“Ostatní stále… vidí v této tragédii další znak návratu nacionalismu a toho, co následuje: odmítnutí cizinců a tak zvané „internacionální“ doktríny, jejíž součástí je Evropský projekt a sociální demokracie…..

“‘Ve skutečnosti, nic z toho nedává skutečné měřítko toho, co se v Norsku skutečně stalo: Tato tragédie je ve skutečnosti krutou metaforou dominantní hodnoty dnešního světa: touhy každého starat se o sebe, co ho omezuje,’ píše Jacques Attali na svém blogu. ‘Na Západě se mnoho lidí obává toho, že bude známa jejich identita a jejich životní standardy ohroženy, a nemají jiné plány, než si užívat svého komfortu a udržovat své zvyky, a aby je uchránili, nesdíleli s kýmkoli dalším.’”

Můj komentář: Nenávisti se nedá zbavit žádnými prostředky. Existuje pouze jediná příčina všech našich problémů – náš egoismus a pouze jediné řešení – napravit jej v opak.

Všechny problémy by neměly být vnímány jako problémy, ale jako stavy, které nás probouzí, tlačí směrem k nápravě, abychom vzrostli na další úroveň vývoje, do stavu harmonie se vším kolem nás. V tom případě začneme prožívat přírodu v její věčnosti a dokonalosti a my se budeme cítit stejným způsobem!
[50063]

“Zdálo se, že v liberální společnosti, kde lidská práva jsou zajištěna, by nor nemohl zabít nory…. Nová špolečnost poznává, že člověku musí být dány ideologické základy.”

Můj komentář: Každý by se měl naučit základům chování v souladu s povahou integrální, globální společnosti netolerující přímý egoismus, nacionalismus či jakékoli projevy egoismu, jimiž se lidstvo ničí, jako rakovinný nádor v lidském těle. Zavedení takové vychovy celé společnosti se musí stát hlavním úkolem státu.

[50185]

“Nedávno Barack Obama prohlásil, že  se Izrael musí vrátit do svých hranic z r. 1967. Pro většinu civilizovaného světa to přišlo jako blesk z čistého nebe, protože to signalizuje jasný posun Americké politiky k pro-Arabské, dokonce i pro-Hamáské pozici, protože návrat Izraele do hranic z r. 1967 by mohlo zúžit zemi do 8 mil dlouhého úseku podél oceánu, který by mohl být  srovnán kteroukoli Arabskou tankovou brigádou v několika minutách….“

“V září, myšleno ihned po letních prázdninách, bude mít UN další svůj meeting, kde většina hlasů dlouho patří k muslimským zemím. Jakmile toto rozhodnutí padne, jakákoli agrese proti Izraeli bude legitimní a co důležitější – osudová, protože Izrael chráněná USA a Izrael opuštěná USA jsou dvě zcela různé věci….. “

“Dnes se obracím ke všem, kteří chápou, že zánik Izraele (bez ohledu na to, co si o Izraeli myslíte!) rozpoutá totální expanzi Arabů do jížního Ruska a Evropy a bude počátkem zániku křesťanské, Evropské a ruské civilizace. Pomožme Glenu Beckovi, jednejme předtím, než bude příliš pozdě a nedovolme vyhlazení Izraele! A nakonec, věřte mým slovům a slovům Glenna Becka: Historie nám dala pouze dva měsíce na záchrannou operaci.….”
[50265]

Stvořitel vše stvořil proto, aby potěšil člověka. Potřebujeme ale nádobu, touhu, abychom přijali dobro, které nám chce dát. Chtěl dát radost, ze které se sám těší: odevzdání. Na světě žádná další radost neexistuje!

Nicméně, abychom cítili tuto radost, musíme mít opačné vlastnosti, nedostatek naplnění, protože opakem přání odevzdávat je přání přijímat potěšení.  Proto Stvořitel stvořil přání těšit se, umělé stvoření, které předtím neexistovalo, opačný otisk sebe sama.

A nyní v sobě stvoření cítí tyto protiklady. Na jednu stranu cítí, že je možné se radovat z naplnění svého přání. Pak ale provede kalkulaci a začne si přát odevzdávat. To jest, že už více nehledá naplnění.

Odevzdání není naplnění, ale vlastnost, přání dávat. V odevzdání, člověk není potěšen tím, co přijme na oplátku, ale sám akt odevzdání se pro něj stane naplněním.  Avšak v přijímání, čin je oddělen od naplnění. A když do mě naplnění vstoupí, cítím se potěšen. Tak mé přání a naplnění jsou dvě opačné věci a já musím tvrdě dřít, abych se naplnil, protože je mi opakem.

