Do pekla nebo do nebe?
Existuje jedno podobenství nebo anekdota:
V nebesích probíhá rozdělování – do pekla nebo do nebe. Přichází řada na slavného kazatele. Je klidný – a najednou je poslán do pekla.
Říká: „Jak mohu jít do pekla?! Přede mnou jste poslali do nebe jednoho odvážného řidiče!“
Na to mu odpovídají: „Co sis myslel? Na tvých kázáních všichni spali. A když on vezl lidi, všichni se modlili.“
Otázka: Jak bychom se k tomu měli vztahovat? Máme být vedeni k modlitbě, dokud žijeme? Nebo jak to vlastně má fungovat?
Odpověď: Jsme vedeni. Pokud se snažíme dosáhnout spojení se Stvořitelem, kladou se před nás různé překážky, podmínky – a my, ať chceme nebo ne, vidíme, že tyto podmínky nejsme schopni splnit. Ledaže bychom obdrželi silnou pomoc shora.
Otázka: Takže pokud usilujeme o spojení se Stvořitelem, máme být za všechny ty věci a překážky vděční?
Odpověď: Za tu hůl.
Otázka: Pořád říkáte: „Polib tu hůl, která tě bije.“ Takže ji máme políbit? A právě tak bychom…
Odpověď: Jinak se budeme řídit naším egoismem po takových klikatých cestách – jako ryba, která plave.
Otázka: Jak se tedy máme vztahovat ke všemu, co nás přivádí k modlitbě, i když ještě nesměřujeme k cíli stvoření?
Odpověď: Musíme se navzájem povzbuzovat. Musíme jít příkladem. Musíme se sebou trochu zatřást.
Otázka: A co já, obyčejný člověk, který neusiluje o spojení se Stvořitelem, který se snaží jen klidně a jednoduše žít tady na zemi – jak se mám stavět k tomu, co mě vede k modlitbě – k těm neštěstím, těm problémům?
Odpověď: Je přirozené, že člověk nechce ani utrpení, ani modlitbu, ani nic podobného.
Otázka: A jak bych se k tomu měl stavět? Měl bych od toho utíkat?
Odpověď: Samozřejmě. Nejlepší věc, kterou můžeš udělat, je od toho všeho utéct – tak to dělají všichni.
Otázka: Takže když po ničem neusiluji, a jen chci dobře prožít tenhle život tady na zemi…?
Odpověď: V tom případě „není třeba utrpení a není také žádná odměna“.
Otázka: A co poradit takovým lidem?
Odpověď: Rada pro takové lidi je: snažte se žít tiše. Ještě níž, ještě tišeji, ještě klidněji. A ať tak žijí.
Otázka: Aby vlny šly nad námi?
Odpověď: Ano, ale takový je jejich osud. Jsou lidé, kteří to chtějí. Jsou i tací, kteří s tím nesouhlasí. A pak jsou tací, kteří nesouhlasí, ale po pár ranách – už souhlasí.
Otázka: Takže dřív nebo později ty rány člověka donutí – když už tady je a chce tu zůstat?
Odpověď: Všechno závisí na kořeni duše.
Otázka: A rada pro ty, kteří usilují o Stvořitele, o spojení?
Odpověď: Pro ně je nejdůležitější přiblížit se ke Stvořiteli – a je jedno, jakou cestou: ať už dostanou po cestě pár ran, nebo něco jiného.
Otázka: Takže tak či onak, budou a měli by vnímat ty útoky jako pomoc?
Odpověď: Samozřejmě.
Otázka: Takže to podobenství je spíš určeno těm, kteří se obracejí ke Stvořiteli?
Utrpení existuje vždy. Ale pokud není kritické, ale obyčejné, každodenní, různá jiná utrpení – jsou vždy dobrá.
Otázka: Takže tak se k nim máme vztahovat?
Odpověď: Ano.
Otázka: A co se stane, když je takhle začnu vnímat?
Odpověď: Jde o utrpení, které člověka neodvádí od budování správného života, správného spojení s ostatními a se Stvořitelem. A pokud je ho příliš, tak to není ten správný druh utrpení.
Z televizního pořadu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“, 4. 8. 2022.
Rav Laitman na Twitteru




Nastavení komentářů | Share Feedback | Ask a question