Jednou jsem hovořil s Jane Goodallovou, která pětačtyřicet let zkoumala život šimpanzů v národním parku Gombe Stream v Tanzanii. Téměř dva roky žila přímo mezi nimi a oni ji přijali do své tlupy. Zeptal jsem se jí, jaký hlavní pocit si ze života mezi šimpanzi odnesla.

Odpověděla: „Lásku. Tu jsem mezi nimi cítila. Oni křičí a neustále si mezi sebou něco vyjasňují, a to jenom proto, aby vzbudili lásku. Totéž jsem postupně nacházela i v lese mezi stromy, na nebi i v zemi…“ Jane nebyla sentimentální ženou. Z městské džungle přijela do africké, kde postupně odhalila, že celá příroda je prostoupena láskou. A měla naprostou pravdu.

Lásku si za peníze nekoupíte

Před námi však stojí zásadní otázka: Jestliže láska v přírodě existuje, jak jí dosáhnout mezi lidmi? A pokud ne přímo lásky, pak alespoň dobrých vztahů, bez nichž nemůžeme dál existovat. K lásce nelze nikoho přinutit. Za peníze si můžeme koupit téměř všechno, včetně úslužného chování nebo úcty, ale skutečnou lásku nikoliv. Je to zcela zvláštní cit, odlišný od všech ostatních prožitků.

Dobré vztahy často vznikají proto, že se lidé navzájem potřebují a pomáhají si dosahovat vlastních cílů. Může mezi nimi vzniknout i důvěra. Stačí však, aby někdo jiný nabídl větší výhodu či potěšení, a důvěra i oddanost mohou okamžitě zmizet. Právě takové vztahy nás nakonec postavily jednoho proti druhému. Žijeme ve světě jaderných zbraní, ozbrojených satelitů, terorismu, lokálních válek a zločinnosti. Máme proto stále více důvodů obávat se o svou budoucnost.

Dokud život neskončil

Tento obraz nemusí být tak pochmurný, pokud pochopíme příčiny současného stavu. Stojíme na okraji propasti, abychom si uvědomili nebezpečí, ustoupili a pochopili, že jediným skutečným východiskem je změnit naše vztahy z nenávisti na lásku. Nejde o problém, který bychom mohli přehlížet. Žádná země, jakkoliv bohatá a rozvinutá, nedokáže sama vyřešit vnitřní ani vnější problémy pramenící z nenávisti. Propast mezi bohatými a chudými se prohlubuje a může vést k nepokojům i rozpadu společenského uspořádání.

Nezáleží jen na množství peněz nebo zásob potravin. Žijeme ve světě, kde jedni hladovějí, zatímco druzí vyhazují obrovské množství jídla. Nedokážeme se spravedlivě podělit, protože nemyslíme jeden na druhého.

Dosažení všeobecné lásky proto není pouhým krásným heslem, ale životní nutností. Pokud se nám slovo „láska“ zdá příliš opotřebované, můžeme ho nahradit vzájemnou účastí, odpovědností a péčí. Podstatné je, že k takovému vztahu musíme dospět, jinak ohrožujeme samotné pokračování života na Zemi.

Sedm miliard šálků čaje

Jak ale podle tohoto principu začít žít? Především si musíme uvědomit své spojení s celým světem. Nemusíme osobně znát každého člověka, ale měli bychom vnitřně cítit, že jsme všichni propojeni a že nám na ostatních záleží stejně jako na sobě.

Když si nalévám šálek čaje, mělo by mi záležet na tom, aby ho měli i všichni ostatní. Pokud nemají dostatek toho, co potřebují, nemohu myslet pouze na vlastní uspokojení. Podobně jako matka, která nejprve nakrmí své dítě a přesvědčí se, že je zdravé, syté a spokojené, než začne myslet na sebe. Nedokáže být klidná, pokud její dítě něco potřebuje. Právě tak se musíme naučit přecházet od naprostého egoismu k opačnému stavu, v němž nám potřeby druhých nebudou lhostejné.

Kolik dobrého můžeme společně udělat

Žijeme ve výjimečné době. Nikdy dříve na nás příroda a okolnosti nekladly tak silný požadavek na vnitřní změnu. Dosud jsme se rozvíjeli prostřednictvím rostoucího egoismu, přetvářeli svět a přizpůsobovali jej vlastním potřebám. Dnes však musíme poprvé přizpůsobit sami sebe. Potřebujeme globální a integrální výchovu, která nás naučí vzájemné ohleduplnosti, spolupráci a péči. Bez této změny nebude naše společná „zahrada“ schopna dál existovat.

Jak začít? Sociologové a psychologové doporučují práci v malých skupinách, společné rozhovory, praktická cvičení a aktivity, při nichž lidé poznávají hodnotu dobrých vztahů. Učí se, jak důležité je mít kolem sebe starostlivé lidi, vzájemně se podporovat, společně trávit čas a spolupracovat.

Díky vzájemné účasti a dobrému spojení se můžeme zbavit mnoha problémů a starostí. Tak jako jsme díky egoismu vybudovali moderní technologický svět, můžeme nyní prostřednictvím svého vnitřního rozvoje vytvořit svět nový – založený na vztazích mezi námi. Vznikne tak nový druh rozvoje, nikoliv materiálně-technického, ale vnitřního a duchovního. Objevíme nové možnosti vzájemného porozumění a svět naplněný dosud nepoznanými pocity.

Naše spojení se může prohloubit natolik, že nebudeme potřebovat internet ani jiné komunikační prostředky, protože se dokážeme vnímat přímo na úrovni pocitů, podobně jako matka vnímá své dítě.Každý se tak vnitřně propojí se všemi ostatními. Bude vnímat jejich prožívání a oni zase jeho. Dosáhneme skutečné vzájemné účasti a všeobecného integrálního spojení. A tehdy pocítíme to, o čem mluvila Jane Goodallová i mnozí další: že láska je skutečně všeobecně platným zákonem světa, který odevždy existuje v přírodě. Každý pocítí jeho vnitřní síly a zakusí všeobecnou lásku, která přírodě vládne.

Originální článek zde.

Filed under: Láska, Spojení | Add Comment →