Avšak, v odevzdání potřebuji pouze cítit něčí přání a uspokojit je. A přímo tento čin, ku druhé osobě, kterou uspokojuji, se stává naplněním. Neočekávám, že bych přijal na oplátku jakoukoli odměnu. Mým potěšením je akt dávání.

Kvůli tomuto rozdílu se musí člověk, pracující s přijímáním, vždy kontrolovat a zvážit: Kolik jsem dal a kolik mi zaplatí? Je to tím, že platba nezáleží na mně, ale na druhém, na tom, kolik by mi chtěl dát. Pokud však pracuji v odevzdání a chci pouze to, nejsem závislí na nikom a mohu se sám rozhodnout, kde jsou mé hranice!

Proto ten, který kráčí po cestě odevzdání sám určuje, do jaké míry v ní chce být. A Stvořitel s ním souhlasí! Existuje tu pouze jeden obecný zákon odevzdání a lásky, který obklopuje a naplňuje celé stvoření. Na odevzdání neplatí žádné omezení či zákaz! Proto se každé stvoření může samo rozhodnout, na jaké úrovni vzhledem k této kvalitě, myšlence, úmyslu odevzdávat, chce být.

Nemůže tu být žádná kalkulace, kolik jsem dal a kolik mi bude zaplaceno. Není zapotřebí se bát, dal-li jsem méně, měl bych dostat méně. Jsem v tomto všezahrnujícím zákoně vzájemného odevzdání, obalujícím a naplňujícím celý vesmír, neboť „není nikoho jiného kromě Něj.” Já sám určím, na jakém stupni chci být. V souladu s tímto stupněm prožívám odhalení či ukrytí mé schopnosti odevzdávat, a do té míry se raduji.

[49673]
Z 1. části denní lekce kabaly 29/07/2011, Shamati #61

Otázka: Protestní stávka v Israeli se šíří. Jaký by měl být její správný směr vývoje?

Odpověď: Samozřejmě, v tomto stádiu je nezbytné se postarat o každého průměrného občana.

Ale obecně, problém je takový, že celý svět vkládal velké naděje do střední vrstvy. Jsou v ní obyčejní pracovníci, kteří jsou spokojení s jednoduchými radostmi života, a oproti tomu, je tu vyšší vrstva, která zahrnuje velkou část populace. Obsahuje mládež, která si stále nevybrala svou životní cestu. Celkově hovoříme o lidech, kteří chtějí žít, zažít svět a vést normální život podle moderních standardů. 

Nicméně vzhledem ke krizi, která aktuálně pokračuje už dvacet let,  svět začíná ztrácet impuls graduálního pohybu. Japonsko, které udělalo ohromný skok, už dávno snížilo své obraty. Všichni ostatní nyní také zpomalují a dokonce se valí nazpátek. Jsou to systematické procesy, které odpovídají programu stvoření, a nemůžete s nimi cokoli udělat. 

Jako výsledek střední vrstva ztratí naději na dobrý život a upadá na úroveň obyčejného pracujícího. To je zčásti zapříčiněno technologiemi, ale celkově novým obratem vývoje. Hlavním důvodem je však to, že jsme se ocitli v globálním světě a společnosti jsou nyní uchvacovány integrálním spojením. Dnes je rodina stěží schopna vychovat jedno dítě.  Všechny oblasti našich životů jsou ponořeny v krizi, což vyžaduje větší investice, aby se zabránilo úplnému kolapsu. 

Tak, střední vrstva, včetně studentů, nemá naděje do budoucna. A to je velká masa lidí. Například ve Španělsku je nezaměstnaných 50% mládeže. Po návratu domů absolventi vysokých Evropských universit zjistí, že pro ně nic není. Nemohou získat práci a vytvořit rodinu. Takový čas nastal a nejsou žádné naděje. Navíc nevidí, že by se nyní dělo nějaké zlepšení, ani za pár let. Ani nemají šanci odložit něco na budoucnost, protože namísto ekonomického rozvoje se dostáváme k úpadku. 

Co bychom měli dělat? Je pouze jediná cesta, jak dosáhnout úspěchu v další etapě: nasměrovat svět k integrálním vztahům. To je jediná věc, která nám může přinést úspěch v našich pozemských aktivitách. Vždyť jsme všichni v integrálním systému a proto je nezbytné dát každému potřebné vychování. Lidem by mělo být řečeno, „Tady máme státní rozpočet. Tohle je to, co můžeme udělat. Postupně napravíme situaci, počínaje prostými nezbytnostmi, avšak za podmínky, že začnete studovat.”

