Otázka: Existuje něco jako úložiště MAN, kterého je třeba dosáhnout a které je třeba pozvednout? Jak toho dosáhnout?

Odpověď: Jak dosáhnout pravého MAN? Máme Rešimot. Nejedná se o touhy, ale části clony, které patřily k mé duši, když byla neoddělitelnou, integrální součástí spojenou s ostatními částmi duše Adama HaRišona.

Nelze ani říct, že to byla spojená část, protože tehdy takový pojem vůbec neexistoval – vše bylo jedno. A pak se tato clona, která sloužila jako „lepidlo“ mezi částmi, postupně rozbila. Rozbila se právě ona, nikoli touha sama o sobě, ta zůstala stejná. Všechny fáze tohoto rozbití se nyní nacházejí ve mně a začínají se probouzet od poslední, od nejmenšího Rešimo rozbité clony. Když pociťuji rozbité Rešimo, cítím v rozbité formě touhu odevzdávat – ten vztah, který jsem měl k ostatním a společně s  statními ke Stvořiteli. A pokaždé ho musím napravit.

Co znamená „napravit“? Musím dospět ke stavu, v němž se můj současný záměr, který je opačný tomu prvotnímu, stane záměrem pro odevzdání. Nemusím pro sebe hledat nějaké přání ani nějaký záměr – musím najít správný směr, správnou formu a pochopit, v čem je má současná forma opačná vůči té skutečně pravdivé. Tomu se říká práce na vyjasnění, na jejímž základě přicházíme k modlitbě, k prosbě.

V okamžiku, kdy vidím, jak a jakým směrem mohu správně použít své přání, nazývá se to MAN, modlitba, prosba. Když opravdu najdu správný směr a správnou formu, je to okamžitě vnímáno ve Vyšším, protože můj Vyšší a Rešimo, které se ve mně probudilo, jsou ve vzájemném souladu. Jen musím mezi nimi vytvořit bod kontaktu, spojení. To se nazývá povznesení MAN a začlenění MAN do Vyššího.

To probíhá díky mému pochopení, uvědomění a pocitu z toho, že Rešimo musí být napraveno ve správné formě. Pokud jsem pochopil, jaká by tato správná forma měla být, znamená to, že pozvedám MAN k Vyššímu. Pokaždé, když tuto modlitbu realizuji, se ve mně odhaluje vyšší rozbité Rešimo z těch stupňů, na kterých se clona rozbila. Tak se jakoby vracím k bodu, který existoval před rozbitím.

Jak píše Ba‘al HaSulam, duše se musí vrátit do stavu, v němž byla sjednocena s kořenem jako jediný bod. Má práce spočívá v tom, že hledám, jaká přesná forma by to měla být, a napravuji rozbití clony. To znamená, že namísto zaměření na sebe nacházím směr ke Stvořiteli na pozadí každé odhalující se touhy, neboť právě v tom spočívá podstata rozbité clony.

Tím se vracím do svého původního stavu, ale nyní si ho sám buduji, poznávám ho a toužím po něm. Děje se tak vědomě a stává se to mým vlastnictvím.

Otázka: Kolik fází rozbití je třeba na cestě vzhůru překonat?

Odpověď: Ba‘al HaSulam říká, že v celku k tomu přicházíme v průběhu sto dvaceti pěti nebo šesti set dvaceti stupňů. Nezáleží na tom, jak to počítat. Jde o daný počet překážek a proseb, tedy pozvedání MAN, a ne o nekonečné množství Rešimot. Řekněme, že máme pět světů, pět Parcufim, pět Sefirot – celkem sto dvacet pět stupňů. I když se to dá počítat i jinak, na tom nezáleží.

Z lekce podle článku Rabaše, 12. 9. 2026

Originální článek zde.

[#361858]

 

Filed under: Kabala, Modlitba | Add Comment →