odtud vybereme správné činy a správné vztahy, kombinací knih, skupiny a učitele. Tak člověk dosáhne opaku, pozvedáním se „nad svým rozumem“, nad svou mysl a pocity, směrem k další úrovni….

[101113]
Z 1. části denní lekce kabaly 20/2/2013, „Rozhovory k doplnění Zoharu”

Otázka: Co pociťuje pár, když se nachází ve „sdíleném prostoru“, když vám váš partner rozumí a cítí vás?

Odpověď: “Sdíleným prostorem” se má na mysli plné vzájemné porozumění v rámci jeho limitů. Tento prostor je obyčejně vytvořen v postoji k dětem. Společná starost a důležitost, jež jim pár přisuzuje, pár spojuje. Zdánlivě se jedná o vnější faktory, ne naše, ale patří k nám. Nemáte-li děti, je mnohem složitější najít společné pojící body.

Musíme hledat věci, na kterých se shodneme, porozumění, něco, co máme společného; kde se shodneme, vzájemně se chápeme a spojíme se, ačkoli jsme na počátku měli rozlišné názory. Těmto úvahám jsme však už natolik přivykli, že bez nich nemůžeme být. Dokonce ikdyby jsme mohli napravit rozdíly mezi námi, nechtěli bychom. Cítíme, že všechny tyto rozpory jsou příležitostí ke zvláštnímu spojení. Dokonce už chápeme, že bez nich by ho nebylo.

Všechny ty “nepříjemnosti” nám pomáhají se spojit. Právě díky tomu, že činím ústupky a můj partner činí ústupky, mezi námi cítíme spojení. Bez vzájemných ústupků by nebylo spojení. Pokud bychom se od počátku na všem schodli, necítili bychom kontakt. Bylo by to, jako bychom byli jedna a ta samá věc. Když činíme ústupky, neanulujeme naše ego, ale spíše nad ním stavíme spojení, jak je řečeno „láska překryje všechny hříchy“. Proto, toto silné spojení, vnitřní kontrast mezi námi, se zachová, ale nad ním, láska roste daleko výše.

“Sdílený prostor“ je naše dvojité společné ego, protože díky tomu, nás spojuje silněji a dovolí nám spojení mezi námi cítit. O tento „sdílený prostor“ se musíme neustále starat, vyvolávat jej a snažit se jej rozšířit s ohledem na různé druhy spojení od fyzických k duchovním.

[100776]
Z „Rozhovory o novém životě” 25/7/12

Baal HaSulam, “Úvod do studia Deseti Sefirot,” Bod 133: Je to spíše jako král, který si chtěl pro sebe vybrat ty nejvěrnější ze svých poddaných v zemi a přivést je k práci ve svém paláci. Co udělal? Vydal dekret, aby se každý, jež si to přál, mladý či starý, přišel zapojit do práce uvnitř jeho paláce. 

Nicméně povolal mnoho svých sluhů střážit bránu paláce a všechny cesty k němu vedoucí, a přikázal jim, aby chytře odkláněli všechny, jež se paláci budou blížit, a svedli je z cesty vedoucí do paláce……

A pouze hrdinové mezi nimi, jejichž trpělivost přetrvala, překonali stráže a otevřeli bránu. A ti byli okamžitě odměněni pohledem do tváře Krále, který každého z nich dosadil na jeho správné místo.

Stráže jsou povolány, aby člověka hlídali. Nesmí se dostat blíže Králova paláce a projít přes místo, kde stráže stojí, dokud si nevytvoří vnitřního strážce. 

Stvořitel má mnoho strážníků a nachází se na každém ze 125 stupňů, bráníce člověku dostat se blíže. Ukáží vám, že je vám dovoleno stoupat pouze po určitou úroveň a prozatím vám není dovoleno jít výše. Je to tím, že shledali, že na vyšší úroveň nejste ještě připraven. Tak je tomu pokaždé.

Stráže zajistí, aby člověk už nepostupoval dále (ač je to nemožné, neboť v duchovním světě existují přísné zákony shody). Stráže člověku ukáží nedostatky – místo pro sebe-přezkoumání. Probouzí ho a nedají mu v jeho stávajícím stavu pokoj tím, že mu působí všechny možné potíže. 

Chrání člověka; Světlo a Stvořitel nemusí být hlídáni, protože je nemožné je zranit, nejste-li hoden je spatřit. Vše je to kvůli ekvivalenci formy;  nejsem-li adekvátní vyšší úrovni, nerozeznám ji.

Co to znamená, že nemohu postupovat? Vidím, že cesta přede mnou je zatarasená? Nenapravil-li sem se na předchozí úrovni, nemohu postupovat a šplhat po hoře o pár metrů dále, ale stráže mi pomohou a ukáží mi problematické místo. Jsou tam, aby mě chránili, pobízeli mě, dostali mě blíže a pomohli mi dosáhnout nutných poznání. Vše je ve prospěch člověka a pro jeho nápravu.

[97289]
Z 1. části denní lekce kabaly 2/1/2013, „Úvod do studia Deseti Sefirot”