Lidé se musí naučit o integrálním světě ve formě jim přístupné a jasné, za použití příkladů a nápadných ilustrací. Toto vyučování by mělo probíhat v rádiu, televizi, přes internet, prostřednictvím litaratury, divadel, hudby a kin, aby každý porozuměl, do jakého druhu světa lidstvo vstoupilo. Je nezbytné využít kultury a umění tak, aby lidé začali být tímto prodchhnuti a ucítili, kde se nachází.

Pak bez ohledu na to, co v národu či světě uděláme, úspěch se dostaví. Je to proto, že naše činy budou zaměřeny k nápravě. Na jednu stranu lidi utišíme, opatříme je nezbytnostmi a na druhé straně je vzděláme, a o několik měsíců pozdějí budou jiní. Budou si vědomi toho, co se děje  a začnou vnímat globálnost světa, která nenabízí jiné řešení, než změnu vzájemných vztahů. 

Když se tomu naučí masy lidí, výsledky budou odpovídat novým podmínkám, protože každý člověk je mentálně spojen s ostatními a každý se ovlivňujeme navzájem bez toho, aniž bychom řekli slovo. Kromě toho, tento vzkaz každý vyslechne. Proniká do masových médií a podmaňuje si internet,  “Každý je globální a ty se také musíš stát globálním. V opačném případě nemáš šanci na úspěch v čemkoli.”

Tak, pokud mluvíme o správném způsobu jak poklačovat v sociálním vzepětí,  pak dalším krokem bude, že se každý bude domů vracet z demonstrací, dostane dodatečné prostředky od vlády, bez kterých by to nemohl dělat nyní, a začne studovat. To už jim nemůže ublížit, tak nechť se ukáže, zda věda kabaly má pravdu. Nechť se vidí, zda se skutečně změníme v důsledku toho, a tak i celý svět. 

Vždyť společnost a svět jsou produkty našeho přístupu k sobě navzájem. Je dostačující pracovat sám na sobě a vše kolem se také změní, bude efektivnější a kvetoucí. Tak to zkusme, zvláště, když lidstvo nemá další řešení.

Problém jsme my: Jak rychle budeme schopni národu a světu vysvětlit, že to je naše vykoupení? Tak či onak, všechny země riskují a situace bude pouze horší. Nikdo kromě nás nemůže dát světu vysvětlení příčiny krize a způsob, jak se z ní dostat. Nikdo neodhalí skutečnou příležitost změnit situaci a ukázat, že stávající zlomový bod je součástí programu lidského vývoje, do nás vloženého od samého počátku. Kabalisté tento bod rozpoznali před dávným časem a popsali přesný rozvrh jeho uskutečnění. Naslouchejme jim.

[49863]
Z 5. části denní lekce kabaly, „1. příkázání”

My můžeme tyto knihy také používat, aniž bychom věděli či rozuměli tomu, o čem si kabalisté mezi sebou píší, protože každý z nich píše ze své vlastní úrovně. Když je však čteme jako malé děti a snažíme se zjistit, co v niích píší, co si mezi sebou chtějí předat a co nám chtějí  vylíčit, když otevřeme tyto knihy od velkých kabalistů a přejeme si být jim podobní v jednotě a vzájemném odevzdání, což znamená připojit se k nim, připojit se k systému duší, ve kterých se nacházejí ve spojení jeden s druhým, zaujmout mezi nimi své místo, shromáždit se ve stejném kruhu, pak, s pomocí těchto rukopisů, si zasloužíme být jim blíže.

Je to tím, že knihy napsané kabalisty obsahují jejich sílu, jejich myšlenky. A pokud si přejeme lnout k nim, pak tím, že se snažíme vzájemně sjednotit a společným čtením jejich textů, žádáme o vstup do tohoto systému a připojení k stavu, ve kterém jsou.  

Proto, zatímco čteme Zohar, bychom  měli zkoušet nezapomínat, že s pomocí tohoto textu se chceme napravit a být přibráni do stejného systému, který již obsahuje duše, a my jsme ti jediní, kteří tam do naší jednoty stále chybí. Dostaneme se tam, jakmile se navzájem spojíme a spojíme přání vstoupit do stejného systému, kde již přebývají všichni velcí kabalisté. V podstatě, tento stav již existuje a my jej pouze hledáme. Vždyť  Zohar mluví o našem budoucím stavu, kterého dosáhneme a do kterého vstoupíme. 

Představme si sebe ve společném systému duší, mezi těmito velkými kabalisty – žádejme to!

Ze 2. části denní lekce kabaly 24/7/2011, The Zohar