Nekráčejte v osamění
Zohar: O hříšníku Bilamovi je psáno: „Kráčel v osamění…jako zmije na cestě,“ jako had, který se plazí sám, a havran podél křivolakých cest. Tak Bilam kráčel v osamění, aby posílil svého ducha nečistoty.
Tak je to s každým člověkem, který kráčí sám, dokonce i na význačném místě, dokonce i ve městě, i ve známých místech na sebe přitahuje ducha nečistoty.
Proto je psáno: „Nenech člověka kráčet v osamění na cestě a ve městě“ – ale pouze ve spojení s ostatními, dokonce i tam, kam lidé chodí a kde přebývájí.
A také: „Nenech člověka kráčet o samotě v noci“ – neboť během té doby tam lidé nejsou.
Vše toto vám říká: Sjednoťte se svými přáteli. Kabalisté říkají, že se na duchovní cestu nemůžete vydat sami. Pokud se chcete vydat na cestu, ale cesta je temná a vy nemůžete nic vidět, protože nemáte Světlo (žádnou vlastnost odevzdání, ještě jste se nepřipojili k duchovnímu systému, k ostatním duším), pak nesmíte opuštět svůj „dům“ sami. Jste v temnotě, protože jste sami.
Nesmíte udělat ani jediný krok; nebude vám prospívat, protože se ještě nejste schopni sjednotit s ostatními navzdory svému egoismu. Nesmíte udělat ani jediný krok, protože tento krok nebude ve správném směru – vstříc odevzdání, vstříc lásce, vstříc Stvořiteli. Nejprve se musíte sjednotit s ostatními a pak vyjít ven. A poté, co se s nimi spojíte, náhle ucítíte, že venku není žádná noc, ale den.
Ale v noci byste se neměli vydávat na cestu, i když jste spolu, protože to znamená, že jste nedosáhli požadované úrovně jednoty. Jak vidíme v Zoharu, když padne noc, musíte se schovat v „jeskyni“ – ve vlastnostech Biny (odevzdání), jako Noe ve svém úkrytu.
Nyní ustupme zpátky a zeptejme se: Co je významem toho všeho? Cílem Zoharu nás není vystrašit hrůzou nahánějícími historkami. Místo toho je to svatá kniha, která nám říká o správném přístupu k napravování svých duší. Musíme tuto knihu otevřít s touhou napravit všechny síly uvnitř nás, všechny touhy a vlastnosti, o kterých čteme. Všechny jsou uvnitř nás.
Rav Laitman na Twitteru
