Poznámka: Jerzy Stanislaw Lec píše: „Technický vývoj dospěje do takové dokonalosti, že se člověk obejde bez „člověka“.“
Odpověď: Nemyslím si, že se toho dožijeme a že obecně k takovému stavu vůbec dojde. Protože bez vnitřní, duchovní složky člověka se neobejdeme. Kým jsme bez ní? Copak budeme rozvíjet pouze fyziologické tělo? (Pokračování textu…)
Otázka: Co je to paměť? Kde je uložena?
Odpověď: Existuje několik druhů paměti. Jedna z nich – to je paměť na chemické nebo elektrochemické úrovni, což je ale totéž. Další je duchovní paměť, kterou nelze vymazat žádnými vnějšími hmotnými vlivy. (Pokračování textu…)
Otázka: Může být ztráta životní energie člověka doplněna pomocí Vyšší síly nebo nějakým jiným zdrojem?
Odpověď: Je to možné a potřebné! Skutečnost je taková, že když se člověk začne věnovat rozvoji své duše, dostává shora obrovskou energii. Samozřejmě prochází různými stavy zklamání a slabosti, ale nakonec získává velmi velkou sílu, vytrvalost, věrnost cíli, dlouhověkost, potřebu existovat pro druhé. (Pokračování textu…)
Otázka: Má každý člověk zvláštní poslání? A jak to zjistím?
Odpověď: Samozřejmě, každý člověk má své vlastní poslání podle kořene své jedinečné duše a jenom tento člověk je schopen ho realizovat. Jeho úkol pro svět nemůže vykonat nikdo jiný. (Pokračování textu…)
Otázka: Co se děje s duší, když člověk spí?
Odpověď: Během spánku dochází k restartu různých částí mozku tak, že v mozku pokračuje práce, která byla v ten den vykonána. Nic jiného. (Pokračování textu…)
Otázka: Co to znamená „síly mé duše“? Co jsou to za síly?
Odpověď: Člověk má síly své duše, před ním skryté, které může rozvíjet jen do té míry, do jaké se bude snažit přiblížit k druhým a konat dobro pro druhé.
Časopis univerzity Cambridge oznámil, že výzkumníci z této univerzity našli způsob, jak „vrátit hodiny lidských kožních buněk o 30 let“. Obsah článku je již o něco méně slibný a vysvětluje, že výzkumníci byli schopni „částečně obnovit funkci starších buněk, jakož i upravit jejich biologický věk“ a že „v experimentech, které simulovaly zranění kůže, ukazovaly částečně omlazené buňky známky chování, které se více podobalo mladým buňkám. (Pokračování textu…)
Člověk podvědomě stále myslí na smrt a pracuje s cílem, jakým způsobem ji anulovat. Všechny lidské výzkumy, objevy a vynálezy nakonec směřují k tomu, abychom se „prosadili“ ve věčnosti. Celou naší existencí proniká touha cítit, že se smrtí fyzického těla nepropadáme do nicoty.
Jsme dlužníky. Jsme zavázáni těm, kteří nechali svůj život ve válkách. „Svou smrtí nám odkázali život“ … tak to říkáme. Jaký život nám však chtěli odkázat? Ten, který máme dnes? Kdy ještě neskončila jedna válka a my hned začínáme další? A místo lásky k bližnímu pěstujeme nenávist.
Na Světový den zdraví, který OSN určila na 7. dubna, není příliš co slavit. Staré nemoci, které byly kdysi považovány za vymýcené, jako například dětská obrna, se na různých kontinentech vracejí.
Po dvou letech od vypuknutí epidemie Covid-19 se stále potýkáme s pandemií.
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru